OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » 19. 2. 2012

Omlouvám se za chyby, je to však příliš bolestivé, než abych to po sobě ještě četla. Stačí, že kdybych to ze sebe nedostala, zabilo by mě to.

25.02.2012 (11:00) • SafiraDarkfire • Povídky » Jednodílné • komentováno 25× • zobrazeno 1556×

smazáno autorem

Následující díl »

Autor: SafiraDarkfire (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Jednodílné



Sdílet

Diskuse pro článek 19. 2. 2012:

Prakticky všechno bylo napsáno od holek.
at napíšu cokoliv tak to nebude ono jen se prosim tě drž

Corneille: Velice děkuji, vážím si toho.

Nesinka: Děkuju.

Brečela jsem... Nemám slov, které bych napsala, abych tě utěšila a mám strach, že cokoliv napíšu bude nedostatečné... Posílám podporu a čas...

SaDiablo: Máš pravdu, mým účelem nebylo rozesmutnit ostatní, ani nestojím o lítost. I když musím říct, že jsem ráda, kolik lidí se tady objevilo a napsalo, že jim to je líto, protože mí přátelé, které znám... No řekněme, že jim je to jedno. Bolí to... Nedokážu vypsat, jak moc to bolí, ani tady to není, jenže kdybych to nenapsala, zabilo by mě to :( A doopravdy, chápu, jak to myslíš. A mrzí mě, že ti také umřeli přátelé. Byla bych nejradši, kdyby lidé... Tihle správní lidé, neumírali. Ale život chce jinak... Sice nechápu proč... No to je taky jiné téma. Moc děkuji za mír i za čas, a tobě ho také přeju, taky ho potřebuješ.

Upřímně... Momentálně mám pouze na to, abych brečela nad svým vlastním životem. Na druhou stranu vím, že tvým účelem nebylo rozesmutnit ostatní, jenom se vypsat. A to musím napsat, na to, jaká to pro tebe musí být bolest - chci říct, jak je to čerstvé -, se mi to četlo až moc dobře (tohle zní strašně, ale snad pochopíš, jak to myslím) jako příběh, který nemusel být vymyšlený, ale rozhodně ne po tak krátké době. Za poslední měsíc mi taktéž zemřeli dva známí, nebude to jiné, ale to je zase téma jinam. Takže jediné, co můžu popřát, je asi mír a čas.

EDIT: Taky děkuju. U mě to nebyli přátelé, ale vážně a doslovně pouze známí, kdyby byli, tak se mi to nepíše tak lehce, protože každá smrt je hrozná. Ale lidi mají umírat, prostě to tak je, každá věc je pro něco.
Člověk mnohdy dostane podporu ze stran, od kterých by to ani nečekal a naopak, ale pořád je to aspoň někde. :) Například já si momentálně taky neprocházím ničím skvělým, a paradoxně mě toto spojilo s tolika lidmi jako dlouho nic, za což jsem nevýslovně vděčná.
A nejspíš to i znáš, co jsem vyvodila, jsi (o dost) starší, zkušenější, za vším zlým jsou výhody, třeba na něco po tom potřebném čase taky narazíš.

Attia: Velice děkuji, moc si toho važím.

U toho příběhu jsem brečela jako malá bylo to smutné a já to docela chápala. Úplně mě to vyrazilo dech. Bylo to dokonalé a smutné. Škoda jen že neumím vrátit čas... Úplně jsem to prožívala až se to ani slovy nedá vyjádřit... Soucitím s tebou

Lussy: Děkuju moc si toho vážím.

Abych se přiznala, po první větě jsem přestala číst. Prostě jsem nemohla. Téměř jsem neviděla, jak mi tekly slzy a tak jsem musela asi na patnáct minut přestat.
Byl to silný příběh, který mi občas vykouzlil úsměv na tváři a na konci mě citově úplně rozhodil - rozbrečel.
Teklo to proudy a já to nemohly zastavit. Vím, jak ti je. Jaké to je ztrácet blízkého člověka před očima... Je to hnus.
Musím se přiznat, že po přečtení jsem musela jít na dvě hodiny úplně pryč z téhle místnosti, abych mohla vůbec tenhle komentář napsat.
Věř, že s Tebou soucítím a je mi to strašně líto. Kdybych mohla, tak za Tebou hned jedu...

Přidat komentář:

Nick:

Text: