Lesk a bída příštích dní - I. část • OurStories.cz ~ naše povídky

Jan Trojan pracuje jako lesní dělník, nezajímá se o svět ani politiku. K jeho smůle, politika se právě zajímá o lesní dělníky… Koncept, který jsem měla v hlavě už několik let - převedení postav a příběhu Bídníků do československého prostředí 2. poloviny 20. století. Nyní jsem ho konečně přivedla k životu díky výzvě Duben měsíc drabble (DMD).

Dnes (16:00) • RenyNew • Povídky » Drabble » FanFiction • komentováno 0× • zobrazeno 13×

1. Znamení doby (1951)

Poslední slova, která provází Jana Trojana, než nastoupí stezku vlastního osudu, zní: Velitelství národní bezpečnosti v Klatovech. Propustka do zakázaného pásma.

Je to tiskopis na pískově žlutém papíře, perem doplněný o jeho nacionále. Jan potvrzení přeloží a schová do kapsy. Pracuje jako lesní dělník, nezajímá se o svět ani politiku. K jeho smůle, politika se právě zajímá o lesní dělníky…

Poslední slova, která si vyslechne u soudu, o šest měsíců později: Odsouzen k pěti letům odnětí svobody a ztrátě majetku za napomáhání k neoprávněnému opuštění republiky.

Je-li v těch časech darování čtvrtky chleba a neohlášení rodiny uprchlíků zločinem, je vinen.

2. Tváří v tvář (1960)

Někteří v lágru říkají, že jim Jezerský připomíná psa. Dogu.

Německou, pochopitelně. Patnáct let po válce to pořád zní jako nejsprostší nadávka.

Jan nemůže popřít, že to označení je zčásti přiléhavé.

O něco víc mu ale Jezerský připomíná volavku.

Vybavuje si elegantní, trochu hrozivou siluetu ptačího těla, tyčící se nad vodní hladinou potoka, doma na Blatech. Rozvážnou chůzi a hlavu, pasoucí za kořistí.

Připomíná mu ji i teď, v čele skupiny dozorců.

Stojí na nástupu, Jan uprostřed čtyřřadu vězňů .

Je chladné květnové ráno a ve vzduchu je příslib amnestie.

Když zazní: „... 24601!“, nositel nevydechne úlevou.

Zhluboka nasaje vzduch do plic.

3. Teď smí mě vyhnat od svých bran (1960)

Když Jan vyjde před bránu NPT, zaváhá.

Je to - pravda?

Dokud nepřekoná těch pár metrů k autobusu, dokud se nerozjede… neuvěří.

Kdy přijdou, oznámí, že to byl omyl a ty zůstáváš, 24061?

Není to tak divoká představa - v Leopoldově toho času zařadí básníka Renče do izolované skupiny amnestovaných, aby ho za tři dny vrátili zpět.

Na nádraží v Příbrami si kupuje jízdenku bankovkami, které nepoznává. Jsou v oběhu sedm let.