OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » Úkol: Pomsta Pána zla - 6



Úkol: Pomsta Pána zla - 6Sophie je odhodlaná získat učebnici Prince dvojí krve stůj co stůj. Sice je zde pár dní, avšak jí to připadá jak celé věky, i když se Úkol nikam výrazně neposouvá. Možná, že pomůže čajový dýchánek s Hagridem?

6. kapitola

Od sovince jsem ale tolik kroků neušla. Ve dveřích věže jsem si to málem napálila do černého pláště s usazenými kily prachu, až jsem se rozkašlala.

„Sakra, Severusi,“ sykla jsem, když jsem ustoupila stranou, a třela si ramena, kterými jsem do jeho těla narazila.

„Grantová, to je hezké přivítání,“ ušklíbl se.

Nasadila jsem svůj výraz naštvanosti a mrzutosti. „Co tady děláš? Špehuješ mě?

„Jistě, hrozně rád ti lezu za zadkem.“

„Díky, ale můj zadek už dalšího ctitele nebere. Má už mnoho zájemců.“

„Myslím, že Malfoy by si dovolil nesouhlasit. Tvůj zadek je v jeho soukromém vlastnictví.“

Zatvářila jsem se, že se mi chce zvracet. „Dobře, tak už dost o mém zadku. Prostě mě nešpehuj. Špinavou práci si dokážu udělat sama. A vůbec - Malfoyův zadek to rozhodně není. Nikoho není. Je můj a nikdy nikoho.“

Udělala jsem pár kroků ke dveřím, ve kterých stál, a čekala, že mě pustí, abych prošla. Buď byl moc líný mi jednu ruku opřenou o rám uvolnit, nebo si ještě chtěl promluvit. Modlila jsem se, aby nechtěl to druhý. Podle jeho pronikavého výrazu, který se vám zavrtával do kůže, jsem však odhadla, že se bude jednat o to druhé.

Boží.

„Fajn, co se děje?“

„Už jsi odeslala veškerou poštu?“

„Neměj obavy, otce jsem o všem spravila. Myslím, že může být pyšný,“ zatvářila jsem se i tak a zazubila se.

Snape povytáhl obočí. „Pyšný na co? Že jsi s Potterem vařila lektvar smrti a šla se podívat na jeho trénink s bandou pitomců na košťatech? Podle mého jsi zatím moc neudělala.“

Sebevědomí před monologem Snapea: 100%. Sebevědomí po monologu Snapea: -100%. Podle toho mi také klesaly koutky úst, až jsem se mračila a vraždila ho pohledem. Prosím někoho, aby seslal z nebe jakoukoliv kletbu. Nebo aby sovy seshora od rána nejedly a zkusily ochutnat čerstvé maso s bonusem přílohy mastných vlasů a špinavého pláště. Snězte ho někdo, prosím…

„A co si vlastně představuješ?“ zeptala jsem se ho a netrpělivě se založenýma rukama čekala na jeho odpověď.

„Cokoliv kromě tohohle,“ odpověděl.

„Jsem tu pár dnů, Severusi,“ vyjela jsem. „A ty už po mně chceš, abych já nevím co. Mám ho dostat do postele? Mám před ním udělat twerking se svým čupr zadkem a zkusit, jestli se na něj nechytí jako ostatní? Tak mi neuhýbej očima a poraď, co mám dělat.“

Sledoval skoro s pootevřenými ústy, jak prudce dýchám a v těle mi vře každý centimetr krychlový krve. Génius Snape jde radit, připravte se všichni na jeho úžasné nápady.

Zavrtěl hlavou. „Nic. Nemám co ti poradit.“

Zůstala jsem civět tentokrát já. „Aha. A já myslela, že jsi to byl ty, co mi nařídil, abych šla do sovince a poslala otci zprávu.“

„Ano, to jsem řekl,“ zvedl hlavu. „A jak vidím, udělala jsi to. Zjevně jsi ale spíš poslala zprávu hlavně pro Narcissu, než pro otce. Kolikrát ti mám, Grantová, připomínat, že jsi tu z jiného důvodu?! Pán zla nebude čekat věčně.“

„A kolikrát ti mám já, Snape,“ přiblížila jsem se k němu a div neprskala, „že mám ani ne roční dceru. Dceru, kterou nade všecko miluji a kvůli které bych i s radostí umřela, než abych ji vystavila jakémukoliv nebezpečí. Kdybys měl dítě, pochopil bys mě!“

S tím, jak jsem dokončila větu, kterou jsem mu vmetla skoro centimetr od jeho tváře a Snape sebou trhnul, využila jsem toho, že jsem si prorazila přes jeho ruku místo a vyběhla z věže sovince.

Kolikrát mi všichni budou lozit za zadkem a připomínat, že jsem tu proto, abych zabila zjizveného dokonalého kloučka s kulatýma brejličkama?

To, že jsem na to musela jít pomalu, ale Snape a Malfoy nedokázali pochopit.

 

Týden poté, co jsem se rafla se mastnou palicí a vyhýbala se mu v okruhu dvou kilometrů, což na hodině proti obraně černé magie moc nešlo, a Snape mi to dal všechno pěkným zkoušeníčkem z teorie o vlkodlacích sníst, jsem se loudala po hradě a přála si zalézt do jakékoliv díry a vylézt až na konci školního roku.

Všechny ty teorie, kouzla, testy a praxe mě nesmírně vyčerpávaly. Nechápala jsem, jak to ostatní můžou snášet a ještě prohlašovat, že je to baví. Doma mi takovéhle věci nedělaly problém hned z několika důvodů - rodina smrtijedů, u které jsem vyrůstala, mi většinou dala neomezenou dobu na učení a vyzkoušeli mě až poté, co jsem si byla sama jistá, že vše umím.

Praktiky bradavická škola byly na zavolání ministerstva z oddělení školství - tedy, alespoň dle mého názoru.

O přestávkách jsem pokoj pak taky neměla. Většina šla po chodbě za mnou a při každém mém otočení a okouzlujícím úsměvu či jen pohození hlavou slintali jako smečka hladových psů. Neville sice mezi nimi nebyl, ale na večeře a obědy seděl blízko mě, a kdykoliv jsem se na něj podívala, málem se schoval pod stůl, přestože mě sám tajně pozoroval. Jediný mi byl z kluků příjemný, protože neotravoval a když se červenal, byl neskutečně roztomilej.

S Potterem jsme si párkrát vyměnili nějaké to slovo, když jsme se potkali na jídle, v učebně nebo v nebelvírské místnosti. Weasley většinou jen koukal jako ostatní, i když si dovoloval o trochu více. Šmejdka většinou předstírala, že si čte, nebo že si mě přeje zavraždit tou nejhorší možnou smrtí.

Jednoho večera jsem dokonce zprvu nechtěně slyšela jejich rozhovor. Chtěla jsem se jít napít do společenské místnosti a ani mě nenapadlo, že je podezřelé, že postel Grangerové je prázdná. Včas jsem se stihla zarazit za stěnou u schodů.

„Vám to nevadí? Nevadí vám, že tahle holka svým příchodem rozvrátila naruby celý Bradavice?“

„Hermiono, nepřeháněj. S jejím příchodem se naopak všechno vylepšilo. Copak nevidíte, jak je to kolem nás tak hezky barevný?“

„Ronalde, ty idiote. Vážně jsi tak slepej? Harry, proč mlčíš a tak pitomě se culíš? Vy jste blbečci oba.“

„Sakra, Hermiono, nezdá se ti, že to všechno moc zveličuješ?“ ozval se poprvé Harry a já se musela naklonit blíž, abych vše líp slyšela. „Sophie je úplně neškodná. Je to milá holka, a protože po ní všichni kluci jedou, tak něco na tom asi bude, ne? Tak nezáviď, že je nemáš za sebou ty.“

Potlačila jsem v sobě dusivý smích. Způsob, jakým to Harry řekl, mě nutil smát alespoň uvnitř, a hlavně mě nutil vykouknout zpoza rohu a podívat se na výraz Grangerový. Nebylo pochyb, že by oba nejradši chtěla praštit, protože jako jediná zůstala zticha, když se Ron s Harrym rozesmáli.

Žízeň, nežízeň, vrátila jsem se zpátky do postele a stále si přehrávala větu, co řekl Potter, dokud jsem neusnula.

 

O pár dní později, jedno zamračené pozdní odpoledne, které lákalo člověka přímo do postele, jsem si chtě nechtěně musela otevřít pár těch knih a úkolů a zkusit na všem máknout. To byla moje úplně poslední věc, kterou jsem fakt v plánu neměla - nechat se vyhodit ze školy. Byla jsem si jistá, že kouzlo avada kedavra by nepadlo daleko ode mě, ne-li přímo na mě.

Sedla jsem si do společenské místnosti ke stolu a vypisovala si pár nudných věcí, nad kterými jsem ani moc nepřemýšlela, když se ozvalo hlasité dupání na schodech. Grangerová právě seběhla ze schodů, rozhlížela se po místnosti a netrpělivě s pohledem na hodinky podupávala nohou.

Potlačila jsem nutkání se jí zeptat, s kým z těch tupců má teďka rande.

„Co civíš?“ vyjela na mě a já se rychle otřepala. Tak nenávistně mě už nikdo dlouho pohledem neprobodával.

„Máš se mnou nějaký problém?“ zeptala jsem se klidně, ale rázně.

Zamrkala, aby rozehnala nervozitu, která se jí na chvíli vepsala do tváře. „Ne. Nebo ano, ano, mám. Polovina školy se už skoro dva týdny nechová tak, jak se normálně chová. A to už tu holek bylo dost.“

Přidusila jsem v sobě smích a místo toho položila brk a elegantně si opřela ruce o stůl. „Podívej, Hermafrod- ... Hermiono, já jsem jim rozhodně nápoj lásky nedala. Já jsem jejich pitomé mozečky velikosti hrášku, které nemusí být vždy v hlavě, nezačarovala. Neudělala jsem absolutně nic pro to, aby za mnou lozili. Sama si to ani nepřeju. Mám ráda klid a jejich přítomnost mě dost znervózňuje. Náhodou bys nevěděla kouzlo, jak je rozehnat, že ne?“

„Ne,“ vyštěkla a zatnula pěsti, přestože se mi zdálo, že se na chvíli předtím uklidnila. „Mnohem jednodušší by bylo vyřešit jen jeden problém, než několik najednou. A tím problémem jsi ty.“

Nepovídej. V duchu, jakým se vede tahle konverzace, by i idiotovi bylo jasné, že středem celého vesmíru v jiné galaxii jsem já, že?

„Hermiono,“ vydechla jsem znuděně, „já Weaslyho nechci. A jestli si myslíš-“

„No konečně,“ vyjekla najednou a široce se usmála s pohledem upřeným na druhou stranu. Vykoukla jsem a uviděla Pottera a Weaslyho, jak běží ze schodů z chodby vedoucí do chlapecké části.

Protočila jsem oči.

„Promiň, Hermiono, ale Ronald, než si navlíkne ponožky-“

„Jé, ahoj, Sophie.“

Zamávala jsem jim, stále neschopná slova. Zarazilo mě, že se směju. Nakonec, ta trojka má přeci jenom něco do sebe, člověk by si při tom nejradši vzal popcorn a sledoval je celý den. Rozhodně lepší, než to učení.

„Nechceš jít s náma?“ zeptal se mě Ron s vykuleným, šťastným výrazem. Snažil se poulit oči do štěněcí nadějné podoby, ale bylo to spíš k smíchu.

Zrovna, když jsem se chtěla zeptat kam, skočila do toho šmejdka. „Děláte si srandu? To už ji jako chcete vodit i na záchod? To vám nestačí, že je s námi celý den, a ještě musí chodit za Hagridem?!“

„Hermiono,“ vydechl Harry otráveně.

„Ani náhodou, to radši k Hagridovi půjdu sama.“

Znovu jsem potlačila vyřknout poznámku, že se chová spíš jako pětiletý fracek, než šestnáctiletá holka, když pochoduje takhle s nosem nahoru pryč od zbytku party. I Potter s Weaslym si vyměnili zmatené pohledy, ale nakonec se rozhodli šmejdku následovat.

„Tak zatím, Sophie.“

„Ahoj.“

Znovu jsem jim zamávala, když probíhali kolem mě. Můj zrak padl na něco, co držel Potter v ruce. Něco starého a skoro se rozkládajícího, co vypadalo jako kniha nebo sešit.       

Lektvary. Učebnice na lektvary. Princ dvojí krve. Severus.

„No do háje,“ zašeptala jsem, když proběhli kolem mě a já se ještě za nimi stačila otočit. Úplně jsem zapomněla, že jsem jí předtím chtěla spálit, vyhodit nebo jednoduše zlikvidovat. Nesmělo se to dostat hlavně do rukou Pottera. A teď ji má náš hrdina sám u sebe.

No do háje, tak tohle je hodně v…

V hlavě jsem začínala uvažovat, co budu dělat. Nemůže ji tahat přece všude s sebou. Někde ji někdy odložit musí. No, ale kde a kdy?

Donutila jsem svůj obdivovanej zadek zvednout ve chvíli, kdy se za nimi zavřely dveře od místnosti. Učebnice jsem nechala učebnicemi a pospíchala za nimi. Musela jsem tu učebnici dostat. Jakkoliv, ale dostat. A minimálně alespoň všechny tři špehovat. To byl můj první úkol, ne? Sblížit se.

Tak jo, Harry. Jdeme se kámošit, pomyslela jsem si, když jsem je následovala sto metrů za nimi. Pak ti vyrvat tu učebnici z ruky a nakrmit s ní Lochnesku. No, a nakonec i to avada kedavra snad bolet nebude.

Povzdychla jsem si, když jsem si představila, kolik práce mě vlastně čeká.

 

Musím říct, že běhali a šli docela rychle. Rozhodně víc, než jsem předpokládala. A rozhodně byla i větší zima, než jsem předpokládala.

Kam že to jdu? Jo, někam tam... Jakže se jmenuje ten obr? Habr, Hadr, Hobit... aha, tak Hagrid.

Zastavila jsem se úplně nahoře na kopci a pozorovala je, jak se blíží k malé hájovně, která vypadala na obra hodně útulně a roztomile. Spíš jako hobití chaloupka.

S úšklebkem na tváři jsem pozorovala, jak šmejdka zakopla a málem svalila zrzka z kopce. Harrymu se naštěstí nic nestalo, což jsem byla celkem nerada, protože kdyby spadl a zlomil si vaz, nemusela bych se obtěžovat s celým ročníkem sbližování se.

Váhavě jsem se podívala na smrákající oblohu a hájovnu, nad kterou létalo hejno krkavců. S velkým povzdechem jsem se rozeběhla za nimi, i když jsem litovala, že jsem si nevzala pohorky. A pomalu začínala uvažovat, jestli si na téhle cestičce-necestičce přeci jen nezlomím vaz já.

Udržovala jsem s nimi stejné tempo běhu, i když se tomu spíše dalo říkat skákání z kopečka jako kamzíci. Sto metrů od nich jsem se na chvíli zastavila, abych se trochu vydýchala a hlavně si v hlavě pomalu vytvářela určitý plán.

Takže. Přijdu tam, rozrazím dveře a řeknu: „Nazdárek! To jsme se ale dlouho neviděli.“ Ne, to asi ne. Kdybych tam vtrhla, vzal by si na mě obr brokovnici nebo luk nebo toho vlkodlaka, co mají. A nebo by na mě šmejdka zakřičela nějaký zaklínadlo a pak by se vymlouvala, že nevěděla, kdo to je. Ne, na to musím lépe.

Všichni tři se zastavili u dveří hájovny, zaklepali a o minutu později jim otevřel ten vousatej Hobit. Hagrid!

Jen co se všichni vměstnali dovnitř, rozeběhla jsem se největší možnou rychlostí. Přála jsem si, aby kdyby se někdo podíval z okna, viděl po kopečku valící se černou šmouhu. Ty hábity jsou pěkně na prd, uvažovala jsem, když jsem se schovala bezpečně u stěny pod oknem hájenky a zhluboka dýchala.

Málem jsem vykřikla, když někdo otevřel okno, pod kterým jsem byla, ale naštěstí se nikdo nevykláněl. Možná chtěli trošku vyvětrat, pro mě to ale byla snadná kořist, protože jsem mohla dokonale poslouchat a ještě zůstat schovaná.

„A jaká je vlastně ta nová čarodějka?“ ozval se hluboký hlas, z kterého mi trochu běhal mráz po zádech.

„Strašná.“

„Skvělá.“

„Fajn.“

Šmejdka - Weasley - Potter.

Hagrid se zasmál. „Aha, takže pánská část tu holku zbožňuje a ta dámská jen závidí. V pohodě, Hermiono. Všichni to chápou.“

„Hagride,“ ozvala se. „Musel bys ji vidět na vlastní oči, abys pochopil, co je ta holka zač.“

„Hermiono, zalez,“ řekl Ron. „Nech ji dýchat. Vždyť ti nic neudělala.“

„Víte co? Jděte se všichni vycpat. Já na ty vaše názory nejsem zvědavá - Harry, co to pořád čteš?“

„Učebnici.“

„Ty se učíš?“ vyjekl Weasley. „Kdo jsi a co jsi udělal s mým kámošem?!“

„Měla jsem dojem, že z lektvarů nepíšeme, Harry.“

„Ale Harry chce být bystrozor, že?“ usmál se Hagrid.

„Jasně,“ zamumlal Harry, ponořený opět ve světě chemie. Jakpak by ne, když je celá popsaná poznámkami od Severuse? štěkala jsem v duchu.

„Harry, dej to sem.“

„Ne!“ ozval se Potter rozhořčeně.

Slyšela jsem šoupání židle, jak se Šmejdka zvedla, a její dunivé kroky na dřevěných prknech. „Dej to sem.“

„Hermiono, přece bys - hej!“ Odsunula se další židle a kroky, jak Hermiona od něj poodešla.

Tato kniha je majetkem Prince dvojí krve - kdo je to?“

„Nevím. A není to jedno?“

„Z tohohle jsi připravoval ten lektvar? Harry, tahle učebnice je nebezpečná. Kde jsi ji vzal?“

„Ve skříni, a teď mi ji laskavě vrať!“

Nemohla jsem to už dál snášet a musela se podívat, jak vypadá mezi nimi hádka. Weasley a Hagrid seděli každý na druhém konci místnosti, ve které byl neskutečný nepořádek, ale na to se zřejmě nesoustředili. Oba dva koukali na Grangerovou s Potterem, jak stojí uprostřed místnosti těsně vedle sebe a vyměňují si blesky v očích. Jedině s rozdílem, že Potter napřahoval k ní ruku a šmejdka ji držela ve vzduchu za sebou.

K dokonalosti sledování mi chyběl popcorn.

„Hermiono-“

„Harry-“

„Ááá, co to je?!“ ječel vysokým hlasem Ronald a ukazoval na mě, skrčenou za oknem a naprosto v šoku.

V momentě, kdy se otočili, skrčila jsem se za okno a rozhlížela se kolem sebe. Nic kromě zeleného kopce s hradem na jedné straně a s temným Zakázaným lesem na druhé tu nebylo. A mezi nimi i samotná hájovna s nemožným úkrytem. Sakra.

Srdce mi prudce bušilo, ale rozhodla jsem se to risknout. „Jauuu,“ zavyla jsem a prudce jsem vstala zrovna v momentě, kdy se Grangerová vyklonila z okna. Bingo! Dala jsem jí hlavou do držky. Bingo pro ni, že mě z toho rozbolela hlava.

Zaječela a chytla se pusu. Ostatní na mě zírali zevnitř, ovšem na Hermionu nechápavě.

„Pardon,“ kvikla jsem do okna, když si utírala krev, která jí tekla z pusy nebo z nosu, to jsem nepoznala.

„Sophie,“ usmíval se omámeně Ron. „Pojď k nám dovnitř.“

Tázavě jsem se podívala na obra, kterého jsem do té doby na vlastní oči ještě neviděla, a ten s milým úsměvem a přikývnutím mi pokynul a šel ke dveřím, ke kterým jsem si stoupla.

Když jsem vešla, nasadila jsem svou nevinnou a stydlivou masku. „Omlouvám se, nechtěla jsem vás vyděsit. Vzpomněla jsem si, že profesor Snape-“ proboha, proč tě napadl zrovna Snape? „- chtěl něco tady po Hagridovi.“ Ze slušnosti jsem napřáhla k němu ruku. „Sophie.“

S širokým úsměvem ji vzal do své obří tlapy a s radostí ji rozdrtil skoro na prášek.

Potlačila jsem další bolestivé kviknutí a slzy, které se mi draly do očí.

„Jestli mě profesor Snape potřebuje, měl bych vyrazit.“

„Ehm, říkal, že to nějakou dobu počká, jen... někdy potom se stavte.“

„Klidně mi tykej, Sophie.“

„Dobře,“ usmála jsem se jak sluníčko a byla štěstím bez sebe, že se mě neptá na podrobnosti. Neměla jsem sílu ani žaludek na to, abych si vymýšlela, že Snape potřebuje opravit záchod nebo má problémy s tím, že mu uteklo stádo pavouků.

„Špehovala nás, vidíte? Já vám říkám, že nás špehovala!“ vykřikovala šmejdka a bolestivě se držela za pusu.

„Hermiono, no tak,“ ozval se Ron.

„Rone, byl bys tak hodnej a doprovodil Hermionu na ošetřovnu?“ řekl Hagrid.

Weasley s pohledem upřeným na mě protočil oči a pak vzal Hermionu a pomohl jí opřít se o něj. Když procházela kolem mě, podle jejího výrazu se musela ovládat, aby na mě neplivla. Ještě chvíli po tom, co odešli, sledovala jsem, jak se potácí do kopce a šmejdka něco syčí Ronaldovi do ucha. Rozhodně mu musela povídat, co by se mnou nejradši udělala. Třeba předhodila mozkomorům.

„Tak, Sophie, nedáš si s námi čaj?“ objevil se za mnou Hagrid s roztomilou růžovou zástěrkou a bílou konvičkou. Jeho úsměv byl nakažlivý. A Harryho, který byl usazený v křesle a čekal na moji odpověď, taky.

„Ráda,“ zamrkala jsem a usmála se taky. Pro jednou jsem si ten dýchánek zkusit mohla.

Obzvlášť když učebnice, kterou předtím nechtěla šmejdka Harrymu vydat, ležela v mé těsné blízkosti.

Pro jednou jsem musela zachraňovat Snapea já.


I já bych ještě chtěla dodat poděkování za to nádherné první místo. Holky, to je fantastický, pořád tomu nemůžu uvěřit, znamená to pro nás - a hlavně pro mě - tolik! ♥ Můžu prozradit, že od příští kapitolky trošku přeskočíme a budeme se věnovat dalším věcem. A slibujeme, že Malfoy už tam bude :)


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Úkol: Pomsta Pána zla - 6:

3. FantasyNikol přispěvatel
13.12.2015 [18:57]

FantasyNikolZas naprosto úžasný. Emoticon Emoticon Zas se vyjadřuju naprosto mimo dobu. Emoticon Emoticon Sorry, poslední dobou toho bylo fakt hodně.
Na týhle povídce není nic, co bych nesnášela. Emoticon Hádka Snapea a Sophie byla zábavná a úplně wow! Emoticon A pak ta rivalita mezi Sophií a Hermionou. Emoticon Jo, holky se mají fakt moc rády. Ježíš, já jsem totálně zvědavá, jestli ji něco prozradí, nebo jestli to na sebe práskne sama. Emoticon A v příští kapitole Malfoy?? Emoticon Bože, kdybych se nechystala sama tak dvě hodiny věnovat psaní, asi bych se na to vrhla a začetla se do každýho řádku. Emoticon Emoticon

Jako vždy úžasný. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. Trisha přispěvatel
06.12.2015 [15:18]

TrishaMilá kapitolka. Hermiona sa fakt správa ako malá a to som ju ako postavu mala v celku rada. Super kapitolka, len by to už chcelo aj nejakú akciu. Alebo aspoň to, ako sa dokázala vyspať s Malfoyom. Emoticon Emoticon Emoticon

06.12.2015 [1:33]

Keďže máš najnovšiu poviedku ty, napíšem to sem, ale je to adresované tebe aj Elize. Chcem vám obom pogratulovať k prvému miestu. Zaslúžite si to baby, pretože máte veľký talent a poviedka je veľmi super. Emoticon Každou časťou je to napínavejšie a vždy keď dočítam, chcem novú a novú časť. Emoticon Už sa neviem dočkať. A aj dnešná časť bola super. Veľa šťastia pri ďalšom písaní. Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!