OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Teen Wolf » I'm the Alpha now - 10. kapitola

21.07.2016 (10:00) • Ellies, Tew* • Povídky » Na pokračování » FanFiction Teen Wolf • komentováno 0× • zobrazeno 852×

Seděla jsem v jednom z baru, které naše čtvrť nabízela, a popíjela svůj oblíbený drink. Když se ke mně z ničeho nic přiřítila známa partička z BH. Protočila jsem očima a snažila se moc nevšímat těch jejich pitomých řečí, zvlášť toho Stilese, nebo jak se jmenoval. Musela jsem uznat, že se mi z neznámého důvodu docela líbil, ale to jsem s lehkostí hned potlačila, zvlášť když si tak bránil tu rusovlásku. Mírně jsem se zamračila, následně nato jsem ale nasadila jeden z těch svých úsměvů. Mohlo mi být naprosto ukradené, co ti dva mezi sebou měli. Měla jsem na lepší, než byl on.

„Znova se ptáme, kde je Derek,“ ozval se mladý Alfa.

„A já ti znova odpovídám, že zatím v bezpečí.“ Mrkla jsem a napila se svého drinku, zamračila jsem se, když mi nápoj došel.

Mávla jsem na známého barmana a nechala si donést další.

„Co s ním máš v plánu? Na co ho Peter potřebuje?“ zasypával mě dalšími stupidními otázkami, nad kterými jsem jen mávla rukou a ani se neobtěžovala odpovědět.

Místo toho jsem se zvedla a ladně přešla i se sklenkou na druhý konec baru, kde se nacházel pult pro DJ. Nahnula jsem se k PC a zapnula nějakou hudbu. Z výběru, který tam byl, jsem nakonec vybrala jednu, která se hodila nejvíc, a navíc, líbila se mi. 

Pomalými kroky jsem se vrátila zpátky na svoje místo u baru a usmívala se, přitom jsem pozorovala naši milou, jak si to asi říkali, hm, možná „záchranná výprava“, co ja vím. Všichni vypadali, že by mě v momentě zabili, kdyby mohli, ale toho jsem se já nebála. Spíše by se měli bát oni mě.

„Okamžitě mi řekni, kde je, mrcho,“ zavrčel vlkodlak, chytil mě pod krkem a jeho oči zazářily rudě.

Zamračila jsem se, tohle si dovolil přespříliš. Plně jsem se soustředila a i mé oči změnily barvu očí, poznala jsem to v momentě, kdy zbylí tři hrdinové odstoupili o kus dál, zatímco se Scott snažil dál držet mě pevně.

Chytila jsem ho za ruku, kterou měl na mém krku, a pevně mu ji stiskla, zasyčel bolestí a z úst mu vyšlo naštvané zavrčení.

„Pokračuj tahle dál a přijdeš o ruku,“ ušklíbla jsem se, snažíc nedát na sobě znát, že se mi začíná špatně dýchat.

Mladý Alfa jen zavrčel a i přes bolest znova přitlačil, docházel mi vzduch, ale nechtěla jsem se vzdát, snažila jsem se soustředit na kouzlo, které se povedlo v momentě, kdy mu prasklo v ruce několik kostí a ihned se stáhnul zpátky.

„Tak aby bylo jasno, moji milí, ještě jednou na mě někdo vztáhne ruku a přísahám, že příště to bude váš vaz, co křupne jako první,“ zavrčela jsem vytočeně.

„Nevyhrožuj nám,“ ozvala se rusovláska snad poprvé za celou dobu.

„A to se mám jako vyděsit?“ pousmála jsem se a dopila drink, vytáhla peníze z tašky a nechala je na baru.

Každému z nich jsem věnovala nepěkný pohled a následně kolem nich prošla ven. Být tam s nimi ještě o minutu dýl a zbláznila bych se. Hodila jsem si tašku přes rameno a nasadila sluneční brýle, když mě někdo chytil za ruku a otočil k sobě. Mohla jsem tušit, že ten troufalec bude ten blázen Stiles.

„Chceš taky zlámat pár kostí?“ zamračila jsem se.

„Ne, nechci. Já chci něco jiného.“

„A to co?“ zvědavě jsem ho pozorovala a čekala, co z něj nakonec vypadne.

„Chci tě poprosit, abys nám vrátila Dereka. Nemusíš být přece zlá,“ snažil se mě snad obměkčit, pokud ano, tak marně.

„S tím na mě nechoď, ano, už jsem řekla, že ho nevrátím, jste všichni hluší, nebo co.“ Založila jsem si ruce na prsou, unavovalo mě to opakovat stále dokola.

Popošel ke mně nebezpečně blízko.

„Hele, já nemám čas, takže vyklop, co ještě chceš a jinak bye bye,“ ušklíbla jsem se.

Jenže místo jakýkoliv slov mě políbil. Absolutně mě zaskočil, zaraženě jsem zůstala stát jako opařená a nebyla schopná nijak reagovat. Když se po chvíli odtáhl, trvalo pár sekund, než jsem se z toho vzpamatovala a udělala první věc, co mě napadla.

Vrazila jsem mu facku, a to pořádnou.

„Ještě jednou si něco takového dovolíš a budeš litovat, že jsi na to jen pomyslel,“ zavrčela jsem a naštvaně odešla pryč.

Stál jsem na chodbě a zuřil, ta mrcha mě zase doběhla. Určitě použila nějaké kouzlo, jelikož jsem opět nemohl do bytu a navíc mě to vždy odhodilo. Zatnul jsem ruce v pěst a přemýšlel.

„No tak, kotě, otevři ty dveře a neblázni,“ snažil jsem se jít na to po dobrém.

„Ne!“ křikla zevnitř.

Sakra. Tak tohle mi nevyšlo. Bez Lary jsem byl namydlený.

„Ale no ták, lásko, já už budu hodný, slibuju,“ lehce jsem se pousmál a zkusil to znova.

„Trhni si! Nevěřím ti ani slovo!“ zakřičela.

Pěstí jsem praštil do zdi a zavrčel. Naštval jsem se a znova chtěl vykopnout dveře, ale stalo se to, co předtím. Něco mě odhodilo na protější stranu chodby.

„Do prdele práce!“ Postavil jsem se a oprášil si kalhoty. „Otevři ty zatracené dveře, Annie, nebo přísahám, že najdu způsob, jak se k tobě dostat a budeš prosit na kolenou, abych přestal!“

„Už jsem ti řekla, táhni k čertu, Kole!“ vykřikla.

„Za tohle mi zaplatíš, mrcho,“ zašeptal jsem si pro sebe, když se mi ozval mobil.

Kouknul jsem na displej a přečetl si jméno, ihned jsem to přijal.

„Hoří snad?“ zamumlal jsem. „Mám nějakou práci.“

„Hořet bude tvůj zadek, pokud nepřijdeš do sídla, musíš mi pomoct,“ ozval se Lařin hlas na druhé straně.

„A co se děje?“

„To se mě ještě ptáš? Musíme zařídit ten obřad, už to chci mít z krku. Přijeli ti blbečci z BH,“ zavrčela, někdo ji musel dobře vytočit.

„Dobře hned přijdu,“ řekl jsem a položil to.

„No, malička, máš štěstí, ale moc dlouho se neraduj, já najdu způsob jak tě dostat a budeš litovat,“ pousmál jsem se, dobře jsem věděl, že mě slyší, otočil jsem se a vydal se domů.

Po tom, co jsem ukončila hovor s Kolem, jsem došla do sídla, vytočena do běla. Jak si ten idiot mohl dovolit něco tak troufalého. Políbit mě. Zavrčela jsem zlostí a hodila tašku na pohovku, musela jsem se uklidnit a hned mě napadlo jak. Sešla jsem dolu do sklepení, ovšem v půli cesty jsem se zastavila. Slyšela jsem hlasy. Jeden byl Derekův, tím jsem si byla jistá, a druhý jeho strýci, slizkému Peterovi. Nechtěla jsem je rušit a navíc, byla jsem zvědavá, o čem asi mluví. Zalezla jsem do tmavého rohu, odkud jsem dobře slyšela, a napnula uši. Byli tak zabrání do své debaty, že ani nepostřehli mou maličkost.

„Mohlo mě napadnout, že v tom máš prsty ty,“ zavrčel Derek naštvaně.

„Ale nenapadlo a teď jsi tu a můj plán pomalu finišuje,“ usmál se vítězně jeho strýc.

„Nepovede se ti to, dostanu se odsud a nakopu ti ten tvůj podělaný zadek,“ křikl zlostně a pěstí udeřil do těžkých mříží.

„Ty tak,“ rozesmál se hlasitě Peter. „Brzy to skončí, tvou smrtí, a nic a nikdo ti nepomůže.“

„Ty a ten upírský bastard tu holku jen využíváte,“ znova zuřivě zavrčel mladý vlkodlak.

„Nikdo ji nevyužívá, je to její vlastní rozhodnutí.“

Stále jsem tam stála a tiše poslouchala.

„Užij si ty poslední chvíle, co ti zbývají, drahý Dereku, protože brzo bude po tobě a já konečně dosáhnu svého,“ znova se rozesmál hlasitým smíchem, až mě zamrazilo.

„Nevzdám se bez boje,“ trhnul mřížemi mladý vlkodlak, ale Peter ho už ignoroval. Se smíchem odešel nahoru. Když se za ním zavřely dveře, vylezla jsem ze svého úkrytu a vydala se dolů.

„A co ty tu chceš,“ zavrčel Derek, když mě spatřil.

„Přišla jsem se na tebe podívat, to víš, chyběl jsi mi,“ usmála jsem se a namotala si pramen vlasů na prst.

„Jsi stejná jako ti dva, nechápu, jak jsi mohla klesnout tak hluboko a pomáhat jim,“ mračil se dál.

„Víš, každý je nějaký. A na mě asi padlo, že budu ta zlá, navíc. Každý má k tomu nějaký důvod, oni ho mají a stejně tak i já.“

„Těm dvěma jde o moc. Tak o co může jít tobě?“ pozoroval mě bedlivě.

„Kdybych ti to řekla, už to nebude tajemství.“ Popošla jsem k cele a zadívala se do těch jeho sladkých očí.

Usmála jsem se na něj a pohybem ruky otevřela celu, vešla jsem dovnitř a zase za sebou zamkla. Překvapeně na mě koukal.

„O co ti jde?“ zavrčel.

„O nic, jen se potřebuju uklidnit a ty se mi líbíš,“ usmála jsem se a popošla k němu.

Ustoupil o krok dozadu, no, pak překvapil, chytil mě za pas a přitáhl k sobě. Oba jsme se dívali jeden druhému do očí. Věděla jsem, o co mu jde. Myslel si, že takhle se dostane ven, jenže měl smůlu, já chtěla jen rozptýlení, a proč mu nedat naději, že se mu to třeba podaří. Když si mé rty hrubě přivlastnil, neprotestovala jsem, ba naopak. Líbala jsem ho stejně náruživě jako on mě. Ale jen já věděla, jak tohle celé skončí.

Autor: Ellies (Shrnutí povídek), Tew*, v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Teen Wolf

Sdílet

Diskuse pro článek I'm the Alpha now - 10. kapitola: