OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » Amiserat proelio - 7. kapitola (Dramione)

03.09.2017 (13:00) • Rachel • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 4× • zobrazeno 1216×

Hermiona

Jsme tady teprve třetí den a já už začínám pociťovat tak silnou únavu, že bych si měla u Harryho zažádat alespoň o půlroční dovolenou. Něco se mu snažit vysvětlit je tak únavné! Je snad ještě paličatější než Ron. Jen jeho argumenty jsou mnohem, mnohem pohotovější a bystřejší.

Hermiona si začala uvědomovat, že někdy mezi tím, jak ji neuvěřitelně rozčiluje, tak jí jako komunikační partner taky dosti imponuje. Je chytrý a pohotový, dokáže jí odporovat s grácií a jeho argumenty mají VĚTŠINOU smysl, a dokonce už vůbec není tak snadné ho urazit. Jako by už zdaleka nebyl tak sobecký a sebestředný, jak si ho pamatovala. Vždyť děkoval a prosil…

Hermiona upila z hrníčku a zamračila se. Vlastně se dva dny už nezaobírá ničím jiným, než aristokratem ležícím dva metry od ní, a tak zatřásla hlavou, aby změnila směr svých myšlenek, dost už bylo Malfoye. Chyběli jí její přátelé a měla o ně velký strach. Musela se pousmát, když si vzpomněla na den, kdy načapala Rona s Monou. To malé havraspárské třeštidlo pocházelo z ryze mudlovské rodiny jako ona. Když vypukla otevřená válka, nějak se jí podařilo vypátrat Freda s Georgem, se kterými chodila do ročníku, a ti ji přivedli k nim. Její rodiče se už v té době domnívali, že je mrtvá, a ona si dobře uvědomovala, že je nemůže vyhledat, pokud mají žít, takže se rozhodla přidat k Řádu. V té době už Hermiona s Harrym a Ronem zničili většinu viteálů, které byli schopni najít, a tři měsíce byli zpět na ústředí. Hermiona už prakticky věděla, že vztah, který si s Ronem plánovali, nejspíš nebude to pravé, ale přesto to zkusili udržet. Dokonce se spolu párkrát vyspali, což zpětně hodnotí jako dost špatný nápad. A pak, za necelý měsíc, to přišlo. Načapala Rona, jak se líbá s Monou. Tiskli se v objetí poté, co se jim podařilo uniknout z boje se smrtijedy. Prvně ji to hluboce ranilo a Ron se vše snažil urovnat, ale netrvalo ani týden a oběma došlo, kde je jejich místo. A tehdy se Ron snad poprvé zachoval jako skutečný muž a řekl jí, že ji má rád, ale svou budoucnost vidí s Monou, a za to si ho Hermiona hluboce váží.

Ona sama cítila, že ta jiskra, která tam mezi nimi zpočátku byla, se nikdy nerozhořela ve skutečný žár, a proto bylo lepší, když zůstali přáteli. Tak jejich život plynul a vše se urovnalo. Harry se stále pokoušel nestýkat s Ginny, ale jejich vztah žijící si vlastním životem se spíše prohluboval, než aby se od něj byli schopni oprostit. Ron s Monou spolu fungují, jako by pro sebe byli stvořeni. A ona? Jí bylo dobře.

Kromě Rona prožila ještě jeden krátký románek s Viktorem, který se rozhodl být spojkou Řádu s pevninskými čaroději, ale zde se jí potvrdilo staré známé pořekadlo, dvakrát do stejné vody nevstupuj, a tak od té doby radši zůstala sama. A doteď se jí zdálo, že je to v pořádku, ale jestli ji už fyzicky přitahuje i Malfoy, nejspíš to TAK v pořádku, jak se domnívala, nebude.   

„Grangerová, co se stalo?“ S touto větou se blonďák prudce vytáhl do sedu.

„Přesně to, co jsem říkala,“ odvětila kousavě Hermiona, „upadl jsi a omdlel, přemístila jsem tě z koupelny sem a dala ti potřebné medikamenty, skoro tři hodiny jsi spal.“

Rozumně vynechala její hloubání nad jeho nahým tělem na podlaze koupelny a čekala, že se potáhne za nos nebo na ni bude zase protivný nebo udělá cokoli typického pro pana MALFOYE, ale on ne, jen přikývl a začal vstávat. VSTÁVAT?!

„Malfoyi, zbláznil ses?! OKAMŽITĚ si lehni zpět, jestli spadneš a praštíš se do hlavy, tak přísahám, že tě dorazím, místo toho, abych tě znovu léčila.“ Hermiona doslova ječela.

„Mám žízeň, jdu si pro sklenici vody. Nemám hůlku.“ Na její jekot odpovídal s ledovým klidem a s podtónem posměšku.

To už Hermiona nevydržela. Vytáhla hůlku, znehybnila ho a poslal šmahem zpět do postele. Na jeho tváři viděla napůl zděšený a napůl naštvaný výraz, když se nemohl pohnout, a jen se díval, jak k němu levituje sklenici s vodou. 

„Napij se a já ti ohřeju další misku polévky.“ Konstatovala Hermiona direktivně a uvolnila jeho znehybnění.

„Grangerová, už se nikdy neopovažuj mě proklít!“ cedil mezi zuby.

„Když se budeš chovat rozumně, nebudu muset.“

+++

Sirius

Minul prakticky celý den a ona ani nepromluvila, pokud nepočítám, „díky“ poté, co jsem jí podal pohár s vínem. Ani nevím, co jsem čekal, že se stane. Dobře, teď lžu sám sobě. Čekal jsem, že si dá víno a promluví. Možná, že se trochu uvolní a pobavíme se o tom, co se stalo. Fajn, tak nevím, jestli jsem chtěl tak úplně mluvit.

Každopádně teď tady celý den po očku pozoruju, jak si čte nebo seřizuje ty svoje supersložité přístroje, které kdybychom měli ještě na škole, žádný nás geniální plán by nebyl odhalen. Bez toho adrenalinu by pak ale postrádalo smysl něco vyvádět, takže jsem asi rád, že jsme je neměli.

Chybí mi její hlas. Nahlas bych to nikdy neřekl, ale sám sobě lhát je poněkud krátkozraké. Chybí mi její hlas, když se nechová jako stroj, abych byl přesný. Ten medový, který zní, jako když v létě po dlouhém horku zaprší, nebo jako první sněhové vločky. Je tajemná a nebezpečná, ale taky krásná a zranitelná.

Je jako exotické zvíře, napadlo Siriuse a málem se nahlas zasmál, když ho z úvah vyrušilo ostré prásknutí, jak se někdo přemístil. Rychle tasil hůlku a ucítil prudký závan a elektrizující dotyk kůže malé elfky na své paži, když se postavila těsně po jeho boku a zaujala bojový postoj.

Před nimi stáli Harry, Ron a Pastorek. A Sirisu položil Harrymu jednoduchou otázku:

„Jaký dárek jsem ti poslal k tvým prvním narozeninám?“

„Dětské koště,“ odpověděl klidně Harry, ale v očích mu blýskla dětská radost. Bylo tak dobré vidět, že všechno v něm ještě není ubité a ztracené bolestí. Harry mu otázku oplatil: „Na čem mě dopravili po smrti mých rodičů k tetě a strýci?“

„Na mé staré létající motorce, která už mimochodem není mezi živými, a to také díky tobě a Hagridovi.“ 

Sirius se nahlas zasmál, schoval hůlku a objal svého kmotřence. Drusila se váhavě rozhlédla, ale poté následovala příkladu všech a hůlku sklonila a posadila se ke stolu.

„Všichni přežili,“ začal Harry svou promluvu a na Siriusově obličeji byla jasně viditelná úleva, „pouze Lavel byl zraněn a měli jsme strach o tebe. Vypadalo to, jako že Drusilia stihla zakročit dříve, než Beatrix seslala kletbu, ale nebyli jsme si jisti.“

„Drusila mi zachránila život,“ konstatoval s uznalým kývnutím směrem k dívce Sirius a pak se rychle otočil zpět na Harryho, „a co bude dál? Máme plán?“

Harry se váhavě otočil na Drusilu a pak svůj pohled stočil zpět na Siriuse. „Nemyslím si, že lidé, kteří nejsou členové Fénixova řádu, by měli být u tohoto rozhovoru, takže…“

„Pokud s tím budete souhlasit, přislíbil jsem Drusile možnost přidat se k nám, když o tuto variantu projevila zájem,“ přerušil Harryho Sirius, dřív než mohl svou myšlenku dokončit, a v okamžiku, kdy domluvil, ucítil na sobě tři upřené pohledy, které se velmi rychle přemístily na Drusil a zase zpět na něj.

„V žádném případě,“ zavrčel Ron, „chceš se bratříčkovat s někým, kdo je pravá ruka Malfoye?“ pokračoval ostře.

„Mladý Malfoy je pode Drusily schopný přidat se k nám také,“ odtušil Sirius něčím, co bylo pokusem o klidný tón.

„Fretka se chce přidat k Fénixově řádu? Siriusi, i já dost pochybuji o tom, že tohle je dobrý nápad,“ odtušil Harry dříve, než mohl začít Ron řvát, takže ten už teď jen zběsile pokyvoval hlavou. Poté se Harry s nedůvěřivým pohledem obrátil na Drusilu, která však mlčela a jen pozorovala vývoj situace.

„Jsou zde jisté skutečnosti, které mluví pro přijmutí těch dvou,“ odpověděl příkře Sirius.

„Myslím, že máme dokonce dobrý důvod je přijmout,“ ozval se poslední z příchozích mužů „ještě nebyl prostor si o tom pohovořit,“ pokračoval Pastorek, „ale když nás tak mile navštívila slečna De´dolor s panem Malfoyem, začal jsem se o jejich kauzu zajímat pečlivěji a zjistil jsem pár zajímavých faktů.“

„Kingsley, víte, že k vám chovám velkou úctu, ale nemohl byste tentokrát u promluvy přejít rovnou k věci, máme ještě hodně povinností,“ napomenul a netrpělivě popohnal muže Harry. Siriovi mluvil z duše.

„Ach, jistě. Zjistil jsem, že mladí odešli z Manoru poté, co zanechali veřejné prohlášení o svém upuštění od služby Vyšším moci, jak teď smrtijedi říkají službě Voldemortovi, a oba se vzdali svých rodů. Poté jsem zjistil, že slečna De´dolor již nesmí zpět do vlasti, protože tam by ji čekala okamžitá smrt, a rodiče mladého pana Malfoye zemřeli za dost podivných okolností. Šíří se fámy, že snad rukou těch dvou,“ obrátil svůj pohled na Drusil.

„To je dlouhý příběh, ale mohu potvrdit, že Malfoyovi jsou mrtví, a částečně je to vina má a Draca Malfoye,“ odpověděla klidně dívka.

„Co to tady melete,“ Ronovi už povolily nervy, „takže spratek Malfoy je vlastně nikdo a chudý jako kostelní myš, tahle holka je zabiják smrijedů a já jsem horský troll, ne?“

„S koncovým prohlášením bych souhlasila, zbytek je pravda jen zčásti,“ ušklíbla se drobná černovláska a Rona, chystajícího se ji fyzicky napadnout, jednou rukou zarazil Sirius.

„Dobře. Takže vy mi říkáte, že Malfoy tady s Drusilou jsou v podstatě sirotci, kteří tři roky bojují proti Voldemortovi?“ obrátil se Harry nevěřícně na Pastorka.

„Slečna De´dolor technicky není sirotek, ale zbytek je pravda, aspoň podle řady důvěryhodných svědků, jejichž výpovědi jsem si spojil s tím, co nám při výslechu řekla slečna De´dolor,“ pokývl hlavou Pastorek.

Harry se chvíli díval do stolu, pak zvedl hlavu a podíval se přímo na Siriuse. „Ty jí stoprocentně věříš?“

„Ano.“ Ani sám Sirius nevěděl, kde se v něm taková důvěra k dívce bere, ale byl si jistý, že odpověděl naprosto pravdivě.

„V tom případě jsi odteď členkou Fénixova řádu,“ podíval se Harry Drusile zpříma do očí.

„Je mi ctí,“ přikývla dívka, „jen se chci ujistit, že stejnou možnost dostane i Malfoy? Dala jsem mu slib a ten neporuším, do konce války udělám vše pro to, aby přežil.“

Ron vztekle skřípal zuby, už od chvíle, kdy Sirius vložil důvěru v malou elfku, ale když uslyšel o Malfoyovi, už se neudržel: „Nemyslíš vážně, že bys k nám přijal MALFOYE?!“

Harry se k němu obrátil a nahlas tvrdě pronesl: „Myslím. Nemám ho rád, stejně jako ty, ale má nárok na druhou šanci, stejně jako každý druhý. Zapomínáš, že řada našich členů se k nám nepřidala hned? Sám víš, že ztráta rodiny člověka změní.“

„Dělej si, co chceš,“ vyplivl Ron, ale bylo vidět, jak se postupně uklidňuje, když mu dochází, že se nejspíš může mýlit.

„Takže slyšelas. Možnost přidat se k Řádu bude nabídnuta i Malfoyovi,“ obrátil se Harry k Drusile.

„Díky,“ přikývla dívka a vypadalo to, že v jejím hlase zarezonovala skutečná vděčnost.

„Tak, a teď. Další postup je takový, že všichni z prvních linií se za tři hodiny sejdou na nouzové základně, kde vysvětlím, jaký je další plán. Teď už se tady nemůžeme zdržovat, takže promiň, Siriusi, ale dnes se nic nedozvíš dříve než ostatní,“ otočil se Harry pobaveně na svého kmotra, který se na chvíli zatvářil naoko ublíženě. Poté už se tři příchozí museli přemístit k dalším členům řádu, aby je všechny poslali tam, kde mají být.

+++

Hermiona

„Pokud můžu radit, odtrhej z těch heřmánků okvětní lístky.“

„Proč? Vždy to připravuji přesně tímto způsobem, tak jak je to podle návodu správně,“ odtušila kousavě Hermiona.

„Připravuješ Bezesný spánek, protože chceš někoho zbavit snů, že ano?“ blonďák udělal v promluvě delší mezeru a upřel na Hermionu zkoumavý pohled, když se odpovědi nedočkal, samolibě pokračoval: „Tak v tom případě udělej, co jsem řekl, a lektvar bude mít kýžený efekt, ale ztratí moc člověka uspat do té míry, že ho prakticky nelze probudit.“

„Jak ty to můžeš vědět?“ Hermiona už zase byla podrážděná, ale někde uvnitř i zvědavá. Samotnou už ji napadlo, že musí existovat způsob, jak Bezesný spánek zbavit toho pro ně nežádoucího efektu.

„Připravoval jsem tento lektvar už tisíckrát a navíc, v lektvarech jsem byl vždycky nejlepší v ročníku.“ Klidný, samolibý tón, známý Malfoy je zpět.

Hermiona už chtěla odvětit něco o jediné věci, ve které byl dobrý, když jejich rozhovor přerušili návštěvníci. Ve chvíli, kdy Hermiona uviděla Harryho a Remuse, neskutečně se jí ulevilo. Hned však byla zase napjatá.

„Je někdo… Byl někdo zraněn?“ upírala přímý pohled na nově příchozí a netrpělivě tiskla pěsti.

„Všichni jsou v pořádku, nejsou žádné ztráty. Klid, Hermiono. Vidím, že vám už se také daří lépe,“ poslední větu Harry pronesl mírně kysele s pokývnutím k Malfoyovi.

„Taky zdravím zachránce Pottera,“ odtušil posměšně Malfoy a pak se s vyrovnaným a dokonce snad milým výrazem otočil na Rema, „i vás, profesore Lupine.“ Hermiona měla dokonce pocit, že mu uctivě pokývl.

„Dávno nejsem profesor, pane Malfoyi,“ odtušil klidně Remus.

„Doslechl jsem se, že jsme nyní už rodina. Vzal jste si mou sestřenici Nymfadoru, není tomu tak?“ pokračoval Draco s uctivou konverzací směrem k Lupinovi.

„Ano, je. Vidíte v tom nějaký problém?“ odtušil Remus trochu podezřívavě.

„Nikoli, gratuluji vám ke sňatku.“

On se USMÁL na REMA a podává mu RUKU? Hermiona s Harrym oba nevěřícně zírali na přátelský přístup a klidnou konverzaci mezi oběma muži, kteří si ještě před pár lety nemohli přijít na jméno, a teď si podávali ruce. Tedy zejména Malfoy by se přece nešpinil s nanicovatým vlkodlakem, natož, aby ho vítal do rodiny. Co to s ním je?

„Když už jsme u tebe, Malfoy,“ probral se Harry ze šoku a nejspíš chtěl svou promluvou zaplašit to, co zrovna viděl, protože to odporovalo všem kouzelnickým i vesmírným zákonům, „Drusila se rozhodla přidat k Fénixově řádu.“ Malfoy sebou mírně trhl a Harry se zatvářil potěšeně a pobaveně. „Vídím, že se ti to příliš nelíbí, Malfoyi,“ pokračoval Harry.

„Popravdě se to dalo čekat, Pottere,“ odpověděl Malfoy, který teď už byl zase zcela klidný a v obličeji měl výraz zdvořilého zájmu, „je dobře, že je v pořádku, to je to, co mne zajímalo.“

„V pořádku je, ale nejspíš jí to úplně nemyslí,“ odpověděl kousavě, ale zároveň trochu zamyšleně Harry, „protože se domnívá, že ty bys měl také zájem přidat se do našich řad. Vymínila si, že ti nabídnu možnost přidat se k Fénixově řádu. Takže tímto ti tuto příležitost nabízím.“ Když domluvil, upřel pohled na Malfoye a čekal razantní odmítnutí.

„A já ji přijímám. Hned, jak mi bude navrácena má hůlka, věřím, že budu tomu vašemu Řádu přínosem,“ odtušil chladně Malfoy, jen Hermiona zaznamenala, že mu v hlase zaznívá i jistý podtón nervozity, který vypozorovala, že se tam objeví vždy, když si sebou není úplně jistý.

Harrymu málem vypadly oči z důlků, ale rychle se sebral a prudce přikývl. „Takže dojednáno, jsi členem Fénixova řádu, jen tě varuji, zrada se trestá smrtí.“ Poslední část věty byla pronesena s takovým chladem, že zamrazilo i Hermionu.

„Lze snad zradu trestat jinak?“ odtušil klidně Malfoy a díval se Harrymu zpříma do očí, ten už jen přikývl a obrátil svou pozornost na Hermionu.

„Hermi, většina bojeschopných se bude scházet už za půl hodiny, ale tebe potřebujeme v záloze, a Malfoy také nevypadá, že by byl schopen v následujících dnech bojovat,“ na to Hemiona razantně zakroutila hlavou, aby potvrdila Harryho domněnku, a obrátila přísný pohled na Draca, který už otevíral pusu, a ten to překvapivě vzdal, asi byl vážně slabý, „takže vy dva se přemístíte až zítra v devět ráno na tuto adresu,“ Harry ukázal Hermioně papírek, který nechal chvíli na to shořet, „kde budou všichni v současné době neschopní přímého boje a ti, kteří se starají o zálohy. Já tam za tebou dorazím, abych ti řekl, co se dojedná dnes, a domluvíme se na dalším postupu. Ano?“

„Dobře. Pozdrav mi všechny a dávejte na sebe pozor. Zítra tě budu očekávat.“

„Řekl bych ti víc, ale spěcháme,“ Harry stiskl Hermioně ruku, pak ji pustil, odstoupil od ní o krok, se sebezapřením kývl na Malfoye, který mu odměřené pokývnutí oplatil, a postavil se vedle Rema.

„Buďte opatrní, brzy se uvidíme,“ zamával Remus Hermioně a přátelsky kývl na Draca, který se na něj USMÁL. A oba návštěvníci se přemístili pryč.

Hermiona se vztekle otočila zpět k přípravě lektvaru, ale ruce se jí třásly tak, že prakticky nebyla schopna v práci pokračovat. Prsty pevně sevřela okraj linky a čekala, až prvotní vlny vzteku pominou, jestliže si však myslela, že jí k tomu blonďák dá prostor, mýlila se.

„Je s tebou něco, Grangerová?“ Opatrný klidný hlas byl poslední kapkou do jejího poháru sebeovládání.

„Tak TY se chceš přidat k Fénixově řádu? TY?!“

Draco na ni nechápavě zíral, ale pak nasadil klidný výraz a odvětil: „Jak jsi slyšela.“

„Co si o sobě vůbec myslíš?!“ pokračovala Hermiona v jekotu na chlapce, který jí dlouhá léta ztrpčoval život. „Takoví jako ty nám berou všechno! Mí rodiče zemřeli v tvém domě, možná, že i rukou tvé rodiny, a ty se teď budeš tvářit, jako že pomůžeš zachránit svět?! Co to má jako znamenat? Proč to děláš?“

Ke konci už Hermiona přecházela ze vzteku k zoufalství a z očí se jí vydraly první slzy. Stejně tak Dracův výraz se změnil z ledové masky na bolestný vztek.

„Tvých rodičů je mi líto, ale neházej špínu za to, co se jim stalo, na mě! Já nemám žádný dům! Nemám ani žádný domov a víš co, nemám ani žádnou rodinu. Možná, že tě to překvapí, ale nejsi jediná, kdo má rodiče pod drnem.“

Když domluvil, upíral na Hermionu vzteklý pohled a ta jen oněměle zírala, vzal jí všechen vítr z plachet.

Autor: Rachel, v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter

Sdílet

Diskuse pro článek Amiserat proelio - 7. kapitola (Dramione):