Klenot rodu Blacků - 4. kapitola - Samé lepší novinky • OurStories.cz ~ naše povídky

Siriusův útěk mnohé mění. Jaké prázdniny si prožije Isabella?

19.05.2017 (10:00) • Eilan • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 2× • zobrazeno 863×

„Zajímavé poúplňkové novinky, to ti teda povím," zašeptal zastřeným hlasem Remus. Ležel v potrhaném oblečení na podlaze svého malého bytu. Bylo ráno po úplňku a on byl vysílený. Oči měl přivřené, světlo mu vadilo. Bella se snažila posadit se vedle něj na zem tak, aby svým tělem tvořila stín proti oknu. Jemně mu odhrnula vlasy z obličeje.

„Hlavní otázkou je, jak se mu to povedlo," zamračila se a jemně mu vlhkou žínkou setřela krev z čela.

„To si nemyslím," šeptl Remus a mírně sykl. „Už je na svobodě, to, jak se dostal ven, není podstatné. Spíše jde o to, kde se teď skrývá a co má v plánu, protože..."

„Protože proč by jinak utíkal až teď," dopověděla za něj Bella, chytila Remuse pod paží a pokoušela se ho zvednout. Byl vyzáblý, ale i tak přece jen něco vážil. Isabella byla Blacková, kus ženské, žádné párátko, ale zvedat Remuse každý měsíc z podlahy bylo vysilující i pro ni.

Usadila ho za stůl v kuchyni, párkrát mávla hůlkou a před Remusem přistál velký hrnek silné kávy a talíř omelety s párkem.

„Nemyslím si, že bych měl hlad," zavrtěl hlavou Remus a uchopil uchu hrnku.

„Nemyslíš, ale máš. Jez." Bella moc dobře věděla, že s Remusem se nemůže dohadovat, zvláště ne po úplňku. Posadila se na židli vedle něj a nasadila přísný výraz. Remus neochotně zvedl příbor.

„Dobře, vzdávám se... Než mě začneš krmit." S úšklebkem na tváři si vložil první malé sousto do úst. Isabella protočila oči.

Když Remus dojedl, pomohla mu vstát a s jistým jištěním dojít bezpečně do koupelny.

Když z místnosti Remus o několik minut později vyšel s mokrými vlasy a osuškou kolem pasu, cítil se o něco více jako člověk. Když Bella uslyšela pohyb, vyběhla z kuchyně ho zkontrolovat.

Opětovala mu úsměv, když se jejich pohledy střetly. Remusova polonahost je neznepokojovala. Bydleli spolu dlouho a tohle byla jejich každoměsíční rutina. Dokonce ho několikrát viděla i nahého, ale to je vedlejší.

„Já, půjdu si lehnout," zívl Remus mezi dveřmi, teď už oblečený.

„Dobře, stejně musím do práce. Dám ti vědět, pokud se dozvím něco nového o Siriusovi."

„Budeš hodná," zašeptal Remus a Bellu bratrsky objal.

***

„Chceš tím snad naznačit, že se snažím sabotovat vyšetřování?!" vyštěkla Isabella popuzeně.

„Jistěže ne..." bránil se Kingsley Pastorek vehementně a máchal rukama ve vzduchu.

„Ale?"

„Ale možná by nebylo špatné zvážit přeložení k jinému případu. Víš sama nejlépe, jak tě uvězněni tvého bratra tenkrát vzalo, to, co jsi tvrdila, taky nebylo zrovna k věci... Bello, myslím to s tebou dobře." Isabella ho propalovala pohledem a v duchu počítala, aby se uklidnila a na férovku mu jednu nenatáhla.

„Byla jsem téměř ještě děcko, když se to stalo, koho by to nevzalo. A co jsem tvrdila, jsem tvrdila, a stojím si za tim doteď. To, co si myslím já, je ale vedlejší, v životě bych nemařila vyšetřování na základě osobních pocitů," dokončila svůj proslov Bella a probodla Pastorka pohledem. Ten polkl a kývl.

„Já vím."

„To jsem ráda," sykla Bella, „a od případu neodstoupím." Otočila se na podpatku a vydala se do své kanceláře.

Pátrání po Siriusovi skutečně nikam nevedlo. Byla připravena lhát a zapírat, kdyby náhodou k něčemu přišli, ale nebylo to nutné, alespoň zatím.

***

Blížil se konec léta. Peter se opět letos chystal do Bradavic jako famfrpálový trenér. Bella mu jen tiše záviděla.

„Uvidíme se večer," loučil se Peter a políbil ji na čelo. Dnes vyjmečně odcházel dříve. S týmem měli poslední trénink tuhle sezónu, na chvíli tak bude mít padla, když tedy nepočítáte Bradavice.

Bella si v klidu dočetla noviny, aby se dozvěděla, co se píše o Siriusovi... Vůbec nic podstatného. I po měsíci byl hlavním tématem, to se nezměnilo. Z nedostatku informací z vyšetřování se však redaktoři uchýlili k zoufalejším věcem, a proto se nedivila, když se v článcích objevovalo i její jméno, a ne zrovna v nejlepších podobách. Byla na jistý druh publicity zvyklá, ale čeho je moc, toho je příliš.

***

Ministr kouzel si nechal svolat bystrozory pracující na Siriusově případu.

„Víte, že před námi stojí hrozba," začal rozhodně. „Bráníme běžnou veřejnost častými pochůzkami, kdyby se náhodou Black objevil." Bella protočila panenky. Přišlo jí to směšné. Popletal pokračoval. „Mílovými kroky se blíží začátek školního roku v Bradavicích a my máme povinnost ochránit i naše děti. Pravda sice je, že Bradavice jsou téměř nejlépe chráněné místo v Anglii, ale my nemůžeme nic podcenit, zvláště jde-li o naše děti." Isabella zpozorněla. Měla tušení, co bude následovat. „Do školy pošleme několik bystrozorů, kteří budou hlídat školu a její pozemky a dávat pozor na mozkomory, kteří budou také letos přítomni na pozemcích školy.“

„A tohle ředitel dovolí?" zeptal se kdosi.

„Rozhodnou to není v jeho kompetenci, takže jeho názor je irelevantní," prohlásil ministr ostře. Davem se prohnalo neklidné zašumění. Ministr vytáhl pergamen a začal číst jména bystrozorů pro tuto práci. Bella se zprudka napřímila. Seznam začínal jejím jménem.

***

„Dnes jsem zjistila, proč posílají bystrozory do Bradavic," spustila Bella, hned jak se objevila doma. Včera se dozvěděla onu milou zprávu, že se vrací do Školy čar a kouzel. Dnes zjistila i přesný důvod. „Zdravím, Remusi, co ty tady?" usmála se na svého přítele. Společně s Peterem seděli u stolu.

„Řekl jsem si, že se zastavím," oplatil jí úsměv.

„Ten důvod, drahá?" přerušil je Peter netrpělivě a dál hladil Fantoma po hlavě.

„Myslí si, že Sirius jde po Harrym," vyhrkla Bella a úsměv se jí z tváře ztratil. Peter překvapeně zvedl obočí.

„A zdůvodnili to alespoň?" Remusův obličej se zkřivil. Myslel si o Ministerstvu svoje, ale tohle už bylo moc.

„Stejně jako předtím," odfrkla si Isabella a padla na židli. „Sirius je Smrtijed, největší z největších, a chce dokončit to, co se Pánovi zla před lety nepovedlo."

„Zabít Harryho? Vždyť je to jeho kmotr. Z toho, co jste říkali, jsem vyrozuměl, že mu na něm záleží," ozval se opatrně Peter. Vždy, když se řešili Potterovi, Siriuse, Poberty, cítil se jako náplava. Pořádně je neznal a nikdy k nim nemohl pocítit to samé, co Bella a Remus. V tomhle ohledu na Remuse žárlil. Dokázal Isabellu pochopit a podržet, protože cítil to samé. I když se Peter snažil, jak mohl, nikdy se Remusovi v této věci nevyrovnal.

„Harry je žijící vzpomínka na Jamese a Lilly a Sirius si to moc dobře uvědomuje. Nikdy by mu nezkřivil ani vlásek," ujal se odpovědi Remus.

„A navíc není žádný nechutný Smrtijed," sykla Bella, naráz se zarazila a zvedla oči k Peterovi. „Promiň mi," dodala. Peter zavrtěl hlavou.

„To nic. Mě tím neurážíš, to víš," usmál se na ni, natáhl se přes stůl a chytil ji za ruku. Fantomovi se ten pohyb nelíbil. Neklidně se zakoukal a vzlétl.

Chvíli bylo ticho. Nakonec bylo přerušeno Remusovým hlasem.

„Já bych vám měl taky něco říct."

„Co?" usmála se Bella lišácky a zahýbala obočím.

„Nic takového," zavrhl její narážku prudce a pokračoval. „Když je teď tak v módě vracet se do Bradavic, jedu taky. Brumbál za mnou přišel a žádal mě, zda bych nevzal místo učitele obrany proti černé magii."

„Tebe?" vyjekl Peter překvapeně. Když však spatřil Bellin nevrlý pohled, zklidnil. „Nic proti vlkodlakům, Remusi, nechtěl jsem tě naštvat. Jen mě to překvapuje."

„I mě, můžeš být klidný," pousmál se Remus stroze. „Kdo by chtěl, aby vlkodlak učil děti."

„Takže tvé male chlupaté tajemství, předpokládám, zůstane utajeno," konstatovala Isabella. Remus přikývl... „No to je skvělé. Vyrážíme do Bradavic!" křikla a rozesmála se. Ani mužská část dnešního večerního debatního kroužku neodolala smíchu.

***

NÁŠ HVĚZDNÝ PÁR, BYSTROZORKA BLACKOVÁ A FAMFRPÁLOVÁ CELEBRITA PEVENS, VYRÁŽÍ SPOLEČNĚ DO BRADAVIC. PROČ? TO SE DOZVÍTE V ČLÁNKU...

Isabella po přečtení titulku dnešního Denního věštce praštila čelem o stůl.

„Proč?!" vyjekla přidušeně. „Proč, proč, proč!!!" Pěstmi udeřila do stolu, až ji hlava mírně poposkočila.

„Žiješ s famfrpálovou hvězdičkou, tak se nediv," rýpnul si do ní Peter. Byl na publicitu zvyklý mnohem více než ona. Ke sportovnímu odvětví to patřilo, byl s tím smířen. Jenže o bystrozorech se zase tak často nezmiňovali, nebylo to zvykem. Jméno Blacková ovšem přináší více škody, než užitku.

Isabella zvedla hlavu ze stolu a naoko si pofňukla.

„Jsi největší chyba mého života," prohlásila dramaticky.

„Taky tě moc miluju, drahá," odvětil jí s klidem a usrkl své ranní kávy.

Oknem vletěl do místnosti Fantom. Nesl dopis, který upustil přímo na onen článek, sebral Peterovi z talířku zbytek toastu a odebral se na své bidýlko.

Bella vzala psaní, byl to jen kousek pergamenu smotaný do ruličky. Stálo na něm:

Jsem rád, že Bradavice budou mít tu čest hostit onen "hvězdný pár".
- S pozdravem A. B.

Místností projela salva smíchu. Peter nakonec přešel k psacímu stolu a na kousek pergamenu napsal:

I nás velmi těší.
Podepsán Hvězdný pár.

Hvízdl na Fantoma. Sova poslušně přiletěla. Možná se chovala drze, ale co se týkalo nošení pošty, byla nenahraditelná. Připevnil Fantomovi psaní k noze a odnesl ho k oknu.

Bydleli sice v centru Londýna, ale měli okno speciálně začarované. Nechávali ho celou dobu otevřené, aby Fantom mohl létat dle libosti, ale zvenku vypadalo zavřené. Kouzlo navíc krylo jakýkoliv pohyb ve vzduchu okolo jejich bytu, takže mudlové sovy nevnímali.

Peter došel k Isabelle, která si ještě otírala slzy smíchu. Objal ji kolem ramen a políbil do tmavých vlasů. Opřel se bradou o její zátylek a chvíli tam jen tak stál.

„Nechceš dneska něco podniknout?" zeptala se. Měla po dlouhé době volno.

„A co třeba?"

„Vzala bych košťata a šla si zalétat."

„Vážně? Zalétat?" Peter neznělo moc nadšeně.

„Ty a odmítnout létání? Nejsi nemocný?" Nevěřila tomu, co slyší.

Peter se zamyslel.

„Tak dobře, přemluvila jsi mě, vyrážíme," vyhrkl rázem plný energie a běžel pro košťata. Byla pověšena na zdi v pokoji pro hosty.

On létal na černém elegantním Nimbusu 2001. Nějakou dobu zpátky to bylo týmové koště. Teď už ale půjde do kytek, protože na trh se dostal Kulový blesk, zatím údajně prý nejlepší koště na světě. Peterovi bylo líto, že se musí Nimbusu vzdát. Mel to koště skutečně rád.

Isabella vlastnila Nimbus 2000, stejně jako mladý pan Potter. Když jí to Peter řekl, potěšilo ji to.

Přemístili se na své oblíbené místo. Leželo na jihu Anglie, kousek od Canterbury, Peterova rodného města. Sice tady trochu více foukalo, ale dalo se to přežít. Rozsáhlá louka, na kterou mudlovská noha již roky nestoupla, byla skvělým místem pro zběsilé poletování tam a zpátky.

Oba se při letu byli schopni až nečekaně uvolnit a vytěsnit všechny problémy a starosti. Tak moc je tenhle koníček spojoval.

Moc se omlouvám za faux pas způsobené minulou kapitolou. Zapomněla jsem dopsat O rok později. Samozřejmě, že děj se teď odehrává před začátkem třetího Harryho, tak jako v knize.

Jinak moc děkuji za milé ohlasy, překvapily mě :).

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: Eilan (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter