OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » Burning Out The Way VII.

06.05.2021 (10:00) • TinkerTailorSoldierSpy • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 1× • zobrazeno 408×

VII.

Travers si sundal rukavici a otřel si čelo. McKinnonova otázka ho nepřekvapila – jestli o něm za dobu, co tu spolu byli, něco zjistil, byla to skutečnost, že byl realista.

„To se nedá říct,“ odpověděl mu vyhýbavě. Nechtěl mu sdělit pravdu o tom, že mu dával maximálně půl hodiny, než plameny místnost definitivně odříznou.

McKinnon vydal hrdelní zachrčení. „Přestaň mě krmit žvásty, Traversi.“ Dobrých deset sekund pak tento svůj souvislý projev rozdýchával. „Jak dlouho?“

Starší z mužů semknul rty do úzké linky, přičemž útrpně vydechnul. Nechtěl to vzdát… nemohl. McKinnonovi bylo sotva čtyřicet, sakra! Měl žít a užívat si, a ne…

Najednou ucítil souznění s možnými myšlenkami Cecily Shawové. Vzpomněl si, že ten muž, kterého se snažila zachránit, byl starý. Vzhledem k okolnostem tedy pro záchranu vybrala správně. Sám by nevolil jinak.

Travers upažil ruku s hůlkou a očima vyhledal McKinnona. Plameny ho pálily na kotníku, ale nemohl se posunout, protože neměl kam. Srdce mu bušilo až v krku, zatímco se snažil své nasazení rozdýchat.

„Dvacet minut,“ vydechnul nakonec čirou pravdu. Byl na sebe naštvaný, ale bylo mu jasné, že McKinnon jeho upřímnost ocení. Vtipné… na začátku své kariéry by se snažil přesvědčit sám sebe o tom, že existovala nějaká šance. Jenže tady skutečně nebylo nic, o co by mohl svůj optimismus opřít. Nic, co by pro McKinnona mohl sám udělat. Velel magihasičům už pět let a třiadvacet let dělal tuhle práci. Miloval ji, dost možná proto, že měl na kontě minimální počet ztrát a neúspěšných akcí. Oheň už nebral za hrozbu, byl to jeho denní chleba. Před lety spolu podepsali příměří, jehož hranice Travers, doposud s nulovými následky, překračoval. Teď si však po dlouhé době znovu uvědomil, jak neuvěřitelné měl těch dvacet tři let štěstí. 

Přesto se bál, každou službu. Ne kvůli sobě, nebyl sobec. Jeho případné úmrtí by nejhůře odnesl jeho syn, o jehož opatrovnictví by požádala Traversova rodina, která by mu ze života udělala peklo stejné jako to, z něhož Reuel sám utekl. 

„Hm, to není moc,“ skřehotal McKinnon. „Tak už to s těmi kouzly vzdej. Nechci svých posledních dvacet minut strávit mlčením.“

Traversovi trvalo, než se definitivně vzdal. Našel si, těsně u dveří, místo, kam ještě plameny nedosahovaly, na které se usadil. Týlem se přitom opřel o horkou stěnu.

„Vidíš… teď by ti bodla Shawová,“ dobíral si ho Travers. 

McKinnon se uchechtnul. „Neříkej jí, že jsem těsně před smrtí řekl, že nechci mlčet. Urazila by se, že jsem ji k tomu nepozval.“  

Starší z mužů se zasmál. V černém humoru si sice neliboval, ale tahle absurdní situace si ho zkrátka žádala.

„Líbí se mi,“ vypálil magihasič bezděčně.

„Hm… všimnul jsem si,“ zahučel bystrozor pobaveně, a požárník jeho směrem trhnul pohledem, třebaže na něj neviděl, neboť seděl dost daleko od clony plamenů.

„Je single?“

McKinnon trhnul rameny. „Myslím, že jo. Ale já se v ženskejch nevyznám.“

„Myslíš, že já jo? Jsem dvakrát rozvedený, svobodný otec,“ postesknul si Travers. Následovala chvíle oboustranného ticha, kterou přerušil magihasič: „Jak jsi na tom s nimi ty?“

„Dost blbě,“ zhodnotil svůj stav McKinnon. Druhému tedy nezbylo, než čekat na vysvětlení. To ale ne a ne přijít.

„Řekneš mi k tomu víc, nebo…?“

„Ne.“

„Dobře,“ uzavřel to starší brunet. „V tom případě se pojďme bavit o počasí.“

Zaslechnul McKinnonův smích a také to, jak přecházel do záchvatu kašle. Travers pochopil. Okamžitě vyskočil na nohy. „Hej, hoď mi to triko!“

Mladší se pokusil napřáhnout, a dokonce triko i hodil vzhůru. Neměl ale dost sil a než triko Traves stihnul zachytit levitačním kouzlem, po látce už vystartovala hlava chiméry. Zblajzla ho jako švestku a McKinnon s Traversem museli sledovat, jak se mění v prach.

„Kurva…“ vydechnul mladší sotva slyšitelně. „Jsem v prdeli.“

Trave neváhal a vjel rukama do kapes kalhot ochranného obleku. Měl tu kapky do očí, dračí šupinu pro štěstí a… kus hadru z garáže! Netušil, kde ho vzal, to mu ale nebránilo ho vytáhnout a navlhčit Aguamenti. Pak ho formulí vynesl snad až ke stropu, pokud možno v celku.

***

Vymanila se magihasičům a zdravotníkům v atriu. Nepotřebovala ošetřit, potřebovala odtamtud McKinnona dostat. 

Věděla, že Travers dal pokyn, aby magihasiči na patro vůbec nevstupovali. Povídali si o tom dva řadoví magihasiči, kteří měli za úkol evakuovat budovu.

Spěchala tak moc, že schody do druhého patra brala po dvou, přitom byla ponořená do světa svých myšlenek a obav. Jak na tom ti dva byli? Podařilo se hezkému magihasiči přijít na to, jak odtamtud jejího šéfa dostat? Jestli jo, tak co jim sakra tak trvalo?!

Kouř zložáru byl bez posíleného kyslíkového kouzla cítit už v atriu. Naštěstí jí magihasiči jeden vyčarovali na tváři, jako by tušili, že jim uteče.

V rukách třímala magihasičský hábit s Traversovým příjmením. Dal jí ho, než ji poslal se Smithem do bezpečí. Slíbila mu, že se vrátí, a když Shawovi něco slíbili, nejel přes to vlak.

Kvapně odpočítala čtvrté dveře, jenže podlaha výhružně zapraskala už u třetích dveří. Hrozilo, že se propadne, a Shawové nezbylo než zpomalit. Musela být rozvážná. Nádech, výdech... To ji přešlo v momentě, kdy zjistila, že se požár rozšířil. Už z chodby bylo jasné, že se situace změnila. Plameny na levé straně se plazily po stěně ke vchodu na schodiště. Stěna na pravé straně na tom zas tak špatně ještě nebyla.

Shawová ucítila horko takové, že si byla téměř jistá, že kdyby neměla magihasičský hábit, popálilo by ji, aniž by se dotkla plamenů. O důvod víc, proč musela Traversovi co nejdříve dát zpět ten jeho.

„Šéfe?! Traversi!“ zařvala, a čekala na odpověď, když se pomalými, krátkými kroky sunula do místnosti. Brzy nohou do něčeho vrazila, a tak k tomu sklopila pohled. Že nešlo o objekt, nýbrž o osobu, jí napověděl tichý, leč zřetelný sten.

„No do háje.“ Napřed se k němu shrbila, brzy si ale dřepla. Bylo to tak jednodušší, z téhle své pozice mu mohla snadněji dát ruce na tváře a proplesknout ho. „Trave… Traversi, slyšíte mě?“ Nereagoval, proto své akce zopakovala. „Trave, no tak… prober se!“

Naposledy ho strnule plácla po levé tváři. Začal klimbat hlavou… KONEČNĚ! Shawové spadl ze srdce kámen tak obrovský, že to muselo být slyšet až v atriu. Úlevou vydechla, u čehož na pár chvil semkla víčka. Pak se jala mu pomoct do jeho kabátu.

„Cecily…“ vydechnul omámeně, jakmile otevřel oči. Rychle namířila hůlku na Traversovu tvář. Oči se mu rozšířily zájmem.

„Aerum pavate!“ nařídila hůlce a čekala, co se bude dít. Řadoví magihasiči, se kterými mluvila v atriu, ji naučili používat formuli, kterou na ni předtím seslal on neverbálně. Měla za úkol posílit jeho dýmem prožrané kyslíkové kouzlo, což ve výsledku splnila.

„Kde ses ho…“ zakuckal se, avšak jen na chvíli, a jen proto, že najednou místo vzduchu nasyceného dýmem vdechoval vzduch čerstvý.

„Tvoji kolegové mě ho naučili. Jo, abych nezapomněla…“ S tím mu vrazila další facku, tentokrát tak silnou, že Travers byl nucen vytočit hlavu do strany. Přejel si po tváři dlaní a nechápavě se na ni zamračil.

„Tahle je od nich,“ oznámila mu prostě. „Nemají o tobě žádné zprávy a můžou se tam dole zbláznit strachem. To se nedělá.“

Zdvihnul obočí, přičemž si naposledy promnul tvář. „Víš, že jsi právě dala facku veliteli  magihasičů?“

Zacukaly jí koutky, třebaže jí připadalo naprosto nemístné se v takové situaci smát. „Velitel nebo bezdomovec – přátelé se prostě bez odpovědi nenechávaj.“

„To si budu pamatovat," prohlásil směrem k Shawové, hrabaje se na nohy.

„Jo, to jsme dva," špitla si pro sebe, jen co si uvědomila plný rozsah svých akcí. Panenko skákavá, vážně právě dala facku veliteli všech magihasičských sborů v Anglii?! Kde se v ní sakra vzalo tolik adrenalinu?!

Pobaveně zachrčel, načež si přitáhnul límec svého pláště a začal do něj hlásit svou pozici a stav. Požádal o posily, v podobě dvou velících důstojníků londýnských brigád. Další dva důstojníky poslal o patro níže a zbytek magihasičů měl utvořit formaci v atriu. Shawová zaslechla něco o bezkyslíkové bublině, ale upřímně, moc jeho rozkazy nepobírala.

„Jak…“ Trhla očima k plamenům nedaleko místa, kde stáli. „Jak je na tom šéf?“

„Je v bezvědomí,“ informoval ji Travers, přičemž zvážněl. „Odpadnul dříve než já. Nemyslím, že je šance, že-“

„Ne,“ oznámila mu Cecily naprosto vážně, než upřesnila: „On neumře. Ne dneska, ne tady! Mám nápad, jak ho odtamtud dostat.“ Shawová nahmatala hůlku, jejíž konec zažhnul v příslibu blížícího se kouzlení. Magihasič si všimnul jiskry, která Shawové proběhla v očích. Z jedné strany se mu zamlouvala, jelikož v sobě měla příslib něčeho nového a živelného, z druhé strany ho však děsila.

„Cecily, to není jenom tak. Zložár se nedá ovládnout. Eventuálně se zničí sám, ale… to zabere několik dní,“ informoval ji rozmrzele. „Nedá se ani uhasit. Žádná z látek, které se dají vyčarovat, to nedokáže. Není jak se toho zbavit. Už jsem dal rozkazy. Vytvoříme kolem této místnosti bublinu bez kysíku, jedině tak se přestane ší...“

Koukla na něj pohledem tak odhodlaným a vyzývavým, že na moment zapochyboval o všem, co o zložáru věděl, ba i o tom, co na vlastní kůži zažil. Nebyl si jistý, že kdy takový pocit měl, a už vůbec si nebyl jistý, že by ho kdokoli jiný než Cecily Shawová byl schopen přimět se tak cítit.

Nahmatal hůlku v nehořlavém pouzdře za opaskem. 

„A kdo říká, že ho hodlám hasit?“ položila rétorickou otázku, než se napřáhla a seslala své kouzlo.

Autor: TinkerTailorSoldierSpy (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter

Sdílet

Diskuse pro článek Burning Out The Way VII.: