OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » Úkol: Pomsta Pána zla - 1



Úkol: Pomsta Pána zla - 1Sophie stojí na samém začátku své mise a už teď ji provázejí první potíže, například ve formě ultrablonďatého Draca Malfoye. Navíc se zdá, že její příjezd už nemůže být o moc divnější...

1. kapitola

Prodírala jsem se davem přes mudlovské nádraží až na nástupiště devět a tři čtvrtě k Bradavickému vlaku. Už jsem začala litovat, že do toho jdu. Nemohla jsem se zbavit pocitu, že vše dělám jen tak, jak otec píská. V zabíjení si vždy liboval, a ačkoliv jsem se někdy vyskytla na místě, kde jsem byla nějaké té vraždy svědkem, nikdy mi to nepřipadalo nějak zvlášť zábavné. Jako některým jiným z otcova klubu.

Jenže Pottera jsem znala jen z otcova vyprávění. A už podle té hořkosti v hlase a vše, co o něm řekl… Už teď jsem věděla, že pro mě můj úkol bude hračka. Jenže bratříčkovat se s ním a jeho kamarádíčky, to už bylo silné kafe i na mě. Prostě vytáhnout hůlku, namířit, vyřknout Avada kevadra a hotovo. Žádné cavyky.

Ale né, já musím dělat debila v Bradavicích.

„Uhni,“ zavrčel na mě nějaký prváček, který kolem proběhl a vrazil mi do boku tak silně, až jsem pochybovala, že se ještě někdy ohnu.

„Kreténe,“ zanadávala jsem a oplatila probodnutí pohledem i jeho mámě, která mi div nechtěla vrazit políček.

Vážně, ty lidi by se měli naučit trochu slušnosti. A hlavně krotit ty malý parchanty.

Zároveň jsem se v duchu trochu zastyděla, protože jsem si uvědomila, že možná jednoho dne budu vyprovázet i já svoji dceru do Bradavic. A budu si přát, aby se dostala do Zmijozelu. Tedy - takhle to bude chtít její tatínek. Já jsem byla všemi deseti pro domácí výchovu.

Ach bože, musí být ty kufry tak těžký? zanadávala jsem v duchu. Co tam všechno mám? Uniformu, spodní prádlo, kosmetiku, hromadu knih, hůlku mám v kapse a pak všelijaký blbosti, který určitě obstaral Severus.

Jaj, kdo by se netěšil do kouzelnické školy? To bude vzrůůůšo…

Podala jsem svůj těžký kufr nosiči, který ho s hekáním naložil do vagónu, a sama vešla do jednoho, kde začínal prostor pro studenty.

Procházela jsem uličkou a nahlížela do jednotlivých kupé, zda naleznu nějaké tiché a prázdné. V půlce vagonu mnou začínala prostupovat beznaděj. Ani jedno volný kupé? Jako vážně?

Postoupila jsem ještě dál a v tu ránu je uviděla. Všechny tři.

Potter se smál něčemu, co mu vykládal jeho přiblblý zrzavý kámoš. A ta mudlovská šprtka vedle nich si, jak to podle všechno bylo zvykem, četla něco v nechutně tlusté bichli, kterou bych si nevybrala na čtení ani já. A to jich sebou táhnu dost. Navíc, její původ byl do očí bijící, i kdybych už předem nevěděla, s kým mám tu čest. Na několik sekund jsem nebyla schopná slova ani pohybu. Vlastně bych na ně zírala mnohem déle, kdyby mě někdo zezadu nepostrčil a já nebyla přinucena se znovu rozhýbat.

Přeběhla jsem do dalšího vagonu, tentokrát velkoprostorového, připravená se nyní dělit o sedačku třeba i s někým dalším, když mě kdosi zatahal zezadu za svetr. Měla jsem neblahé tušení, ale přesto jsem se ohlédla.

„U mě je volno,“ oznámil mi ten poslední člověk, kterého jsem, hned po Potterovi, chtěla vidět. Draco Malfoy.

„No, tak si to užij,“ odvětila jsem s rychlým úsměškem a chtěla pokračovat. Jeho ruka, stále pevně svírající můj svetřík, mi v tom ovšem zabránila. Otráveně jsem se na něj otočila. Byla jsem v mžiku připravená mu i jednu vrazit, pokud to bude třeba. Ani za všechny galeony světa bych si k němu nesedla.

„Pusť mě,“ řekla jsem a silou vůle se přinutila, abych ho o to požádala slušně. Hrnec mé trpělivosti přetékal s každou sekundou.

„No tak, Sophie. Já tě přece nekousnu,“ řekl mi Draco a koutek mu cuknul vzhůru. Zle, vypočítavě. Tou poznámkou myslel mnohem víc, než se zdálo. A já to moc dobře věděla. Vytrhla jsem se mu, vyběhla, a zastavila se až u konce vagonu. Než jsem za sebou zavřela dveře, věnovala jsem Dracovi poslední pohled.

„Vyliž si,“ křikla jsem za ním, nehledíc na další cestující, a zapadla do prvního kupé, které se mi namanulo. Posadila jsem se na nepohodlnou staromódní sedačku. Teprve teď jsem zjistila, s kým tu vlastně sedím. Dívala jsem se do očí dívce se světlounce blonďatými vlasy a nosíkem jako knoflíček. Oblečená byla do podivné změti textilu a vypadala tak na dvanáct, i když mi bylo celkem jasné, že jí asi bude víc.

„Můžu… tu s tebou sedět?“ zeptala jsem se nejistě a přidala lehký úsměv. Nikdo jiný v kupé nebyl.

„Ale samozřejmě. Jinotaj?“ oplatila mi úsměv a ukázala časopis, na němž byl velkými zlatými písmeny vytištěn řečený název. Dlouho jsem neváhala a zdvořile si ho od ní, s díky, vzala. Nic mě nemohlo v tu chvíli zajímat méně, ale stejně jsem jím pomalu listovala. Zdálo se, že dívku jsem svým zájmem potěšila. Svítila teď jako sluníčko, což s jejími vlasy nebylo nic těžkého.

„Já jsem Sophie. Sophie Grantová,“ představila jsem se a natáhla k ní ruku.

Dívka se na mou ruku chvíli dívala, jako by netušila, o co se to snažím. Utvrdila mě v domnění, že nebude z mudlovské rodiny. Nakonec mi ji stiskla.

„Lenka Láskorádová, moc mě těší.“

 

Vlak zastavil.

Po dlouhé útrpné cestě to bylo skutečné požehnání.

S Lenkou jsme za celou dobu prohodily jen pár vět, většinou týkající se Bradavic. Jestli se těším. A na co nejvíc. Profesor Brumbál je tak úžasný! Jo, jasně…

Zírala jsem zamlženým oknem ven a kreslila na něj písmena S, A a V. Taky P, které jsem přeškrtla. A nakonec D. Sotva Lenka nedávala pozor, praštila jsem do písmene na okně pěstí a smazala ho tak z povrchu. Přesně tak bych si to přála udělat i s tím, komu patřilo.

Pomalu a neochotně jsem donutila ztuhlé nohy k pohybu. Lenka se k nějakému odchodu zatím snad ani nechystala. Nechala jsem ji být. Už tak jsem byla jedna z posledních. Vyšla jsem na chodbičku a všimla si, že okýnko, kterým se dal zahlédnout vnitřek dalšího vagonu, je zatažené. Tam jsem viděla Draca. Popošla jsem ke dveřím a nakoukla škvírou, kterou nepokrýval závěs.

Ani mě nepřekvapilo, když jsem spatřila, jak Draco nad něčím stojí a v ruce má hůlku. Přitiskla jsem se k okénku blíže.

U jeho nohou ležel Potter, ale k mému zděšení nevypadal ani trochu živě. Vůbec se nehýbal. Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomila, že původcem toho bude kouzlo. V tu chvíli Draco dupl Harrymu na nos. Ucukla jsem od okna, zhnusená a raději jsem rychle vystoupila.

K mé smůle jsem po pár krocích zjistila, že Draco už si svoje zřejmě udělal a dusal po cestě za mnou.

Doběhnul mě až u místa, kde studenti nastupovali do kočárů tažených testrály. Snape se mi o tom před odchodem na nádraží zmínil. Většina studentů tahle stvoření neviděla, hlupáčci. Já ale mohla přesně sledovat, jak párek testrálů přitáhnul přesně přede mě prázdný kočár.

„Budeš zase dělat drahoty, Grantová?“ ozval se Malfoy vedle mě, když jsme oba vykročili kupředu. Zamračila jsem se, když mé falešné příjmení vyslovil až příliš pečlivě.

Ohlédla jsem se. Nikdo jiný už zřejmě nezbýval. Možná tak Lenka a Potter, ale pokud jim uniknu, rozhodně mě to mrzet nebude. Asi jsem neměla na výběr. Poslední kočár s Malfoyem nebo pěšky s Harrym.

Zamračila jsem se a vyšla ke kočáru. Draco už v něm seděl a nabízel mi ruku. Odstrčila jsem ji a vlezla dovnitř sama. Posadila jsem se v něm co nejdál od něj.

„Ale no tak, vážně?“ okomentoval to, ale po tváři mu přeběhl stín. Neudělal nic, aby se ke mně přiblížil. Díky za malé radosti.

Chvíli jsme jeli tiše. Nakonec jsem to byla já, kdo ticho prolomil.

„Jsi ubohej pitomec. Nejen že jsi moc velkej slaboch, abys ho zvládl zabít, ale ještě se s ním nedokážeš ani poprat tváří v tvář. Už vím, proč to svěřil mně a o tobě nechtěl ani slyšet,“ řekla jsem mu jedovatě. Věděla jsem, že zasáhnu jeho pýchu.

A taky že jo.

Jeho oči, plné vzteku, si našly ty mé, pobavené.

Opět jsme se ponořili do ticha, které narušovalo jen klapání kol kočáru po cestě k Bradavicím.

„Nevěřím, že ho zabiješ,“ odpověděl po docela dlouhé době, ale když to říkal, do očí se mi už nedíval.

Pousmála jsem se. Kočár zastavil. Ani jsem si nevšimla, že už jsme na místě.

„Tak počkej a uvidíš. Já nejsem slizký budižkničemu jako vy, Malfoyovi. A ani moje dcera není. Nikdy nebude. To si pamatuj,“ vpálila jsem mu do obličeje, když jsem vystupovala. Ohnal se po mně, ale nestihl to. Rychlým krokem jsem mířila pryč a dále tam, kam mi bradavičtí profesoři nakázali. Malfoye jsem ztratila z dohledu.

Jako by nebyl můj nástup na školu už tak dost zvláštní událostí, budu muset vejít do sálu společně s prváky a být zařazena do koleje.

Bezva. Vzbudit pozornost bylo přesně to, co jsem si přála.

 

Postávala jsem před hodovní síní za tou drobotinou a nemohla být naštvanější. A poníženější. Já přece znám kouzla, o kterých se těmhle capartům ani nesnilo. Tak proč tu stojím s nimi?!

Všichni jsme čekali na profesorku McGonagalovou, jednu z těch, na které bych si podle Severuse měla dát pozor. Ochránkyně Pottera. Můj nový nepřítel. Připadalo mi trochu zvláštní, že mám nepřátele, které jsem ještě ani neviděla.

„Nástup,“ ozvalo se. Dáma ve špičatém zeleném klobouku a s tváří sešlou věkem stála nad schody, nad námi všemi, a já se náhle cítila hrozně malá. Na moment, na maličkou chvilku se mi zdálo, že to, co chci udělat, nemůžu nikdy zvládnout.

Profesorka seřadila mrňata podle svých představ, a když došla ke mně, prohlédla si mě od hlavy až k patě. Ani se to nesnažila skrývat.

„Vy budete ta, co přestoupila, že?“

„Domácí výuka. Ano,“ potvrdila jsem jí, „Jsem Sophie Grantová.“

„Výborně. Budu vás číst až na konci, dobře? Víte, jak to funguje?“ optala se mě a její tváří se mihly pochybnosti. Bylo jasně patrné, že si o mojí domácí výuce myslí svoje. Kdybys věděla…

„Jistě,“ přisvědčila jsem a do mého výrazu se vkradlo trochu toho, co jsem cítila uvnitř. Naštěstí se profesorka odebrala do popředí našeho zástupu a já si mohla vydechnout.

Brána do jídelny se otevřela a prváci jako na povel vykročili. Všechny jsem je alespoň o malý kousek převyšovala. Pohodila jsem vlasy a urovnala si oblečení. Přestože mi absolutně nezáleželo na nikom z těch, které uvidím, stejně jsem chtěla vypadat dobře. A byla jsem nervózní. Proč jsem sakra nervózní?

Vešla jsem do světla obrovské síně. Musela jsem zamrkat, abych si zvykla na silné světlo, a pak už jsem se rozhlížela po tvářích a místnosti. Nad hlavou se mi vznášely svíčky, za kterými se skvěla noční obloha, ale já věděla, v čem to vězí. Stejně jsem se musela usmát. Bylo to hezké.

Jak jsem čekala, můj příchod vyvolal menší pozdvižení. Narovnala jsem se a nechala všechny, aby se pokochali. Vím o sobě, že jsem hezká. Možná ne vyložené krásná, ale dost na to, abych klukům zamotala hlavu. Což se také dělo.

„Kdo to je?“

„To je kočka!“

„Drž klapačku, ta je moje!“

Jen jsem se usmívala.

„Hele, Harry, Harry, čum!“

Uslyšela jsem hlas a spatřila známé tváře. Potter a jeho přátelé. Ten zrzek ze mě nemohl spustit oči a hlas patřil zřejmě také jemu. Dokonce měl i pootevřenou pusu. Šmejdka předstírala, jako že mě vůbec nevidí, ačkoliv jsem si byla jistá opakem. Já se však především dívala do očí Harrymu. Do jeho důvěřivých očí. Donutila jsem se na něj usmát, a když jsem okolo nic procházela, mrkla jsem na zrzka. Myslím, že z toho dostal infarkt.

Spolu s prváky jsem došla k Moudrému klobouku a blíže ke stolu profesorů. Většina z nich si mě se zájmem prohlížela.

McGonagalová spustila na první ročník svůj proslov a postupně jednoho po druhém volala ke klobouku. Ten vypadal velice, velice staře. A mimo to taky trochu malátně. Jména kolejí občas oddrmolil tak rychle, že já a zbytek sálu jsme spíše hádali, co říká. Pohled jsem stočila k Severusovi, který vypadal, jako že se ho absolutně nic netýká. Bylo mi jasné, že klobouk je jeho práce. Kdyby mě měl zařadit podle mých skutečných schopností, putuju přímým letem do Zmijozelu. To bylo ale moc daleko od mého cíle. Moc daleko od Pottera.

„Sophie Grantová!“

Byla jsem tak ponořená do svých myšlenek, že jsem sebou trhla, když mě zavolali. Vystoupala jsem po schůdcích ke stoličce a posadila se na ni s rukama složenýma v klíně. Moudrý klobouk mi byl posazen na hlavu a já zatajila dech. Co když se to nepovedlo? Co když se klobouk zjančí a nepošle mě nikam?

„Tady to máme,“ zamumlal na mé hlavě, „Tohle nebude lehké rozhodnout.“

Ty víš, kam patřím.

Moudrý klobouk zamručel a nespokojeně se zavrtěl.

„Nebelvír!“

Oddechla jsem si. Nebelvírští studenti spustili potlesk, jaký jsem tu za večer ještě neslyšela. Samolibě jsem se pousmála a odešla ke své nové „rodině“.

 


Táákže, po "kratším" (bude to horší, věřte mi xD) prologu, kde jsme se dozvěděli, co má Sophie vlastně za úkol, přišly první krůčky k jeho splnění. Opravdu jenom ty první. Nebojte se, jednoduché to Sophie mít rozhodně nebude. Obě, Carol i já, doufáme, že s námi vydržíte až do konce a že se vám povídka bude po celou dobu líbit a budete ji rádi číst. :) Vítáme jakékoliv připomínky, dotazy, chválu i kritiku. Na všechno rády odpovíme, případně si z toho vezmeme nějaké ponaučení do dalších kapitol nebo i celkově do budoucí tvorby. ;) 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Úkol: Pomsta Pána zla - 1:

7. FantasyNikol přispěvatel
28.11.2015 [11:41]

FantasyNikolPozdě, ale přece. To je asi poslední dobou moje motto.
Emoticon Emoticon S obou na komentáře se vždycky seknu. Emoticon Dneska se ale pokusím všechno dohnat. Emoticon

Celou část se mi cukaly koutky. Wow, Sophie bude ale na škole pořádná bomba. Emoticon Už když málem zabila pohledem tu mamku toho blbečka, co do ní vrazil. Emoticon Jo, ta holka je hodně sebevědomá, trochu nevychovaná a tak trochu namyšlená. Emoticon S tímto charakterem hlavní postavy se setkávám prvně, všechny byly doposud dobračky. Emoticon Ale je prostě super číst něco novýho. A reakce Bradavic, když se šlo k Moudrýmu klobouku. Prskala jsem smíchy. Emoticon A to ani nemluvím o Nebelvíru a jejich nadšení. Emoticon Ještě se mám na co těšit. A že se těším moc a moc. Emoticon

Sophie s Dracem a jejich malá výměna názorů. Emoticon Sophie ho nenávidí, o tom není pochyb, ale mm malej pocit, že Draco by do ní mohl bejt blázen. Emoticon Emoticon Což bych nechápala, když je k němu taková. Je mi to trochu líto. No, v důsledku toho... hele, jak ti dva mohli mít dceru. To jí určitě musel znásilnit, nebo já fakt nechápu, jak tohle z fyzického hlediska mohlo fungovat. Emoticon Emoticon

Byla jsem skeptická ohledně toho, zda mě bude rozptylovat váš rozdílný styl psaní, Carol a Elizo, ale popravdě jsem to ani moc nepoznala. Emoticon Povídka je zatím senzační, fakt vydařená fanfikce a já jdu na další. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

6. Ealex
16.11.2015 [10:20]

Emoticon Emoticon Emoticon

5. Eliza přispěvatel
15.11.2015 [15:47]

ElizaMoc děkujeme za komentáře, přečtení i podporu! :)

Trisha: To se všechno dozvíte ;) A je to tak, že píšeme ob kapitoly - Carol psala Prolog, já jsem psala 1. kapitolu, další kapitolu zase Carol a tak dále. Ale jsem ráda, že to zatím tak nepůsobí, snažily jsme se :)

alanisealicecullen: Bude co nejdříve :)

Shaun: Speciálně pro tebe jsme to s Carol počítaly a s největší přesností jaké jsme byly schopny je Adriane, Sophiině dceři 7 měsíců ;)
Jinak následující kapitoly určitě budou delší, na to jsem právě upozorňovala :D Určitě si budeš moct přečíst i více než 2000 slov ;)

Inugirl: Všechno bude vysvětleno, ale Sophie a Draco nejsou manželé (oběma je jim 16 let). Pouze mají spolu dceru. Okolnosti a jejich vztah se bude vysvětlovat a prohlubovat v průběhu povídky. Sophie má pro své chování důvody a více méně je platné to, že Draca nemá ráda ;) Nevím přesně, jestli v prologu bylo něco špatně pochopeno, ale ona se s láskou dívá pouze na svou dceru, ne na něj :D

4. Inugirl přispěvatel
15.11.2015 [14:27]

InugirlMoc se mi to líbí a tato povídka bude patřit rozhodně k mým oblíbeným, jen mi tam nesedí jedna malá věc:-) Jak už bylo řečeno, věk. Nechci být šťoura ale to dítě a celkový vztah s Dracem je poněkud zvláštní. V prologu to vypadalo, že jsou tedy manželé a dokonce spolu mají dceru, takže jsou za dobře a možná k sobě něco i cítí ale tady to vypadá zcela jinak, jako by ho nemohla vystát. Dokážete mi to nějak vysvětlit nebo je Sophie tak náladová, že ho hned nenávidí hned nesnáší nebo hned miluje. Jaký k sobě jako manželé mají vztah?

3. Shaun přispěvatel
15.11.2015 [1:13]

ShaunKeď som čítala obsah poviedky, premýšľala som, o čom to asi tak ešte bude, ale v živote by ma nenapadlo, že Sophie bude mať dieťa s Dracom. Emoticon Bol to pre mňa šok, ktorý som musela rozdýchať a tak mi napadlo, že koľko má vlastne to dievča rokov?
Avšak k poviedke musím povedať, že je zatiaľ veľmi dobre spracovaná. To ako podávate pohľad Sophie je skvelé, aj keď som na začiatku nebola práve stotožnená s tým, že je to písané akoby sa obracala na čitateľa.
Samotný príbeh je perfektný v tom, že sa dá vymyslieť veľa vecí, ktoré sa môžu v priebehu celého hlavného deja stať, takže sa na to veľmi teším, čím nás prekvapíte. Hlavne by mohli byť kapitoly aspoň o kúsok dlhšie, aby som ich hneď nepreletela. Inak sa teším na pokračovanie, dúfam, že bude skoro. Emoticon Emoticon

2. alanisealicecullen přispěvatel
14.11.2015 [16:05]

alanisealicecullenZajímavé :) pokračování prosím Emoticon

1. Trisha
14.11.2015 [10:38]

Myslim ze to vydareny napad a pacila sa mi aj tato kapitolka. Som zvedava vo sa nakoniec stane pretoze Dumbledore o Sophie urcite vie. Ale viete co holky som zvedava ako mate tie kapitolky podelenepretoze zatial som si nevsimla nejaku zmenu stylu pisania. Emoticon Bud ste take dobre alebo zatial pise len jedna z vas... hm kazdopadnesom zvedava dalej

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!