OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » Křišťálová noc



Křišťálová nocNoc z 9. na 10. listopadu roku 1938 znamenala pro mnoho německých, rakouských, ale i českých Židů ze Sudet zvrat, ovšem jen málokdo ví, že němečtí vojáci nešli jenom po Židech, ale po všech, kteří se jim nezamlouvali nebo zrovna nějakým způsobem nehodili. Někteří měli štěstí, dostali tip a stihli se schovat, jiní byli zabiti, nebo odvedeni, ale jak tohle všechno mohla prožívat mladá dívka, která byla zvyklá na úplně jiný svět? Napsáno podle pravdivé události.

Křišťálová noc 

Věnováno paní Haně Truncové.

 

Víte, do určité doby bylo lidem jedno, kdo je jejich soused a kdo přítel. Jako by byla jen jediná rasa a lidé se navzájem soudili jenom podle povahy, podle toho, jaký člověk ve skutečnosti byl, ne podle národnosti. Do té doby byli lidi šťastní! Jenže pak přišla válka, která nenechala nikoho klidným. A svět, tak jak jsem ho znala, svět ve kterém jsem byla připravená žít, přestal existovat.

Bylo mi čtrnáct let, pouhých čtrnáct, když jsem se poprvé setkala s nacisty a to tváří v tvář. Pocházela jsem z Teplic, ze sudetského města, kde pospolu žili tři národnosti: Češi, Němci a Židé. Nikdy dřív jsem je takhle nerozlišovala, někteří byli známí, někteří dobří přátelé, jenže Němci měli jiná měřítka.

Psal se 30. říjen roku 1939, když byl osud celého českého pohraničí zpečetěn čtyřmi podpisy, a pak přišli Němci…

Vždy jsme měli s mojí mladší sestřičkou společný pokoj, téměř od doby, kdy se narodila. Nacházel se v druhém patře a z okna byl výhled na dvorek.

V předvečer oné osudné noci jsme se připravovali na spánek, netušili jsme, co nás čeká. Kdyby mi tenkrát někdo řekl, že si tuhle noc zapamatuji na celý život, asi bych mu nevěřila.

Rodiče byli pryč, zrovna „ze sebe“ dostali nějaký odporný bacil a odjeli do blízkých lázní a tak s námi byl doma jen strýček, tatínkův bratr. A právě ten nás před spaním přišel zamknout.

„Nezavírej nás tu!“ prosili jsme ho a on nakonec vyhověl.

Tu noc jsme nakonec pokojně usnuli, jako každou jinou, přestože se nám strýčkovo chování zdálo víc než divné. Komu by se také takové nezdálo? Možná už to mělo být varováním, které jsme ovšem nepochopily.

Nevím kolik bylo hodin, když mě probudily rány a charakteristický zvuk tříštěného skla. Má mladší sestřička seděla na posteli a vyděšeně si zakrývala hlavu rukama.

A pak se ozvala první z ran u nás doma, bouchání, které se nedá nijak charakterizovat. Bouchání, z kterého mrazilo a které nemohlo znamenat nic dobrého.

Buch, buch, buch!

Ozývalo se to znovu a znovu, vstala jsem z postele, jen v bílé noční košili a pomalu jsem otevřela dveře. Jak moc jsme teď strýčkovi v duchu děkovala, že se nechal přemluvit. Má sestřička se ke mně připojila.

Společně jsme vyšli z našeho pokoje, v dolním patře se ozývaly výkřiky mužských hlasů a sklo, které někdo bez milosti posílal na jistou smrt k zemi.

„Sich beeilen!“ ozýval se rozkazovačný hlas, jasně povýšený nad ty ostatní. „Finden Sie sie!“

Pomalu jsme začali scházet schody, všimla jsem si, jak má sestřička pevněji sevřela medvídka, když jsme spatřili skupinu mužů v uniformách s dlouhými železnými tyčemi v rukách, kteří stáli ve střepech z vytřískaných oken a výloh našich skříní, nebo rozbitých lustrů. Nahmatala jsem její dlaň a pevně sevřela drobnou ručku.

„Stand!“ přikázal muž před námi, který zjevně velel ostatním. Neuměla jsem německy, ale tomuhle jsem rozuměla, zastavila jsem, jen pár schodů od vojáků.

Skupinka mužů stojící okolo svého velitele podivně ztuhla v ramenou a v zádech, nevím proč. Možná měli doma stejně staré děti, možná jim nás bylo líto, anebo se jim prostě jen příčilo vyslýchat malé děti…

Velící voják mi zíral do očí. „Auf der Suche nach Evan, Stanislav und Jan Evan!“

Nerozuměla jsem mu, ale pochopila jsem, hledali mého tatínka a strýčka, Stanislava a Jana Evanovi. Nevěděla jsem proč, ale podvědomě jsem chápala, že bych jim neměla nic říkat, i kdybych to věděla.

Vojáci nás nakonec nechali být, koneckonců, byli jsme jen děti, ale tu noc přišli ještě třikrát. Znovu už jsme dolů nechodili, věděli jsme, co nás tam čeká. Už jsme neusnuli, oknem proletělo ještě několik kamenů a zbytek noci se z ulic ozýval křik a pláč.

Na noc z 9. na 10. listopadu 1938 jsem nikdy nezapomněla, i když jsem tolikrát chtěla.

Druhý den ráno byste v celém pohraničí nenašli kus skla v celku, proto s sebou nosili ty tyče, proto se tomu říkalo Křišťálová noc!

***

Ráda bych se omluvila za případné neshody v němčině, ten jazyk se neučím a v tomto případě pomohl starý dobrý Google. Samozřejmě jsem se němčině mohla vyhnout, ale mám pocit, že bez ní by to nebylo takové, proto doufám, že mi případné neshody v onom jazyce prominete.

Příběh obsahuje (kromě jmen) pravdivé informace a opravdu se stal...



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Křišťálová noc:

13. Lieutenant přispěvatel
27.01.2014 [15:52]

LieutenantMoc hezky napsáno :) A strejda gůgl hold klame. Neboj, neoklamal pouze tebe :D

12. AlejahArleneRose přispěvatel
03.01.2014 [9:40]

AlejahArleneRoseMas to moc krasny, miluju historii a proto me fascinuji pribehy, jako je tento :)

11. Myll přispěvatel
11.07.2012 [19:24]

MyllVogel... Moc děkuji... Emoticon Emoticon
A jak jsem se dostala k příběhu? Rodinný příběh to není, je to část života ženy, kterou prakticky vůbec neznám, ale byla u nás ve škole a o tomhle všem nám vyprávěla a já jsem to, co jsem se slzami v očích poslouchala prostě potřebovala předat dál... Emoticon

10. Vogel přispěvatel
30.06.2012 [21:37]

VogelTak tohle se mi hrozně líbilo. Přiznám, že jsi jedna z mála, kterých povídka mě takhle oslovila. Nějakým záhadným způsobem jsi udělala, že když se to čte, tak člověk si to jen nepředstavuje, ale je přímo v tom :D - to bušení dveří, to bylo prostě, úplně jsem to měla živě v mysli. A pak to, jak ten Němec rozkazoval... Zkrátka, i přesto, že jsem si to četla už včera, jsem na to dnes několikrát vzpomínala.
Ohledně těch vět v němčině... Sice mám pocit, že tam je nějaká chybka, ale se svýma znalostma radši nebudu opravovat :D A pak, ještě by mě strašně zajímalo, jak ses dostala k tomu - jakožto ke skutečný události - rodinná "story"? Každopádně ještě jednou moc chválím, udělalo to na mě krásný dojem .)

9. Myll přispěvatel
25.05.2012 [21:41]

MyllKilly, Ronnie, moc vám děkuju, vážím si toho... Emoticon
Andie, díky... Emoticon Emoticon Ve všem souhlasím, byla to těžká doba, obvykle tvrdím, že v každém špatném období historie je i něco dobrýho, alespoň něco malinko, ale abych pravdu řekla, ve druhé světové válce nevidím dobrého vůbec nic... Ještě jednou děkuji... Emoticon

8. AndieNaill přispěvatel
24.05.2012 [21:52]

AndieNaillNo tě pic... Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Už jsem ti to psala tolikrát, ale chci aby sis to zapamatovala. Píšeš naprosto úžasně, Myll. A tohle... Už jsem ti psala, jak mám ráda, dějepis a teď jsme dobrali 2. světovou válku, takže přesně vím, o čem píšeš. Samozřejmě, zážitek na vlastní kůži je něco jiného, než o tom jen slyšet, nebo to někde číst, ale i tak to zanechává ohromnou stopu. Nikdy nepochopím, ty necitelné nacisty, kteří si mysleli raději ani nevědět... Nezávidím nikomu, kdo tohle zažil, ale má mou ohromnou úctu... Takový člověk má zážitek na celý život a i horších případech ho to poznamená na celý život jak psychicky, tak i fyzicky... Emoticon Emoticon
Ale co, povídka se ti moc povedla a vůbec bych se nezlobila, kdyby byla delší... Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
PS: Další povídky budu vyhlížet... Emoticon Emoticon
PPS: Já vím, jsem asi dost otravná, ale jak to vypadá s MMG a ŽVŠ???... Emoticon Emoticon Emoticon

7. Ronnie přispěvatel
23.05.2012 [17:39]

RonnieNádhera. Děsivé ale líbilo se mi to. Emoticon

6. Killy přispěvatel
23.05.2012 [16:30]

Killymne sa to páčilo Emoticon Emoticon

5. Myll přispěvatel
23.05.2012 [16:27]

MyllAlisss... Děkuji... já osobně moc obdivuju lidi, kteří si tímhle obdobím světové historie museli projít a i přesto neztratili chuť a hlavně sílu žít, chtěla jsem ten příběh předat dál... Emoticon Do Lidic bych se někdy hrozně moc chtěla podívat ( i když mě to na jednu stranu děsí)... Emoticon Ještě jednou díky ;)

4. Myll přispěvatel
23.05.2012 [16:23]

MyllZa černé písmo se moc omlouvám, už by to mělo být opravené, když jsem to včera vkládala a kontrolovala, tak mi to nedělalo, možná je to tím, že jsme to zkopírovala z wordu, opravdu nevím Emoticon Ještě jednou se za to omlouvám a doufám, že se bude líbit... Emoticon

3. Katniss přispěvatel
23.05.2012 [16:14]

KatnissMoc mě to zajímá ale černé na černém si to asi nepřečtu no Emoticon Emoticon Na pc by to třeba aspoň šlo zkopírovat a přečíst jinde ale já si tu většinou čtu na mobilu, kde to bohužel nejde... Emoticon

2. Killy
23.05.2012 [13:21]

máš to napísané čiernym písmom, neviem to prečítať Emoticon

1. Alisss
23.05.2012 [12:58]

Bydlím v Lidicích a takovéto reálné příběhy mě děsí. A tys to napsala krásně. Je to smutný, celkově toto téma.

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!