Již třetí kraťoučká pohádka bez děje. Tentokráte jsem se od šelem psovitých přesunula k těm kočkovitým, takže je nutno očekávat, že to bude trochu jiné, ovšem přesto doufám, že mi "pohádkomilci" zachovají přízeň a nadále je budou tyto textíky bavit. Inspirace tentokráte opět v reálné události bez paralely k jakékoliv pohádce.
04.10.2014 (12:00) • Ver • Povídky » Jednodílné • komentováno 1× • zobrazeno 1242×
Žila, byla, jak všichni jistě víte, kdysi, či snad to až tak dávno nebylo, v jedné chaloupce uprostřed krásné vesničky, jedna dívenka. Avšak o lidech bylo vyprávěno již mnoho příběhů. Co takhle pohádku o kocourkovi? Dobrá… takže ve stejné vesničce žil taktéž jeden kocourek. Neměl jméno, které by si vybral, protože jakožto člen rodu kočičího mluviti neuměl.
Ovšem jednoho dne se potkal právě s tou dívenkou. Ta byla moc hodná a kocourek odvážný, a tak se nechal dívenkou pohladit. A i když navzájem neuměl jeden řeč toho druhého, dokázali si porozumět. Dokonce tak, že se kocourek nechal dívenkou odnést do domečku. A protože to byl kocourek Tulák, který neměl svůj vlastní domov, tak byl taktéž hladový. Dívenka to poznala, když na ni zamňoukal, aby jí to pověděl. A tak mu nachystala do mističky piškotky a zalila je mlíčkem, protože věděla, že obojí mají kocourci rádi.
Když dala misku Tulákovi, ten se nadšeně vrhnul na jídlo a všechno spořádal, takže pak vypadal trochu jako malá kulička. Dívenka jej opatrně vzala do náručí a nosila jej na rukou, aby nebyl pořád sám, takže kocourek spokojeně předl a pak jí klidně usnul v náručí. Dívenka jej nechala spinkat a mezitím zašla ven, aby se zabavila sbíráním a louskáním oříšků.
Kocourek se probudil o něco později a vesele začal poskakovat kolem dívenky, která si s ním pak hrála. Nechala jej, ať jí chytá prstíky a pak zase honila ona jej. A taktéž hráli na přetahovanou s kouskem provázku, protože kocourek se snažil chytit provázek, a když se mu to povedlo, vždycky do něj zasekl drápky a chtěl si jej celý přivlastnit. Začal si hrát taktéž s oříšky, když k němu nějaký dívenka zakutálela a on se jej neúspěšně snažil rozlousknout, či jej jen kutálel dále.
Strávili tak spolu celý den, ovšem poté přišel večer. Kocourek se nechal dívenkou drbat za ouškem a taktéž dostal ještě kousek salámku, který mu obzvláště chutnal, ale pak usoudil, že je čas, aby zase šel. Zní to smutně, protože se musel s holčičkou rozloučit a ani nemohl jí slovíčky říci, proč chce jít, ale nebylo to tak. Dívenka totiž pochopila, že kocourek není zvířátko, které by mohla mít doma, které by mohla přivázat na vodítko a vycvičit. Ne, pojmenovala jej Tulák právě proto, že se k němu to jméno náramně hodilo. A proto jen sledovala, jak přelezl plot a šel zase dále, přespat někde na stromě či ve vysoké trávě a aby mohl další den potkat někoho dalšího.
Protože kocourek Tulák tu vždycky byl pro všechny dobré lidi, kteří zrovna třeba nevěděli co s časem. Toulal se a stále se toulá po světě, aby udělal radost další holčičce či kloučkovi, kteří si s ním chtějí hrát. Tulák má mnoho podob, může být černý jako od sazí, mourovatý, hnědý, flekatý či snad čistě bílý… a jak jej tedy poznáte? To je jednoduché, stačí se jen koukat srdíčkem, nikoli očky. A nemusíte to ani říkat, protože kocourek sám pozná, jestli jste hodní či zlobiví a jestli tedy pro něj máte v srdíčku místečko nebo ne.
Autor: Ver (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Jednodílné
Sdílet
Diskuse pro článek Pohádky všedního života aneb Kocourek tulák:
Ten koniec je nádherný. Asi si tvoje rozprávky budem čítať tesne pred spaním, aby som sa preniesla späť do tých ešte nevinných rokov. Poklona: 
Přidat komentář:
- Priznanie
- Pán šeliem
- Ráno v blátě
- Stručná a třaskavá historie podle A. J. Crowleyho
- Skvělý a přesný průvodce po Nazaretu ex-archanděla Gabriela, zrádce
- Tu je moje miesto
- Když má srdce svoji hlavu 1
- Co zůstane v knihkupectví
- Sestra
- Šarlatán (začátek)
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!