OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » Krev na rukou mám...

Příběh dvou "sourozenců", kteří byli ti nejšťastnější na světě, ale pak přišel zkrat, a vše se zhroutilo...

26.05.2011 (10:00) • SafiraDarkfire • Povídky » Jednodílné • komentováno 23× • zobrazeno 1804×

smazáno autorem

Následující díl »

Autor: SafiraDarkfire (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Jednodílné



Sdílet

Diskuse pro článek Krev na rukou mám...:

cvisel: Má to i pokračování, najdeš ho na shrnutí tak hezké čtení, jestli se ti teda bude chtít... :) Jinak děkuju.

Já tu písničku vždy slyšel od rihanny, byla dobrá ale na skylar gray nemá, To k písničce.
Příběh mne maximálně dojal, opravdu smutný konec, ale zato snad nějaký dobrý začátek by jsi si opravdu moc zasloužila.
Poklona za tvou odvahu příběhu vdechnout psanou podobu.

Brečím tady, krásny příbech

Krásný blog ,moc mě to mrzí ,kdyby se mně něco takového stalo...nevím co bych udělala...Je mi to líto ,ale moc hezky napsaný ,ikdyž myslím ,že pro něj ,pro tebe a ostatní by byl lepší ten hezký konec ,kdyby jste spolu zůstali (živí)....

Páni tak to mě dostalo... Bylo to nepopsatelný.
Brečím jak želva
Si strašně statečná!

hanculin98: Jo stalo se to. Osud je krutý víc, než se zdá:(

Ne, to se nemohla stát, osud nebo něco jiného, přece emůže být tak strašně krutý, ta povídka je fantastická... Po tvářích mi tečou slzy :´(

Skritecek2: Ok. Tak to beru. Rihanu taky nenavidím. :)

Rihanna; nemám jí ráda už delší dobu a teď se to ještě umocnilo.

Skřiteček2: Velice děkuji za komentík. Ted nevím, která z nich je pro tebe mrcha:D

Elis: Děkuji za komentík, já taky doufám, že se z toho jednou dostanu...

No páni, já nevím co říct Bylo to "nádherný" a hodně smutný :(. Doufám, že se z toho dostaneš. Opravdu si mi tím vyrazila dech...

Nemůžu uvěřit tomu, že je to pravda. Čekala jsem to. Skoro jsem věděla, že se do sebe zamilujete. Ono to tak bývá. Já se asi upláču. Bulím jako želvička Příběhy, které napsal sám život jsou vždycky nejhezčí.

Mimochodem - Nevěděla jsem, že Love The Way You Lie není Rihanny, ale Skylar Grey. Teď tu mrchu nenávidím ještě víc.

Tortie: Děkuji za komentík, a nejsem statečná...:( Chtěla jsem se zabít. Ale nějak to nejde. Už ne...

byl to úplně úžasný příběh... na konci jsem skoro brečela... nevím, kdyby se to stalo mě, co bych dělala... si strašně moc statěčná, já bych se nejspíš taky podřezala, kdybych zažila to co ty......

Nikol18: Snažím se:) Děkuji za tvé nervy s mými chybami.

*Pozor na shodu přísudku s podmětem.

Moonlight: děkuji, jsem ráda, že se líbil, jako v tom slova smyslu jak to jde. Ale je mi líto, že si brečela, to jsem v umyslu neměla...

Bol to nádherný príbeh... teda, to nie sú práve slová, ktoré by to charakterizovali, ale bola v tom hĺbka, smútok a tie spomienky... až som plakala a ja nezvyknem pri dielach plakať... pevne dúfam, že keď si sa z toho vypísala, bude ti lepšie... :)

LoveRain: Jo je to o něco málo lepší. I když ne o dost. Sedm let, jsem to držela v sobě, a až teď jsem byla schopná napsat aspoň něco málo o tom. Jsem ráda, že se ti to zdá jako nejlepší věc, i když ano máš pravdu je to ironie.
Jinak jsem ráda, že sis připadala jakobys byla na mém místě. Jsem ráda, že se mi to povedlo takhle napsat. Velice si tvého komentáře vážím. Děkuji.

Co říct? Po formální a stylistické stránce je to téměř dokonalé (shoda podmětu s přísudkem se nepočítá) a tohle je snad ta nejlepší věc, co jsem od tebe kdy četla. Trochu ironie, co?
Pak je tu ta druhá strana, kterou kdybych si připustila, začala bych řvát a už bych nepřestala. To, že jde o pravdu, dává příběhu novou dimenzi a ty pocity, které jsi tam vykreslila jsou přímo drtivé. Připadala jsem si jako, bych tam byla. Viděla všechno, cítila všechno.
A nezažila jsem to, říct, že tě chápu by bylo asi mimo mísu. Tak jen doufám, že už je to aspoň o mikroskopickou část lepší, když ses z toho vypsala

:*

Eris: Sluníčko moje, jo dokázala jsem to. Není tam uplně všechno, spousty tam toho chybí, takové ty hlavní nejvíce silné zážitky tam krom toho posledního nejsou. Nedokázala jsem napsat všechno. Ale to hlavní tam je. Taky to zvládneš, podívej mě to trvalo sedm let. A stejně jsem to nedokázala všechno. Ale jednou to dokážeš. A já taky, jednou obě dokážeme napsat to všechno jako náš příběh. Já ti věřím zlati.

A neplač, bude lépe. Musí.

Taky tě mám moc ráda, mám tě ráda tak moc jako je vesmír. Stejně nekonečně jako je on sám...

zaltíčko... já to nedokázala... napsat to... tak, aby to byl můj příběh... možná, že je to stále čerstvé... i když to vždycky bude... možná se z toho jendou vypíšu... a možná taky ne... ale závidím ti... tys to dokázala...

...mám Tě moc ráda, víc než svůj život...

Přidat komentář:

Nick:

Text: