OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Teen Wolf » In the land of Gods and Monsters -13-

05.05.2014 (18:00) • KORKI • Povídky » Na pokračování » FanFiction Teen Wolf • komentováno 8× • zobrazeno 1475×

„Dereku?“

Zvedla jsem se od stolu, na kterém jsem zrovna dojídala večeři. Další večeře o samotě. Chápala jsem, že teď bylo těžké období. Zvlášť, když se kolem pořád vznášela hrozba bojovníků Oni… ale chyběl mi.

Teď stál ve dveřích se zvláštním výrazem v očích. Cítila jsem krev, ale něco s ní bylo špatně. Byla zkažená.

„Jsi zraněný?“

Neodpovídal, jen mě stále pozoroval tím temným pohledem. Rysy ve tváři měl ztrhané a pod očima temné stíny. Došla jsem k němu a všimla si ošklivé sečné rány na zádech.

„Jak to, že se nehojíš?“

„Je to od jednoho z jejich mečů. Zahojí se to,“ zavrčel a škubl hlavou.

„Pojď, ošetřím tě.“ Chytila jsem ho za ruku a snažila se ho odtáhnout ke světlu. Zůstal ale stát tak, že by s ním nepohnul asi ani pár volů. Zmateně jsem se na něj otočila. Jeho chování bylo… zvláštní.

„Co se…“ nedokončila jsem větu, protože si mě tvrdě přitáhl k sobě a zmáčkl v pevném objetí. Jeho pohled byl spalující. Chtěla jsem ho pohladit po tváři, ale zavrčel, sotva jsem zvedla ruku. Zvedl mě do náruče a tvrdě políbil. Líbilo se mi to, ale na druhou stranu jsem o něj měla strach. Ta rána na zádech se mi vůbec nelíbila. Jeho jazyk tvrdě se mi dobývající do úst mi však vyhnal veškeré myšlenky a nahradila je jen touha v čiré podobě.

Povalil mě na postel a nepřestával si tvrdě nárokovat mé rty, zatímco rukama mapoval mé tělo. Zavzdychala jsem, když mi hrubou dlaní zajel pod šaty a ostrými drápy rozpáral lem kalhotek.

Bylo mi najednou takové horko, jako kdybych byla v sauně. Už jsem si zvykala na vlkodlačí vyšší teplotu, ale tohle bylo něco jiného.

Zalapala jsem po dechu, když si Derek dřepl u okraje postele a majetnicky si mě za boky přitáhl blíž. Polilo mě větší horko, když jsem tam ležela na zádech a uvědomila si, že mě má tak nestydatě naservírovanou přímo pod nosem. Všechny myšlenky se mi ale rozplynuly, když jsem ucítila jeho zuby na vnitřní straně stehna. Bolestně jsem zakňučela, když jeho tesáky pronikly citlivou kůží, chtěla jsem ucuknout, ale zatnul mi do stehen drápy, takže jsem mu nemohla utéct. Spokojeně zamručel, když špičkou jazyka pomalu ochutnal krev vytékající z rány.

„Dereku…“ Chtěla jsem protestovat, protože tahle jeho nová stránka mi začínala nahánět strach. Utnul mě však autoritativním zavrčením, které bezmezně vyžadovalo poslušnost. Šokovaně jsem vyjekla, když se jeho rty dotkly toho nejcitlivějšího místa. Cítila jsem krev pálící ve tvářích a jeho strniště škrábající na stehnech. Zoufale jsem sevřela prostěradlo a prohnula se v zádech, když si mě přitáhl ještě blíž a jazykem se ponořil hluboko do mě. Krev mi šíleně uháněla žilami, až mi z toho hučelo v uších. Naprosto jsem ztratila kontrolu nad svým tělem.

„Dereku,“ zkusila jsem to znovu. Hlas se mi chvěl, ale neměla jsem tušení, jestli strachem nebo vzrušením. Možná to bylo obojí. Naposledy smyslně pohnul jazykem a s frustrovaným zavrčením se začal jako šelma sunout po mém těle nahoru. Chvěla jsem se pod ním a s obavou čekala, co bude dál.

„Jsi moje,“ zavrčel mi zhrublým hlasem do ucha. Vztyčil se nade mnou na všech čtyřech a pohledem alfy mě upoutal na místě.

„Samozřejmě,“ vyhrkla jsem a chtěla se k němu natáhnout a políbit ho, ale ucukl a sevřel mi jednou rukou obě zápěstí nad hlavou. Udržel mě a tou druhou zapátral mezi našimi těly. Rozepnul si přezku opasku a jedním pohybem ho vyvlekl z poutek.

To, co se tady dělo, mě neděsilo tak, jako ta prázdnota a šílenost v jeho očích. Jako kdyby v jeho těle nebyl on.

„Miluju tě, víš to?“ zašeptala jsem rozechvělým hlasem. Začínala jsem mít strach.

„Já vím.“ Rty se mu roztáhly v neupřímném úsměvu.

Opasek mi pevně utáhl kolem zápěstí, až jsem bolestí sykla. „To bolí,“ zkusila jsem to opatrně.

„Já vím,“ pronesl znovu a druhý konec koženého řemenu protáhl pelestí postele.

Jako poslušná beta jsem musela zůstat ležet a sledovat ho, jak si rozepíná kalhoty a stahuje si je z boků.

Pomalým pohybem mi přejel po stehnech a vpasoval boky mezi má stehna, jako už tolikrát. Nikdy jsem z něj ale neměla takový strach jako teď. Zaškubala jsem za pouta, ale jeho zavrčení a cvaknutí tesáků vedle mého ucha mě donutilo nechat toho. „Buď poslušná!“ sykl výhružně a jeho oči rudě zažhnuly. A já i přes ten strach cítila, jak se mi z podbřišku až do klína rozlévala horkost.

Beze slova a jediného pohledu si mě přitáhl blíž a pomalu do mě vnikl. Zalapala jsem po dechu a znovu zatahala za řemen. Držel ale pevně, a čím více jsem tahala, tím pevněji se mi kolem zápěstí utahoval. A Derek se začal opravdu hýbat, rychle, tvrdě a nemilosrdně.

Nedokázala jsem se moc pohnout, protože mě drtil svou vahou, a tak jsem jen ležela a nechala jeho tělo narážet do mého. Derekovy rysy se přeměnily, když zhruble zasténal a zhroutil se na mě. Srdce mi divoce bušilo a jen těžko jsem dokázala klidnit zrychlený dech.

„Odvaž mě, prosím,“ zašeptala jsem. Nebyla to ani tak touha po svobodě, jako touha ho obejmout a přitisknout si ho k sobě. Jenže Derek nereagoval. Jen tiše oddechoval. Usnul. Vytlačila jsem z hlavy nepříjemný pocit a po chvíli usnula taky.

Probrala mě bolest v ramenou. Ruce jsem měla stále svázané opaskem nad hlavou, ale tentokrát jsem za ně byla zavěšená z jednoho trámu v loftu. Zaškubala jsem rukama, ale odpovědí mi byla jen bolest, když se řemen zaryl hlouběji do kůže a nepříjemné pnutí v kloubech.

„Dereku, co to má znamenat?“ štěkla jsem na postavu otočenou zády a hrbící se nad stolem.

Když se na mě otočil, začala jsem panikařit, protože tohle nebyl můj Derek. Jeho oči měly nepříčetný výraz. Usmál se na mě a pomalým krokem se blížil.

„Lovkyně Sam,“ odfrknul si posměšně. „Umírající chudinka, kterou mi Argentovi poslali, aby vyřídili ještě mě.“

„O čem to zatraceně mluvíš?“ Tahle situace se mi už vůbec nelíbila. Po předloktích mi stékala krev z rozedřených zápěstí. Šaty jsem měla nasáklé potem a stehna se mi lepila k sobě krví.

„Koho si chystají na Coru? Vozíčkáře?“ zachechtal se krutě a mě srdce zabolelo ještě víc, než když bylo nemocné.

Došel až ke mně a chytil mě pod krkem. Snažila jsem se popadnout dech a vyškubnout se mu.

„Haleovi konečně vyhubeni, že?“

Zalapala jsem zoufale po dechu a snažila se mu vyprostit, ale zavěšená jako flákota masa jsem mu byla vydána na milost a nemilost.

„Ne!“ vyšlo ze mě jen zasýpání.

„Jak dlouho bys čekala, než bys mi do srdce zabodla dýku? Měsíc? Rok? Slyšel jsem to od Argenta. Vštěpují vám ty vaše lovecké zásady už od narození. Proč by ses jich tak snadno vzdala?“

Jeho hlas byl jako sůl sypaná do čerstvé rány. Bolelo to tak strašně moc. Po tvářích se mi kutálely slzy.

„Protože tě miluju,“ vyrazila jsem ze sebe z posledních sil.

Derek se jen zachechtal a uvolnil stisk. Krk mi ale svírat nepřestal.

„Dobře. Buď si dál vlkodlakem…“ V očích se mu zablesklo.

Vykřikla jsem, když mi jeho dlaň s drápy prošla hrudníkem. S mlaskavým zvukem zahýbal prsty.

Nemohla jsem dýchat…

… nemohla jsem se hnout.

Derekovy prsty se probíraly mým nitrem.

Viděla jsem svou krev stékající mu po předloktí.

Bála jsem se pohledem putovat dál až k rozšklebené ráně v hrudi, ve které mizelo jeho zápěstí a celá dlaň.

Zoufale jsem třeštila oči do těch jeho fascinovaných a nevěřila tomu, že je to zrovna láska mého života, kdo mě právě zabíjí.

Vždyť já bych pro něj obětovala vše. Vzdala bych se všeho. Zabila bych pro něj.

… a vlastně bych se nechala zabít... pro něj… Ale jen ať to není on, kdo mě připraví o život. I když na něj vlastně měl nárok… sám mi ho dal.

Jeho prsty se s mlaskáním sevřely kolem mého srdce. Tak opatrně, jako kdyby svíral malého ptáčka. Něžně, ale stačil jeden pohyb a zabil by mě.

„Cítíš to?“ Naklonil hlavu na stranu a vysmíval se mi. Jako kdyby se mě ptal, jestli mu sluší černá nebo modrá kravata.

Lapala jsem po vzduchu a nezmohla se na slovo. Jen se mi z očí kutálely slzy.

„Buď člen smečky, ale kdykoliv tě napadne jen myšlenka na zradu mě, nebo někoho ze smečky, pamatuj, že to, co svírám v ruce, patří mně.“

Zešílel.

Vytáhl ze mě ruku a odešel. Nevěděla jsem kam, protože přišlo milosrdné bezvědomí.

„Sam!“

Z dálky mě zoufale volal hlas.

Zamrkala jsem a zaostřila na tvář před sebou.

„Díkybohu!“ vykřikl Isaac a prudce si mě sevřel kolem ramen. Zmateně jsem se rozhlédla. Ležela jsem v loftu na zemi v Isaacově náruči. Nad hlavou se mi ještě houpal přeseknutý řemen.

„Bál jsem se, že jsi mrtvá.“ Ruce se mu zoufale chvěly, když mi opatrně pomáhal posadit se.

„Derek se zbláznil!“ vyrazila jsem ze sebe bolestně a zabořila mu tvář do mikiny. „Málem mě zabil.“

„Jsi v pořádku?“ pohladil mě po zádech a oči mu zabloudily ke krví umazaným stehnům.

Rychle jsem si stáhla šaty ke kolenům a zavrtěla hlavou. „To bude dobrý, opravdu!“

„Oni nás posedli. I já byl mimo.“

„A kde je Derek?“

Isaac kývl hlavou ke koupelně v patře, ze které se ozývaly podivné zvuky. Prudce jsem se zvedla a zasténala bolestí. Celé tělo jsem měla rozlámané a rána v hrudi se ještě nezahojila. I tak jsem se opřela o stěnu a podél ní se vydala ke schodišti až do koupelny. Derek klečel bez trička jen v džínách pod sprchou a doktor Deaton ho držel za krk a ruku měl v jeho ústech. Alfa chrčel a rukou zoufale tápal po kachličkách.

„Vydrž, nebojuj s tím,“ tišil ho doktor. Zesláble jsem se opřela o zárubně dveří a sledovala tu bizardní scénu. „Mám ho.“ Deaton něco vytáhl z Derekových úst a hodil to na zem. Derek se zhroutil na všechny čtyři a vypadal, že bude zvracet.

„Je to v pořádku, Samantho. Už je sám sebou,“ otočil se ke mně doktor a konejšivě se na mě usmál.

Váhavým krokem jsem došla až k Alfovi a opatrně mu položila ruku na záda.

„To… to, co říkal… to si skutečně myslí? Jako když se člověk opije a je upřímný?“ skousla jsem si ret. Jestli si tohle Derek myslí, jen mi to neříká, mě děsilo. Na Deatnových slovech teď závisela budoucnost. Pokud to tak bude, odejdu. Nezvládnu být tady s vědomím, že se mě vlastně bojí.

Doktorovy čokoládové oči se na mě upřely a byly jako teplá deka za sychravého večera.

„To je hloupost. Říkal jen to, co Oni věděli, že tě dokáže ranit. Derek byl jen loutka.“

Oddechla jsem a pustila si Dereka do náruče.

Vysíleně se mi zhroutil do klína. „Sami… odpusť…“ zašeptal zlomeně a pevně mě objal kolem pasu.

Bolelo to, ale nebyla to jen rána fyzická. Bolela mě i ta psychická. Ta slova, která říkal. Věděla jsem, že to přejde a že nebyl sám sebou, ale bylo to tak těžké. Teď už mi zbývalo jen věřit, že všechnu smůlu, co se nám poslední dobou lepila na paty, jsme si už vybrali a konečně budeme s Derekem moct začít normálně žít. Bez žádných dramat a probdělých nocí z obavy, jestli se mi ještě vrátí. I když v hloubi duše jsem tušila, že to tak nebude. Že nás venku čeká ještě mnoho nepřátel.

Věděla jsem, že život vlkodlaka bude těžký, tím spíš život s Alfou, ale bylo mi to jedno.

Budu životy nás a našich přátel bránit zuby drápy...

-konec...???-

Zlatíčka drahé... tak tohle je takový prozatímní konec. Tahle povídka měla být taková spíše „jednorázovka", ale ti dva mi tak nějak přirostli k srdci, takže si nechávám otevřená taková zadní vrátka. Mám teď kvůli škole málo času a tu trochu chci spíše věnovat svému prioritnímu dítku, což je povídka Turn Off the Dark, kterou už od pátku můžete najít i tady na OS. Tímto Vás k ní tedy srdečně zvu. :) Věřte mi, že jestli se Vám libila moje dramata v této povídce, u TOTD si hodně pošmáknete. :D
Všem moc děkuji za krásné komentáře, které jste mi psali. Jedno velké díky patří moji drahé Raaven, která mě pomyslně kopala (kope a doufám, že dále kopat bude) do zadku a nutila mě psát dál.  Přeji Vám všem mnoho inspirace a pusinek od múz a múzáků. :D 

Pac a pusu Vaše KORKI

Autor: KORKI (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Teen Wolf

Sdílet

Diskuse pro článek In the land of Gods and Monsters -13-: