Včera jsem měla zamyšlenou náladu, takže jsem napsala velmi krátkou povídku nebo spíš úvahu. Snad se vám bude líbit:). Vaše Lareth
08.07.2009 (20:15) • Lareth • Povídky » Jednodílné • komentováno 2× • zobrazeno 1283×
Ležela na posteli a po tvářích jí tekly tiché a bolestivé slzy. Dlouhé hnědé vlasy, které lemovaly její bledou pihovatou tvář, teď měla spletené do silného copu, jen pár tenkých pramínku jí neposedně poletovalo kolem hlavy. Do ticha bubnoval letní déšť, který byl předzvěstí blížící se bouřky. Na okně rozkvétaly její oblíbené květiny do nádherných barev. Tohle nebylo poprvé, co měla pocit, že nikam nepatří. Tentokrát strach ze samoty přetekl přes okraj. Žal jí stiskl srdce. Chtěla by se schoulit do kouta. Složit hlavu do dlaní a pozorovat dění života shora. Taková pozice nemůže bolet. Nebude potřebovat čas, jež uchlácholí její hlubokou bolest propichující její zatracené srdce. Už několik let balancuje nad propastí. Trpí závratí. Ztratila téměř všechnu naději v lásku, která pro ni nejspíš neexistuje. Slunce zářící v jeho východu už nemá takovou sílu jako dřív. Teď když už ztratila i ten poslední záchvěv. Jiskřičku.
Prudce se zvedla ze svého smutku a proběhla dlouhou chodbou ven. Déšť jí začal smáčet vlasy. Z copu stáhla sponku a rukama ho rozpletla. Zatočila se dokola. Její smích proklál ticho jako blesk, který rozdělil temnou oblohu. Zaklonila se, aby nastavila tvář příjemným kapkám připomínající letmé doteky andělských prstů. Pocit toho, že konečně má pro co žít ji navrátil do života. Stačilo jen stáhnout z ramen těžké břímě. Je dost silná na to, aby ulevila blízkému od trápení a pomohla mu najít ztracenou cestu. Může pro něj být světlem v temnotě. Teď už stojí pevně na nohou a ví, že má vše před sebou. Vždy najde někoho, kdo ji má rád. Vzpomene si na své trápení. Bude se už jen smát. Přestane se schovávat za stín a bude opět milovat.
Ležela na posteli a po tvářích jí tekly tiché a bolestivé slzy. Dlouhé hnědé vlasy, které lemovaly její bledou pihovatou tvář, teď měla spletené do silného copu, jen pár tenkých pramínku jí neposedně poletovalo kolem hlavy. Do ticha bubnoval letní déšť, který byl předzvěstí blížící se bouřky. Na okně rozkvétaly její oblíbené květiny do nádherných barev. Tohle nebylo poprvé, co měla pocit, že nikam nepatří. Tentokrát strach ze samoty přetekl přes okraj. Žal jí stiskl srdce. Chtěla by se schoulit do kouta. Složit hlavu do dlaní a pozorovat dění života shora. Taková pozice nemůže bolet. Nebude potřebovat čas, jež uchlácholí její hlubokou bolest propichující její zatracené srdce. Už několik let balancuje nad propastí. Trpí závratí. Ztratila téměř všechnu naději v lásku, která pro ni nejspíš neexistuje. Slunce zářící v jeho východu už nemá takovou sílu jako dřív. Teď když už ztratila i ten poslední záchvěv. Jiskřičku.
Prudce se zvedla ze svého smutku a proběhla dlouhou chodbou ven. Déšť jí začal smáčet vlasy. Z copu stáhla sponku a rukama ho rozpletla. Zatočila se dokola. Její smích proklál ticho jako blesk, který rozdělil temnou oblohu. Zaklonila se, aby nastavila tvář příjemným kapkám připomínající letmé doteky andělských prstů. Pocit toho, že konečně má pro co žít ji navrátil do života. Stačilo jen stáhnout z ramen těžké břímě. Je dost silná na to, aby ulevila blízkému od trápení a pomohla mu najít ztracenou cestu. Může pro něj být světlem v temnotě. Teď už stojí pevně na nohou a ví, že má vše před sebou. Vždy najde někoho, kdo ji má rád. Vzpomene si na své trápení. Bude se už jen smát. Přestane se schovávat za stín a bude opět milovat.
Autor: Lareth (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Jednodílné
Sdílet
Diskuse pro článek Děšť:
moc hezky napsane...nemam co dodat...plne souhlasím se sasankou:))
Trochu mi to připomíná mě, když prší dělávám to samé... Nastavím obličej děšťovým kapkám, roztáhnu ruce, a točím se dokola tak richle jak jenom můžu... Vždycky mám takový ten pocit šíleného štěstí, které pramení z ničeho. Možná to není štěstí, spíš bláznivá euforie bez hranic a bez podnětu... Povídka je moc pěkná, líbí se mi, že si ten typický depresivní styl psaní (Mluvíš stále jen o NÍ a nikdy nepoužiješ jméno, žádnou přímou řeč, jen popis pocitů a situací.) použila pro něco, co má ve skutečnosti strašně pozitivní podtext... Mám na mysli hlavně ten konec, na začátku to přece jen začíná poněkud smutně. Jen je škoda, že sis s tím víc nepohrála a nenapsala to trošku delší. Ale i tak je to moc povedené 
Přidat komentář:
- Priznanie
- Pán šeliem
- Ráno v blátě
- Stručná a třaskavá historie podle A. J. Crowleyho
- Skvělý a přesný průvodce po Nazaretu ex-archanděla Gabriela, zrádce
- Tu je moje miesto
- Když má srdce svoji hlavu 1
- Co zůstane v knihkupectví
- Sestra
- Šarlatán (začátek)
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!