OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » Potomci Bolesti



Potomci BolestiMůj pokus o napsání čehosi, co vzdáááleně připomíná pohádku (psáno z pohledu Závisti)... Kdysi býval a snad ještě je jeden takový hrad. Byl obrovský, temný a děsivý. Žilo na něm šest sourozenců – dvě sestry a čtyři bratři. Jmenovali se Chlad, Nenávist, Strach, Závist, Zlost a Žal. Byli to synové a dcery Bolesti. Měli neobyčejnou moc vzbuzovat v lidech ty emoce, jež se po nich jmenovaly. Často vycházeli ven a využívali své moci na obyčejné smrtelníky. Živili se totiž jejich bolestí. Bývaly to temné doby. Ve světě vládlo zlo, lidé byli krutí a slovo láska snad nikdo neznal. Ale to se mělo brzy změnit…

Byla noc a já jsem vyšla ven nasytit se tím, co pro mě bylo už dlouho jedinou potravou. Procházela jsem vesnicí a vkládala do už tak zkažených lidských srdcí stín závisti. Lidé toužili po tom, co nemohli mít a záviděli těm, co to mají. Dělalo mi radost, když jsem mohla někomu ublížit. Vychutnávala jsem si bolest, které se vzápětí ozvala.

Zahlédla jsem malý domek na konci ulice. Vypadal poněkud zchátrale. Ve střeše byla díra a dřevo, ze kterého byl postaven, hrozilo zhroucením. Došla jsem až k němu a nakoukla dovnitř. Seděl tam nějaký muž s malou holčičkou na klíně. Ve světle svíčky jí předčítal z nějaké staré knihy.

Soustředila jsem se na holčičku. Na její podivně čisté dětské srdíčko. Snažila jsem se vložit do ní závist. Touhu po nové po nové panence, kterou obvykle holčičky v jejím věku nosily v sobě. Nešlo to. Jako by ji chránil neviditelný štít. Ta podivná aura. Zkoušela jsem to stále dokola. Dívčino srdce zůstalo neposkvrněné a čisté jako předtím. Proč můj dar nefungoval tak, jako obvykle? Co bylo špatně?

Dívala jsem se, jak otec uložil svou dcerušku do postýlky, když dohořela svíčka. Sledovala jsem je nějakou dobu neschopna přijít na to, co tu malou dívku chrání. Někdy uprostřed noci se probudila. Vstala z postele a dívala se k oknu, u kterého jsem právě stála. Zvedla ručku a zamávala mi. Zmateně jsem se dívala okolo sebe. Ulice byla liduprázdná. Ale to přece nebylo možné. Obyčejní smrtelníci nebyli přece schopni nás vidět. Dívenka vstala z postele a vyšla ven. Zatahala mě za lem rukávu a usmála se. Vzbudilo to ve mně neznámý pocit. Připadala mi roztomilá. Musela jsem jí ten úsměv oplatit. Nechápala jsem, co se dělo.

Vykročila jsem a šla směrem k našemu hradu. Všimla jsem si, že ta dívenka jde za mnou. Postrčila jsem ji směrem k domku a ona zůstala chvilku stát a vypadala, že váhá. Postrčila jsem ji ještě jednou a ona vešla do dveří toho domku. Vyrazila jsem zpět do hradu.

Vyprávěla jsem svým sourozencům o tom podivném zážitku. Byli se podívat do toho malého domku s dírou ve střeše. Ničí moc nedokázala proniknout neviditelným štítem a ublížit dívence, kterou chránil. Chodívali jsme tam často a zkoušeli, zda ten štít neslábne. Ale bylo to naopak. Měla jsem pocit, že sílí. Každým rokem se stupňovala intenzita, kterou odrazil naše kouzla.

Jednoho dne jsem se procházela ve vesnici, kde ta dívka bydlela. Pršelo a všichni obyvatelé se schovávali ve svých domech. Prošla jsem okolo jejich domku, poté jsem se zarazila. Dívenka seděla u stolu. Hlavu složenou v dlaních a plakala. Venku stál můj bratr. Žal. Co se stalo? Zdálo se mi, že ta ochranná aura se změnila. Už nebyla odolná proti nám všem.

„Zemřel jí otec,“ řekl můj bratr. V jeho hlase jsem rozpoznala doposud neznámý tón. Snad to byla lítost? Podívala jsem se oknem dovnitř. Už neplakala s hlavou v dlaních. Na stole měla rozloženou knihu. Byla to pořád jedna a ta samá. Po tvářích se jí stále kutálely slzy. Vyhlédla ven a zamžourala očima. Poté se zvedla, popošla několik kroků a vzápětí se otevřely dveře do té malé světničky.

„Nechcete jít dál?“ ptala se nás dvou. Pohlédli jsme na sebe a naráz jsme oba lehce přikývli. Uvedla nás do malého skromného příbytku. Bylo v něm útulno. Zatímco hledala konvici na čaj, prohlížela jsem si tu starou knihu. Zblízka příliš stará nevypadala. Měla ohmatané desky vázané v kůži. Vevnitř bylo cosi psáno ručně. Byla to moudrá slova. Jednoduché věty. Citáty.

„Láska umí najít vchod nejen do srdce otevřeného, nýbrž i do srdce opevněného, není-li dost bdělé,“ zněl jeden z nich.

Listovala jsem tou knihou. Úplně na konci jsem našla jiný text. Byl psán odlišným písmem.

Láska je dcerou Bolesti a obyčejného smrtelníka, do kterého se zamilovala. Láska je mocná a dokáže vyrovnat své sourozence. Všech sedm potomků Bolesti je symbolem rovnováhy dobra a zla ve světě.

„Jak se jmenuješ?“ zeptala jsem se bezmyšlenkovitě. Dívenka se na mě otočila.

„No… ono je to takové zvláštní jméno. Prý mi ho dala maminka. Podle nějaké předpovědi… Láska…“ Vytřeštila jsem na ni oči.

„Proč se na mě tak koukáš?“ zeptala se.

„Jsi naše sestra…“

Láska se seznámila se svými sourozenci. Nebylo možné, aby ji někdo neměl rád. Spolu bloudili po světě. Ona se na rozdíl od svých bratrů a sester živila lidským štěstím. Udržovali spolu, a snad to dělají ještě doteď, ve světě rovnováhu mezi dobrem a zlem.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Potomci Bolesti:

7. LostAngel přispěvatel
05.03.2011 [14:52]

LostAngelsuper :D ještě teď mi běhá mráz po zádech a pak že neumíš psát! Jsi suprová spisovatelka Emoticon Emoticon Tenhle příběh/ pohádka je úžasná a jestli to můžu říct tak nejlepší co jsem kdy od tebe četla, běhal mi mráz po zádech, musela jsem se pousmát, no přesně ty pocity, které miluji když čtu! Emoticon Emoticon Emoticon

6. Euriphia přispěvatel
30.01.2011 [21:33]

EuriphiaTak to bolo... nádherné. Myslela som, že taká krátka poviedka ma nemôže zaujať alebo niečím prekvapiť, ale tebe sa to podarilo. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
Naozaj super. Dúfam, že čoskoro napíšeš ďalšiu poviedku. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

5. maky21 přispěvatel
30.01.2011 [15:25]

maky21heeeeej!! moc hustý!! Emoticon
sem si nejdřív myslela, že je to tím, jak je ta holka vychovávaná a ono to bylo tímhle, jo? opravdu moc hezký!! Emoticon
nejdřív jsem si říkala, že si to nepřečtu, ale pak jsem klikla.. a moc se mi to líbilo!! Emoticon
Nakonec to hezky dopadlo, i když, že jí umřel táta... Emoticon
povedlo se ti to!!
Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

4. Barrys přispěvatel
29.01.2011 [11:01]

BarrysUž jsi napsala nějakou další ??? Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. Barrys
29.01.2011 [10:58]

Teda Salomena!!! Ty jsi o napsalo hrozně moc dobře Emoticon Emoticon Emoticon Miluju povídky, které mi něco do života dají, byla to fakt super pohádka!!! Jentak dál!!!! Piš další, já si je hned přečtu!!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. Salomena přispěvatel
28.01.2011 [18:52]

SalomenaDěkuju... Emoticon Emoticon Emoticon

1. Kahanka přispěvatel
28.01.2011 [17:37]

KahankaPěkné ;) Je radost opravovat články, ze kterých na admina dýchne trocha pečlivosti.

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!