OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » Knocking on Heaven's Door: Kapitola šestnáctá



Knocking on Heaven's Door: Kapitola šestnáctá

Povídka se umístila na druhém místě o Nej povídku měsíce března/marca. Na den ji umisťujeme na titulní stranu. Gratulujeme!


Kapitola pozměněná na přání mých nejmilejších čtenářek. Ráno po, pro jejich vztah, osudném večeru, z Dracovy perspektivy. Taky nám tak trochu zaklejí Katie Bellovou. Jaký důsledek to bude pro naše drahé mít? Ať se líbí. :)

Den poté 

Když se Draco v neděli ráno probudil, s potěšením zjistil, že nebyl tak úplně ve své posteli, a také, že v ní nebyl sám. Zmijozel měl jednu obrovskou výhodu – pro prefekty tu byla zvláštní ložnice, kterou mohli využívat, když chtěli mít soukromí. Byl to snad jediný pokoj s manželskou postelí v hradě, kam byl povolený vstup nezávisle na pohlaví, protože prefekty mohly být jak dívky, tak chlapci. Když jim Snape v páťáku dával odznaky, zdůraznil, že spoléhá na jejich morální uvědomění a kázeň, čímž jim v podstatě zakázal využívat ho jako šmajchlkabinet.

Draco s tím neměl problém. V hradu, ostatně, byla jiná místa, kde mohl s dívkami provozovat nestoudnosti, bez pocitu viny.

On sám sem zabrousil, za ty dva roky, co nosil prefektský odznak, jenom dvakrát. O své spoluprefektce Gemmě Farleyové ale věděl, že sem chodila přespávat poměrně často. Byla v sedmém ročníku a připravovala se na OVCE, takže chápal, že se, čas od času, potřebovala pořádně prospat nebo mít klid na učení.

Jen co nabral vědomí, uvědomil si, že MacDougalová měla ruku položenou na té jeho a že se její hlava v noci posunula na jeho půlku postele, blízko k jeho ramenům. Vlastně na levém rameni cítil její pravidelné výdechy. Zvednul hlavu z polštáře a zjistil, že ještě spala. Svou část peřiny ze sebe očividně v noci zvládla skopnout, takže tu před ním ležela zahalená jen a pouze v jeho tričku na spaní, které jí včera půjčil. Ještě na sobě měla bavlněné kalhotky s názvem včerejšího dne.  

Na tváři se mu vyrýsoval drobný úsměv. Působila tak klidně a nevinně, jako by to snad ani nebyla ona. Ta ďáblice, se kterou souložil... ne, se kterou se miloval prakticky celou minulou noc, teď jaksi nebyla přítomna. Miloval… to slovo z duše nenáviděl. Nechápal, proč mu lidé přikládali takovou váhu – vždyť to bylo jen slovo. Mohl ho vyslovit kdokoli, aniž by ho myslel vážně. Přesto nedokázal vymyslet vhodnější termín pro to, co s Isou včera dělali. Měli sex – ne. To mohl používat do včerejšího večera. Když ale včera vstoupil do jejího napjatého nitra a ona naléhavě zašeptala jeho jméno, pocítil něco, s čím ještě nikdy neměl tu čest. Pak se mu zadívala do očí a on už jen cítil, jak padá propastí slasti a chtíče kamsi do temnoty.  

Šli spát okolo třetí ráno, unavení, zpocení, ale s vzácným pocitem spokojenosti.  

Kaštanové vlasy teď měla rozprostřené po polštáři z toho, jak se v noci převalovala. Její pokožka, světlá, kolem nosu posetá pihami, se skvěla v ranním slunci tlumeném vodou jezera za okny. Neodolal, musel se otočit na bok – opatrně, tak, aby ji neprobudil – a přičichnout si k ní. Merline, kdyby ho viděla, řekla by mu, že si (opět) počíná jako nějaký úchyl. V tu chvíli mu to ale bylo ukradené. Opatrně se nad ní napřímil, než zabořil nos do jejích vlasů, v blízkosti spodní čelisti.

Voněla po mandarinkách a v menší míře i po perníku, nebo po něčem jiném, co mu připomínalo Vánoce. Nedokázal tu sladkou, leč líbivou vůni definovat. Taky ucítil pach levandulové aviváže, v níž se pralo všechno bradavické povlečení. Normálně mu ta vůně nevadila, vlastně ji už, po těch letech, ani nevnímal. Dnes mu ale připadala extrémně silná a rušivá, právě proto, že se mísila s vůní, kterou si chtěl vrýt do paměti.

Nevěděl, proč to dělá. Přisoudil to skutečnosti, že MacDougalová už holt na něj měla takový efekt. Kvůli žádné jiné ostatně nikdy nebyl ochoten riskovat odejmutí prefektského odznaku jenom proto, aby s ní mohl nerušeně strávit noc.

Isobel sebou zašila – zřejmě pocítila, že se pohnul. Ztuhnul, jelikož si myslel, že otevře oči a uvidí ho v téhle šílené pozici. Ona ale jen pootevřela ústa, z nichž vzápětí vyšlo krátké zamumlání čehosi nesrozumitelného. Ve spánku ovšem propletla prsty své ruky, která dosud volně ležela na jeho pravačce, s těmi jeho. Mohl si oddechnout, nebezpečí bylo zažehnáno.

Lehnul si tedy zpátky na své místo, na bok, aby se na ni mohl dívat. Neměl důvod, a už vůbec neměl to srdce ji budit. Koneckonců, byla neděle.     

 

Draco…“ uslyšel její medový hlas, jak ho měkce oslovila jménem. Nadechnul se a prudce otevřel oči. Sakra, musel usnout po tom, co se poprvé probudil.

To, co nad sebou uviděl, se nedalo popsat jinak, než slovem krása. Tyčila se nad ním jako Hélios nad Rhodem a usmívala se jedním z těch odzbrojujících, širokých, hravých a zároveň upřímných úsměvů, které se mu tolik líbily, hlavně proto, že byly oknem do její mysli a duše a reflektovaly její emocionální rozpoložení. To, co s Dracem takový její úsměv dělal, možno popisovat jen po desáté hodině.

Isina drobná dlaň byla na jeho tváři a ona ho po ní palcem něžně hladila.

„Bré ráno, Zlatovlásko,“ pronesla, u čehož hlavu lehce naklonila na stranu. Draco nepochyboval, že přezdívku tentokrát zvolila výhradně proto, aby jej (a dost možná i sebe) dostala zpátky do reality.  

„Dobré, dobré,“ zabrblal, přičemž zvednul ruku a konečky prstů jí přejel po paži, hezky od ramene až k lokti a zase zpět nahoru. „Jak ses vyspala?“

„Skvěle… ty?“

„Překvapivě dobře,“ prohlásil stále ještě zastřeně. „Tak dobře jsem se vlastně nevyspal už hodně dlouho.“

„Vidíš. To určitě kvůli mně."

Dracovy reflexy řvaly, aby se ušklíbnul. To taky plánoval udělat, než si uvědomil, že na jejích sebestředných slovech možná něco bylo. A ne jen možná. Nebylo samo sebou, aby spal tolik hodin v kuse. Obyčejně mu dělalo obrovské problémy usnout, často se zas budil uprostřed noci a až do rána se převaloval v posteli, neschopen znovu zabrat. Dnes v noci ale nic takového řešit nemusel, neboť spal tvrdým, bezesným spánkem.

„Možná jo,“ uznal, zvoliv neutrální tón. „Spíš to ale bude tím klidem tady.“  

Přestala ho hladit a vyplázla na něj jazyk. Pak už si rukou prohrábla vlasy, zatnula ruce v pěsti a zeširoka se protáhla. U toho se jí tričko vyhrnulo zhruba do půlky břicha, když se zaklonila v zádech, a Dracovi se tak naskytnul pohled na její holou kůži. Neodolal a prstem ji dloubnul do míst, která byla do té doby skrytá pod trikem. Mrzimorka vyjekla, zanechajíc protahování. Chtěla začít protestovat, ale Draco se vyhoupnul do sedu a zajal její růžové, suché rty těmi svými.     

Cítil, jak se, s každou další sekundou, co se líbali, postupně uvolňovala. Zanedlouho ucítil známé mravenčení mezi nohama. To napovídalo, že byl zralý na novou jízdu na proklatě nebezpečné horské dráze.

Tak to přiznej," špitla Isa mezi polibky.

Draco nechápal. O čem mluvíš?"

Že seš nymfomanka v mužský verzi," žbleptla potutelně, v důsledku čehož se Draco už opravdu zašklebil. 

I kdyby, dneska v noci ti to nevadilo," opáčil, u čehož se v líbání přesunul ke straně jejího krku. Okamžitě jí naskočila husí kůže. Ano, to je ono!" vydechnul najednou proti její choulostivé kůži. Nepřestávej, Draco!" Ise chvíli zabralo, než jí došlo, že napodobuje její noční slovník. Nezpomaluj!" Kousnul ji na hrdle. Draco, prosím...!"

No jo, no jo, pointa vzána na vědomí," broukla, přičemž přes tepláky nahmatala jeho chloubu a jemně ji stiskla. Z úst se mu vydral hrdelní zvuk, připomínající buďto zavrčení, nebo sten. Koukla mu do očí, aby zjistila, že humor byl pryč. Musel ustoupit před tím pudovým já, které v Malfoyovi převládlo. Na Freudově osobnosti se přesunul z hranice mezi egem a superegem do hlubokého nitra části id, a to opět jen a pouze kvůli

Než se Isa stihla nadát, lapnul ji za ramena a položil ji na záda.

***

Moje nejmilejší Hvězdo,

z toho incidentu se Srabusem Severusem si nic nedělej, už od dětství je to zakomplexovaný morous. Nepochybuji, že si ho získáš v jedné z následujících hodin, v duelech jsi dobrá. Neber ohled na to, že proti tobě stojí přátelé a Snape ti padne k nohám.

Jak to vypadá v ostatních předmětech?

Nepřekvapuje mě, že první zápas sezony vyhrál Nebelvír. Určitě jste to s Ginny pořádně oslavily. Další zápas tedy hraje váš tým proti Zmijozelu, je to tak? Informuj mě, hořím nedočkavostí!

Ptala ses, jak se mám. No, není to žádná sláva. Brousek mi dává kapky za údajné hromadění funkcí – vypadá to, že se budu muset vzdát náměstkování. Pro mě za mě, s klidem v duši tu funkci položím. Beztak z toho mám jen pár galeonů a mnohonásobně víc papírování, nemluvě o starostech. Jsem zvědavý, kdo mu to za tu almužnu bude dělat. I když, takový Pastorek by kývnul třeba i na stěhování trnoocasých zpátky do jejich rodného Maďarska, jenom aby se zviditelnil.

Ano, s tvojí matkou se tu a tam potkávám, hlavně na ministerstvu. Pokouším se jí vyhýbat, jak jenom to jde. Je tu pracovně, vídá se hlavně se strýcem Julianem, u kterého taky bydlí. To je oficiální verze. Minulý týden po tom, co jsme s Marthou navštívili Morag, mi ale sdělila, že by bylo nejlepší odpojit tvou sestru od přístrojů. Rozčílilo mě to tak moc, že jsem jí řekl, že chci rozvod. Mělas vidět její výraz, když si uvědomila, co by to znamenalo pro její dokonalou pověst.

Takže tolik ke tvé matce.

Hrozně moc tě pozdravuje babička, máš jí okamžitě napsat. Vyřiď Theovi, že jeho babička mu vzkazuje to samé. 

Mimochodem, za měsíc a půl jsou tu Vánoce. Už sis rozmyslela, co bys chtěla dostat? Říkal jsem si, že bychom letos mohli vyrazit za hranice Spojeného království. Co bys řekla třeba na lyžovačku v Alpách?

Pozdravuj Thea! Řekni mu, že jsem dostal jeho dopis. Bohužel, budu mu moct odepsat až potom, co se vrátím z Argentiny. Aktuálně pro něj sháním kouzelnický haitský gourd vydaný a podepsaný prvním tamním guvernérem magie, roku 1811.

No nic, budu muset končit. Řeším tu našeho drahého ministra. Brousek včera na setkání s vedoucím irské diplomacie veřejně prohlásil, že si Irové nemají co vyskakovat, protože jsou stejně jenom britskou kolonií. Udivuje mě, že z toho Věštec ještě neudělal skandál.

S láskou,

Otec

Issy se nemohla přestat potutelně usmívat. Iagových dopisů jí za rok nechodilo tolik jako ostatním od jejich rodičů, ovšem vždycky stály za to. Tentokrát ji pobavila zejména část o Brouskovi – holt nebylo na klepy z Ministerstva. Snapovo křestní jméno v úvodu dopisu bylo napsáno modře, na rozdíl od zbytku dopisu, který byl černý. Dokonce ještě i přeškrtnutá nelichotivá přezdívka byla černá, z čehož Isobel odvodila, že si, když psal, nemohl vzpomenout, jak se Snape jmenuje křestním, ale jen na zaběhnutou školní přezdívku. Tu přeškrtnul až v momentě, kdy se ujistil, jak se Snape skutečně jmenuje; to už u sebe ale neměl černý inkoust, tak použil ten, který měl zrovna po ruce – modrý.

Prostě celý její táta.

Co se návštěvy Morag týkalo, bylo smutné, že se musela ukázat Martha, aby Iago zjistil, že návštěva dcery ho nezabije. Že ji Martha chtěla odpojit od přístrojů ji rovněž neudivovalo – drzost její matky neznala mezí.

Isobel sama se chopila brku, jehož hrot opatrně namočila do tmavě modrého inkoustu, a začala psát dopis babičce.

V určité fázi však její pozornost zaujal pohyb v její blízkosti. Jejím směrem se blížily dvě štěbetající, chichotající se dívky. Jednu z nich poznala – byla to Leanne, o rok starší Mrzimorka. Nebelvírku, která byla s ní, znala od vidění, ale nedokázala si ji spojit se jménem.

„A kruci! Už zase došlo kakao!“ zaprotestovala Leanne, neboť, jen co dosedla, už se sápala po džbánu.

„Tak ho šlohni Havru, šprti ho maj vždycky dost,“ navrhnul její nebelvírský doprovod.

Ač Isa neměla v úmyslu odposlouchávat cizí konverzace, u téhle nemohla jinak. Obě dívky (nebo minimálně ta z Nebelvíru) se zdály být na stejné vlně.    

„Můžeš si vzít moje,“ nabídla jí Isa předtím, než Leanne stihla začít krást. „Myslela jsem, že ho, u toho psaní dopisů, prubnu, ale skončilo netknutý.“

„Jé, díky! To je milý,“ Leanne po ní střelila zářivým úsměvem, který byl ideálem mrzimorského úculu. „Vidíš, Katie, zvládla jsem to i bez trestného činu. Dáš si taky?“

„Ne, klidně si ho nech. Jdeme přece do těch Prasinek, kakao si dám tam,“ zdůvodnila Nebelvírka.

„Oukej,“ prohodila Leanne neméně rozverně, než se otočila k Issy. „Chystáme se nakoupit nějaké vánoční dárky, dokud na to máme dost času.“

Katie přikývla. „Uvědomily jsme si, že brzo začne předvánoční šílenství s písemkami všeho druhu a do Prasinek se nahrnou úplně všichni,“ pokračovala v osvětlování.

„Tak jsme se dohodly, že si to odbudeme dneska a před Vánoci budeme mít klid na učení,“ dokončila Mrzimorka. „Nechceš jít s námi, Isobel? Teď obchody ještě nejsou tak nacvakané jako těsně před Vánoci.“

Tázaná vcelku překvapeně koukla nejprve na Leanne, pak na Katie. Ne jen, že ji fascinovalo, jak obratně jedna druhou doplňovala; také ji překvapila Mrzimorčina nabídka, jelikož se s Leanne nikdy nijak zvláště nebavila. Vlastně neměla pořádný vztah s nikým z Mrzimoru. Ze spolubydlících jí byla nejblíže Hannah Abbottová, s níž měla společnou zálibu v hudbě. Hannah hrála na kytaru a, stejně jako Isa, chodila od prváku do sboru. S dalšími Mrzimory si Isa nerozuměla, neboť byli na její vkus buďto nevyspělí, nebo moc idealističtí, nebo příliš optimističtí.

„Ehm… dík za nabídku, holky,“ stvořila drobný, zdvořilý úsměv. „Ale mám už nějaké plány.“

Katie s Leanne pokračovaly ve štěbetání ještě nějakou tu chvilku. Tu a tam se Issy na něco zeptaly, a tak byla nucena jim odpovědět. Zvládla, nicméně, dopsat dopis babičce, a k tomu vypila sklenku dýňového džusu. Katie s Leanne se odporoučely dříve než ona. Cestou z Velké síně pak spatřila důvěrně známou rusovlásku.

„Ahoj, Ginny,“ prohodila uvolněně a mávla na ni, při průchodu kolem. Neplánovala se nijak zdržovat, protože Ginny byla ve skupince svých přátel (mezi nimiž zahlédla třeba Harryho Pottera, Hermionu nebo Deana Thomase), a tak se Isa rozhodla, že je nebude obtěžovat.

Prošla kolem nich a vyšla z Velké síně směrem k sovinci.

 

Co se stalo v Prasinkách, se Isa dozvěděla až dalšího rána. Potkala Leanne na chodbě před ošetřovnou, a tak jí všechno vysolila, včetně možného podezřelého z Katiina prokletí. Srdce se jí rozbušilo, když Leanne pronesla Dracovo příjmení nenávistí protkaným tónem. Nechápala proč – Leanne nebyla první ani poslední, kdo o něm tak mluvil, a Isa už, za ta léta, byla zvyklá přijímat všelijaké stížnosti na něj. Přesto měla sto chutí na ni zařvat, že Malfoy by něco takového nikdy neudělal.

Tedy, minimálně ne její Malfoy.

Ten, kterému důvěřovala natolik, že ho se sebou (ne jednou) nechala dělat, co se mu zlíbí. Ten, kterému  oči zajiskřily vždy, když zmínila košťata nebo famfrpál; ten něžný, klidný, chytrý kluk s úžasným smyslem pro humor, který ji dokázal rozesmát stejně dobře jako rozplakat, utěšit jako vytočit do běla. Ten Malfoy by Katie Bellové nikdy nedal krabici s prokletým předmětem.

„Ne,“ dostala ze sebe Isa prkenně. „To není možné, Lee. Musela ses splést! Seš… seš si opravdu jistá, že-“

„Vím, co jsem viděla, Iso! Není moc lidí s Malfoyovou barvou vlasů, vysokých dva metry,“ oznámila Leanne rázně. Pak se nadechla a bylo evidentní, že dělá vše proto, aby se uklidnila. „McGonagallová by s tebou zítra chtěla mluvit. Byla jsi předposlední, kdo s Katie mluvil předtím, než…“

„A-ale-“

To už ji Mrzimorka přerušila zdviženou dlaní a unaveným výrazem ve tváři. Musela na ošetřovně strávit noc, protože měla pod očima kruhy z nevyspání a byla bledá. „Podívej, já nemám náladu se tu s tebou dohadovat, když moje nejlepší kamarádka leží v bezvědomí. Nevím, proč se Malfoye zastáváš, ale dej si na něj bacha. Něco mi říká, že až půjde ke dnu, vezme s sebou všechny, kdo při něm stáli.“

Pak už ji obešla a odkráčela pryč.

„Leanne!“ zvolala Isa, v důsledku čehož se druhá z Mrzimorek zastavila. „Mrzí mě, co se Katie stalo.“

Tázaná přikývla, než se ztratila se za dveřmi ošetřovny. Nechala za sebou ohromenou, tupě zírající spolužačku s hlavou plnou rozbouřených myšlenek, strnule stojící na chodbě a vejrající před sebe. 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Knocking on Heaven's Door: Kapitola šestnáctá:

2. E.T.
11.04.2019 [19:26]

Drsný. Opravdu přituhuje. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. Maya666
11.04.2019 [17:48]

Uf tak to je mazec.... To jsem zvědavá jak to plánuješ dál Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!