OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Teen Wolf » I'm the Alpha now - 15. kapitola



I'm the Alpha now - 15. kapitolaLara má podivný sen, když se probudí, zjistí, že je vězněm Dereka, který s ní má své plány. Kol a Elijah svedou boj.

Kapitola patnáctá
Sen
 
Lara

Stála jsem uprostřed ničeho. Mé bosé nohy se dotýkaly studené země. Rozhlížela jsem se kolem sebe, chtěla jsem vědět, kde to jsem, ale nic zde nebylo. Jen vyprahlá pustina. Chtěla jsem křičet, ale zradil mě můj hlas, místo toho jsem jen zachraptěla. Chytila jsem se za krk a snažila ze sebe dostat aspoň hlásku, ale nic se nedělo. Vzdala jsem to a rozhodla se odejít. Nejdříve jsem udělala jen pár kroků, pak jsem mírně přidala do kroku, až jsem nakonec utíkala jako o život. Občas jsem se ohlédla dozadu, stále jsem měla pocit, že tu nejsem sama, i když kolem byla jen pustá pláň. Běžela jsem dál, ale měla pocit, že stojím stále na místě. Znovu jsem se ohlédla za sebe, když jsem však svou hlavu otočila zpět, stála přede mnou tmavá postava. Její zářivé oči mě doslova propalovaly. Lekla jsem se a upadla na zem, určitě bych i vykřikla, kdybych měla hlas. Pomalu jsem se snažila znova postavit, ale zastavila mě. Klečela jsem na kolenou a zírala na ni. Projel mnou záchvěv strachu. Bála jsem se, co přijde. Bála jsem se, co mi udělá. Postava popošla ke mně. Dech se mi zrychlil, když její ruce pevně stiskly můj krk. Vyděšeně jsem se na ni podívala a snažila se bránit, byla však silnější. Stisk se stával čím dál tím víc pevnější a mně docházel vzduch.

„Byla jsi varována a i tak jsi neuposlechla!“ ozval se temný ženský hlas. „Teď budeš platit. S temnotou není radno si zahrávat a ti, kteří neuposlechli, krutě zaplatili. Jsi na řadě, Laro!“ Lapala jsem po dechu, z posledních sil jsem se chtěla bránit, ale bylo to marné.

Než jsem zavřela oči, naposled jsem pohlédla na onu postavu. Byla mi tak povědomá, ale nemohla jsem si vzpomenout, odkud ji znám. A pak mi to došlo. Ty oči. To jsem já.

Trhla jsem sebou a prudce se posadila. Srdce mi bilo jako o závod a sotva jsem popadala dech, chytila jsem se za krk. Stále jsem cítila ruce držíc pevně můj krk.

„Dost, že jsi vzhůru,“ zavrčel známý hlas kousek ode mě.

Koukla jsem se tím směrem a pohlédla na Dereka, seděl na kmeni stromu a mračil se. Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomila, co se stalo. Klaus, Peter, Derek a celý ten rituál.  Něco se stalo, něco se pokazilo. On tu neměl být.

„Jak to, že….“

„Že jsem stále na živu?“ skočil mi do řeči a pousmál se. „To bude asi tím, že se vám to nepovedlo tak, jak jste chtěli, a díky vám jsem teď mnohem silnější a navíc mám tebe.“

„Mě? V čem sis polepšil, že máš mě. Jsem čarodějka, můžu tě kdykoliv přemoct,“ zamračila jsem se a poposedla si víc k ohni.

„Ty zřejmě nevíš, co se s tebou stalo, viď, když si jsi tak jistá, že máš stále nějakou moc,“ zasmál se, až mi přešel mráz po zádech.

„Co tím myslíš?“ nechápavě jsem ho sledovala.

„Proč myslíš, že to všechno dopadlo jinak, než sis myslela, hm? Proč myslíš, že stále žiju a jsem mocnější a ty tak slabá. Něco ti totiž chybí, zlato,“ pousmál se.

„Pořád nechápu, kam tím míříš.“

„Tak já ti to teda řeknu.“ Nahnul se ke mně blíže, dal mi pramen vlasů za ucho. „Když jsi řekla poslední slovo toho tvého kouzla, tvoje temná část či stín, jak to nazvat, se tak nějak z tebe vypařil,“ zašeptal mi do ucha a přešel prsty po mé noze.

I když jsem nechtěla, zachvěla jsem se. Moje tělo mne zradilo. A jemu to, zdá se, neušlo, přitáhl si mě k sobě a než jsem stačila zaprotestovat, políbil mě. Držel mě pevněji, tiskl mě na svoje tělo a drtil moje rty v dravém polibku. Bránit se teď by bylo zcela nemožné, nemělo by to cenu, moje tělo spolupracovalo s ním a on to věděl. Uložil mě pod sebe a líbal dál. Mé ruce, které ho chtěly prvně odstrčit, mu bloudily po těle, chvěla jsem se. Vášnivě mě líbal, zatímco moje ruce chytil těmi svými nad mou hlavou. Držel mi je tak dál a mě ani nenapadlo, že by to mohla být bouda, byla jsem až příliš zaměstnaná jeho rty. Co na mě vymyslel, mi došlo, až když jsem ucítila něco chladného kolem mého zápěstí. Ten bastard.

„Co to děl…,“ dřív než jsem stačila doříct větu, znova mě umlčel polibkem.

„Copak, nelíbí se ti to? Já myslel, že ty jsi na takové divoké věci,“ pousmál se na mě, když se konečně trochu odtáhl a koukal na mě.

„Sundej mi ty pouta, Dereku!“ zavrčela jsem naštvaně.

„Ani mě nehne, maličká. Teď jsi můj vězeň a moje páka proti Peterovi a Klausovi.“

„Nepomůžu ti!“

„Ale pomůžeš, sice teď nemůžeš čarovat, ale určitě brzo zase budeš a pro Klause i Petera máš cenu, takže si tě nechám.“ Nahnul se znova ke mně a políbil mě.

Znova mě vášnivě líbal a já byla v háji. Pokračoval by dál, kdyby se najednou neozvalo zakašlání. Sakra, někdo tu byl.

„Nerušíme vaše erotické hrátky?“ Ten hlas jsem poznávala, byl to ten mladý vlkodlak.

Derek se odtáhl a zasmál se.

„Ale vůbec ne.“ Vstal a vytáhl mě do sedu, provazem mi spoutal nohy a dal do pusy roubík.

Až teď jsem viděla, kdo všechno tam byl. Samozřejmě nesměl chybět věčně ukecaný Stiles, rusovlasá podivínka Lydia a japonská bojovnice, myslím, že její jméno bylo Kira. Chtěla jsem něco říct, ale to už z mých úst vyšlo jen nesrozumitelné zamumlání.

„Jsem rád, že jsi přišel.“ Posadil se Derek vedle mě.

„Zrovna jsme hledali něco na noc, když jsem zachytil tvou stopu.“ Scott se posadil a poté i jeho partička. „Co s ní hodláš dělat? Víš, že je nebezpečná,“ dodal mladý Alfa a nespouštěl ze mě oči.

„Momentálně je krotká jako ovečka a neublíží nikomu, nemá jak,“ pousmál se můj věznitel. „A potřebuji ji. Ona tohle začala a taky to ukončí, viď, lásko,“ mrknul na mě.

Nevím, co tím myslel, ale rozhodně mu nebudu nijak pomáhat. Ze všeho nejvíc musím zjistit, co se děje se mnou a co znamenal můj sen.

 
 
Kol

Když zazvonil ten zatraceny zvonek, byla to moje chvíle. Věděl jsem, že tohle Annie na chvíli odstaví. Doufal jsem, že ji návštěva zabaví, abych se z toho mohl co nejrychleji dostat, zarazil jsem se však, když jsem poznal onen mužský hlas. Elijah. Co tu sakra dělal? Pochybuju, že by mi přišel pomoct, spíše se mi přišel vysmát a říct mi, že jsem si to všechno zasloužil. Zavrčel jsem a trhl sebou víc, ale nic. Zkusil jsem to znova a znova, ale ty její zatracené čáry mě tam držely jako přikované. Jenže já to nehodlal vzdát. Dával jsem si pár sekund oddych a pak se snažil to zopakovat znova. Ještě předtím jsem se zaposlouchal, co dělají ti dva. Musel jsem se pousmát, povídali si. Jaké ale bylo moje překvapení, když jsem v jejím hlase slyšel něco, co se mi nelíbilo. Zavrčel jsem ještě víc. Ona ho snad balila, nebo co. Proměnil jsem se a najednou jsem stál na svých nohou. Heh, k něčemu to, že z něj byla cela mimo, bylo dobré, nesoustředila se a já tím pádem byl volný. Od chvíle, co jsem byl uvězněný na zdi, jsem pokukoval po lahvi whisky, takže první věc, kterou jsem udělal, bylo, že jsem se pro ni natáhl a pořádně se napil.

„Není to trochu nevychované chovat se u cizího jako doma a ještě mu vypít alkohol?“ ozval se za mnou můj příšerný bratříček, protočil jsem očima a dal si pro jistotu ještě jeden lok.

„No, abych řekl pravdu, já jsem tu víc doma, než si myslíš,“ otočil jsem se a uculil se na oba.

„To není pravda,“ zavrčela Annie a já se musel rozesmát, už dopředu jsem věděl, jaká bude její reakce.

„Ale, lásko, tady na té pohovce jsme toho tolik zažili,“ culil jsem se jako pako a v tu chvíli jsem si vzpomněl, jak zatraceně dokonale chutnala.

„Přestaň mi říkat lásko,“ křikla Annie.

Bavil jsem se, byla tak žhavá, když se čertila, chtěl jsem ji hned teď a tady, ale vadilo mi, že je tu můj bratr. Diváka jsem u toho vážně nepotřeboval. Ve chvíli, kdy jsem se ztrácel ve svých zvrácených myšlenkách, Elijah ji chytil za ruku, pohladil ji po tváři a snažil se ji uklidnit. Nelíbilo se mi to. Nechtěl jsem, aby se jí dotýkal, byla moje, jen moje!

„Dej ty ruce pryč,“ zavrčel jsem a zatnul ruce v pěst.

„Nech toho, Kole!“ zvýšil hlas Elijah, ale dál držel ruku Annie, ona se k němu přivinula, a to mě vytočilo ještě víc.

Odtáhl jsem ji od něj a lehce ji hodil na pohovku, hned nato jsem mu pořádně vrazil, nečekal to, zavrávoral dozadu a pak se zamračil.

„Chováš se jako dítě.“ Narovnal si sako.

„Varoval jsem tě, abys na ni nesahal.“ Vřelo to ve mně.

„Měl bys jít, už jsi jí ublížil dost.“ Mířil ke mně a vypadal odhodlaně.

On si snad myslel, že mě odsud vyhodí? To jako vážně?

„Nestarej se, do toho ti nic není a jediný, kdo vypadne, budeš ty, bratříčku,“ zavrčel jsem, chtěl jsem mu vrazit znova, ale on můj útok odrazil a vrazil mi sám.

To už jsem nevydržel a skočil jsem po něm. Oba jsme se mlátili. Jeden druhému zasazovali tvrdé rány pěstí, oba jsme měli svou hrdost a ani jeden nechtěl skončit. Pokračovali bychom takhle dál, kdyby nás něco nerozdělilo. Velkou silou jsem sebou praštil o zeď a stejně tak i Elijah, koukal jsem, co se stalo. Annie stála mezi námi, ruce v bok a mračila se.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek I'm the Alpha now - 15. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!