OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » Amiserat proelio - 4. kapitola (Dramione)



Amiserat proelio - 4. kapitola (Dramione)Ztráta útočiště.
Něco se musí pokazit, aby se věci hnuly kupředu. Prokáží se naši hosté jako přítěž, nebo vítaná pomoc? Popoženeme povídku trochu dál, aby se nám konečně začalo něco dít.

„… a proto se domníváme, že je elfka, tedy poloelfka.“ Hermiona už byla lehce otrávená a bylo jí to znát na hlase. 

Půl druhé hodiny vysvětlovala řádu svou a Siriovu teorii a až na pár osvícených, jako byl Lavel nebo Pastorek, kteří ji prakticky hned uznali a podpořili, měli ostatní milion dotazů a argumentů, které musela zodpovídat a vyvracet. Teď už se ale zdálo, že všichni přijali fakt, že má nejspíš pravdu a k jistotě už se jen musí postarat o to, aby se ta dívka probrala a potvrdila to.

„A teď jdu vystřídat Siria, potřebuje si odpočinout.“

Hermiona vstala a odešla z místnosti. Cestou po schodech přemýšlela o celé té divné situaci. Dokonce ji napadlo, že ti dva přišli jako na zavolanou, aby se aspoň něco dělo. Několik týdnů před jejich příchodem celá situace stagnovala. Řád moc nevěděl co dál a vlastně se nic nedělo, což u většiny jejich členů vedlo k silné letargii, někdy i vzteku. Noví hosté a problémy s nimi jako by rozproudily krev.

Teď snad budu vděčná za Malfoye a jezinku, kroutila nad sebou hlavou Hermiona, když otevírala dveře do pokoje Drusil, které Sirius zrovna rovnal přikrývku. Co se to s ním děje?

„Hermiono, já to ještě zvládnu, nepotřebuju…“

Stejně jako on včera ji, tak i Hermiona odmávla jeho promluvu a začala mluvit sama: „Jsi tady od včerejška a musíš být unavený, běž si odpočinout a připravit se na večerní hlídku v Londýně.“

„Ach, na tu bych zapomněl, ale i tak já nejsem una…“

„Sirie, nevím, co se s tebou děje, ale jí se za chvíli, co bude se mnou, nic nestane,“ prohlásila Hermiona mírně pobaveně a trochu vztekle. Ťala do živého, Sirius se zatvářil, jako by mu bylo špatně od žaludku.

„Já jí dal to veritasérum…“ skoro šeptal s takovou dávkou pokory, až to Hermionu zarazilo.

„Ale vždyť si nemohl tušit, co jí to udělá, nic neřekla,“ klidně mu to rozmlouvala Hermiona.

„Máš pravdu,“ prohlásil Sirius a odcházel ze dveří, jeho oči však neopustil hluboce provinilý výraz.

Hermiona si povzdechla nad celou situací, a pomyslela si něco o erupcích na slunci, když se otočila k Drusile, která klidně oddechovala s pevně semknutými víčky.

+++

„Hermiono?“ Tichounký, vyčerpaný zvonivý hlásek vyrušil Hermionu ze čtení. Za půl druhé hodiny, co u Drusil seděla, se stihla hluboce začíst do rozsáhlé knihy o elfech, kterou chtěla prostudovat.

„Jsem tady, Drusilo, jak ti je?“ Pořád se jí ta holka nelíbila, ale musela uznat, že teď působí opravdu velmi křehce a zranitelně.

Dívka se prudce posadila a upřela na Hermionu obrovské zelené oči. „Malfoy?“

Možná, že ho má ráda, když je to první, oč se zajímá poté, co málem umřela, proběhlo Hermioně hlavou a někde vzadu v mozku ji něco píchlo. Co to proboha bylo?

„Žádná změna, jen povrchové rány se rychle hojí,“ odpověděla a dívka prudce přikývla.

„Díky, že se staráš, Hermiono.“

Usmála se na mě? Mám halucinace. Ne asi ne, směje se pořád.

„Zlobíš se na mě, nebo proč se mračíš?“ Zase ten veselý tón, jako posledně, proběhlo Hermioně hlavou.

„Přemýšlím, proč si zrovna se mnou chceš povídat?“ řekla. Fakt mě to zajímá a jsem z ní až moc zmatená na to neustále chodit kolem horké kaše.

„Už jsem ti to říkala, líbíš se mi. Podle Malfoyova vyprávění jsi čestná a statečná. Moc takových lidí neznám.“

„Malfoy by o mně nikdy neřekl nic hezkého.“ Nedůvěřivý výraz, který na Drusil vrhla, dívce nesmazal veselý úsměv z tváře.

„Má jednu dobrou vlastnost. Myslím Malfoy,“ vysvětlila dívka, když si všimla jejího nechápavého výrazu, „nikdy nelže, když si stěžuje. A věř mi, že si umím udělat vlastní názor a ty jsi mi ho svým chováním jen potvrdila. Zachraňuješ Malfoye, kterého nenávidíš, a zachránila jsi i můj život, a to mě vůbec neznáš, a nemám pocit, že by sis o mně myslela něco dobrého. Doufám, že jen zatím.“ Další zářivý úsměv a Hermiona byla ještě zmatenější a už se začínala i malinko zlobit.   

„Výborně, takže ty o mně víš všechno a já o tobě nic, co to trochu napravit?“ Kousavý tón, který použila, se i jí zdál malinko za vlasy přitažený.

„Nevím o tobě skoro nic,“ s úsměvem a lehkým pokrčením ramen zkonstatovala Drusil, „ale ráda bych, kdyby se to změnilo, a co týče mě, co by tě zajímalo?“

Ona mi dává opravdu najevo, že mě nechá na něco se jí vyptávat? Hermiona nedokázala skrýt překvapený výraz i spodní čelist jí lehce poklesla, ale rychle se znovu zkoncentrovala, když uslyšela trilky zvonkohry, jak se Drusila smála. Jak chce, má to mít.

„Jsi elf?“ zeptala se jí se snahou o netečný klid.

„Nejsem, ale to už víš, včera ti to vysvětlil Sirius Black, tak se jmenuje ten muž, co si se s ním včera o mně bavila, a pak na mě dával pozor, že?“

„Ano, ty jsi slyšela, o čem se bavíme, nebyla jsi v bezvědomí a pak jsi nespala?“  Hermiona byla čím dál tím zmatenější.

„Hned, jak si z mého těla dostala veritasérum, tak jsem usnula, ale víš, i když spím, vím, co se okolo mě děje. Když třeba někdo mluví a tak.“ Drobné pokrčení rameny.

„Takže Sirius měl pravdu, v tom, co říkal?“ Teď už Hermionin hlas nenesl žádné stopy nepřátelství nebo podrážděnosti, byla jen zvědavá.

„Více méně. Jsem půlelf, ale to mohlo dojít už tomu Pastorkovi, sám se podivoval, proč si Malfoyovi do rodiny vybrali dítě mladšího hraběte De´dolor.“

„Cože? Co má společného to, že sis měla vzít Malfoye s tím, že jsi půlelf?“ Pořád víc a víc zmatené.

„Ty toho vážně o čistokrevných rodinách moc nevíš, že?“ To se vážně tváří otráveně? proběhlo Hermioně hlavou.

„Ne ani ne, v knihách se o nechutnostech, co dělají, moc nepíše a od Malfoye nejspíš víš, že kopu za opačný tým,“ odpověděla už zase mírně nabroušená Hermiona.

„Ano, chápu, promiň,“ usmívala se Drusil, „Malfoyovi, nezdá se ti na nich něco divného, zvláštního?“

„Kromě toho, že jsou všichni naprosto nesnesitelní a zlí?“

„Ale no tak, oprosti se od urážek a malicherností a přemýšlej, vlastně ti to už včera trochu nastínil Sirius Black.“

Drusil na ni vyčkávavě hleděla a Hermioně se vařil mozek, jak moc se snažila přijít na to, co od ní chce slyšet. Co může být na Malfoyových zvláštního, aby s tím souviselo, že si ten blonďatý zmetek má vzít půlelfa. Další bodnutí, tentokrát někde vzadu v hrudi. Co to s ní dneska je? Blonďatý zmetek, počkat jeho vlasy jsou spíš stříbrné, stejně jako jeho otce. Vždycky z nich něco vyzařovalo, jako by jejich pokožka trochu zářila. Co to včera říkal Sirius, mluvil o záměrném mísení krve. O elfech a vílách. Vílách!

