OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » Agentura na společníky - 8. kapitola

27.01.2014 (13:00) • Ali • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 9× • zobrazeno 2452×

To byl zase nápad... 

Do středečního odpoledne se nic zvláštního nestalo – Hesper se o Dracovi už nezmínila. S Dracem jsme si vyměnili pár dopisů, abychom se domluvili, kdy a kde se sejdeme. Nakonec jsme se dohodli na jedné kavárně na Příčné ulici, sraz ve čtyři odpoledne.

Bylo asi za deset minut čtyři a já pospíchala ke smluvené kavárně. Když jsem celá udýchaná vrazila dovnitř, Draco už tam byl. Seděl zády ke vchodu, takže mě neviděl, ale já bych tu jeho blonďatou hlavu poznala asi všude. Rukou jsem si prohrábla svoje neposedné vlasy, abych nevypadala, že jsem sem přímo letěla, a zamířila k němu.

„Ahoj,“ pozdravila jsem neutrálně, když jsem si sedla na židli.

„Ahoj,“ odpověděl mi stejně. Pohybem ruky zavolal skřítka, který okamžitě přispěchal, abych si vyslechl naši objednávku – jedno presso pro Draca a jednu vídeňskou kávu pro mě.

„Tak, poslouchám,“ vybídl mě, abych začala.

„Dobře. Nejdřív ti ale musím něco říct. Ten tvůj dopis… Jak bych to řekla… Nejsem přesvědčená, že bys to myslel upřímně, když jsi v něm několikrát zmínil, že tě k tomu donutila Hesper, ale jsem ráda, že jsi to napsal. Nejspíš nebudeš zase tak zkažený, jak vypadáš,“ dodala jsem a v duchu se musela zasmát. Uznávám, že to nejspíš nebyl nejlepší začátek, ale prostě jsem mu to říct musela. K mému údivu Draco nevypadal ani překvapeně.

„Ten dopis jsem psal pod Hespřiným nátlakem a ještě ke všemu pěkně podrážděný, takže nemůže vypadat upřímně,“ poznamenal. Ke zbytku se vůbec nevyjadřoval. „Ale nechme ten dopis plavat. Chtěla jsi mi popsat ty akce, tak spusť,“ přikázal mi autoritativně. Jeho tón se mi vůbec nelíbil, ale co bych čekala, byl to přeci Malfoy!

„Fajn,“ zabručela jsem. „Takže, další akce by měla být přibližně za dva týdny. Přesné datum ještě sama nevím, ale včas ti ho napíšu, aby se ti to nekrylo s další akcí,“ ujistila jsem ho. „Měl by to být večírek Ministerstva kouzel, což znamená všechny zaměstnance Ministerstva a jejich doprovod. Původně jsem si chtěla nadiktovat, že mi opět zahraješ přítele, ale nakonec jsem si to rozmyslela. Nejspíš to není příjemné ani jednomu z nás, tak co kdybychom se domluvili, že mi budeš dělat jen milý doprovod?“ dořekla jsem ve chvíli, kdy se objevil skřítek a postavil před nás šálky s kávou. Já skřítkovi poděkovala, ale Draco si ho vůbec nevšiml.

„Takže celé ministerstvo,“ poznamenal suše. „Aspoň jsi konečně dostala dobrý nápad. Dělat ti přítele je nehorázně náročné,“ dodal a já se nestačila divit. Copak jsem měla nějaké nadstandardní požadavky? Chtěla jsem jen, aby hrál přítele. To není nic neobvyklého pro jeho práci!

„Měla jsem za to, že dělat přítele je v tvé pracovní náplni docela často,“ poznamenala jsem. Draco zakoulel očima.

„Samozřejmě, že je, ale ty jsi výjimka. Vždycky stačilo, abych se usmál ve správnou chvíli, a bylo to, ale tvoje rodina očekávala něco víc. Nejspíš komunikaci. A hlavně čekala, že se budu chovat jako tvůj skutečný přítel,“ řekl s důrazem na slově skutečný. Na můj vkus ten důraz docela přehnal.

„Jo, moje rodina je prostě originál,“ odpověděla jsem se spokojeným pocitem v duši.

„No, to jistě je, ale myslím, že to není důvodem dnešní schůzky. Takže bys mohla být hodná a vrátit se k původnímu tématu. Mluvila jsi o dvou akcích, ale zatím jsi mi popsala jen jednu. Co je ta druhá?“ zeptal se a usrkl ze své kávy. Hrneček přitom držel přesně mezi dvěma prsty. Vypadal jako z nějaké učebnice.

Abych získala drahocenný čas, napila jsem se své kávy. Úplně jsem zapomněla, že by mohla být horká, tak jsem si popálila jazyk a tváře. V tu chvíli jsem to však nevnímala, protože jsem horečně přemítala, jak bych Dracovi měla oznámit, že další akcí je ples Bradavické školy na počest bývalých studentů.

„Ehm, spolkla jsi jazyk, nebo co?“ zeptal se cynicky, čímž mě probral ze zamyšlení.

„Ne, jen jsem se zamyslela ohledně něčeho v práci,“ zalhala jsem. „Jo, ta další akce. No… Jak jen bych to řekla… Před pár týdny mi sova přinesla pozvánku na Bradavický ples, a já bych potřebovala, abys tam šel se mnou,“ vysoukala jsem ze sebe. V tu chvíli jsem byla na svoje „řečnické dovednosti“ opravdu pyšná, protože nic lepšího bych ze sebe asi nedostala. Zato na Dracovu reakci jsem připravená nebyla. Vykulil na mě oči, zalapal po dechu a několikrát naprázdno otevřel a zase zavřel pusu, aniž by mu z ní vyšel jakýkoli zvuk.

„Bradavický ples?“ zeptal se, nejspíš aby se ujistil, a jeho hlas vyletěl o oktávu výše. „Ty jsi opravdu řekla Bradavický ples?“ zeptal se ještě jednou už normálním hlasem.

„Ano, řekla jsem Bradavický ples. A opravdu jsem řekla, že bys mi měl dělat doprovod,“ dodala jsem, když jsem viděla jeho stále nevěřícný pohled.

„Ty ses zbláznila, ne?“ vyletělo z něj. Nějakou podobnou reakci jsem čekala, ale stejně – Au!

„Ne, nezbláznila. Proč?“ zeptala jsem se naprosto nevinně. Ještě jsem přidala nevinný a nechápavý výraz. To ho odzbrojilo, protože to vypadalo, že co nevidět rozdrtí oušku hrnečku, které bezděčně svíral.

„Protože hodláš dorazit do Bradavic se mnou!“ vykviknul. V duchu jsem se musela smát, ale navenek jsem měla co dělat, abych udržela koutky na svém místě.

„Jo, hodlám. To je ti to tolik proti srsti?“ vyjela jsem najednou podrážděně. Už mě to nebavilo. Chtěla jsem se konečně nějak domluvit a jít domů.

„Já na ten ples nechtěl vůbec jít, ale to je teď, koukám, vedlejší. A co si madam vymyslí tentokrát? Zase přítele? Nebo dokonce manžela?“ poznamenal Draco cynicky.

„Ještě si něco vymyslím, to se neboj,“ poznamenala jsem suše.

„Aha. No, tak to jsem opravdu zvědavý, s čím přijdeš!“ vyštěkl. Naráz dopil svoji kávu a zavolal skřítka, aby si mohl objednat sklenici pořádně studené vody. Ještě chvíli na mě zlostně koukal, než zase promluvil: „Mohla bys mi říct jeden jediný důvod, proč tam nechceš jít prostě sama?“

A je to tady! Doufala jsem, že s touhle otázkou nepřijde. Nechtěla jsem na ni odpovídat, ale když to musí vědět, tak budiž…

„Chci naštvat Rona,“ pípla jsem nakonec. A bylo to venku. Přesně kvůli tomu jsem tam chtěla jít s pánským doprovodem. Abych ukázala Ronovi, že jsem na něj už dávno zapomněla, že už mě nezajímá a že už jsem někde jinde. Dobře, nevím, jestli je Draco ten nejlepší pánský doprovod, ale je to aspoň nějaký doprovod.

Draco se zatvářil ještě nechápavěji. Přála jsem si, aby se neprojevila jeho pravá, výbušná Malfoyovská stránka.

„Takže já mám být jakási pomsta Weasleymu?“ zeptal se nakonec překvapeně. „Kvůli tomu tam mám jít s tebou? A tím mu chceš dokázat co? Že jsi něco extra, když tam přijdeš se mnou? A myslíš si, že ti to sní i s navijákem, ne? Proboha, prober se a uvažuj! Tomuhle on nikdy neuvěří,“ řekl nakonec vysmívavě. Věděla jsem, že má pravdu, ale nehodlala jsem se vzdát.

„No, tak to by ses asi měl připravit na nejlepší výkon ve své kariéře, protože já mu hodlám ukázat, že jsem šťastná i bez něj,“ poznamenala jsem autoritativně. „Nikdy jsi ho neměl rád, tak jsem myslela, že by to nebyl takový problém, ale pokud to nezvládneš, tak si řeknu někomu jinému,“ dodala jsem ledabyle. Draco se okamžitě nahrbil jako pouštní šelma, když loví.

„Já že to nezvládnu? To snad nemyslíš vážně! Pamatuj si, že to pro mě žádný problém nebude!“ skoro na mě křičel. Dopil sklenici vody, vylovil z kapsy příslušný počet galeonů za kávu a vodu, hodil je na stůl a bez dalšího slova odešel. Nechal mě tam nevěřícně sedět a prostě zmizel.

Když jsem se probrala ze šoku, dopila jsem svoji kávu, zaplatila skřítkovi a zvedla se k odchodu. Chtěla jsem se domu dostat co nejrychleji, tak jsem zamířila k veřejnému krbu na Příčné ulici…

Děkuji všem za komentáře u minulé kapitoly. Jsem za ně moc vděčná. A budu moc vděčná, když najdu nějaké i tady. Rozsvítíte mi tím den a budu vědět, že mám pro koho pokračovat. A abyste věděli, že se neflákám, tak 9. kapitola bude celá z pohledu Draca.

Vaše Ali =) 

Autor: Ali (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter

Sdílet

Diskuse pro článek Agentura na společníky - 8. kapitola: