OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » A moment like this



A moment like thisTahle povídka je o mém psovi Maxovi a o mém dávném psovi Rexovi. Napadla mě, když jsem dneska byla venku se psem. Je to o vzpomínání, jak se seznámila s Maxem a co tomu předcházelo. Vrací se vzpomínkami ke svému předešlému psovi... Opustil ji v době, kdy ona byla na praxi v Německu a vůbec o tom nevěděla. Její pocity, když ho ztratila. Přeju hezké čtení. PetraCullen.

 

Byla jsem venku. Hrála jsem si se svým psem Maxem. Je to německý ovčák zbarvený do černa, místy s rezavou srstí. I když má teprve devět měsíců, vypadá jak dospělý pes. On byl nejupřímnější stvoření, jaké jsem si mohla přát. Nejlepšího přítele, jakého jsem kdy měla. Kdykoliv mi bylo smutno nebo se mi zrovna nedařilo, šla jsem za ním ven. Zrovna jsme se přetahovali o balónek a on už měl dost sil, aby mě bez výčitek shodil na zem. Ale on by si to nikdy nedovolil. Věděl, kde jsou jeho hranice a jak daleko může zajít. Občas mě sice ještě neposlechnul, ale cvičila jsem ho. I když mě občas neposlechnul, měla jsem ho nesmírně ráda. Nejlepší bylo, když jsem za ním ven chodívala, pustila jsem ho z kotce a on se začal vždycky radovat.

Celý šťastný mi obličej olíznul a začal vrtět ocasem, jako kdyby mi děkoval. Byla jsem zrovna na zahradě a já ho měla puštěného, aby se proběhnul a měl pohyb. Stále ještě rostl a vyvíjel se. Když jsem se někam pohnula, automaticky mě následoval a měl potřebu hlídat si mě. Bral mě jako součást svojí smečky. Věděla jsem, že mi nikdy neublíží. Byl to můj mazel. Mohla jsem s ním pořádně pomazlit, pohladit si ho, a nejradši jsem měla, když jsem mu dala pusu na hlavu mezi jeho střapaté uši. Nejlepší bylo, když zrovna dostal novou hračku - žlutý tenisový míček. Automaticky si ho v puse všude nosil. Byl nesmírně roztomilý. I když vypadal jako dospělý pes, pořád působil dojmem štěněte, které je zvědavé a hravé. Vzpomněla jsem si na to, jak jsem s ním seznámila.

***

Zrovna jsem se vracela domů po tříměsíční praxi z Německa. Nesmírně jsem se těšila, až se vrátím. Těšila jsem se na svého psa Rexe. Až se s ním pořádně přivítám a hned s ním půjdu na procházku. Celé tří měsíce jsem se na něj těšila. Jeli jsme autem zpátky do Česka. Bylo mi divné, proč mi mamka nikdy neodepsala na mé sms zprávy, jak se má Rex. Nedávalo mi to smysl, proč se snažila odvést vždycky téma. Bylo mi to celou dobu divné, proč jsem o něm neměla žádné zprávy. Nadechla jsem se a zadívala jsem se na mamku. Musela jsem se konečně zeptat, co to všechno má znamenat.

„Jak se má Rex?“ zeptala jsem jí konečně.

Mamka se na mě nešťastně podívala, jako kdyby potlačovala pláč.

„Rex umřel,“ zlomil se jí hlas. „Byl nemocný.“

Dostala jsem počáteční šok. Má mysl odmítala tenhle fakt přijmout. Všechno uvnitř mě křičelo a protestovalo. Bylo to, jako kdyby mě někdo polil studenou vodou a jako kdyby se mi ledové střípky zabodly do srdce. Byla to pro mě obrovská rána. Ztratila jsem ve vteřině svého nejlepšího přítele, který mě uměl vždycky povzbudit. Na všecko jsem si vzpomněla a do očí mi v tu chvíli vhrkly slzy. První slza mi začala stékat po tváři a za ní následovaly další. Připadala jsem si v té chvíli naprosto ztraceně a zrazeně. Nevěděla jsem, co si mám vlastně vůbec počít. Měla jsem pocit, jako kdyby kousek mojí duše chyběl. Trhaně jsem se nadechla a pořád mi to nešlo do hlavy. Věděla jsem, že trpěl epilepsií na své roky. Ale ani by mě ve snu nenapadlo, že odejde tak brzo. Bylo mu teprve pět roků.

„Kdy se to stalo?“ vypravila jsem ze sebe stěží, jak se mi draly slzy do očí.

„Týden potom, co si odjela na praxi,“ odpověděla mamka.

„To nemůže být pravda!“ Najednou jsem si přála, abych do Německa na praxi nikdy neodjela.

„Kde je pohřbený?“ zeptala jsem se třesoucím hlasem.

„Vzadu v sadě,“ odpověděla mi mamka se slzami v očích.

„Pak za ním zajdu se s ním rozloučit,“ brečela jsem bez ustání dál. „Proč jsi mi o tom celé tři měsíce nic neřekla?“

„Nechtěla jsem, abys byla ve stresu,“ podívala se na mě.

Byla jsem tři měsíce v nevědomosti a díky tomu jsem úspěšně zvládla praxi. Bála jsem se vrátit domů. Bála jsem se, že kam se podívám, všude uvidím jeho. Poprvé se mi domů nechtělo vracet.

„Do druhého dne jsme koupili Maxe,“ zmínila mamka najednou, jako kdyby mi chtěla vrátit náladu.

Nechtěla jsem nic slyšet. Přišlo mi to jako zlý sen. Rex umřel a oni koupili nového psa?! Co si mysleli?! Že na Rexe jednou provždy zapomenu?!

„Nechci už nic slyšet,“ řekla jsem nešťastně a přestala jsem všechno vnímat.

Když jsme dorazily domů, všechno na mě dolehlo. Lehla jsem si unaveně do postele a snažila jsem se za každou cenu usnout. Marně. Slzy se mi stále draly do očí a já nemohla spát. Vstala jsem a přešla jsem k oknu. Bála jsem se podívat do kotce pod sebou. Bála jsem se, co uvidím. Toho nového psa jsem však neviděla. Bolestně mě bodlo u srdce při vzpomínce na Rexe.

Najednou jsem toho nového psa chtěla poznat. Na nic jsem nečekala, převlékla se a zvedla jsem se. Vyběhla jsem ven zadním vchodem a váhavě jsem přešla ke kotci. A v ten moment jsem ho spatřila, ve stejnou chvíli, jako spatřil on mě. Bylo to spíš trochu odrostlé štěně, než dospělý pes. Byl to taky německý ovčák. Zadívala jsem se na něj váhavě a přišla jsem ke kotci. Klekla jsem si a chvíli jsem váhala, jestli si ho můžu pohladit. Neznal mě a já nevěděla, co mám od něj čekat. Jeho oči si mě se zájmem zvědavě prohlížely. Na štěně měl příliš inteligentní pohled.

„Ahoj, Maxi,“ pozdravila jsem ho.

Váhavě jsem skrz šprušle dala ruku, abych si ho pohladila. Začal mi olizovat ruku na znamení přátelství a toho, že mě přijal. Hladila jsem si ho a pomalu jsem se začala šťastně usmívat.

***

Vrátila jsem se do reality. Šli jsme se s Maxem projít do sadu. Chtěla jsem navštívit místo, kde byl Rex pochován. Když jsme tam došli, zas mě ta prázdnota na chvíli ochromila. Vyvolalo to ve mně staré vzpomínky a zase mi to přišlo líto. Položila jsem tam rudé růže a zašeptala jsem: „Chybíš mi, Rexi.“

Najednou jsem se podívala na Maxe ve stejnou chvíli, když se on zadíval na mě upřímným pohledem oříškově hnědých očí. A v tu chvíli měla jsem pocit, jako kdybych vedle sebe viděla Rexe. Je to, jako kdyby se na mě díval on. Vyzařovala z Maxe jeho přítomnost a jeho povaha. Pohladila jsem si Maxe a zadívala se k obloze. Byl to úžasný moment jako tento.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek A moment like this:

6. MillieFarglot admin
08.05.2014 [19:53]

MillieFarglotKráne! Emoticon
Pripomenulo mi to nášho prvého psa, ktorého nám ešte ako šteniatko niekto otrávil. Emoticon

18.04.2014 [11:53]

ElisabellaMoc pěkné. Emoticon

4. HetaliaCZAnnie přispěvatel
03.04.2014 [19:20]

HetaliaCZAnnie*potlačuje slzičky* Krásně jsi popsala svoje pocity, až se Annušce chtělo plakat. T^T Ale je to krásně napsané. Emoticon

3. MaggieLove přispěvatel
24.03.2014 [16:11]

MaggieLovePes je nejlepší přítel člověka a proto chápu, že jeho stráta bolí. Emoticon
Hezky popsaná povídka Emoticon

2. Princatko přispěvatel
23.03.2014 [19:14]

PrincatkoNádherné a smutné :'3 Opět bomba Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1.
Smazat | Upravit | 23.03.2014 [18:35]

to bylo krásné... a tak smutné. Rexe je mi líto, ty víš, že je. :( Ale aspoň máš Maxe. :) Ono to jednou přebolí... uvidíš. :)

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!