OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » Nymphomaniac - Kapitola 2 (2/2)



Nymphomaniac - Kapitola 2 (2/2)'A jak to pokračovalo dál?' Konec čtvrtého ročníku Harryho Pottera, trpícího na následky své hypersexuality.

A Harry povídal dál. „Cedric se mi od té doby vyhýbal, ale mně to nijak zvlášť nevadilo. Podařilo se mi tak utlumit moje svědomí. Jak jsem zmínil, usoudil jsem, že na tom nejsem vážně a že jsem schopný to zvládnout sám. Možná mě uklidnilo vědomí, že jsem získal jednu ze svých vysněných trofejí. Všechny výčitky za Cedrica zmizely a já upřel svou touhu pouze k trofeji, kterou jsem ještě neměl.

Moje neschopnost se soustředit začala získávat až moc pozornosti, bohužel pro mě. Všimli si toho mí přátelé, kteří to ale přikládali nervozitě, ale oni nebyli jediní, kdo to viděli. Tenkrát jsem to nevěděl, byl jsem až moc zaujatý opět Krumem, abych si všímal svého okolí. Až později jsem zjistil, že to byly dvě osoby, které si toho všimly a které pátraly.

K nim se ale dostanu později, teď má svoje místo náš drahý Victor Krum. Chvíli jsem s tím kvůli Cedricovi bojoval, skutečně jsem se snažil zvládnout svou vlastní hypersexualitu. Jenže se to nedalo zvládnout, bylo to něco jako závislost. Jako droga.“

Muž před Harrym se narovnal a podotknul: „Myslím, že vím, kam tím míříš. Když se člověk drogově závislý rozhodne zbavit závislosti, začne z toho mírně bláznit, udělá cokoli pro to, aby opět mohl mít svou drogu u sebe, v sobě, je ve stresu a hroutí se sám do sebe, dokud nedostane další dávku.“

„Ano, tak to přesně je. Snažil jsem se, vážně, vydrželo mi to měsíc. Tenkrát mohl být zhruba březen, když jsem veškerou svou snahu vzdal. I přes to, jak nepozorný jsem byl předtím, když jsem měl oči jen pro své trofeje, jsem na tom byl o mnoho líp, než když jsem si snažil sex odpírat. Nedokázal jsem nic dělat, byl jsem vynervovaný, chvílemi jsem začal vidět i Rona sexy a musím podotknout, že on skutečně není můj typ.

Často jsem se v noci budil po mokrém snu a nic nepomáhalo. Jak jsem zmínil, v březnu jsem to vzdal. Bylo to potom, co se mi zase zdál sen, co se mi neustále opakoval už od léta a já viděl, jak je tam Voldemort s nějakým jeho přisluhovačem a Červíčkem. Moje pomatená mysl ale usoudila, že i na tom snu je něco erotického a já se opět vzbudil mokrý. Nemohl jsem tak pokračovat, měl jsem dojem, že i moji spolubydlící si začínají všímat.

Proto jsem si vybral jeden vhodný večer, kdy jsem věděl, že je většina Kruvalu pryč z lodi a zamířil jsem tam za Krumem. Ne, nemohl jsem vědět, že tam bude, ale doufal jsem.

Nejprve jsem zaklepal na dveře, ale nikdo neodpovídal, proto jsem se rozhodl zamířit dovnitř. Celá místnost byla laděna do rudé a tmavě hnědé. Místnost byla skutečně velká, ale nic jiného jsem ani od pokojů Victora Kruma nečekal. Jenže nikde nikdo nebyl. „Victore?“ Značnou chvíli jsem váhal nad oslovením.

Přímo pod nohama mi zaskřípala podlaha, jak se loď houpala na hladině jezera. Nervózně jsem se rozhlédl, ale než se mi podařilo otočit, se k mému tělu zezadu přitisklo nějaké jiné. Ocitl jsem se v pevném sevření docela svalnatých rukou. Victorových, které mi bránily v otočení se.

Na sucho jsem polkl a uklidnil svoje instinkty, které mi velely, abych se zbavil mého věznitele. Nechal jsem ho, aby mě o sebe opřel a nepokoušel jsem se vymanit z jeho sevření. „Ale, ale, Harry Potter samotny, nechal jsi mě čekat velmi dlouho. Byl jsi to ale slobivé koťatko. Měl bys za to být potrestan,“ zavrčel mi svůdně do ucha svých bulharským přízvukem a já ucítil jeho dech na mém uchu. Už jen z jeho hlasu jsem ztvrdl, to oslovení se mnou také udělalo své. V ten moment bych mu odsouhlasil snad úplně cokoliv. Slastně jsem zavřel oči a nechal jeho rozpálené dlaně, aby mi putovaly po těle. Přešly přes mé boky, pas a pak sklouzl k mým rukoum, které jsem měl podél těla. Uchopi je za zápěstí a pomalu je začal zvedat nahoru, tak vysoko, jak to jen šlo.

Victor pronesl nějaká slova, kterým jsem ale nerozuměl, ale jejich význam jsem pochopil. V ten moment se mi ruce, které jsem měl tak vysoko nad hlavou, jak jen to moje anatomie umožňovala, obmotaly celkem úzké, ale pevný stříbrný řetězy. Utáhly se mi nad hlavou a vytáhly mě tak až téměř na špičky nohou. Moje vlastní paže mi bránily v tom, abych pootočil hlavou. Když jsem povolil nohy a visel jen za ruce, mírně jsem se dusil, když jsem zase stál na špičkách, nepříjemně se mi napínaly svaly. Victor to zřejmě plánoval.

Za celou dobu jsem na něj neměl možno pohlédnout. Pouze jsem přes mírně zapařené brýle sledoval, jak jeho ruce vytahují z kalhot mou košili, kterou nešetrně rozepnuly. Mám dojem, že jsem někde slyšel i zacinkat dopadající knoflíky.

Košili mi Victor vytáhl přes paže až k zápěstím, kde mi ji obvázal snad jako další jištění a aby nepřekážela. Tiskl se ke mně a já na dolní části zad cítil jeho velmi tvrdou erekci. Zalapal jsem nad tím po dechu. Terence mi před časem řekl, že v některých momentech se chovám, jako bych byl pořád panic. A že to se mu právě líbí, ale já si to přitom ani neuvědomoval.

Jeho ruce zase sklouzly zpět podél mých paží k hrudníku, kde se usídlily přímo na mých bradavkách, do kterých několikrát Victor bolestivě štípl. Zasténal jsem. On ze mě vymámil ještě několik podobných zvuků. Štípal do nich, dokud pod jeho dlaněmi neztvrdly i ony.

Nedočkavě jsem se zavrtěl a na tváři ucítil jeho horký dech, jak se zachechtal. Přitiskl se ke mně i jeho hrudí, která už byla překvapivě obnažená. Na moment jsem sesbíral střípky svojí pozornosti a soustředil se na to, abych zjistil, co má Victor na sobě. Ucítil jsem, jak se mi o záda otírala látka. Ručník. Kruma jsem vyrušil při koupeli.

Victor zřejmě zaregistroval můj poznatek, protože jsem uslyšel šustění látky a následně, jak se ke mně tiskne už naprosto nahá kůže. Skousl jsem si dolní ret, abych opět nezasténal. Musel jsem se tišit, nechtěl jsem, aby mě slyšela celá loď.

Nehty mi zatnul do bradavek a postupně s nimi přejel až k lemu kalhot. Určitě to nebyl nějaký něžný dotek. Krum nebyl něžný. Ne. Celkem neomaleně mi stáhl spolu s kalhoty i spodní prádlo až ke kotníkům a já z něj opatrně vykročil, aby mi nepřekáželo.

Najednou se ale ode mě horké tělo odlepilo a nechalo mě stát připoutaného ke stropu za ruce, nahého a obnaženého před studeným vzduchem. Netušil jsem, kam šel. Mírně jsem se zazmítal. Přesně v ten moment na moje záda dopadlo několik ostře mířených ran a já si málem prokousl ret. Vydal jsem zmučený zvuk, netušil jsem, co se děje.

Než jsem se stihl zeptat, tak se to zopakovalo, opět na stejnou část zad a já už nemohl zabránit tomu, abych nevykřikl. Doslova jsem cítil, jak mi kůže pod ranami opuchá, červená a pálí. Chladný vzduch mi náhle připadal jako požehnání. Zavřel jsem oči a snažil se soustředit na další smysly.

Zaslechl jsem svist vzduchem. To jediné mě varovalo, než mi na zadek dopadly další malé, ale řezající ranky. Zpoza zad se ozvalo: „Moc jsi zlobil, moje koťátko, kdyš budeš hodny, ušetříš si par ran,“ sliboval hlas s bulharským akcentem. Ano, pokoušel jsem se uklidnit. V jistém zvráceném smyslu mě to vzrušovalo. Navíc po mé měsíční abstinenci jsem byl skutečně ochotný pro to risknout všechno.

Obrnil jsem se a zatnul svaly na zadku a zádech. Sice jsem si to tím moc neulehčoval, ale byl to jistý obranný mechanismus mého těla. Na zadek a spodní část zad opět dopadlo několik opakovaných švihů. Ačkoli jsem se snažil, stejně jsem několikrát zmučeně zakřičel. Došlo mi to. Používal důtky. Každý provázek s uzlíkem se mi zarýval do kůže a v místech, kam už jednou předtím dopadly, si dokonce prosekávaly cestu i skrz kůži.

Záda mě nesnesitelně pálila a kapičky potu a někdy i krve mi stékaly po těle dolů. Po pár ranách jsem ho začal i prosit, aby toho už nechal. Ne, nebylo to tak, že bych prosil, aby toho nechal, že jinak zavolám o pomoc. Bylo to to prošení, kdy jsem chtěl už víc jeho tělo a ne těch důtek.

Victor byl zřejmě s mým výkonem (nebo spíš jeho) spokojen, protože na chvíli švihání ustalo. Přešel přede mě, ale já ho skrz zamlžené brýle, které mi ještě k tomu klouzaly po zpoceném nosu, moc dobře neviděl. Po tvářích mi stékaly slzy v reakci na bolest, ty, kterým jsem nedokázal zabránit. Lechtaly mě na obličeji.

Z té doby, jakou přede mnou Victor stál, jsem pochopil, že si mě prohlíží. To mi dokázala vehnat ještě víc krve do obličeje. Naklonil se ke mně a jazykem slízl jednu z mnoha cestiček slz. Ochutnával jejich slanost a čistil krouživými pohyby od nich můj obličej. Dokud nebyl spokojený, neodtáhl se.

Zavřel jsem rozechvěle oči, když jsem uslyšel ještě jeden poslední svist. Už jsem neřešil, kam důtky dopadnou, stejně se jim nevyhnu. Dopadly na moje už tak citlivé bradavky a já už jen bezmocně tlumeně zasténal. Kůže mě pálila úplně neuvěřitelně.

Jako motýlím dotykem přejel konečky prstů přes rudnoucí pruhy na mé hrudi a postupoval pomalu níž. Přešel až k mému pupíku, kde schválně zakroužil prstem. Zachvěl jsem se, tam jsem byl dost lechtivý. Pokračoval níž až k mému penisu, který i přes to všechno byl ve zpřímeném stavu. Pod dotekem prstů sebou cuknul a já slabě nechtěně zasténal. Už to na mě byla přemíra pocitů.

Oči jsem stále držel zavřené, neměl jsem sílu mít otevřená víčka. Bříškem prstu mi začal kroužit po žaludu mého ptáka. Roztíral tak slanou kapičku preejakulátu v mučivě pomalém tempu. Zatřásl jsem se a mírně se pohnul vpřed, abych mu vyšel vstříc.

Ozvalo se „Ts, ts, ts, takhle ne!“ Opět se ozvalo zamumlání nějakých slov a já ucítil, jak se kolem kořenu mého penisu obmotává zlatý kroužek, docela těsný, který úspěšně měl zabránit tomu, abych se udělal, kdybych už byl až moc blízko.

„Nádherne, samotný Harry Potter takhle přede mnou bezmocny!“ zvolal nadšeně Victor, já mu měl chuť jen říct, aby si pohnul. Ale on to zřejmě hodlal prodlužovat. Opět přešel za mě a prsty naschvál putoval po mých čerstvě utržených zraněních. Pod jeho dotyky jsem sebou cukal a kroutil se, ale naprosto zbytečně. Neměl jsem jak mu utéct.

On mi to dneska nehodlal nějak zvlášť usnadnit. Do mé pootevřené pusy vecpal dva své prsty a obkroužil s nimi můj jazyk, nijak jsem nebojoval. Zůstal jsem naprosto vláčný pod jeho dotekem.

Když měl na prstech dostatek mých slin, přešel s nimi k mému otvoru. Aniž by mě nějak varoval nebo se snažil být jemný, drze mi hned oba zatlačil do těla. Nečekal, až se kroužek svalů přizpůsobí a pustí ho, prostě si skrz něj prorazil cestu.

Už mi nezáleželo, jestli mě celá loď slyší, prostě jsem křičel. Částečně bolestí, částečně slastí, neboť se mi tohle celé líbilo. Prsty ve mně kroužil, odtahoval je od sebe, aby mě roztáhl co nejvíc a nešetrně je zasouval a vysouval. Netrvalo dlouho a už i já si užíval to, jak se v mém nitru pohybuje.

Jeho druhá ruka se ovinula kolem mého pasu, abych se mu neodsouval a tlačila mě vstříc jeho prstům. Brzy se rozhodl, že je mé tělo dostatečně na něj připraveno. Prsty mě roztáhl a já ucítil, jak mezi ně vkládá svůj jen spoře nalubrikovaný penis.

Než jsem se nadál, prsty ze mě vyklouzly a na jejich místo se dostalo něco daleko většího a tvrdšího. Sténal jsem a zároveň lapal po dechu nad tím, co udělal. Jeho ‚příprava‘ nestačila na jeho průnik. Ani nečekal, až si přivyknu a hned mi obě paže ovinul kolem pasu a začal do mě přirážet.

Schválně si vybral takový úhel, ve kterém mohl narážet do šrámů na mém pozadí, aby mě to víc bolelo. Třásl jsem se mu pod rukama, kňoural odevzdáním a naprosto se mu podvolil. Pokulhával jsem na špičkách nohou a jen stěží jsem se na nich držel. Jeho čurák se v mém nitru pohyboval hodně rychle a neustále mě roztahoval. Vždycky do mě zajel co nejhlouběji a nakonec se vytáhl až téměř ven. Pak zase rychle vrazil dovnitř. Všechna nervová zakončení v té oblasti hořela. Nejen bolestí, ale zároveň i touhou. Byl jsem už blízko svého vrcholu, který mi ale stále odpíral zlatý kroužek.

Několik jeho přírazů mě zvedlo až tak, že jsem ani na špičkách stát nemohl. Ucítil jsem, jak ve mně jeho penis sebou škube, ještě dvakrát do mě co nejhlouběji a nakonec přirazil až po kořen. Hluboko ve mně se rozlila horká tekutina.

Nešetrně se ze mě vytáhl a já frustrovaně zavrčel. Veškerá horkost ze sexu s Victorem Krumem se skladovala v mém podbříšku a jen čekala na to, kdy budu moct vyvrcholit. Ale to mi on nedovolil. On místo toho obdivně sledoval mé tělo.

Přes půlky a vnitřek stehen mi začaly stékat jemné proužky bílé lepkavé tekutiny. „Vic-tore, pro-prosím!“ zanaříkal jsem ztrápeně. Svěsil jsem hlavu, už jsem neměl sílu ji držet vzhůru.

Jeho prsty přejely po vnitřku mých stehen a sesbíraly tak většinu jeho semene. Přešel přede mě a přiložil mi je ke rtům. Došlo mi, co byl jeho cíl. Poslušně jsem pootevřel pusu a on mi zastrčil prsty opět do pusy. Jazyk jsem si s nimi začal líně hrát, na víc jsem neměl energii. Ochutnával jsem neředěnou chuť Victora.

Když se zdál být spokojen, jeden z těch prstů přesunul k mému pupíku. Druhou rukou mávnul nad mým penisem a zlatý kroužek zmizel. Stačilo mi tak málo. On to věděl. Mírně mě polechtal na pupíku a já se s hlasitým zanaříkáním udělal. Jeho břicho jsem ohodil taky.

Victor mě ještě chvíli tiše obdivoval, než luskl prsty, mé ruce povolily a já se bezmocně svezl na kolena na zem, kde jsem se zvládl už jen třást. „Moje sladké koťátko,“ zabroukal Krum. Něžně mě zabalil do měkké deky a zvedl. Donesl mě k posteli a uložil do ní.

Byl jsem tak vyčerpaný z odkládaného orgasmu a celkově z tohohle nezapomenutelného sexu, že jsem hned usnul.

Nemusím dodávat, že se mě druhý den Ron i Hermiona ptali, proč si nemůžu pořádně sednout, a vyzvídali, kde jsem přes noc byl,“ zakončil Harry.

„Co se stalo potom? Získal jsi obě svoje vytoužené trofeje,“ podotkl Viper a narovnal se ve svém křesle. Harry volně pokrčil rameny.

„Ano, ale získal jsem k tomu navrch i něco na způsob ‚syndromu vyhoření‘, najednou jsem netušil, jak se motivovat. Jistě, dalo by se říct, že třetí úkol Turnaje by měl být slušná motivace. Ale měl jsem spíš na mysli jinou. Sexuální poměr jsem zvládl udržovat s Oliverem a Krumem najednou, ačkoli to občas bylo trochu složitější. Ač se to nezdá, tak i Oliver je majetnický, jinak by se mě nesnažil na začátku udržet, ale Krum stejně tak.

Snažil jsem se i tady, ale nikomu se nedařilo upoutat mou pozornost na dýl než pár měsíců, toužil jsem pořád po nových věcech, lidech. Ale i vy mi něco vysvětlete. Popisoval jste mi, jak funguje hormon štěstí, řekl mi anatomii mandibul a dalších věcí, kde jste všechny ty znalosti nabral?“

Muž se nad touto otázkou zatvářil překvapeně, ale promluvil. „Hodně jsem toho zažil, napsal jsem hodně knih, pracoval jsem i s různými mladými lidmi a snažil se jim pomoci, ale to určitě nevysvětluje moje znalosti. O mandibulách jsem kdysi četl knihu, zapamatoval jsem si ji, protože jsem se podílel na architektuře jedné stavby. Právě jedna věž byla vytvořena v půdorysu mandibuly jednoho kouzelníka. Prováděl jsem před časem výzkum vlivu hormonů na kouzelníka, proto jsem se zajímal i o tento hormon.“

„Nezdáte se mi nějak starý, abyste toho už tolik zažil.“

Viper se zasmál. „Ne? A kolik byste mi tipnul?“ vyzval Harryho, který se na něj jen pobaveně usmál a pokrčil rameny.

„Nemůžete být o moc let starší než já, mně je dvacet pět, vám bych tipnul maximálně třicet,“ Harry řekl se zářivým úsměvem. Promnul si čerstvě uzdravené ruce.

„No, skoro,“ řekl výmluvně muž a opět pobídl Harryho, aby pokračoval. Hrdina kouzelnického světa se na něj zamračil, ale rozpovídal se dál.

„Nejsem si jistý, co všechno víte o tomto Turnaji, takže to stručně povím. Třetím úkolem bylo projít bludiště. Uprostřed byl pohár, který tam umístil náš učitel obrany, Alastor Moody. Krum a Fleur byli vyřazeni v průběhu a poháru jsem se dotkl naráz s Cedricem.

O tomhle se mi už zrovna snadno nemluví. I když uplynulo už spoustu let, pořád to nepřebolelo. Hřbitov. Ano, pohár nás odnesl na hřbitov. Byl přenášedlo. Než jsem se stačil vzpamatovat, viděl jsem stejný paprsek zeleného světla, jaký zasáhl mé rodiče, a Cedric byl mrtvý.

V ten moment jsem na něj poprvé pomyslel jako člověka a ne jen jako výzvu. Další člověk byl pryč a já tomu nedokázal zabránit. Zklamal jsem tolik lidí. Přál bych si to změnit. V tom roce, čtvrtém ročníku se mi podařilo splnit výzvy, které jsem si sám stanovil, ale ta jediná, která mi byla přidělena, se mi nepodařila.

Moje hůlka a rodiče mě zachránili a mně se podařilo přenést se i s Cedricem zpět. Lidé se nejprve radovali, než si všimli mrtvého Cedrica. Nikdo mi ani nevěřil, že se Voldemort vrátil! I Brumbál to tvrdil, ale ministerstvo to ututlalo.

Moody mě odvedl k sobě do kabinetu. Byl jsem naprosto mimo, že jsem jen stál u vyhaslého krbu, který tam měl a dokázal jsem se jen třást. Nemohl jsem pro Cedrica brečet, slzy prostě netekly, jako bych vyčerpal slzy, co jsem byl ještě schopen obětovat za činy Voldemorta-.“

Viper si odkašlal. „Nech mě hádat, Moody byl zrádce.“ Harry na něj s úžasem pohlédl.

„Nejste daleko od pravdy,“ přitakal. „Byl jsem tak zabraný v myšlenkách, že jsem si ani nevšiml, kolika kouzly Moody zapečetil dveře. Pak se ke mně přibelhal a začal se mě vyptávat na to, co se dělo. Jenže se mě ptal i na to, co jsem mu neřekl. Už v ten moment jsem pochopil, že je něco špatně. Schválně mi ruku tisknul na zranění, které mi udělal Červíček, aby získal mou krev.

Jeho kůže se začala podivně vlnit a on začal získávat takové tiky. Tiky, které jsem už jednou viděl v Brumbálově myslánce. Moody mě strčil do židle, hůlku mi vyrval z ruky a hodil někam do tmy, do kouta. Natáhl ruce a vyškubl si kouzelné oko, které shodil na zem. Na moment, než se skrčil, jsem zahlédl i oční důlek.

Muž přede mnou se začal měnit, až začal nabývat podobu Bartyho Skrka juniora. Vídal jsem ho mnohokrát ve snech. Celý rok nás učil v podobně Moodyho, kterého držel v truhle. Sesílal na nás Imperius, znal moje schopnosti a slabiny, celý rok mě tak mohl pozorovat. Také věděl o té události s Krumem.

Upřel na mě svůj pohled a plně se projevil jeho tik s jazykem. Chtěl jsem rychle vyrazit, abych se dostal k hůlce, ale než se mi to povedlo, Barty mě strčil zpět do židle, až se se mnou mírně dozadu naklonila. „Pottere,“ protáhl slizce. „Dostalo se ti té pocty být před Temným pánem! Už jsi měl být mrtvý!“ zaječel hystericky a šíleně se zasmál. „Stálo mě to téměř rok práce, než se mi to povedlo zrealizovat a ty si prostě utečeš?!“ Upřel na mě ten svůj fanatický pohled a než jsem se nadál, tak mi prostě vrazil facku. Hlava se mi pootočila na stranu a já ucítil jasné pálení tváře, na níž, jak jsem později zjistil, ještě zbyly obtisky prstů.

Očekával jsem, že mi vrazí spíš pěstí a přenese mě zpět za jeho ‚milovaným pánem‘. Ale on věděl, že už se mu nepodaří utéct. Přes jeho rameno jsem v kukátku viděl Brumbála a další. Zřejmě to tušil i on.

Brýle jsem měl na křivo a hleděl do země vedle židle. Neodvážil jsem se na něj pohlédnout, nechtěl jsem ho vyzývat k další facce nebo něčemu horšímu.

Ale to jsem ani nemusel. Najednou jsem na tváři ucítil celkem jemný dotek, v místech, kam mi předtím přistála jeho ruka. Jako kdyby se schválně dotýkal těch nejbolestivějších míst. Tlumeně jsem sykl. Sebral jsem v sobě střípky nebelvírské odvahy a odstrčil jsem ho od sebe.

Ustoupil sotva o krok. Bylo mi čtrnáct, těžko jsem u sebe mohl hledat nějakou větší sílu. Podařilo se mi vstát na nohy, ale sotva jsem se pohnul pro hůlku, tak mě jeho ruce chytnuly kolem dresu a opět mě hodil na židli. Tentokrát ale předem.

Nárazem jsem se ohnul přes opěradlo židle a vyrazil si dech. Barty mi zkroutil ruce za zády a pomocí dobře mířeného kouzla mi je zapevnil, že jsem s nimi nemohl pohnout. Byl jsem hrozně vyděšený, neměl jsem nic, jak se bránit. Mohl jsem jen spoléhat na pomoc cizích. On mi ještě k tomu zatlačil na ruce víc a já vykřikl bolestí, měl jsem dojem, jako kdyby mi je lámal nebo mi je minimálně vykloubil.

Prsty jeho jedné ruky se mi obtočily kolem krku, který stiskly a donutily mě tak i nadzvednout bradu. Přitáhl si mě tak k sobě blíž. Já jsem se na kolenou na židli zmítal, házel sebou, dusil se. Jemu to bylo jedno. Moji hlavu si zapříčil o svůj vlastní hrudník a já se mu musel dívat do očí. Neopovážil jsem se je už znovu zavřít, mohly by přijít horší věci, kdybych je neviděl.

„Pottere, copak tě rodiče nenaučili poslušnosti ke starším? Jistě, vlastně to ani nestihli!“ Opět se tak šíleně zasmál, ale dal mi důvod, abych s ním bojoval, abych ho nenechal vyhrát jen tak. Začal jsem sebou vrtět a škubat víc, pokusil jsem se ho ze své vratké pozice i několikrát kopnout, ale to šlo dost blbě.

Čím víc jsem se snažil, tím víc mě on dusil, tlačil mi na krk, než jsem nuceně a zároveň frustrovaně vydechl. Připadal jsem si jako odpad, když mě prostě hodil na zem. Brýle mi úplně odletěly někam do rohu a rozbily se. Slyšel jsem tříštivý zvuk jejich skel. Natloukl jsem si i kolena a rameno, jak jsem dopadl.

Kopnutím mě donutil se se zasténáním otočit na záda. Drtil jsem sám sobě ruce, které jsem měl tak pod sebou. „To kvůli tobě mě Pán zla potrestá!“ křičel a já se pokusil z jeho dosahu odplazit. Snažil jsem se bojovat za každou cenu. On mě ale dost účinně zastavil, když mi přitlačil chodidlem na hrudník. Moje žebra vyloženě sténala, stejně jako já.

Musel jsem se ho nějak pokusit zastavit: „Ne! Nepotrestá, Brumbál vás ochrání!“ křičel jsem v obraně, nic jiného mě nenapadlo. Jako odpověď mi přišel opět ten jeho šílený smích. Na tváři se mu usídlil úsměv žraloka. Přiznávám, bál jsem se. Hrozně. Nohou ještě víc přitlačil na moji hruď.

„Ne, jen co mě uvidí, pošle mě do Azkabanu. Hodlám si posledních pár minut svobody užít,“ řekl s ďábelským úsměvem na tváři.

Nejprve jsem nechápal, jak to myslí. Když si to přeberu zpětně, tak mi už ta narážka měla být jasná. Ale ani já jsem v tu chvíli nemyslel na sex, proto jsem ji nepochopil, dokud mi jedním lusknutím prstů nezmizelo oblečení a moje tělo zasáhl přímý chlad.

Krčil jsem nohy, abych se aspoň trochu zakryl. Neúspěšně. Cítil jsem se hrozně zoufale, snažil jsem se osvobodit z provazů, co mi držely ruce, ale rozdrápal jsem si zápěstí až do krve. Barty mě ještě jednou kopl do boku. Ochromila mě bolest, měl jsem dojem, že mám jedno žebro minimálně naprasklé.

Barty využil mého ochromení a oběma dlaněma mi zajel na vnitřní stranu stehen. Pokračoval dál, dokud to šlo. Přesně v těch místech mi silou roztáhl pokrčené nohy. Šlachy se mi v těle napínaly a mě zastihla další vlna bolesti. Provaz neumím a ani jsem neuměl, pro moje tělo to bylo hotové peklo.

Krev mi začala cirkulovat mnohem rychleji. Přes obličej, který nabral rudou barvu studem, až k mému údu, který nepochopil nebezpečí a ta situace ho vzpřímila. Zoufale jsem zasténal, nebyla šance, že by si toho Barty nevšimnul.

Uslyšel jsem jeho uchechtnutí, které mi jen potvrdilo skutečnost. Stehna mi pod návalem více bolesti přitlačil až k zemi a kleknul si nad ně, čímž je držel v šachu. Bylo mi špatně ze sebe samého. Položil jsem si hlavu na bok a zavřel křečovitě oči. Nechtěl jsem vědět, co mi hodlá udělat.

O břicho se mi otřelo jeho tvrdé péro a těch pár kapiček preejakulátu tak otřel do mé kůže. Oklepal jsem se zhnusením. V duchu jsem se sám okřikoval. Jedná se přece o zasranýho přisluhovače Voldemorta!

Jeho ruce se ocitly na mém análním kroužku a bez váhání, stejně jako bez lubrikace, do mě vecpal jeden prst. Zkušeností jsem měl dost, abych nevykřikl. Už v ten moment jsem si sám začal připadat odporný. Voldemort mi vzal rodinu, přítele a teď se nepřímo sápe i po mém těle. Barty prst zahákl a zatlačil ve mně co nejníž. Tak hrozně jsem se toho malého tlaku toužil zbavit.

On mě nenechal ani si zvyknout, když do vytvořeného prostoru napasoval další prst, tentokrát druhé ruky. Oba prsty od sebe odtáhl co nejdál a vecpal mezi ně svého ptáka. Hned co prsty vyklouzl, tak do mě zajel až na doraz.

Moc přesně si to dál nepamatuji. Křičel jsem, hodně. Všechno bylo bez přípravy, bez lubrikace. Na to jsem nebyl zvyklý ani já. Cítil jsem strašnou bolest, nervová zakončení byla čím dál víc podrážděná, pálila. Letmo jsem zaznamenal, že mi pár malých horkých pramínků lepkavé tekutiny stéká ze zadku na zem. Netuším, jak dlouho to trvalo. Křičel jsem, dokud mi to moje hlasivky dovolily. S každým přírazem se Skrk bořil do mě hlouběji a bolelo to snad ještě víc. Měl jsem dojem, že mi trhá vnitřnosti.

Když se vysílení z Turnaje, z Voldemorta a teď ze Skrka sečetlo, svět mi brzo zčernal.

Probudil jsem až na ošetřovně. Madam Pomfreyovou přivolal až můj suchý a sípavý křik. Hlasivky jsem měl stále poničené. Dala mi lektvar na Uklidnění a ujistila mě, že všechno už je v pořádku. Pak jsem opět usnul, zřejmě zase prací lektvaru.

Když jsem se probudil, u mojí postele stál Brumbál, madam Pomfreyová a McGonagallová. Viditelně znejistili, když zjistili, že jsem vzhůru. Chvíli jsem zmateně sledoval jejich domluvu gesty. Pochopil jsem, že se nemůžou dohodnout, kdo z nich bude mluvit. Nakonec se toho ujala madam Pomfreyová.

„Pane Pottere,“ odkašlala si. „Harry, po útoku pana, hm, Skrka juniora, jsme ti museli vyléčit četná zranění. Měl jsi prasklé žebro, mnoho podlitin a hodně dalších zranění, včetně poranění konečníku po zřejmém znásilnění. Protože ještě nejsi plnoletý, dokonce ti ani nebylo patnáct, tak o tom budeme muset informovat tvé příbuzné.“ To se přese mě přehnala vlna děsu.

Prudce jsem zavrtěl hlavou. „Ne! Ne, prosím! Dursleyovým to neříkejte!“ prosil jsem. Nechtěl jsem, aby Dursleyovi věděli, co se mi stalo. Akorát by to bylo ještě větší peklo než obvykle.

„Harry,“ promluvil Brumbál. „chápu, že si nepřeješ je informovat, ale oni jsou tví poručníci. Je to mou povinností to udělat.“

A tak se můj návrat k Dursleyovým stal ještě větší výzvou než kdy předtím.“

Muž se na něj díval s mírně pootevřenou pusou v šoku. Harry brzy jeho upřený pohled nevydržel a odvrátil se od něj. Víc se zabalil do deky, jako by ho mohla ochránit před okolním světem. „Je to zvláštní,“ řekl Harry. „Když jsem se v druhém ročníku setkal se vzpomínkou Voldemorta, kdy byl mladý. Jeho mandibula byla velmi podobná té Bartemiuse Skrka juniora. Vystouplé lícní kosti, zakulacená brada, klouby ostře vystouplé.“ Podobné jako máte vy, pomyslel si Harry.

„V psychologii existuje směr – nature versus nurture. Hádají se, co určuje ontogenezi a charakter u lidí. Jestli to určuje prostředí nebo dědičnost. Dědičnost mandibul tohoto tvaru pravděpodobně znamená souvislost, z tvého popisu bych odvodil, že to bude vychytralost, přeci jen, oba dokázali velké věci, ač se ti to líbit nemusí,“ pronesl Viper.

Harry nad tím pokýval hlavou. „Docela bych řekl, že to sedí. Je zvláštní, podobné mi řekl ten, kdo mi prodal mou první hůlku.“ Viper jen pokrčil rameny. „Bartemiuse Skrka jsem už nikdy neviděl, asi bych na něj ani pohled nesnesl. Pokořil mě, řekl bych, že mi zničil život. Ale to není pravda, nejde zničit něco, co už zničené je. Tím, jak mi ublížil, dal poslední ránu. Najednou jsem si připadal naprosto odpudivý, nemilovaný.

Ze začátku jsem vyhledával sex proto, že ty lidi mě v ten moment zbožňovali. Až časem jsem si z toho udělal osobní soutěž. Jenže díky Skrkovi mi už nestačilo nic z toho, co mi pomáhalo. Přišel jsem o Olivera, o Kruma, o Cedrica. Momentálně mě nenapadá jméno pro tuto kapitolu. Pojmenuju ji v průběhu.“


Kapitolu jsem musela kvůli její nadměrné délce rozdělit. Budu vděčná za každý komentář. Stejně tak bych ráda poděkovala Emmě, Camille, li, Katy a dalším, kteří jste okomentovali Kapitolu 1. Jsem vám za to skutečně vděčná. Je to neuvěřitelné nakopnutí. Snad se vám tahle povídka aspoň trochu líbí i přes svou zvrácenost.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nymphomaniac - Kapitola 2 (2/2):

19. Terry
10.01.2015 [14:57]

Bude, prosím, pokračování? Ten příběh je fantastický! Emoticon

18. Lisa
10.01.2015 [11:23]

Ahoj :D Budeš povídku ještě dopisovat? :O Prosím... :3

17. Aranis
13.12.2014 [7:14]

Ahoj chtěla jsem se zeptat jestli budeš dal pokračovat v povídce a kdy bude nova kapitola

16. Kola
18.05.2014 [15:58]

Brzy se uzdrav :3

15. arnesis přispěvatel
14.05.2014 [21:24]

arnesislu: :D jo, hrozně se těším na vaše reakce, protože jsem s touhle částí spokojená hned napoprvé, ani nemusím části přepisovat. Jen jsem teď bohužel knockoutovaná nemocí, takže se nedostanu ke kompu a psaní :X takže to chvíli potrvá. Jinak, kdo je Viper. no... uvidíš, jestli ses trefila nebo ne, nechám tě nad tím přemýšlet x)
Pff, to znám taky, já většinou čtu povídku a najednou se začnu smát. No, spolusedící nade mnou vždy protočí očima, už je zvyklá.

14. lu
14.05.2014 [13:54]

Arnesis: Jako fakt?? :D :D Já se na tu scénu těším, jak nikdy Emoticon Budu vyšilovat jako malá holka! Emoticon No, nejsem si ohledně Vipera jistá úplně, pořád přemýšlím o Sevovi nebo Voldym, ale fakt si nejsem jistá, kdo by to mohl být, když říkal v jednom dialogu, že mu říkají různými jmény Emoticon Mě napadla i smrt - smrťák :D Emoticon Až tak je to hrozný Emoticon Ale nechám se překvapit! :) NO, čím perverznější tím si myslím, že lepší Emoticon Jsem ráda, že podle komentářů nejsem jediná Emoticon Emoticon S tím prstem je to dobrý Emoticon Já přemýšlím o povídkách během hodin, často se zničehonic začnu smát, takže kámošky ze mě mají potom srandu Emoticon

13. Lolla
10.05.2014 [18:04]

Boží těším se na Siriuse. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

12. arnesis přispěvatel
09.05.2014 [23:00]

arnesislu: :DD díky, hele, nebudeš tomu věřit, ale právě jsem chtěla aktualizovat stav povídku, jako kolik mám napsáno procent z kapitoly a přečetla jsem si tvůj koment :D víš, že před minutou jsem dopsala to dějství, kde je Harry a Sirius? :DD je hned ze začátku :D :D takže tě potěším :D Koho bys tipla na Vipera? To mě docela zajímá... a Barty.. no, původně to mělo vypadat jinak, ale nakonec jsem to změnila, tak se mi to psalo líp O:) a .. ono se asi bude přitvrzovat, postupně :D ale úplně vidím, jak mi z toho bude trapně, že co to píšu :D
Hele, ty hodiny... jsou zvláštní :D vždycky když mě něco napadne, tak mi cukne prst, nevím, asi tik, že už chci něco psát... a kamarádka se vždycky směje, že mám určitě nějakej nápad na něco.. no, kdyby věděla jaký nápady :D

11. lu
09.05.2014 [19:39]

Páni, tak tohle je tedy něco! Krum a sado maso? :D Viper je pro mě záhada, mám na něj dva typy osob, ale nejsem si jistá :D Bartyho jsem neměla ráda nikdy, kdo by taky jo, že jo, ale teď jsem na něj naštvaná ještě více! A napadlo mě, jestli by jsi někdy nenapsala slash, paring Sirius/Harry, v tvém podání by to bylo skvělé! Tohle je můj nejoblíbenější pár, akorát české autorky to jaksi zanedbávají a dávají ho buď s Dracem nebo Sevem :D Tak máš aspoň podnět k přemýšlení když už! :D Jsem zvědavá na další kapitolku, podle komentářů to vypadá, že se máme na co těšit! A klidně se neomezuj a přitvrď, to nám nevadí Emoticon Jo, a chtěla bych tě vidět ve škole, to musí být hodiny :D :D

10. Teila
09.05.2014 [15:40]

Paráda (y)

 1 2   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!