I am pregnant! • OurStories.cz ~ naše povídky

Příběh o tom, jak si já představuji pravou lásku. Obyčejné a zamilované dívce se absolutně změní život.

26.04.2013 (13:00) • Eltherine • Povídky » Jednodílné • komentováno 3× • zobrazeno 1528×

Ahoj, jmenuji se Annie, ale všichni mi říkají Ann. Je mi osmnáct a jsem v posledním ročníku na střední škole. Miluju zpěv a svého kluka, se kterým chodím asi půl roku. Jmenuje se Jake. Byla jsem oblíbená a vážně sexy.

Všechno bylo skvělé do chvíle, kdy jsem zjistila, že jsem těhotná. Samozřejmě s Jakem.

Seděla jsem na vaně v koupelně a zírala na těhotenský test, který ukazoval dvě čárky.

Co budu teď dělat? Jak to mám říct Jakeovi? Vždyť mu zničím život.

Po tvářích se mi začaly koulet slzy, které jsem ale rychle setřela. Panebože, proč zrovna já?

Zhluboka jsem se nadechla, vylezla z koupelny a hned zase zalezla do pokoje.

Nemám ani kamarádku, které bych se mohla svěřit.

Lehla jsem si na postel a tiše brečela.

Najednou mi ale zazvonil telefon, aniž bych se podívala na displej, zvedla jsem to.

„Prosím?“ fňukla jsem.

„Ann? Děje se něco?“ v telefonu se ozval Jake a já se prudce vyhoupla do sedu.

„Ne, ne, nic. Jen jsem se o postel bouchla do nohy,“ zalhala jsem rychle.

„Ty seš moje trdlo, viď?!“ začal se Jake do telefonu smát.

Jeho smích jsem milovala.

„Už to tak bude,“ pokusila jsem se znít normálně.

„Nechtěla bys zajít do Starbucks?“ zeptal se a já pochopila, že tohle je moje příležitost.

„Ráda, tak za deset minut tam?“ souhlasila jsem.

„Těším se,“ rozloučil se a poté hovor ukončil.

***

Oblékla jsem si černé džíny, velký šedivý svetr a vzala jsem si i boty na podpatku.

Čapla jsem kabelku a vydala se do Starbucks.

Když jsem tam došla, Jake už tam byl. Posadila jsem se naproti němu ke stolu a on mě políbil.

„Ahoj, lásko. Už jsem ti objednal čokoládu,“ pyšně se na mě usmál. Pamatuje si, co mám ráda, a to se mi na něm vždycky tolik líbilo.

„Už máš tu písničku na zítřek?“ zeptal se mě. Na naši soutěž se sborem jsem měla napsat píseň, moje sólo.

„Ne, mám jen muziku, ale text ne. Napíšu ho dnes večer,“ uklidnila jsem ho svým úsměvem.

Servírka nám přinesla čokoládu a my spokojeně upíjeli a povídali si.

Už jsem měla skoro vypitou čokoládu, když mi to v hlavě začalo šrotovat.

Mám mu to říct? Musím mu to říct! Ne, nesmím! Zkazím mu život.

Ale přece na to nemůžu být sama. Jsem tak sobecká.

Instinktivně jsem si pohladila bříško a na chvilku zavřela oči.

„Zlato, jsi v pořádku?“ Jake mě chytil za ruku, kterou jsem měla položenou na stole, a cítila jsem na sobě jeho pohled.

„Měla bych ti něco říct.“ Zašeptala jsem, ale stejně mě slyšel.

„Povídej,“ pobídl mě.

Už jsem se nadechovala, že mu vše povím, když jsem uviděla, že někam zírá.

Otočila jsem se tím směrem a spatřila velmi mladý pár, ta dívka byla těhotná.

„Nechápu, jak můžou mít už takhle brzo dítě. Vždyť jsou tak stejně staří jako my,“ zakroutil hlavou a mně se do očí nahrnuly slzy. Už mi zbývá jen jedna možnost.

Vyběhla jsem ven a zhluboka dýchala.

Ucítila jsem na svých ramenou něčí ruce.

Nebyly ale jen tak něčí, byly Jakeovy.

„Co se stalo?“ zašeptal mi do ucha a já od něj trochu odstoupila.

Hypnotizovala jsem pohledem zem a snažila se přijít na to, jak mu to mám říct.

„Musíme se rozejít,“ vyhrkla jsem na něj, ale nedokázala jsem se mu podívat do očí.

„Co? Proč?“ udělal krok blíž ke mně.

„Prostě je konec, promiň.“ Otočila jsem se a vydala se domů.

V očích mě pálily slzy a trochu se mi motala hlava.

Právě jsem opustila člověka, kterého jsem milovala víc než svůj život. A právě proto jsem to udělala.

Dítě by mu zkazilo život.

Udělala jsem správnou věc, určitě.

***

Přiběhla jsem domů a hned objímala záchodovou mísu. Nesnáším zvracení.

„Ségra, jsi v pořádku?“ ptal se mě můj brácha stojící za dveřmi.

Žiju jen s ním, protože naši před pár lety zemřeli.

„Jsem v pohodě, Same,“ řekla jsem a pak už jsem jen slyšela, jak odchází.

***

Po mém půl hodinovém zvracení jsem se odebrala do pokoje a začala psát song na moje zítřejší sólo.

Psala jsem o všech mých pocitech, teda když nepočítám ty nevolnosti.

Jake mi volal asi dvacetkrát, ale já mu to vždy položila.

***

Ráno jsem se vzbudila brzy a zase zvracela. Pak jsem na sebe hodila modré šaty a podpatky a sešla dolů do kuchyně.

„Dobré ráno,“ pozdravil mě Sam, který akorát snídal.

„Bré,“ pozdravila jsem ho nazpět.

Nalila jsem si jen čaj a vzala si jablko. Neměla jsem hlad.

„Ehm, můžu se tě na něco zeptat?“ podíval se na mě Sam.

„Jasně,“ řekla jsem s plnou pusou.

„Stalo se něco mezi tebou a Jakem? Včera večer tu totiž zvonil a chtěl s tebou mluvit, ale ty už jsi spala, tak odešel,“ vysvětlil mi a díval se na mě tázavým pohledem.

„My se rozešli.“ Napila jsem se čaje a ukousla si další sousto jablka.

„Aha. A můžu se zeptat proč?“ kulil na mě Sam oči.

„Slib mi, že to nikomu neřekneš!“ rozhodla jsem se, že mu to řeknu. Někomu se svěřit musím.

„Slibuju.“ Povzbudivě se na mě usmál.

„Jsem těhotná, a proto jsem se s Jakem rozešla. Nechci mu zkazit život,“ vybalila jsem to na něj.

„Co? A jsi si tím jistá?“ Samovi z pusy vypadl kus rohlíku a zíral na mě s otevřenou pusou a otevřenýma očima.

„Jo, teď si ještě zajdu k doktorovi pro potvrzení,“ smutně jsem se na něj usmála.

„Ale on má právo to vědět.“

„Nic se nedozví! Zkazila bych mu život,“ zakroutila jsem hlavou a razantně se zvedla ze židle.

„Kam jdeš?“ divil se Sam.

„K doktorovi a pak rovnou do školy na to vystoupení. Přijdeš?“ usmála jsem se na něj.

„Jo, přijdu. A Ann?“ křiknul za mnou a já se na něj otočila.

„Ano?“

„Dávej na vás pozor,“ usmál se a já to brala, jako malou nenápadnou gratulaci k mému děťátku.

***

Doktor mi potvrdil mé těhotenství s tím, že jsem ve druhém měsíci a všechno je v pořádku.

Byla jsem šťastná, doopravdy šťastná. Uvnitř sebe jsem měla kus Jakea.

Jen škoda, že mé dítě nikdy nepozná mé rodiče. Byli by z nich úžasní prarodiče.

***

Přijela jsem do školy a hned jsem se převlékla do černých šatů, ve kterých budeme vystupovat.

Na nohy jsem si dala vysoké černé podpatky a šla čekat do zákulisí, kde už byl náš sbor.

„Písničku máš?“ zeptala se mě hned Clair.

„Neboj se,“ usmála jsem se na ni.

Před námi šlo ještě dalších pět sborů a my jsme šli jako poslední, takže jsem měla hodně času.

Do zákulisí mě přiběhl podpořit brácha.

„Držím palce, ségra,“ mrknul na mě a pro štěstí mě obejmul.

„Děkuju.“

„A u doktora, ehm, všechno v pořádku?“ nevěděl, jak se zeptat.

„Jo, všechno je v pořádku,“ usmála jsem se na něj a touto informací ho uklidnila.

Najednou se ale za Samem objevil Jake a mně úsměv na tváři zamrznul.

Sam si mého pohledu všimnul a hned se otočil.

Jake šel naším směrem a mně bylo na omdlení.

„Ann, musíš mi to vysvětlit,“ přišel k nám a ani nepozdravil.

„Není co, prostě je konec.“ Do očí se mi hnaly slzy a Sam si toho všimnul.

„Teď není ta správná chvíle, Jakeu. Annie má před vystoupením,“ snažil se ho zklidnit.

Jake ho probodl pohledem a pak se znovu podíval na mě. „Miluješ mě. Já vím, že jo. Tak co se děje?“ nechápavě kroutil hlavou a já se mu chtěla vrhnout kolem krku.

„Prostě je konec!“ zakřičela jsem na něj a všichni se na mě otočili.

Sam se na mě smutně podíval. „Nedělej to,“ naznačil rty.

Já ale zakroutila hlavou. Nemůžu Jakeovi zkazit život!

Jake měl v očích slzy a nechápavě na mě zíral.

Nevěděla jsem, co říct, a naštěstí mě zachránil hlas Clair. „Ann, už musíme jít.“

Prudce jsem se otočila a vydala se k pódiu.

***

Zazpívali jsme společnou píseň, která všechny rozproudila, a už stál celý sál a nadšeně tleskal.

Pak jsem přišla na řadu já. Clair mě povzbudivě pohladila po zádech a já se zhluboka nadechla. Hudba začala hrát….. http://www.youtube.com/watch?v=qfjp9tqgrHk

V hledišti jsem očima našla Jakea a téměř celou dobu jsem se koukala na něj.

Dozpívala jsem a celý sál začal nadšeně tleskat. Byla jsem hrozně dojatá.

***

„Byla jsi skvělá, sestřičko,“ obejmul mě Sam v zákulisí.

„Děkuju,“ řekla jsem dojatě.

„Bude z tebe skvělá máma,“ zašeptal mi do ucha a já se pousmála. Máma! Jak krásně a zároveň děsivě to zní.

„Annie McQueen?“ ozval se za mnou ženský hlas a já se otočila.

„Ano?“ tázavě jsem nadzvedla obočí.

„Dobrý den, já jsem Margaret Wesley a jsem z Newyorkské akademie zpěvu. Chtěla bych vám nabídnout stipendium.“ Podala mi ruku a nadšeně se usmála.

Já nestačila zírat. Právě mi nabídl stipendium z mé vysněné školy, ale já….

„Těší mě, ale já to nemohu přijmout,“ smutně jsem se usmála.

„Smím vědět proč?“ vykulila na mě oči.

„Já- ehm- já jsem těhotná a školu bych nezvládala,“ vysvětlila jsem a doufala, že to nikomu neřekne.

„Těhotná?“ ozval se za mnou mužský hlas, který jsem okamžitě poznala. Byl to Jake!

Pomalu jsem se otáčela a doufala, že se mi to jen zdálo a za mnou stojí úplně někdo jiný.

Chyba!

Stál tam Jake s vyděšeným a zároveň zklamaným výrazem na tváři.

„Řekla jsi právě, že jsi těhotná?“ zeptal se znovu.

„Jakeu, já….“ začala jsem, ale nevěděla, co říct. V krku se mi udělal knedlík a před očima jsem měla mlhu.

Co se to, sakra, děje?

„Same,“ zašeptala jsem bratrovo jméno a pak jsem se pomalu sunula k zemi.

Naštěstí mě zachytily něčí silné paže, pak jsem slyšela jen pár křiknutí typu- „Pane bože,“ nebo „Musíme ji dostat do nemocnice.“

***

Akorát jsem se vzbudila, ale oči jsem nechala zavřené.

„Buď potichu, nebo jí vzbudíš,“ šeptal Sam.

„Budou v pořádku?“ ptal se Jake. Řekl právě - budou?

„Neboj, jsou v pořádku. Byla jen vyčerpaná,“ zašeptal Sam klidným hlasem.

Teď je ta správná chvíle. Pomalu jsem otevřela oči a začala se rozkoukávat.

Ležela jsem v posteli. Všude okolo mě bylo bílo, jen jedna skříň a jedno okno a samozřejmě dveře.

Očima jsem zabloudila vedle mé postele.

Z jedné strany byly dvě židle, na kterých seděl Sam a Jake. Nasucho jsem polkla.

Tolik se toho za poslední dny stalo.

„Co se, sakra, stalo?“ zašeptala jsem, ani nevím proč.

„Seklo to s tebou. Neboj, jste v pořádku. Jdu říct doktorovi, že ses vzbudila, a pak půjdeme domů,“ řekl mi Sam svůj plán, široce se na mě usmál a odešel.

Zůstala jsem tam sama s Jakem.

Měla bych se vzchopit a něco mu říct. Jenže co?

Měla jsem strach.

Strach z toho, že nás nebude chtít, že nás upustí. Nezáleželo mi na sobě.

Záleželo mi na dítěti, které právě teď nosím pod srdcem.

Kus mě, kus Jakea!

„To ticho mě zabije,“ řekl po dlouhé chvilce ticha Jake.

„Nevím, co říct.“ Konečně jsem se mu podívala do očí.

Měl v nich bolest, ale zároveň i radost.

„Jsem rád, že jste v pořádku, oba!“ Poslední slůvko zdůraznil. Na tváři se mi vykouzlil úsměv.

Má nás snad rád?

„Proč jsi mi to neřekla?“ najednou vypadal tak ublíženě.

„Měla jsem strach, a navíc jsem ti nechtěla zkazit život. A když jsme byli ve Starbucksu, tak jsi viděl tu těhotnou holku, a já prostě….“ Nenechal mě domluvit a umlčel mě polibkem.

„Nikdy bych tě nenechal samotnou,“ zašeptal mi do ucha a znovu mě políbil.

***

O 7 měsíců později:

„Ááááááááááááááááááá!“ křičela jsem, když mě vezli na porodní sál.

Jake běžel vedle mě a pevně mě držel za ruku, teda spíš já drtila tu jeho.

„Jakeu, já tě nenávidím!“ zakřičela jsem v bolestivých křečích a on se na mě smutně podíval.

„P-promiň,“ vykoktal ze sebe.

***

„Bože, už dost!“ zakřičela jsem.

Na porodním sále jsem byla už dobrých deset hodin a už mi docházely síly.

„Zvládneš to, lásko,“ povzbudil mě Jake a já naposledy pořádně zatlačila.

Konečně jsem uslyšela pláč toho malého drobečka. Přišla ke mně zdravotní sestra a do náručí mi dala mé dítě se slovy: „Máte nádhernou holčičku. Gratuluju.“

Podívala jsem se nejdřív na ni a pak na Jakea, který se na nás obě díval se slzami v očích.

„Máte jméno?“ ozvala se znovu zdravotní sestra.

„Ano,“ řekl rázně Jake a já na něj vykulila oči.

„Jessie.“ Široce se na mě usmál a já se rozbrečela. Jessie bylo jméno mé mamky.

Jake věděl, že tohle jméno chci dát mé dceři.

„Miluju tě,“ řekla jsem mu.

On se ke mně naklonil. „Miluju vás.“ Políbil mě a pak dal Jessie malou pusu na čelo.

Ráda bych vám popsala všechny mé pocity, ale na to slova prostě nestačí.

V ten den jsem pochopila, pro co žiju.

Vždy jsem si přála kluka, který mě bude milovat, a rodinu. Teď mám oboje!

Žiju pro svou rodinu a budu s ní navždy. Do konce mého života a i po něm.

Autor: Eltherine (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Jednodílné