„Malfoy je zpola víla?!“ Hermiona zvědavá, trochu šokovaná a napjatá, hleděla na Drusilu.

„Opravdu jsi jeden z nejchytřejších lidí, jaké jsem kdy potkala,“ pokývala černovlasá (snad) dívka hlavou, „Malfoy je víla pouze z jedné čtvrtiny, z poloviny byl vílou jeho otec.“

„Ten hajzl mi celé roky nadává do mudlovských šmejdek a sám je MÍŠENEC?!“

„Nekřič tolik,“ pobaveně se smála Drusil, „ač to nerada říkám, pro naše rodiny být jako ty, je to nejhorší, co může existovat, a být jako my je spíš výhra. Tak se mu tak nediv, ale jsem si jistá, že teď už trochu změnil názor.“ Drusil se škodolibě usmála.

Hermiona poplašeně zamrkala a chtěla se vyptávat na změnu konstalace hvězd u Malfoye, když jí došlo, že jsou tam mnohem, mnohem důležitější a zajímavější věci k řešení.

„To ale pořád nevysvětluje, proč jste se měli vzít?“

Drusilin obličej se v mžiku z pobaveného změnil na výraz naprostého znechucení a vzteku. „Protože si to Pán zla přál.“

„Cože? Voldemort chtěl, ať si vezmeš Malfoye? On se stará o tak nepodstatné věci?“ Hermiona byla okamžik od okamžiku zmatenější a už vůbec nerozuměla oné změně nálady u dívky sedící proti ní.

Drusil prudce přikývla a začala mluvit. „Víš, on pořád hledá nové způsoby, jak získat moc a mocné bojovníky. A na základě toho, že když se mísí krev čaroděje a elfa či víly jejich potomek má potom velkou kouzelnou moc, se domnívá, že když smísí krev tří kouzelných bytostí, bude moc ještě větší.“

„Ale, co když se to nevydaří tak, jak si myslí? Vždyť zkoušel to už někdo? Může se stát tolik věcí? Jsou to tak rozdílně kouzelné substance a podstaty.“

Hermionin mozek jel na plné obrátky.

„To je mu úplně jedno. Když se experiment nevydaří, bude jen o jednu mrtvolu navíc.“ Vztek v dívčině obličeji byl tak hluboký, že z ní šel strach. Ale Hermiona k ní poprvé od chvíle, kdy ji spatřila, ucítila skutečné sympatie.

„Proto jste utekli?“ zeptala se unaveným hlasem Hermiona. Byla opravdu zhnusená a otrávená zvěrstvy okolo sebe.

„Mimo jiné,“ procedila dívka mezi zuby.

„Co horšího ještě mohli vymyslet?“ Šokovaně se dívala Hermiona na Drusil.

„Nic. Nic horšího než nechat tě vychovávat dítě, které buď zabijí, nebo užijí jako zbraň, není,“ usmála se kysele Drusil, „ale nutit tě do sňatku s někým, koho nemiluješ, taky není cesta k dívčinu srdci a ani chlapcovu, pokud můžu podotknout. Nezlob se, ale teď už jsem hrozně unavená, nevadilo by ti nechat mě o samotě? Když je se mnou někdo v místnosti, nejsem schopná odpočívat. Přísahám, že nic neudělám.“

Hermiona váhala, než velmi pomalu přikývla, stejně také potřebovala v klidu přemýšlet, možná vše s někým prodiskutovat. „Ale během noci tě přijdu zkontrolovat.“

„A nemohl by přijít Sirius Black? Ty dej, prosím, pozor na Malfoye.“ Zase ten bezbarvý klidný tón, jako by nic.

Hermiona se překvapeně zarazila s rukou na klice, ale když se otočila, uviděla, že Drusil již leží se semknutými víčky, takže si další rozhovor rozmyslela a jen špitla: „Možná.“

+++

Hermiona seděla na lavici ve společné jídelně a upíjela horký čaj. Před chvílí byla zkontrolovat Malfoye, aby zjistila, že jeho stav se začal konečně mírně lepšit. Než se probere z bezvědomí, bude to ale trvat ještě minimálně několik dní. Když mu ošetřovala rány na hrudi, polévalo ji podivné horko a cítila skutečný ruměnec ve tvářích. Vážně se nad sebou musí hluboce zamyslet. Buď za to může fakt, že je Malfoy z části víla, ale to na ni nikdy dřív vliv nemělo, nebo se z ní začíná stávat definitivní blázen.

„Hermiono, jak je jí? A kdo je u ní, když ty jsi tady?“ Z úvah o jejím duševním zdraví ji vytrhl Siriusův mírně poplašený a naléhavý hlas.

Když zvedla hlavu, uviděla, jak na ni hledí černé oči a netrpělivostí skoro kmitají ke dveřím.

„Ahoj, Siriusi. Uklidni se. Už se probrala a je jí celkem dobře, jen mi vysvětlila, že když je v místnosti přítomen někdo další, nedokáže plně vypnout smysly a odpočívat.“ Hermiona mluvila klidně a vemlouvavě, aby se její sdělení dostalo přes netrpělivé myšlenkové pochody muže před ní.

„Aha, ano. Je dobře, že odpočívá a je jí lépe.“ Sirius pokyvoval hlavou a mířil ke konvici s kávou.

„Co ta náhlá změna, už se nebojíš, že nás všechny povraždí?“ Hermiona nedokázala úplně potlačit pobavený tón.

Sirius sebou trhnul, ale snažil se pokračovat věcným tónem. „Víš, myslím si, že je mi podobná. Nemyslím, že by nám chtěla ublížit.“

Hermiona prudce zvedla obočí a protáhla: „A jak jsi na to tak najednou přišel?“

Sirius se posadil a chvíli přemýšlel, jak začít. „Já vím, jaké je to vyrůstat v čistokrevné rodině, kde jsou všichni prakticky šílení a nikdo tě nemá moc v lásce, a pokud ona má jen jednoho pravého rodiče, předpokládám matku, myslím, že její dětství muselo být peklo. Víš, čistokrevní kouzelníci tyto děti přijmou, ale stále v sobě živí pocit, že nejsou jejich, a že je na nich něco nečistého. Nepřijmou je za vlastní. A navíc utekla přece před službou Voldemortovi a tři roky vzdoruje smrtijedům, pokud by se chtěla přidat na stranu zla, tak dlouho by neživořila na útěku. Není to žádný med, věř mi.“ Když Sirius skončil, bezradně pokrčil rameny, ani sám si nedokázal jinak vysvětlit, co ho k mladé čarodějce přitahuje. Ale něco ho nutilo ji obdivovat a ochraňovat. 

„Ptala se po tobě,“ s úsměvem zašeptala Hermiona, „pokud chceš, můžeš ji zajít během noci zkontrolovat, já jsem na to stejně příliš unavená. Půjdu si lehnout.“

S touto větou Hermiona zamířila do postele. Věděla, že o její novou známou (ještě ne kamarádku) bude dobře postaráno.

+++

Domem se rozlehl ohlušující zvuk gongu. Všichni, Hermionu nevyjímaje, věděli, co to znamená. Smrtelné nebezpečí. Hermiona brala schody po třech, spala asi jen dvě hodiny, ale stačily první tóny jejich poplašeného systému a byla čilá jako rybička. V mezipatře zahlédla černovlasou dívku, jak nejistě postává u zábradlí. Rychle ji instinktivně chytila za ruku a za běhu vysvětlovala.

„To je poplach. Je prozrazen úkryt. Smrtijedi tu ještě nejsou, to by byl jiný zvuk, ale nevím kolik máme času.“

Dívka prudce přikývla. „Pomůžu bojovat, věř mi, že to oceníte.“

„O tom já nerozhoduju, rychle poběž. Mluvit můžeme dole.“ S touto větou už společně vběhly do dříve poklidné jídelny, která nyní páchla napětím a stresem.

Všichni členové řádu, kteří byli přítomni, se tlačili okolo Harryho a Rona, kteří konečně začali mluvit.

„Při přemisťování se mě držel jeden smrtijed,“ začal smutně a provinile Ron, „musíme všichni okamžitě pryč. Já se strašně moc omlouvám!“ Ron skoro brečel, když ho Harry okřikl.

„Nech toho, to se může stát komukoliv. Stihl jsem ho omráčit, takže máme asi deset minut, než tu budou všichni. Všichni vědí, co mají dělat?“

Všechny hlavy kývly. Nebylo to poprvé, co byl jejich úkryt prozrazen, již měli vytvořený systém úniku.

„Jediná změna. Hermiono, ty sebou musíš vzít Malfoye a Drusilu.“

„Proč já?“ Dřív než se stihla zamyslet, Hermiona zasténala.

Harry beze stopy jakýchkoliv emocí pokračoval ve vysvětlování, tolik dospěl. „Protože jen ty se o něj dokážeš adekvátně postarat, když je v bezvědomí. Půjdete do Hvězdné chýše, je nejbezpečnější a my Vás budeme kontaktovat za několik dní, až se to tu uklidní, a vytvoříme novou základnu.“

Hermiona cítila silnou nevoli, ale věděla, že má pravdu, tak jen prudce přikývla. Aspoň s Malfoyem nebude sama. K Drusil si pomalu nacházela cestu.

„Já s nimi nechci jít!“ Všichni se otočili za hlasem, který vyzařoval klid a sílu, a dřív než se ohromení členové řádu stihli ozvat, Drusil pokračovala. „Věřím, že Hermiona se o Draca dobře postará a já jsem silný bojovník, chci jít s vámi a pomoci vám se bránit. Dlužím vám to.“

„V žádném případě.“ „Ne!“ vykřikli prakticky společně Mona, Ron i Fred, ani Tonksová a další se netvářili příliš nadšeně.

Harry se ale podíval na Siriuse, který kývl.

„Na základě výslechu už víme, že tvoje záměry jsou čisté, takže pokud bude někdo ochoten vzít tě sebou, můžeš se přidat k první linii, pokud by došlo k případným bojům.“ Hermiona po těchto slovech jen šokovaná hleděla na Harryho.

„Můžeš jít se mnou.“ Pevným klidným hlasem prohlásil Sirius a jediný, kdo na něj nehleděl naprosto perplex, byla tentokrát překvapivě Hermiona.

„Rychle, jdeme! Každý ví, jaký má úkol?“ pokračoval Harry direktivním hlasem velitele jednotky.

Nikdo už neodpověděl, jen se rozběhli po hlavním štábu a plnili své úkoly a bylo slyšet hlasité rány, jak se po jejich splnění postupně přemisťovali do bezpečí. 


Konečně se mi podařilo trochu zamíchat kartami. Tak, co myslíte, že bude dál? :)

Prozradím, že v příštím díle už konečně naplníme slibované 15+.

Moc děkuji za váš zájem o předchotí kapitoly, každý komentář mě neskutečně potěší a hned se mi píše veseleji. :) 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Amiserat proelio - 4. kapitola (Dramione):

5. Rachel přispěvatel
23.08.2017 [8:52]

Rachel@Angela Děkuji. Emoticon Tak je ctvrtvila, ale pořád je to Malý, tak uvidíme. Emoticon

@E.T. Budu se snažit pořádně to rozjerozjet. Emoticon

4. E.T.
21.08.2017 [22:17]

Ho, ho, ho! Emoticon Nějak se nám to tu rozjíždí! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Jen tak dál. Emoticon

3. Angela přispěvatel
21.08.2017 [21:53]

AngelaParáda! Sírius ke roztomilý!! A malfoy jako čtvrt víla. Emoticon Tak doufám, že naše čtvrt víla bude mít uhlazený slovník, az se probere.

2. Rachel přispěvatel
21.08.2017 [17:33]

RachelDěkuji. Emoticon Taky bych si to přála, ale ještě nevím jestli jim to tam někdo trochu nezamotá. Emoticon Emoticon

1. Rusalicka
21.08.2017 [16:23]

Dobre napsane a nastinene pokracovani deje. Jen jsem zvedava, jestli se da hermi s drakem a sirius s drusilou dohromady? Tesim se na dalsi kapitolu.

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!