OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » Nymphomaniac - Kapitola 2 (1/2)



Nymphomaniac - Kapitola 2 (1/2)Harry začne vyprávět další kapitolu jeho života - „Výzvu". Popisuje dění svého čtvrtého ročníku z jeho pohledu, ovlivněný jeho hypersexualitou a jejími občasnými výkyvy.
Varování: sex, chan, non-con, dub-con, slash, BDSM, násilí

Výzva

„Život je plný výzev. U obvyklých dětí to je zezačátku začít mluvit, chodit a časem se ty výzvy stupňují. V mém životě to bylo podobně, jenom k mojí smůle jsem považován za neobyčejné dítě kvůli hloupé věštbě, proto i mě čekaly neobyčejné výzvy.

Už když mi byl zhruba rok, byl jsem vystaven své první výzvě. Voldemort. Ta mě doprovázela až téměř do mé plnoletosti a i teď by se dalo říct, že se jí nemůžu zbavit, v podobě slávy, kterou nechci.

O té výzvě jsem ale do svých jedenácti let pořádně nevěděl. Takže by se dalo říct, že jsem musel čelit jen Dudleyho bandě, pak škole a krom Voldemorta také rozmarům mé orientace. U nich se ale projevila jedna moje vlastnost,“ řekl zamyšleně Harry a zamíchal polévkou. Pohlédl na mořské plody v ní a mírně se pousmál.

„Je to jako tahle polévka. Když ji dostanete každý den, začnete ji nesnášet, ale zároveň vás něco pohání, motivuje k tomu, abyste ji snědl. Když vám ji seberou, chcete ji zpět, i když ji nenávidíte. A časem se přes to přenesete tak, že vám tak malé množství polévky stačit nebude. Stejně tak jsem to měl já, začal jsem výzvy vyhledávat, už mi nestačily tak jednoduché jako dřív, potřeboval jsem složitější, výraznější výzvy.

A co by měla být větší výzva, než získávat slavné osobnosti?

Během prázdnin mezi třetím a čtvrtým ročníkem, jsem nejenže měl nedostatek uspokojení, které jsem tak potřeboval, ale ještě se začala objevovat dlouho nepoužívaná organizace – smrtijedi. Nemusím snad podotýkat, že ty prázdniny byly pro mě peklem. Nejenže jsem většinu z nich strávil u svých nenáviděných příbuzných, ale nedokázal jsem ani vydržet sám se sebou, jak jsem někoho potřeboval.

Pak ale přišel jistý zvrat. Bylo mistrovství světa ve famfrpálu, hráli proti sobě Irové a Bulhaři. Když jsem poprvé uviděl Victora Kruma, chytače Bulharska, zatoužil jsem po něm jako po nějaké trofeji. Pokud se nad tím zamyslím zpětně, on pro mě snad ničím než trofejí nikdy nebyl.

Tenkrát nebyla šance se k němu dostat, měl svou ochranku, všude byla média a dokážu si představit, co za poprask by způsobilo, že hrdina kouzelnického světa je vlastně gay a... jak jste to říkal? Satyr? Nemohl jsem to riskovat, navíc se tam objevili smrtijedi, jak jsem už zmínil.

Už jsem si říkal, že Kruma nikdy neuvidím a že se svou trofejí mohu rozloučit, když jsem se dozvěděl, že naše škola pořádá Turnaj tří kouzelníků, kterého se účastnila naše škola, Krásnohůlky a Kruval, ve kterém příhodně studoval Krum.“

Viper se nad ním tak zvláštně zamračil a zdálo se, že chvíli tápá ve svých myšlenkách. „Smím vědět, co se stalo s tím... Terencem a Oliverem?“ zeptal se Harryho a opřel se o nohy rukama, přičemž se mírně shrbil.

Harry se nad tím jen zasmál. „Ale jistě, že můžete. Terence jsem od konce třeťáku neviděl a ani mě to nemrzí. Hodně mě toho naučil, ale už se dál využít nedal. Psal mi několik dopisů, které jsem ale v životě nečetl, spálil jsem je, už jsem o něj neměl zájem. Ani nevím, jestli přežil válku. A s Oliverem. Ten rok tam byl naposled. Po prázdninách, po tom dlouhém deficitu sexu, jsem s ním byl téměř pořád, experimentovali jsme snad na všech místech, až už bylo těžké vymýšlet nové, ale i tak mě začal nudit. Oliver byl až moc… něžný, bylo vidět, že se k různým hrubším věcem vyloženě nutí. Nemělo to už takovou jiskru, jako když jsem s ním spal poprvé. Sice se tomu snažil zabránit, ale i tak jsem ho nakonec vyhledával čím dál míň. Od té doby jsem ho viděl jen párkrát, na první pohled se zdá, že se přes to přenesl snadno a má šťastný život s Angelinou, nebelvírskou bývalou střelkyní. Když jsem se na ně ale zadíval pozorněji na nějaké akci, všiml jsem si, že na mě kouká úplně stejně jako před lety.“

Viper přikývl, i když bylo vidět, jak na sucho polkl. Harry se nad tím jen ušklíbl a spolkl asi dvě lžíce polévky, než usoudil, že je zase čas pokračovat.

„Do Turnaje jsem se nehodlal přihlásit. Jak jsem zmínil, sláva mi poněkud leze krkem. Hned po příjezdu Kruma jsem ho začal sledovat. Nic jiného jsem pořádně nevnímal, všichni moji nepozornost přisoudili nadšení z Turnaje nebo znepokojení z výskytu smrtijedů. Nikomu nedošel pravý důvod, ani mé geniální kamarádce Hermioně.

Často jsem viděl Kruma samotného, jak se snaží stranit lidem. Často jsem ho také viděl s dlouhým průvodem fanynek za zády. Nemohl jsem si nevšimnout, že jim nevěnoval jediný pohled. Měl jsem dvě teorie, které by to mohly být.“

Muž si odkašlal. „Nech mě hádat, jedním byla ta, že mu neseděly osoby, které za ním běhaly jen kvůli slávě, a druhá, že jim chyběla jistá anatomická část, mám pravdu?“ dychtil Viper.

Harry se opět zasmál. „Ano, ale nepředbíhejme. Obě tyto teorie mě napadly, ale neměl jsem je jak ozkoušet. Navíc, Krum se snažil všechny zmást. Začal se totiž zajímat o mou kamarádku Hermionu, která za ním jako jedna z mála neběhala. To by potvrzovalo mou první teorii. Chvíli mě to zmátlo, ale nakonec jsem jeho lež prokoukl.

Victor si zřejmě nemohl pomoct, protože pokukoval po všech mužských osobách v okolí Hermiony,“ zamumlal tiše Harry a mírně se zamračil. Ale to zamračení zmizelo jako blesk.

„Pak nastal den, kdy Ohnivý pohár vybíral jména účastníků Turnaje. Účastnici za Krásnohůlky jsem skoro nevnímal. Jistě, Ron a další moji spolužáci na ní mohli oči nechat, ale mně byla ukradená. Já sledoval Kruma, který byl pochopitelně vybrán, vzhledem k tomu, že jemu jedinému bylo povoleno z Kruvalu se přihlásit.

Byl jsem ale zvědavý i na šampiona za Bradavice. Byl to Cedric Diggory. S ním jsem se setkal na Mistrovství světa ve famfrpálu. Tenkrát mě absolutně nezajímal, ale v moment, kdy ho vybrali, najednou pro mě měl nějakou cenu. Čím to asi bude? Chtěl jsem získávat trofeje, překonávat se. Dobře jsem věděl, že nejsem schopný zvládnout oba, musel jsem se soustředit jen na jednoho, zvládnout ho a pak na druhého.“

„Tomu se říká ‚cutting‘, vlci tak loví. Odříznou jedu kořist od stáda, společně ji zvládnou a pak jdou na další stejným způsobem.“

Harry přikývl. „Mírný škrt přes moje plány udělalo to, že mě pohár vybral jako čtvrtého šampiona. Věděl jsem, že mě oba v ten moment nenávidí, což mi ztížilo moje cíle. Byl jsem jejich protivník. Nechtěl jsem se toho turnaje účastnit, ale musel jsem.

Vlastně, oni dva nebyli jediní, kdo mě nenáviděli. I Ron, můj nejlepší přítel, mě nenáviděl, všichni. Nikdo mi nevěřil, že jsem to neudělal, že tam nechci. Každý věřil tomu, že jsem chtěl další slávu. K čemu ta by mi asi byla? Lidé jsou hlupáci.

Po prvním úkolu, kdy jsme měli za úkol sebrat drakovi zlaté vejce, se ale vše o 180° obrátilo. Najednou mě všichni podporovali, když zjistili, že Turnaj není taková fraška, jak si mysleli. Musím podotknout, že to byla skutečná satisfakce.

Jako první jsem se soustředil na Kruma. Na Vánoční ples pozval Hermionu, já tam šel s… Parvati nebo Padmou, ani nevím, která z nich to byla. Asi jsem je trochu využíval, ale nepochybně to bylo vzájemné.

Moje společnice mě brzy opustila kvůli chuti tancovat, kterou já jsem nesdílel. Ron byl naštvaný, že Hermiona nešla na ples s ním a tak se brzo vytratil. Hermiona běžela za ním, aby se s ním mohla pohádat nebo co. Chtěl jsem si k baru dojít pro něco k pití, ale bylo tam moc lidí.

Snažil jsem se procpat dopředu, používal jsem i lokty, ale nedařilo se. Najednou mi ale do náruče spadl Krum, který byl trochu namol. Jeho mysl vnímala, ale jeho tělo se zdálo trochu pomatené. To jsou účinky ohnivé whiskey. Akorát se mi to hodilo.

Něco mi žvatlal do ucha a já akorát vnímal jeho dech mírně zkažený alkoholem. Nerozuměl jsem mu. Začal jsem ho táhnout pryč ze sálu, měl jsem co dělat, abych po Krumovi neskočil hned uvnitř s tím, jak se na mě lepil. Bylo to zatraceně vzrušující.

Zašel jsem s ním za roh, kde překvapivě bylo prázdno. Rozhlédl jsem se, zda tam skutečně nikdo není, ale bylo tam naprosté prázdno. Zatoužil jsem si alespoň se ho dotknout. Rukou, kterou jsem měl omotanou kolem jeho pasu, jsem sklouzl níž, přes tříslo až k jeho rozkroku, přes který jsem přejel dlaní. Zalapal jsem po dechu, protože byl tvrdý.

Chtěl jsem k němu zvednout pohled, ale než jsem to stihl, byl jsem zatlačen do jednoho z výklenků, které bylo zaštítěno brněním. Ocitl jsem se přitištěný ke zdi Victorem Krumem. Ani jsem nečekal, že to půjde tak snadno. Ruce mi zkřížil bolestivě nad hlavou, ale já si to užíval. Doslova jsem cítil, jak adrenalin začal proudit žílami. Přesně to, co jsem potřeboval, co jsem chtěl.

Přitiskl mi rty hrubě ke krku. Cítil jsem stisk jeho zubů na krční tepně. Propnul jsem se proti němu, abych se boky otřel o jeho rozkrok, tlumeně jsem sténal nad představou jeho tvrdého ptáka. Potřeboval jsem z něj víc.

Cítil jsem, jak vinou toho tření Krumův stisk povolil a po chvíli jsem ho přetočil pod sebe. Odstrčil jsem od sebe jeho ruce a zatnul jsem nehty do jeho hrudníku i přes látku, co měl na sobě. Nijak jsem se nehodlal zastavit, toužil jsem po něm. Dlaněmi jsem došel až k jeho poklopci, se kterým jsem si během vteřiny poradil. Je to jen otázka praxe.

Stáhl jsem je jen tak nízko, jak bylo maximálně potřeba a mně se naskytl úžasný výhled na jeho penis, který už byl pokryt lesklou kapičkou jeho vzrušení. Spustil jsem se před ním na kolena, podvědomě jsem věděl, že tohle gesto submisivity ho vzruší ještě víc. A měl jsem pravdu. Téměř hned jsem ucítil jeho prsty v mých vlasech, které sevřel v pěsti, až mě to zabolelo.

Nezkoušel jsem se mu vytrhnout, jen jsem se naklonil tak, abych se špičkou jazyka dotkl jeho nachového žaludu a slízl tak mírně nasládlou kapičku plnou euforie. Chvíli jsem ji převaloval na jazyku, abych si důkladně zapamatoval její úžasnou chuť, a užíval si to. Pak jsem pokračoval. Špičku jazyka jsem natlačil na malou štěrbinu a zakroužil s ní.

Zvedl jsem pohled, abych si mohl Kruma v téhle póze zapamatovat. Měl slastí zavřené oči, zrudlé tváře, ještě víc červené než předtím od alkoholu a zakloněnou hlavu, opřenou o chladnou zeď za ním. Byl to skutečně impozantní pohled. Stál za zapamatování. Pomocí ní jsem vyvolal jednou svého patrona.

Jazykem jsem sklouznul o kus níž a zatlačil na jeden citlivý bod přímo pod jeho špičkou, čímž se mi z něj podařilo vymámit přímo kouzelné zasténání. Rty jsem přiložil k jeho špičce a mučivě pomalu jsem ho začal do svých úst zasouvat.

To zřejmě nemohl vydržet, protože mě za vlasy táhnul rychleji a ani já po chvíli neodolal a poslechl jsem ho. Tam nebyla jediná známka něžnosti, pouze nutnost a touha po uspokojení. I přes to, že jsem zvládl celého Terence a Olivera, Krumův penis jsem celý nedokázal. Ale to mu zřejmě nevadilo.

Zuby jsem škrtl přes jeho spodní stranu, a co to jen šlo, jsem se usmál. Sevřel jsem ho rty co nejpevněji a začal se od něj odtahovat. Tím tahem jsem mu způsoboval asi něco jako peklo, slastné peklo.

Chtěl jsem pokračovat, ale náhle jsem něco zaslechl. Podle zvláštnosti kroků, jsem poznal, že to je Moody a zkameněl jsem. Krum to zřejmě zaznamenal taky, protože mě rychle vytáhl na nohy a opět otočil tak, abych se já opíral o zeď, čímž zakryl svou nahoru, tak i mě.

Stihl to udělat přesně předtím, než se objevila za rytířem hlava Moodyho. Radši jsem si nechal pro sebe, že se Victor snažil zbytečně, pravděpodobně Moody přes zeď viděl i to, co jsem mu před chvílí dělal. Zčervenal jsem, i přesto že jsem často riskoval, ještě nikdy mě doopravdy nechytili.

„Pottere, Krume, co vy tady děláte?“ zavrčel podrážděně Moody, ale bylo na něm vidět, že zřejmě moc dobře ví, co se tu dělo. Zakoulel svým kouzelným okem na Kruma a zřejmě se snažil dělat, že mě nevidí.

Krum promluvil: „Pane, to s dovolenim není vaše starost! Ja se zodpovidam jen žediteli Karkarovovi,“ odbyl ho Victor. Moody po něm přejel pohledem a já měl nepříjemný pocit, že se skrz něj dívá na mě.

Moody si pro sebe něco zavrčel: „Ať už se to víckrát neopakuje nebo budu muset přistoupit k trestům, pokud Malfoyovi sedla fretka, co by sedlo vám, co, Pottere?“ zavrčel, než se začal belhat pryč. Victor ke mně sklopil pohled a já se na něj zadíval.

„Přijď za mnou kdykoliv na loď, ať to můžeme dokončit,“ zavrněl mi do ucha o něco hlasitěji, než bych si přál.

Mírně jsem si odkašlal a odpověděl mu: „Dej si pozor, Moody slyší…!“

„NEJEN PŘES CELOU TŘÍDU, ALE I CHODBU!“ ozval se vzdálený křik Moodyho a já se cítil neuvěřitelně ponížený. Zahanbeně jsem se vymanil zpod Victora a zamířil pryč. Jeho jsem tam nechal se dát taky do pořádku.

Největší šok ale přišel v moment, kdy jsem našel na schodech brečící Hermionu.  Plakala kvůli Ronovi a kvůli tomu, že ji tam Krum nechal stát. Nikdy jsem se necítil tak hrozně, říkal jsem si, že musím přestat s tím, co dělám. Až ten moment mi otevřel oči a já si uvědomil, že tím ubližuju svým blízkým. Hermionou začínaje, Cho konče.

Moje předsevzetí ale moc dlouho nevydrželo.“

Viper se na mě podíval se zvláštním úsměvem na tváři. „Dalo by se říct, že to je vlastně celkem zábavný zážitek.“

„Ano, zpětně ano, ale tenkrát jsem se cítil skutečně trapně. To mi ale stejně v sexu na různých veřejných místech nezabránilo. Ten adrenalin v krvi za to stojí.“

Muž si odkašlal. „Nejsem si tak úplně jistý, jestli jde přímo o adrenalin. Při sexuálním vzrušení často dochází k tvorbě hormonu štěstí – endorfinu, který se právě s adrenalinem vylučuje. Při polibku právě pomocí těchto hormonů štěstí se do mozku šíří impulsy, které následně prokrvují pohlavní orgány. Na základě toho neuropeptidy brzdí stresové látky, mezi které právě patří adrenalin.“

Harry se nad tím zatvářil zamyšleně. „Hm, o tom jsem neslyšel. Pravděpodobně záleží na tom, jaký to je typ sexuálního vzrušení. Při tvrdším zacházení jsem si jistý, že to je adrenalin.“

Opět si nabral ze své polívky lžíci a nacpal si ji do pusy. Byl očividně zabrán v myšlenkách na hormony štěstí. Pomalu přežvýkl a polkl. Zadíval se opět na Vipera, který mu pokynul, aby pokračoval.

„Dobře tedy. Nějakou dobu jsem se držel zpět, zvlášť proto že jsem měl stejně potíže s nočními můrami kvůli Voldemortovi, který ještě k tomu ani nebyl pořádně zpět. Dařilo se mi to a byl jsem na to pyšný, že jsem to dokázal vydržet.

Zlom nastal, když jsem na radu Cedrica Diggoryho, za to, že já mu poradil v prvním úkolu, šel s vejcem do koupelny prefektů. Prý si mám nad tím vejcem lámat hlavu ve vodě. Když jsem ale otevřel dveře, zjistil jsem, že koupelna už je obsazená.

Musel jsem mít ale skutečné štěstí. Zády ke mně se ve vaně, spíš podobné bazénu, koupal Cedric. Už jen z toho pohledu jsem byl do půl vteřiny tvrdý. Olízl jsem si dolní ret a snažil se zmapovat situaci. Nechtěl jsem ho vyděsit. Z toho, jak se choval k Cho, byl určitě heterosexuál. Nikde nebyl jediný náznak toho, že by spíš preferoval stejné pohlaví.

Spustil jsem neviditelný plášť, ve kterém jsem tam přišel a tiše pod něj odložil zlaté vejce. Neměl jsem odvahu k němu vlézt hned do vany, nestihl bych zareagovat, pokud by se něco pokazilo a nehodlal jsem jen tak do světa vytroubit, čím vyplňuji svůj volný čas.

Zul jsem si pouze boty a ponožky a tiše se k němu přiblížil. Ještě mě nezaregistroval. Užíval jsem té výhody, že ke mně seděl zády. Opatrně, aby si nevšiml mého stínu, jsem si za něj přidřepl a jemně položil ruce na svaly mezi ramenem a krkem. Začal jsem je jemnými pohyby masírovat.

Cítil jsem, jak se Cedricova kůže pod mými dlaněmi napnula šokem, ale neotočil se a sotva po pár vteřinách mé práce povolil a víc se opřel do mých rukou. Zasténal a já jsem byl nucen potlačit vlastní zasténání skousnutím zubů. Zaklonil hlavu a já už očekával, že se lekne, kdo to vlastně je. Musel být asi hodně unavený, že mu to hned nedošlo. Ale měl zavřené oči.

Mně se tím ale vyskytl pohled na jeho nádherně krojené rty. Rukama jsem se začal přesouvat přes jeho klíční kost až k bradavkám, přes které jsem jako ‚omylem‘ přešel a sledoval jeho reakci. I v matném světle byla vidět husí kůže. Skrčil jsem se tak, abych se víc dostal k jeho rtům, na které jsem ty svoje přitiskl.

V jednom momentu jsem líbal Cedrica a v druhé jsem přes jeho rameno zahučel ve vodě, jak mě stáhnul. Zoufale jsem plácal rukama ve vodě a snažil se dostat k hladině. Ale nikdy jsem neměl šanci se naučit plavat. Za pyžamo mě chytla něčí ruka, vytáhla na hladinu a já se ocitl tváří v tváři Cedricovi.

Zeptal se mě: „Harry, co tu děláš?“ Nad tou situací zčervenal, ale nijak se nezakryl. Já jsem vykašlával zbytky vody. Naštěstí jsem tam nebyl moc dlouho, abych si něco udělal. Cedric reagoval rychle.

Bylo mi také trapně, nevěděl jsem, co mu mám říct. Že ho chci ojet? Že jsem se ho snažil neúspěšně svést? Ne. Cedric chvilku vyčkával, než znovu promluvil: „No, jestli tolik spěcháš, stačilo říct, už půjdu.“

Začal se sápat po ručníku, ale já nemohl dovolit, aby odešel, ne teď. Ne takhle! „Ne, počkej, Cedricu, byl tam totiž… Filch, potřeboval jsem se někde schovat, tak jsem šel sem. Myslím, že tam ještě je,“ pokoušel jsem se vymluvit. Celkem to vypadalo, že mi to i uvěřil, protože zase uvolněně klesl do vany. Zřejmě se přede mnou nehodlal ukazovat zbytečně. Smůla.

Cedric jen zakýval hlavou a pokračoval v tázání se: „A proč jsi teda na mě začal sahat a líbat?“ protáhl, až mi nepříjemně připomněl Malfoye. Nenápadně jsem se k němu přitiskl víc, měl jsem důvod, neuměl jsem plavat.

„No, vypadal jsi tak ztuhle, chtěl jsem ti pomoct.“ Neuměl jsem mu vysvětlit to líbání, ale musel jsem ho nějak zarazit. Pomalu jsem natáhl ruce, abych ho mohl obejmout kolem krku, hádal jsem, že rychlé pohyby by ho asi vyděsili. Chvíli se odtahoval, ale nakonec narazil až na okraj vany a já mu konečně ovinul paže za krkem a přitiskl se k němu.

„Harry? Co to děláš? Přestaň!“ bránil se, zbytečně. Zřejmě mi nechtěl ublížit, snažil se mě od sebe odstrčit jen něžně. To nestačilo a on to musel vědět. Natáhnul jsem se tak, abych měl rty u jeho ucha, které jsem začal něžně ožužlávat. Vtáhl jsem ho mezi rty a hrál si s ním, přejel jsem po něm párkrát jazykem.

Cedric sebou trhnul a chtěl hlavou uhnout, ale já jsem kolem jeho lalůčku sevřel zuby. Celkem jemně, ale dost důrazně na to, aby si to rozmyslel. Celé jeho tělo se pode mnou napjalo a najednou přestal jakkoli bojovat, reagovat na mě. Odtáhl jsem se a pohlédl na něj. Vypadalo to, jako by jeho mysl naprosto opustila jeho tělo, to jsem nechtěl.

Ustaraně jsem na něj pohlédl. „Cedricu? No tak, já přestanu, pokud to opravdu nebudeš chtít!“ Přislíbil jsem mu, ale ani na to nereagoval. Naprosto jsem to nechápal. Diggory seděl na stupínku a opíral se o stěnu vany. Já si nad něj dřepnul a mírně s ním zatřásl. Jedné věci jsem si ale nemohl nevšimnout.

I přesto, jak se tomu Cedric bránil, tak se mu postavil. Mírně jsem nad tím zalapal po dechu a najednou se moje chuť probrat Cedrica nezdála tak naléhavá. Nějaká moje část, ta, která tolik touží po tom ojet každého, se najednou radovala, že ho můžu zneužít. Věděl jsem, že to není správné.“

Viper zase promluvil. „To zní trochu schizofrenicky,“ podotkl.

Harry se nad tím jen zasmál. „Spíš to zní, jako že jsem kdysi měl možná svědomí.“

Nacpal si do pusy další lžíci polévky a pomalu ji přežvykoval, vypadal u toho zamyšleně. Jako kdyby byl ztracen ve vzpomínkách. Trhnul sebou a opět pokračoval: „Nešlo tomu odolat, když jsem cítil jeho ztopořený penis, jak mi tlačí do stehna.

Ještě stále jsem měl na sobě oblečení, nasáknuté vodou. Neobtěžoval jsem se s věcmi, kterými jsem nemusel a jen jsem se rychle zbavil pyžamových kalhot a hodil je někam mimo vanu. Jejich zvuk dopadu jsem nevnímal.

Jednou rukou jsem ho obejmul okolo krku a nadzvedl se nad něj. Druhou rukou jsem jeho péro nasměroval do sebe a pomalu jsem na něj začal dosedat. Poprvé jsem před tím nebyl vůbec připraven, ale to mi nevadilo. Bylo to mírně nepříjemné, ale nic co bych nezvládl. Jeho penis, pod mým vlastním nátlakem, zatlačil nejdřív na prstenec svalů, který chvíli protestoval, než se povolil a jeho žalud si do mě začal prodírat cestu. Roztahoval mě a já se po jeho délce spouštěl dolů, až jsem ucítil jeho rozšířenější část v sobě a dosedl na něj úplně.

Cedric na mě pořád nereagoval, ale já jsem to přešel bez jediného zastavení a téměř automaticky jsem se zapřel o jeho ramena a začal se nadzvedat a zase pouštět.

V ten moment se ale poprvé stalo něco, co jsem do té doby nezažil. Vyloženě jsem vnímal, jak špička jeho penisu přejela po určitém bodě, který jsem neuměl pojmenovat, v mém těle a já hlasitě zasténal. Skrz mé nervové zakončení se prohnal blesk a já se pohnul znovu úplně stejně, ale už se mi nepodařilo na ten bod narazit.

Frustrovaně jsem zrychlil svoje pohyby a podařilo se mi vymámit zasténání i z Cedrica. Udělal jsem ještě několik pohybů, než z jeho rtů splynulo: „Cho..!“ Musel jsem se zastavit, nechtěl jsem, aby si místo mě někoho představoval. Natáhl jsem ruku a vrazil mu do tváře facku. Ne silou, aby mu ublížila, ale spíš takovou na probrání.

„Nejsem žádná Cho, já jsem Harry!“ Cedric na mě zmateně pohlédl a zopakoval mé jméno, jako by si teprve teď začal uvědomovat, co se děje. „Ano, Harry,“ potvrdil jsem. Zdálo se, že se vrací k sobě. Nemohl jsem ho jen tak nechat přijít zpět. Tak jsem se opět začal hýbat. V jistém smyslu to je něco jako manipulace.

Ale on se nesnažil bránit, spíš mě jen jemně objal a pomáhal mi se na něm pohybovat, dokud jsem v sobě neucítil zacukání jeho ptáka a horko se mi rozlilo uvnitř těla. Já ho téměř hned následoval.

Chvíli jsem se od něj ani neodtahoval a jen jsem na něj hleděl. Vyloženě se mi bál podívat do očí. Nechápal jsem jeho reakci, očekával bych, že se bude bránit, že mu bude nemyslitelná představa, že se ho dotýká jiný muž, no, dobře, chlapec. Ale tak to nebylo.

„Harry, proč jsi to udělal? Je to všechno kvůli Turnaji? Jestli jsi tohle všechno udělal jen proto, abys zjistil, že to vejce máš ponořit do vody, abys znal odpověď, stačilo mě ještě jednou o radu požádat,“ zamumlal tiše Cedric a pokusil se ode mě odtáhnout. Tentokrát jsem ho nechal. Zamračeně jsem se na něj zadíval. Zas tak zmijozelsky nejednám.

Zavrtěl jsem hlavou. „Ne, já… už na to vejce vlastně přišel,“ zalhal jsem a byl jsem vděčný, že to vejce je schované pod neviditelným pláštěm. „V tom to nebylo, nemá to žádný skrytý úmysl. Já nevím, proč jsem to udělal. Promiň mi to,“ vykoktal jsem nervózně. Ne, že bych byl plně upřímný, ale nemohl jsem mu říct, že jsem ho chtě už dlouho. Nešlo to.

„Vím, že to nebude fér k Cho, ale… nikomu to nehodlám říct, tak doufám, že ani ty ne,“ zašeptal. Aniž by se na mě jedinkrát podíval, tak se otočil, vylezl z vody, oblékl se a odešel. Můžu říct, že to na mě skutečně zapůsobilo, svědomí se skutečně ozvalo. Ano, dosáhl jsem toho, čeho jsem chtěl a ještě víc, protože už jsem věděl, co s vejcem, ale nebyl jsem šťastný.

Už předtím jsem si uvědomil, že mou vlastností, že vyhledávám výzvy, ubližuji okolí. Ale to byla výmluva. Tenkrát poprvé mi došlo, že sex potřebuji, že mě ten vnitřní pud ovládá a já se nechám. První myšlenka byla, že bych měl požádat někoho o pomoc, že to tak nechat nemůžu. Druhá byla taková, že bych tomu měl nechat volný průchod.

Usoudil jsem, že už nejsem schopen přemýšlet jasně, že to nechám na později. I já jsem potom odešel z koupelny s výčitkami svědomí.“

Opět se ozval Viper. „Vyhledal jsi nakonec pomoc?“ zeptal se celkem zvědavě, zajímalo ho, jak se dá řešit takový problém.

„Když jsem nad tím přemýšlel později, potom, co už moje výčitky svědomí zmizely, jsem si říkal, že tu situaci dokážu zvládnout sám, že se umím ovládat. Ale neuměl. Pomoc jsem vyhledal až později a ne jednou. K tomu se dostanu, ale tenkrát jsem byl ve čtvrtém ročníku, zas tak jasně jsem si to neuvědomoval. Byl jsem naivní,“ řekl Harry a odložil misku s dojedenou polévkou na stůl.

„Často jsem si říkal, čím mě vlastně Cedric zaujal, podvědomě si všímám detailů. Styl vlasů byl celkem obyčejný, sice byl vyšší než já, ale to byl dřív skoro každý. Ani teď není moc lidí nižší než já. Myslím, že to by tvar čelisti. Vždycky jsem si vybíral osoby, které měly nějak specifický tvar čelisti. Ať už to začínalo Lockhartem, který ji měl různoběžníkovitého tvaru, přes zpočátku zaoblenou a nakonec zašpičatělou čelistí Olivera Wooda, až ke Krumově hranaté a vystouplé čelisti. Mělo to pro mě jistou symboliku, o které jsem vědomě nevěděl.“

Viper se nad tím zatvářil pobaveně. „Zaujala vás morfologie mandibul? Nedokážu si představit, jak některé osoby vypadaly, ale soudím, že vás hlavně zaujaly dvě nejvýraznější části. Protubernatia mentalis – bradový výběžek, někteří vědci tvrdí, že se z jeho dřeně dají odvodit mnohé genetické poruchy. Tuberositas masseterica, drsnatina u čelistního kloubu. Sval, který se na ni upírá má v názvu ‚musculus‘, takže ‚mužský‘, tyto znaky jsou právě nejvýraznější u mužů.“

Harry se na něj obdivně zadíval a pokýval s mírně pobaveným výrazem. „Nikdy jsem nad tím nepřemýšlel jako nad maskulinitou,“ vydechl ohromeně. Jeho pohled opět padl na talíř s polévkou. „Cedric byl zvláštní osoba, například on nejedl tuhle polévku jako polévku – lžící, ale vidličkou z ní vybíral mořské plody. Někdo by to označil jako znak barbarství. Hádám, že hlavně Francouzi, nicméně já to bral asi také v souvislosti s maskulinitou, nikoli jako nevědomost.“

„Jak to pokračovalo dál?“


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nymphomaniac - Kapitola 2 (1/2):

6. lu
09.05.2014 [19:15]

Po dlouhé době jsem se pustila do této povídky a musím říct, že je to čím dál lepší! Emoticon Scéna s Krumem, Cedrikem....kdo by to do těch chalanů řekl?? :D

5. Camilla
08.05.2014 [21:26]

No tak to bylo zase něco. Emoticon Nemyslím to nijak zle, jen prostě nikdy nevím, jak mám po přečtení reagovat...jeden pocit překrývá druhý. Emoticon Moc díky za kapitolu, budu se těšit na další. Je to neobyčejná povídka. Jsem zvědavá, jak to všechno dopadne. Emoticon

4. Pomi
08.05.2014 [20:08]

"Dej si pozor, Moody slyší..-" "-NEJEN PŘES CELOU TŘÍDU, ALE I CHODBU!!" Emoticon Emoticon Emoticon Je skvělé, jak i v takové intimní chvíli dokážeš vtipkovat! :D Moc hezké počtení. A asi si začínám zvykat- tentokrát jsem se míň červenala! Emoticon

3. Katy
08.05.2014 [18:30]

Emoticon

2. arnesis přispěvatel
08.05.2014 [13:23]

arnesisBarča: :DDD pardon. Ale jsem ráda, že tě to aspoň trochu nadchlo :D a věř mi, že i mně přijde zvláštní, když mě něco napadne například ve škole -.- už je schválené O:)

1. Barča
08.05.2014 [11:25]

Tý jo! :D To je teda něco! Tohle jsem četla v autobusu a nebyla to nejšťastnější volba :D Všichni kolem se mě ptali jestli mi je dobře, jak moc jsem byla rudá Emoticon Pokračování si přečtu radši už doma, ale móóc se na něj těším ;)

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!