OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » Konec dalšího života...

28.10.2012 (10:00) • Auroel • Povídky » Jednodílné • komentováno 3× • zobrazeno 606×

„Co to děláš?!“ zeptám se ho, než se zmůže na odpor, odlepím své rty od jeho a zahledím se mu do blankytně modrých očí.

„Já?! Co bych měl dělat?“ ozve se jeho rozverný smích.

„Tak, kde máš tu ruku?!“ propaluji ho pohledem, on mne jen políbí na rty a lehce mne odstrčí.

„Doufal jsem, že jsi na to připravená... Ale jak vidím, nejsi,“ nakloní se k polibku, ale já se otočím na patě a se skloněnou hlavou se vydám ke dveřím, ve kterých se naposled otočím.

„Já zas myslela, že ti jde i o něco jiného!“ To už ale pláči, náhle mne schvátí vlna nenávisti, zastavím se a zalapám po dechu.

„Sal, Sal!“ vykřikne a mocnými skoky překoná vzdálenost mezi námi, to už ale klečím a lapám po každém nádechu. Narovná mne, klekne si vedle a zatlačí mi vypadlý konektor na krku...

„Neřvi!“ vykřiknu a oženu se po něm robotickou paží, ze tváře mu vytryskne krev, ale neodvrací se ode mne.

„No tak, kráso, tohle nedělej,“ řekne a pokusí se mi zachytit ruce v titanové pouta.

„Nech mne!“ Tentokrát se po něm oženu lidskou rukou, „nenávidím tě!“ to jsem mu chtěla říct již hodně dlouho, ale neměla jsem k tomu odvahu.

„No tak...“ pokusí se o to znova, já se taktéž zachovám stejně, až se jeho modré vlasy rozlétnou.

„Jdi pryč a hned!“ pomalu a trhaně ze sebe vyrážím slova, poslední se změní ve výkřik bolesti...

„První kyborská nemocnice?!“ zaslechla jsem jeho hlas, mluvil naléhavým vzrušeným tónem. „Ale já vás tady potřebuji hned, ženská. Jo, jo, jo. Prodloužená mícha, typ s konektory na krku, taky robotická paže a pět žeber, klíční kost a lopatka... Myslím, že to je všechno, ale jistý si tím nejsem. Co?! Co tím jako myslíte, že ji mám dát do komor?! Ne! To neudělám! Jistě, nenávidí mne. Jo, teď jsem si vzpomněl, že má i kousek pozitronového mozku... To jí neudělám!“ praštil telefonem o zem a otočil se ke mně, svíjela jsem se na zemi v záchvatech pláče...

„Pojď, krásko... Hezky tě přehrají na disk a budeš mít nový mozek... Pššš,“ pokoušel se mne utěšovat, ale já se mu vytrhla. Vyskočila jsem na nohy a rozběhla se k východu, rozběhl se za mnou, pak se ale vrátil a vzal pušku...

***

Běžím lesem, větve mi trhají oblečení, kůži i maso pod ní. Nechci běžet, ale slyším jeho kroky, přinutím se zrychlit, zaslechnu promazané klik-klaks jak z hororu, výstřel a vedle. Další kliks-klaks a další výstřel, tentokrát nebezpečně blízko. Potřetí udělá kliks-klaks a zasáhne mne, po chvíli ke mně doběhne a spoutá mi ruce, zvedne mne do náruče a nese mne do auta...

***

Musela jsem omdlít, jelikož jsem se probrala až v PKN, tedy první kyborské nemocnici, Korin se právě baví se sestrou a vypadá při tom hrůzostrašně, hned se ke mně dostanou útržky hovoru.

„Musíte... Zemře... Né, to vy mne poslouchejte...“ A sestra letí přes pultík do uličky.

„Není jí pomoci... Pozitrony má vypálené a mozek je poškozen nevratně, nemá zálohu osobnosti!!!“ zvýší hlas jeden z doktorů.

„Né, já nechci umřít...“ zasípu a jsou to má poslední slova, než mi přiloží takový malinký přístroj k hlavě, ani již nevím, jak se jmenuje...

„Společnost si nemůže dovolit živit mrzáka, a to byste měl vědět!“ ozve se syknutí a Korin se zřítí k zemi, vím, co mne čeká - smrt, nikdo se jí nevyhne, ale já tak trochu doufala, že se mi to podaří, v dnešní době je možné cokoliv...

Tiché syknutí, ruka mi bezvládně padne k zemi a svět se rozplyne, necítím bolest, nectím nic a... A pak ten zlomek vteřiny skončí, zaplaví mne bodavá bolest a má mysl se vypaří docela.

Autor: Auroel, v rubrice: Povídky » Jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Konec dalšího života...: