Odstřelovač 2: Mudlovská mise - 3. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Jak dopadne svatba? A jak dopadne jedna žádost ministra kouzel?

Včera (10:00) • AndysekAndysek • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 0× • zobrazeno 29×

Svatba byla překrásná. Scarlett byla samozřejmě nervózní. Jako každá jiná nevěsta si přála, aby vše bylo perfektní. Nakonec všechno vyšlo na jedničku a mohla být šťastná. S Harrym dojeli po příjezdové cestě na koních. Nejdřív dorazil mladý Nebelvír na Goliášovi. Otěže předal Fiškusovi a došel k připravené slavobráně, kde už stál oddávající. Po několika minutách se objevila i bílá klisna Persefona s nevěstou na hřbetě. Zastavila se vedle Goliáše. Tam už čekal Severus, aby jí pomohl ze sedla a odvedl ji k oltáři. Scarlett vytřeštila oči, když ho spatřila. Několikrát se nadechla k otázce, ale pokaždé ústa zavřela. Vypadala jak kapřík na suchu. Nakonec to ale vzdala a nechala se odvést svým otcem za zvuků svatebního pochodu. Když se Harry otočil, jeho pohled zjihl, jakmile uviděl svou nastávající v nádherných bílo-černých šatech s doplňky ve stejných barvách. Velice jí to slušelo. Když mu ji ale Severus předával se slovy, že pokud jí ublíží, tak ho zabije, krve by se v něm nedořezal. Ne kvůli slovům svého nastávajícího tchána, ale kvůli jeho vzhledu. Harry vypadal jak pod kletbou Petrificus totalus. Nemrkl, nepohl se, až když Severus pokynul hlavou ke svojí dceři, převzal si ji Harry do svého rámě. Jakmile si oba řekli své ano, rozburácelo se blízké okolí jásotem a potleskem. Všude začaly létat lesklé konfety, které zasypávaly svatební hosty. Novomanželé se otočili s úsměvy od ucha k uchu a začali přijímat gratulace od všech přítomných. Severus s Miou a Silvius s Hermionou byli samozřejmě mezi prvními. Mia byla srdečná a veselá. Severus svou dceru jen políbil na čelo a stiskl jí ruce. Harrymu se jen dlouze podíval do očí s nečitelným výrazem. Mladý muž čekal vyslanou myšlenku, ale nedočkal se jí. Trochu ho to zmátlo. Doufal jen, že ho Severus neproklel. Nakonec mu černovlasý kouzelník položil dlaň na vteřinu na stranu paže a přenechal místo ostatním. Až všichni svatebčané předali své gratulace, rozešli se oba mladí kouzelníci zpět ke koním. Nakonec se ještě otočili a popřáli svým hostům spoustu zábavy a dobrého jídla, než se vrátí z focení. Harry pomohl Scarlett do sedla, sám se vyhoupl na hřbet Goliáše a rozklusali se směrem na pozemky. Švédské stoly se prohýbaly pod náporem všech možných i nemožných pochutin, jednohubek a zákusků, které se pravidelně samovolně doplňovaly. Kolem domu vládlo veselé šumění hlasů, smích a nevtíravá příjemná hudba. Severus se snažil být od toho křepčení stranou, ale stále na dohled. Seděl před vchodem na lavičce, otáčel sklenku sektu v prstech a pozoroval hosty na svém pozemku. Mia se vesele bavila se všemi, vystřídala každou chvilku někoho jiného, aby dostála své pozice paní domu. Čekalo se na novomanžele, aby mohla začít ta opravdová svatební zábava. On se ale jen těšil, až bude všeho konec. Svit slunce zastínila vysoká mohutná postava. Severus zdvihl hlavu, aby se podíval, kdo ho vyrušuje v jeho rozjímání. Ministr kouzel pokynul rukou, zda může zaujmout místo vedle Severuse. Ten téměř neznatelně kývl.

„Krásná svatba, Severusi,“ pochválil ho Kingsley Pastorek. „A ty taky vypadáš dobře,“ dodal po chvíli.

„Moje není, hlavně aby byla děcka spokojená,“ zavrčel bradavický ředitel a upil doušek ze své sklenky. Na pochvalu ohledně svého zjevu nereagoval. „Já se jen těším, až budou všichni pryč z mého pozemku,“ a stále se díval do dálky, zda už se mladí nevrací. „Co tě přivádí?“ zeptal se po chvíli ticha. „Jen na nevinný pokec jsi určitě nepřišel.“

„To máš pravdu,“ přikývl Kingsley. „Chtěl bych tebe a madam Snape požádat o pomoc.“ Severus se nepohl, jen znovu usrkl.

„Sebe chápu, ale proč mou ženu?“ zeptal se nakonec.

„Tvoji ženu ne,“ odtušil Pastorek, „tvou švagrovou, Hermionu.“

„Tak to máš říct rovnou nebo máš použít obě její příjmení. Víš moc dobře, že si zvolila zdvojené,“ ušklíbl se. „Každopádně, myslím, že pro tvé potřeby ohledně lektvarů ti bude stačit bohatě jen ona. Začíná být dokonce stejně dobrá jako já.“

„Věř mi, že kdyby šlo o lektvary, opravdu bych oslovil ji.“ Severus pootočil hlavu jeho směrem, ale nepodíval se na něj. Trochu se dotkl jeho ega. Ale chápal, že ona je příjemnější volba než on. S Pastorkem spolupracovala v době války a určitě spolu vycházejí o mnoho lépe než se Severusem. „Nicméně, potřebuji vás oba v úplně jiné záležitosti.“

„Tak potřebuješ,“ odfrkl si Zmijozel a dal si záležet na tom, aby zněl dostatečně posměšně.

„Žádám tě,“ pozměnil ministr svou odpověď. „Můžeme si promluvit někde v soukromí, prosím?“ požádal ho. Severus ještě několik vteřin seděl, než se začal zvedat z lavičky. „I s Hermionou,“ dodal vzápětí Pastorek. Snape se zastavil v polovině pohybu a setrval tak pár sekund, než se napřímil a ztratil se mezi hosty. Snažil se tvářit ledově a nepřístupně, aby se s ním snad někdo z přítomných nechtěl dát do řeči. Proklestil si cestu bez jediné zastávky, až dorazil k hloučku svých bývalých studentů. Hermiona k němu stála zády. Přátelé spolu hovořili a smáli se. Jakmile se ale za ní jejich obávaný profesor lektvarů objevil, naráz ztichli. Kromě Hermiony. Všichni se dívali za ni, na jejího švagra.

„Co je s vámi?“ zeptala se po chvíli prázdného tlachání. Ron jen lehce kývl hlavou směrem za její záda. „Co? Stojí za mnou snad ďábel?“ a chtěla se otočit.

„Skoro,“ zamumlal ryšavý chlapec a sklopil zrak k zemi.

„Děkuji za lichotku, pane Weasleyi, bohužel musím ale konstatovat, že vládnu pouze tomuto panství, nikoliv tomu pekelnému. Ne, že by mne to nelákalo,“ odvětil tiše svým typickým sametovým hlasem profesora. „Hermiono, pojď se mnou na moment,“ a pokynul jí rukou směrem k domu. Čarodějka překvapeně pozvedla obočí, podívala se ještě na své kamarády, pokrčila rameny a rozešla se ke vchodu. Severus si ještě skupinku přátel přeměřil svým zhodnocujícím pohledem a vydal se za svou švagrovou. Otevřel vchodové dveře a nechal ji vejít jako první, následně pokynul ministrovi. Ještě se otočil k hostům a všechny zrakem zkontroloval. Na posledních několik vteřin se střetl pohledem s Miou, než také zašel dovnitř.

Usadili se v knihovně, kterou Severus využíval i jako svou pracovnu. Měl tu krásný starožitný psací stůl, kožené křeslo a pár pohodlných polstrovaných ušáků. Svou laboratoř měl v tajné místnosti za krbem, kde si ji zřídil po jmenování ředitelem. Jeho původní laboratoř ve sklepeních, nyní obývala jiná profesorka lektvarů. Naštěstí s ním byla spřízněna, mohl tedy svůj bývalý kumbálek navštěvovat, ale on raději soukromí, a tak si vytvořil svůj koutek ve své zašívárně ve snapeovském sídle. Tam měl klid a nikdo ho nerušil, když nechtěl. S Hermionou úzce spolupracoval, každý si občas ale hrabal na svém písečku. I Mie se svěřoval se svými výzkumy. Postupem let jejich kouzlu začala rozumět, i když neměla kouzelnou moc a byla mudla. Severus se zabořil do svého křesla za stolem a pokynul svým hostům, aby se posadili do těch naproti němu. Oba tak beze slova učinili.

„Tak spusť,“ vybídl černovlasý kouzelník ministra. „Určitě toho máš spoustu na srdci,“ rýpl si do něj. Pastorek na něj chvíli hleděl, než se nadechl.

„Znáte Flaviuse Cranea?“ zeptal se obou přítomných. Severus zkrabatil bradu, pohl čelistí a pokrčil rameny. Hermiona zavrtěla hlavou. „Nedivím se, není v našem světě moc známý. Zdržoval se převážně v zahraničí, a až dlouho po smrti Pána zla se vrátil zpět do Anglie. Není ničím výjimečný, je spíš nevýrazný, mezi lidmi byste si ho sotva všimli. Ničím nevybočuje z řady, nikdy si nevysloužil pozornost ministerstva,“ odmlčel se.

„Tak proč nám o něm říkáš?“ zavrčel Severus s jedním pozdviženým obočím.

„Až do teď,“ zdvihl ministr ukazováček. „Je zajímavé, že se nikdy nehlásil k žádné straně. Nezastával dobro ani zlo, nezajímaly ho ideály Grindelwalda ani Voldemorta…“

„Grindelwalda?“ skočila mu Hermiona do řeči. „Vždyť ten není u moci desítky let!“ Pastorek se na ni zadíval výmluvným pohledem. Nebelvírka zavřela pusu a už ani nepípla.

„Kdybyste mě nechala domluvit, madam Snape, sdělil bych vám, že Flavius Crane ani nikdy nestál na naší straně. Zajímaly ho pouze jeho vlastní pohnutky. A to celá desetiletí. Nikdy nikomu neškodil, ale ani nepomáhal. Z Anglie zmizel po 2. světové válce a vrátil se relativně nedávno, budou to tak tři roky. Cestoval po celém světě a studoval magii ve všech jejích formách. Proto o něm ví jen málo kouzelníků.“

„A co chceš po nás?“ zeptal se ho Severus už slyšitelně mrzutě. „Evidentně je nezajímavý, téměř neviditelný a nechce mít s nikým nic společného.“ Pastorek se na oba výmluvně zadíval a dal důraz na dramatickou chvilku.

„Flavius Crane si po svém návratu otevřel penzion na anglickém venkově. Součástí jsou lázně, odpočinkové zahrady, restaurace s vinárnou a pivnicí. Na tom by nebylo nic neobvyklého, jen kdyby byl pro kouzelníky,“ a zadíval se na ně opět svým výmluvným pohledem.

„Chcete říct, že provozuje penzion pro mudly?“ zeptala se ho překvapeně Hermiona.

„Přesně tak, madam Snape,“ přisvědčil ministr.

„A jak to všechno víš, když byl prakticky celý život duch a vlastně jste téměř nevěděli, že existuje?“

„Benjamin Barnes,“ odvětil Kingsley.

„Kdo?“ pozvedl Severus obočí.

„Benjamin Barnes,“ zopakoval Pastorek, „moták, kterého Crane zaměstnal ve svém penzionu. Pracuje tam jako správce. O všem má přehled a všiml si něčeho velice zajímavého. Často se u nich ubytovávají sezdané i nesezdané páry, kteří se chtějí zrelaxovat, užít volno, romantické chvíle… no však to znáte,“ a poškrábal se pod svou čapkou. Hermiona se podívala na Severuse. Ten po chvíli její pohled opětoval, ale z jeho obličeje se nedalo nic vyčíst. „Tak Barnes si všiml,“ pokračoval ministr, „že si jeho zaměstnavatel občas ‚vypůjčí‘ některou z jeho ubytovaných klientek. Dělá to nenápadně, tak, aby ho nikdo neviděl. Občas se setkal s tím, že se ho manželé nebo partneři těchto dam ptali, zdali je nepotkal. Za několik desítek minut se ale ženy opět objevují, ale nic si nepamatují, nebo spíše jsou přesvědčené, že neopustily svůj pokoj. Ben začal svého nadřízeného pozorovat, a když dospěl k závěru, že s nimi dělá něco nekalého, kontaktoval nás.“ Severus sepjal konečky prstů a opřel si ukazováčky o rty.

„A co po nás tedy chceš?“ zeptal se černovlasý kouzelník nakonec a stočil oči k Hermioně. Kingsley slyšitelně polkl.

„Crane je opravdu duch a je velice vynalézavý. Nikomu nevěří a vše si střeží. Penzion je opravdu mudlovský. A to i proto, že je začarován ochrannými kouzly. Nedá se v něm čarovat hůlkou. I z toho důvodu si myslíme, že něco skrývá a na těch mudlovských ženách provádí nějaké experimenty. Hermiona je z mudlovské rodiny, vyzná se v těchto věcech. A ty… ty jsi býval smrtijedský odstřelovač a umíš používat bezhůlkovou magii. Potřebuju tam někoho, kdo se o sebe umí postarat i bez kouzlení, a to vy dva jste. Slyšel jsem, že jsi celou svou rodinu vyškolil ve střelbě z mudlovských zbraní. Možná o nic nejde, ale možná… chceme to jen prověřit, zjistit, jestli něco chystá a pokud ano, tak ho přivést.“ a prosebně se na Severuse zadíval. Ten mu pohled opětoval. Po chvíli svým zrakem přeskočil na Hermionu, která se nezmohla na slovo a očividně přemýšlela. „Navíc jste oba velmi zdatní v lektvarech a obraně. Jste sečtělí a opravdu velmi chytří.“ Pastorek věděl, na jakou strunu zahrát, aby je oba zlákal. Severus neměl náladu někomu pomáhat ani se někam vydávat. Chtěl se hřát na svém ředitelském místečku, nechat se opečovávat svou manželkou, trávit čas se svými dětmi a zvířaty a užívat si slastné chvilky svého života, který si po všech těch několikaletých peripetiích zasloužil.

„Proč bych to měl dělat?“ vydechl Zmijozel nakonec s hlavou na stranu. „Já už své hříchy splatil, nemám potřebu dál pomáhat ministerstvu,“ a pomalu mrknul. Bylo evidentní, že ministr přemýšlí nad nějakým dalším argumentem.

„Měl bys to udělat,“ ozvalo se ode dveří. Všichni tím směrem otočili hlavu. Severus se nadechl k vyjádření odporu, ale Mia ho utnula dřív, než vůbec stačil něco vyslovit. „Pokud za tebou s žádostí přišel sám ministr a dal si tu práci tě přesvědčovat, je evidentní, že nemají nikoho lepšího, než jsi ty. To by tě mělo těšit. Spoléhají na tebe.“ Došla k němu a položila mu ruce na ramena. Hermiona se začala potutelně usmívat. Mia to se Severusem prostě uměla. Ona sama neměla nad čím přemýšlet. Pokud ji požádal ministr o pomoc, neměla důvod ho odmítnout. Pokud ten muž měl něco za lubem, nechtěla, aby tu byl další Voldemort nebo Grindelwald nebo jiný černokněžník z minulosti. Chtěla mít stále svět, ve kterém se nemusí bát kouzelníci ani mudlové. Chtěla harmonický svět pro všechny.

„Nerozumíš tomu,“ procedil Severus mezi zuby.

„Ani nemusím,“ pokrčila Mia rameny a políbila ho na tvář. „Ale vím, co je správné. Přemýšlej o tom, drahý,“ věnovala ještě pohled Pastorkovi a Hermioně a odešla z místnosti.

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: AndysekAndysek (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter