OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » Proti sobě

11.05.2014 (14:00) • TheCyanWolf • Povídky » Jednodílné • komentováno 14× • zobrazeno 1895×

Třásla jsem se zimou, ale dovnitř jsem se vrátit nechtěla. Alespoň tuhle ubohou chvíli jsem chtěla strávit mimo klub, který se mi stal životním vězením, zastávkou bez možností.

U úst jsem držela cigaretu a přemýšlela, jak bych se odsud dostala. Dala bych všechno za to, abych se mohla vrátit zpět a žít spořádanej život jako předtím. Ale já netušila, že velkoměsto nebude k dívce, co odešla z domova, zrovna nejpřívětivější. Očekávala jsem široký bulváry a limuzíny, ve kterých si budu vozit svůj slavnej zadek. 

Kam to ale paní slavná dopracovala? Pracuju v bordelu. Ne, neoslovilo mě žádný ukázkový nahrávací studio, nestala jsem se zpěvačkou. Já se prodala jednomu fotografovi a moje fotky se následně roznesly všude možně. Ani nechci přemýšlet, jestli je viděla moje rodina, můj otec. Vždy jsem chtěla, aby na mě byl pyšný, ale zklamala jsem.

Tak jsem skočila tady, ve spodním prádle, předurčená k tomu, abych se vlnila u tyče a ochotně se nabízela všem oplzlejm chlápkům, který omrzel život a večer si tak od svých rodin zaskočí do bordelu.

Původně jsem tady měla takový jedno vystoupení s kytarou, sice jsem byla nahá, ale zpívala jsem. Pak mi nedovolili ani zpěv, ani kytaru, a jelikož jsem nenašla žádnou jinou práci, která by mě dokázala uživit, musela jsem se poprvý postavit na pódium v jehlových podpatkách.

V tu chvíli teprve člověk pozná, kam sahají jeho hranice. Rozhlédne se kolem sebe a vidí všechnu chamtivost, lesk v očích všech těch lidí, co čekaj na moment, kdy zapřete veškerou svoji hrdost a necháte se ukamenovávat vlastním svědomím, tedy tím, co z něj zbylo. Pak seberete to, co jste si vydělali a odplížíte se se sklopenýma očima a hanbou za zády.

Ozvalo se zaskřípění dveří a já sebou trhla. Přikývla jsem na srozuměnou, típla cigaretu a odebrala se za dalším z mnoha klientů. Nepřemýšlela jsem nad tím, co dělám. Prostě jsem to udělala, to je vše, co se od vás očekává. Pak jsem shrábla prachy a šla konečně domů, bylo pozdě ráno.

„Hej, kotě!“ ozval se za mnou hrubý hlas a já spatřila vysokého, evidentně zámožného muže postávajícího vedle svého porsche. „Nechceš se projet?“

Všechno to kožené čalounění, doutníky, luxusní oblek... čím dál tím jsem byla přesvědčená, že svět je plnej lakomců, co neznaj hranice. Idiotů, co zastavujou prostitutky na ulici, aby si s nima užili jedinou noc a utišili tím skutečnost, že to jsou chudáci. 

Vybral hotel, zaplatil pokoj. 

Ale ve mně se najednou vzepřel odpor. Když člověk zapírá sám sebe každým dnem, jednou musí přijít okamžik, kdy už nemá sílu na to, aby ignoroval to, čím se stal. Najednou ze mě byla otrokyně chlápka, co si mě pronajmul jako nějakej zasranej karavan. Chvíli s ním jezdit na dovolenou, využít ho a dát zpátky do zavšivenýho bazaru. 

Já nechtěla dál, nemohla jsem. Nepřijela jsem do New Yorku kvůli tomuhle.

„Co je? No co je, ty kurvo?!“

„Nejsem kurva,“ zašeptala jsem tvrdým hlasem.

„Tak mi řekni, co jsi. Zaplatil jsem si tě, to znamená, že jsi obyčejná šlapka a já si s tebou můžu dělat, co chci, moje malá kurvičko.“

Začala jsem se vzpírat, ale on mě držel čím dál tím pevněji. Škrábala jsem ho na obličeji a následně si vysloužila tvrdou ránu pěstí. Ale nepřinutil mě tím, abych se podvolila jemu, podvolila tomu, co ze mě dělá. Dopadla jsem na zem a už jsem se chystala postavit se na nohy, když zazněl výstřel.

Byl to první a zároveň poslední výstřel, který jsem v životě zaslechla. Byl namířen proti mně. Poslední myšlenka byla prosba k Bohu, ačkoliv jsem na něj nikdy nevěřila. 

Odpusť mi to... všechno. 

Autor: TheCyanWolf (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Proti sobě: