OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » Ukradený svět II - 17. kapitola



Ukradený svět II - 17. kapitolaZávěrečná kapitola druhého dílu Ukradeného světa. I když zdaleka není po všem a ne všechny rány na duši jsou zhojené, svět se pomalu vrací do normálu - a dokonce i členové Auguronova odboje začínají vést jaksi klidný život.

XVII.  KAPITOLA SEDMNÁCTÁ: Návrat domů

Svět se změnil. Pro Agnes bylo těžké říct, zda k lepšímu nebo k horšímu. Její vzpomínky Mlha neovlivňovala, takže její zrušení nijak výrazně nepocítila a nebýt Toma, který si v podstatě neustále vybavoval nové a nové detaily ze svého studia v Bradavicích a z období konce války, nejspíš by ani nepoznala žádný rozdíl.

Její rozhovory s Timem Gregorovičem, profesorem Gilroyem a Jean Whiteovou otiskl Denní věštec a z Agnes se přes noc stala jedna z nejslavnějších novinářek v zemi. Skomírající bulvární plátek Májová hvězda, v němž Agnes kdysi začínala, se rázem prodával ve dvojnásobku vydání a Agnes s Tomem dostali dojatý dopis od Dirka, který jim děkoval, že zachránili jeho časopis, a jestli se prý Agnes nechce vrátit jako redaktorka, což s díky odmítla.

Drasticky stoupla poptávka po amuletech, které by chránily před účinkem paměťových kouzel a množily se příběhy kouzelníků, kteří v honbě za obdobnými vychytávkami skočili na špek různým vykukům a přišli o peníze. Drobným podvodníčkům doba zkrátka přála.

Týden po zničení Mlhy se konal pohřeb Jean Whiteové. Weasley zařídil, aby proběhl se všemi poctami; byla to jedna z posledních věcí, které v úřadu ministra udělal. Tvář bělovlasé čarodějky po dva dny shlížela z obrovitých plakátů vyvěšených z oken všech veřejných budov a Denní věštec vydal rozsáhlý nekrolog. Z Jean se stala národní hrdinka.

Agnes s Tomem se vrátili do Bexleyheath. Když Agnes naživo viděla spáleniště, které zbylo z jejich domu, málem ji to rozplakalo. Díky notné pomoci rychlé roty kouzelníků z Ministerstva byl domek během tří dnů znovu opraven i s veškerým vybavením, které během úmyslně založeného požáru vzalo za své. Vypadalo to, že se Weasley snaží odčinit, co během své ministerské kariéry napáchal. Roxana tvrdila, že je to proto, že hodlá za pár let kandidovat znovu („a to bych se vůbec nedivila, kdyby ho zvolili podruhé“, řekla, zatímco se škaredila na svého manžela, kterého podezřívala, že by svému kamarádovi hlas i přes všechno, co jim provedl, stejně znovu hodil).

Roxana, Harry a jejich tři „mrňaví démoni“, jak je titulovala Rox, zahájili přípravy na opětovné přestěhování do Británie; rozhodli se však, že je třeba to provést postupně. Vypadalo to, že minimálně děti se na změnu prostředí těší – především dvojčata, pro které bydlení v Británii znamenalo oproti tetiččině ostrovnímu sídlu víc kontaktu s Emily.

Po Rowlingové se slehla zem. Spisovatelka se sice občas objevovala mezi mudly, ale tam kouzelníci zasáhnout nemohli – rozhodně ne tak, aby to bylo současně účinné, nenápadné a legální. Vypadalo to navíc, že kolem sebe motácká Královna nechala rozprostřít ještě silnější síť ochranných kouzel, která ji před veškerými útoky odboje bránila.

Dopadení Kiliána „Kye“ Farrella se stalo pro odboj druhou nejdůležitější položkou ze seznamu úkolů, hned po dořešení situace s Rowlingovou. Prozatímní ministryně kouzel vyčlenila na vyšetření případu „Deseti oběšenců“ celou jednotku bystrozorů a odboj se bavil tím, že s bystrozory soutěžil o to, kdo Farrella a jeho lidi dostane jako první. Zdálo se, že ze všech nejvíc toužil po chycení Farrella Draco Malfoy.

Vypadalo to, že jsou Potterovi s každým dnem, který od zničení Mlhy uplynul, mladší a spokojenější. Roxana dokonce začínala vypadat skoro hezky – lehce přibrala a její ostře řezaná tvář tím trochu zjemněla. Naproti tomu Harry zhubnul a začal být podobnější tomu herci, který se za něj předchozích patnáct let vydával.

On, tedy falešný Harry Potter i jeho žena Ginny Weasleyová se prohlásili za oběti Rowlingové a jejího režimu; tvářili se, že během let v jejím područenství „hodně zkusili“. Roxana obracela oči v sloup pokaždé, když o nich kdekoliv uviděla zmínku, ale ani ona, ani skutečný Harry se nijak nesnažili komplikovat jejich život.

Ach ano, svět se skutečně změnil. Jako by najednou vzduch chutnal jinak. Jako by se změnil zvuk deště. V Příčné ulici, kousek od Ollivanderova obchodu s hůlkami, kdosi otevíral konkurenční krámek. Byl to kouzelník, jehož jméno ještě před pár dny skoro nikdo neznal, nebo by si pod ním představil někoho jiného – ale teď najednou, po událostech s Mlhou, bylo jméno Timotej Gregorovič skloňováno ve všech kouzelnických novinách.

Tim samotný byl z popularity, kterou mu jeho Berta přinesla, pochopitelně nadšen; mnohem víc se však radoval z toho faktu, že Ministerstvo zrušilo jeho vyhoštění a on se mohl konečně legálně vrátit do Británie.

Pár dní před otevřením své zbrusu nové hůlkařské pobočky v Příčné ulici si zavolal Agnes, Toma, Draca a oba Pottery, aby mu pomohli s přípravami. Pustili se do toho s vervou; Draco se zavřel ve sklepě pronajatého obchůdku a likvidoval všechny škůdce a staré kletby, které by jeho využívání mohly komplikovat, Harry s Tomem se pustili do přeskládávání krabiček s hůlkami do regálů, Roxana umývala podlahy a Agnes leštila okna a lepila na ně obrovské propagační plakáty, které si nechal Gregorovič vytisknout, aby do obchodu přilákal co nejvíce zákazníků.

„Skutečné hůlky pro skutečné kouzelníky,“ přečetla Agnes nahlas jeden ze sloganů, které měla umístit do výlohy. „Není to trochu moc provokativní, Time?“

„Jen v tom hledáte, co tam není, slečno Gebauerová,“ prohlásil Tim a přidržel jí plakát, aby ho mohla kouzlem připevnit. „Navíc je to pravda. Skutečný Harry Potter vlastní hůlku z mé dílny.“

„Ale používal jsem ji jenom z nouze,“ odpověděl mu na to Harry. „Jakmile jsem se dostal k té původní od Ollivandera, tu tvoji jsem schoval pěkně hluboko do šuplíku.“

„Protože máš k té původní citový vztah a navíc jsi stará konzerva,“ prohlásil Gregorovič a trochu se na něj zachmuřil. „Roxana tu moji používá pořád,“ kývl k právě přicházející černovlásce.

„To je fakt,“ dala mu Roxana za pravdu. „Hlavně proto, že ten design je po čertech hezký. Nedovedu si představit, že by Ollivander vyrobil něco takhle půvabného,“ prohlásila a zvedla svoji hůlku do vzduchu.

„Navíc,“ připomněl Gregorovič. „Celá Británie mě zná jako toho hůlkaře, jehož výtvor zrušil Mlhu. To mi dává proti Ollivanderovi značnou výhodu.“

„Stejně se vsadím, že neprodáš ani polovinu toho, co on,“ ušklíbl se Tom.

„Jo? Tak schválně, o kolik?“ otázal se Gregorovič a už sahal pro měšec s galeony.

V tu chvíli se ze sklepa ozvala rána. Všichni se polekaně otočili k padacím dveřím na podlaze. Po pár vteřinách se poklop nadzvedl a objevila se v něm blonďatá hlava Draca Malfoye. Obličej měl celý od sazí. „Tak jsem ti to odtrpaslíkoval, Gregoroviči,“ uvědomil hůlkaře trochu zlověstným tónem. „Tihle městští trpaslíci jsou horší než mor – ale už se nevrátí, to ti garantuji.“

„Děkuji, Draco,“ zazubil se na něj Timotej. „Koukám, že jsi to zvládl i s tou všivou hůlkou od Ollivandera.“

„Já se do koupě těch tvých východoevropských šmejdů fakt vmanipulovat nenechám,“ nakrčil Malfoy nos a zálibně přejel po rukojeti své hůlky. „Tahle je pro mě perfektní.“

„Mohl bys to aspoň zkusit,“ pokrčil rameny Gregorovič. „Co takhle týdenní testování? Když se ti nebude líbit, vrátím ti peníze. No tak, mám pro začátek na celý sortiment třicetiprocentní slevu…“

„Jdu radši pomoct Potterovi s těmi krabicemi,“ řekl na to Malfoy.

„Počkej!“ zavolal za ním Gregorovič a společně s ním zmizel v zadní části obchodu.

„To chci vidět, jestli ho přesvědčí,“ zazubil se Tom a rozeběhl se za nimi.

Roxana i Agnes se uvolněně zasmály a dál pokračovaly v pulírování obchůdku. Vzhledem k tomu, jak byl malý, bylo poměrně obtížné vymyslet příslušná uklízecí kouzla tak, aby byla dostatečně efektivní, takže většinu práce musely dělat tak nějak „po mudlovsku“ – ale když přišel čas na utírání prachu, Roxana prostě švihla svou hůlkou a poslední bod z úklidového seznamu sfoukla během pár vteřin.

„Nedáš si kafe?“ otázala se pak Roxana Agnes. Ta přikývla.

Roxana vyčarovala dva porcelánové hrníčky a z termosky nalila sobě i Agnes trochu silně oslazené kávy. „Poslyš, dost jsem přemýšlela,“ řekla po chvíli. „Odmítla jsi tu práci v Májové hvězdě. A Denní věštec tě zaměstnává jen na půl úvazku.“

„M-hm,“ odpověděla na to Agnes. Nebyla si úplně jistá, kam tím Roxana směřuje.

„Říkala jsem si, že by ses možná – opravdu jenom možná, kdybys byla ochotná absolvovat základní bojový výcvik – mohla připojit k Auguronovu odboji. Myslím oficiálně-“

Agnes se málem poprskala kávou. „A-ale já mám doma Emily a…“

„Angeline říkala, že by mohla malou občas hlídat. A navíc, jsou jí čtyři a něco, ne? To už zanedlouho nastoupí do školy,“ přerušila ji Roxana. „Nenutím tě do toho,“ řekla. „Ale přišli jsme o devět lidí a několik dalších je po bitvě o centrálu pořád ještě na marodce.“

Neodpovídala. Roxana sáhla do kapsy svého hábitu a chytila Agnes za ruku. Vtiskla jí do dlaně malý měděný štítek s neznámým symbolem. „Kdybys to přijala… budeme všichni rádi,“ řekla jí a vstala.

Agnes se na ten malý odznáček ve své dlani chvíli beze slova dívala. Pak ho pomalu stiskla. Něco hluboko v Roxaniných přísných očích se rozzářilo; bylo to těžko patrné, ale Agnes si toho všimla. Brala to jako malé osobní vítězství.

„Ale naučíš mě patrona,“ prohlásila Agnes a připnula si štítek se znakem Auguronova odboje na hábit. Roxana horečně přikyvovala.

Za okny byl studený, šedivý listopadový den. Slunce zářilo jen na polovinu výkonu a barevné listí na chodníku pomalu hnědlo. Tráva byla úplně normálně zelená a oblaka stříbřitě šedá jako vždycky, ale vzduch voněl změnou. Nadějí na lepší zítřky.

A trochu po ibišku.

 

KONEC druhé části

 

Děkuji všem za přízeň i vytrvalost při čtení povídky. Moc si vážím veškerých komentářů a reakcí, které jsem během toho, co tady Ukradený svět I a II vycházel, dostávala i do osobních zpráv. K povídce patří ještě třetí, závěrečný díl, který je momentálně ve stádiu korekcí a potom začne (snad) co nevidět vycházet.

Budu vděčná všem věrným čtenářům, když se v komentářové sekci vyjádří, jak se jim dílko (ne)líbilo. :) 


« Předchozí díl


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Ukradený svět II - 17. kapitola:

3. TajemnyKvetak přispěvatel
24.05.2021 [17:02]

TajemnyKvetakRia, díky moc za komentář, těší mě, že tě to bavilo a omlouvám se za všechny zástavy srdce, které jsem ti způsobila Emoticon Já osobně netuším, kterou z těch postav mám nejradši Emoticon Nějak tak miluju všechny, o kterých jsem psala, ale speciální část mého srdíčka patří Timovi Gregorovičovi, pan hůlkař je prostě láska Emoticon Budu se těšit u dalšího dílu Emoticon Jakmile bude hotov, začne tu vycházet též.

2. Ria
23.05.2021 [22:04]

Hoci čítam túto kapitolu, ktorá našťastie nie je posledná, už druhýkrát, pri tej poslednej vete mám zas slzy v očiach. :( To sa vo mne mieša taká detská radosť a spokojnosť, že to Rox s Agnes dobojovali do konca (aj Harry s Ronom, ale dievčatá mi viac prirástli k srdcu :D), že si môžu dať spolu kávu a aspoň chvíľu sa venovať normálnym veciam, ale chýba mi tam Jean. Zaslúži si tam byť, tešiť sa s nimi, priateľsky sa doťahovať s Timom a byť hrdá na to, že má vlastný obchod (narozdiel od Draca verím v jeho úspech :D). Chápem, prečo sa obetovala... ale to neznamená, že s ňou súhlasím. Možno mi ten svet bez Rowlingovej nadvlády za stratu Jean nestojí. :(
Ale som rada, že sa vracajú spomienky aj identity, predsa len je trochu desivé, že toľko ľudí(čarodejníkov) stratilo samých seba. Čistá rozdvojenosť osobnosti vo mne, som rada, že Hmla bola zrušená, ale chcem, aby sa z toho mohla tešiť aj Jean. :D
Páči sa mi to, ako si vyzdvihla krásu a vzácnosť obyčajných chvíľ, absolútne som sa zaľúbila do Draca a teším sa špeciálne na to, čo máš pre neho pripravené.
Ďakujem za umelecký zážitok (všetky tie srdcu lahodiace vety a metafory), za to, že si vdýchla život Agnes, lebo tá jej chrabromilská odvaha zmiešaná so zvedavosťou ma nikdy neprestane baviť, a aj za všetky zástavy srdca, ktoré som prekonala (a že ich nebolo málo, ale moja najobľúbenejšia je zistenie, že Rox má 3 deti :D Emoticon ) Stálo to za to. Emoticon

1. Ria
23.05.2021 [21:58]

Hoci čítam túto kapitolu, ktorá našťastie nie je posledná, už druhýkrát, pri tej poslednej vete mám zas slzy v očiach.

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!