OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » Ukradená chvíle

27.11.2011 (13:00) • Prcek • Povídky » Jednodílné • komentováno 3× • zobrazeno 871×

Opět opakuji, že bude lepší, když tohle budou číst čtenáři starší patnácti let.

Bratrstvo Černý dýky 7 – Pomstěný milenec, str. 618

Když za ním zapadly dveře, přitáhla si Xhex přes se­be přikrývku.

Ničím se nepokusila ovládnout třas, který lomcoval jejím tělem, a nesnažila se ani potlačit pláč. Slzy jí kanu­ly z obou očí, stékaly jí po spáncích. Některé jí přistály v uších. Některé sklouzly po šíji a vsákl je polštář. Jiné jí zamžily zrak, jako by se jim nechtělo opustit domov.

Připadala si směšně, když přiložila ruce k obličeji a chytala je, jak se dalo, a otírala do přikrývky.

Plakala…

Ehlena klidným rázným krokem stoupala po hlavním schodišti naplněna myšlenkami nadcházející noci a boje o Rehva se symphathy v jejich kolonii. Bála se, jak to dopadne, měla strach a nejenom o něj, ale i o bratry a zejména o Xhex. I když byla zabiják, co se o sebe dokáže postarat, přes to všechno to byla žena a něžná bytost, a tak bylo oprávněné, aby si dělala Ehlena víc starosti o ní než o ostatní. Avšak naproti tomu uvnitř sebe cítila pozitivní energii, věřila v ní a věděla, že to ona bude ta důležitá v cestě za záchranu jeho milého.

Samozřejmě… jakmile všechno skončí a budou v bezpečí králova sídla, nehodlá Rehvengeovi věřit a odpustit nic z jeho lží, tedy obzvlášť důkladného zatajování, a vrátí se k tatínkovi do své vily.

Bohužel na druhou stranu též věděla, že jakmile se dostanou z kolonie, vynutí si jeho objetí, položí si hlavu na mužnou hruď a bude spokojeně naslouchat tlukotu srdce v přesvědčení, že žije. Její ruce pak spočinou na jeho pevných pažích a ona bude prosit, aby ji už nikdy nepustil, a tajně doufala, že on to tak udělá.

Tak moc jí chyběl jeho dotek, jeho vůně a jeho nádherné zářící ametystové oči plné touhy po jejím těle a po její krvi.

Se sklenicí vody v ruce pokračovala cestou ke své loži po červeném koberci kolem antických či klasicistních soch z bílého kamene, pravděpodobně z mramoru, zobrazující jejich eleganci a umělcův talent, a na stěnách visela spousta obrazů ve zlatých těžkých rámech, též zobrazující antické výjevy obyčejného života v Athénách či Římě.

Její pozornost ovšem upoutalo něco zajímavějšího než jen velkolepé obrazy a honosné sochy. John s částečně rozepnutým poklopcem, s poloprázdnou láhví alkoholu v ruce a načichlý laciným sexem vycházel právě z pokoje Xhex.

Najednou netušila, jak by se k němu měla chovat. Vždyť ani neumí znakovou řeč, kdyby jí chtěl něco říct nebo něco potřeboval. Johna tohle nijak netížilo, prošel okolo ní, jako by si jí nevšiml, a vlekl se na vratkých nohách do druhého patra opíraje se o zábradlí schodů.

Ehlena tam ještě notnou dobu stála, koukala na jeho mizející záda a doufala, že on s nimi zítra nepůjde, nechtěla by zachraňovat ještě jeho, vzhledem k jeho nynějšímu stavu. Je ještě tak mladý a nevinný, aby se zapletl do této proklaté války.

Potom ale zavrtěla hlavou a přemýšlela, zda by měla jít Xhex zkontrolovat. I když si byla jistá tím, že ona se o sebe dokáže postarat, chtěla mít klid v duši. Tušila, že bude lepší, když by ji okřikla za rušení spánku, než kdyby se stalo něco vážného.

Po pár krocích se dostala k pootevřeným dveřím a slabě na ně zaklepala čekajíc agresivní odezvu, ale vypadalo to, jako by tam Xhex nebyla. A tak zaklepala ještě jednou a vešla do pokoje.

Přelétla pohledem pokoj, zdálo se, že je vše v pořádku. Světlo z koupelny lehce osvětlovalo pokoj, tvořilo slabé stíny, ve kterých rozeznala, že Xhex ležela zády k ní, z pod přikrývky zakrývající dolní část těla koukaly prsty nohou a cíp měla přitáhnutý pod hlavu. Ehlena poté usoudila, že už nejspíš spí, a než za sebou zavřela dveře, zírala na její záda pokryté spoustou jizev.

Raději nepřemýšlela, odkdy a od koho je má. Věděla, že svedla hodně bojů, útoků, atentátů, přepadení a pomst, takže bylo jasné, kde a jak k nim přišla.

Už byla skoro pryč, když zaslechla tlumený vzlyk. Vše se v ní zlomilo a nechtěla již odejít.

„Jsi v pořádku?“ vyhrkla tiše, vešla do pokoje a zavřela za sebou dveře. Stála mírně nervózní kousek před postelí a pozorovala její nehybné tělo a začala mít pochyby, jestli se přeslechla, že slyšela to, co slyšet chtěla.

Vyčkala však ještě notnou chvíli, a když nabyla dojmu, že je to neslušné a nepatřičné stát bez pozvání v cizím pokoji, otočila se a hodlala odejít.

„Ne, počkej,“ šeptla Xhex a se skelnýma očima se podívala na Ehlenu.

„Stalo se ti něco?“ zeptala se jí, a jak se pomalu přibližovala k posteli, Xhex se otočila zpátky, přitáhla cíp přikrývky ještě blíž k sobě a soustředěně se dívala do zdi naproti posteli.

„Nic, za co bych si sama nemohla,“ zamumlala tiše a její záda se napjaly a pak zase povolily, když Ehlena dosedla na kraj postele a ona se znovu musela dívat na ty jizvy. Něco se jí na nich líbilo, působily varovně a nebezpečně, přesto se od nich nemohla odtrhnout.

Xhex se zhluboka nadechla a zase vydechla, jako by chtěla něco říct, ale neměla k tomu odvahu. Spíš se jí o tom nechtělo mluvit, nebyla na sebe hrdá, nechtěla mluvit o své slabosti, o svých citech.

„Neříkej mi to, pokud nechceš,“ zašeptala a pohladila Xhex po odkrytém rameni. Xhex souhlasně přitakala kývnutím hlavy a dál tiskla deku v doufání, že jí to navodí pocit mužského těla, které by chtěla tak ráda objímat.

Nastala napjatá chvíle ticha, obě ženy vycítily to napětí, jež mezi nimi panovalo, ale ani jedna se neměla k tomu, aby ho prolomila.

Xhex se opět zhluboka nadechla a klidně vyrovnaně vydechla, a aniž by cokoliv řekla, Ehlena se zvedla, obešla postel a lehla si naproti Xhex, složila si ruce pod hlavu, pozorovala ji.

Pár okamžiků dumala nad tím, co to vlastně dělá, vždyť ona se přece o sebe postará sama, není taková, nesmutní, a když ano, snaží se to skrýt nebo ne na očích kohokoliv jiného, jenže jí stačila jedna chvíle s ní a věděla, že tu s ní zůstane.

Náhle se ruka Ehleny objevila na tváři Xhex, palec ruky přejel po jejích plných rtech a tam taky notnou dobu zůstal, dokud…

Ani jedna netušily, co to vlastně dělají a jaké to bude mít následky, když Xhex přivřela slastně víčka, pustila cíp přikrývky, což odhalilo její horní část těla, Ehlena si toho nevšímala, vnímala pouze tu intenzivní energii panující mezi nimi, pouze ten oddaný pohled a pouze tu touhu po doteku.

Tak moc jí chyběl Rehv, prahla po jeho dotecích, po jeho rtech a jeho síle; to vše jí Xhex může dát, to vše od ní očekává. Dychtí po ukojení potřeby drsným polibkem.

Ruka Ehleny sklouzla za krk své přítelkyně a váhavě si přitahovala její ústa a přitom se dívala výhradně na ně.

„Ne, ne, nemůžeš,“ odtáhla se příliš brzy Xhex a přitáhla si přikrývku zpátky k hlavě. Zavřela oči, slzy se jí hromadily, ale nemohla plakat před ní, nechtěla ji vyděsit rudými slzami. Pohrdala sama sebou, že je takhle slabá a pláče kvůli muži, že očekává uspokojení smutku u ženy jí blízké, ale nejvíc jí vadil fakt, že to uspokojení ani tolik nepotřebuje, jako spíš to, že ho chce.

Kvapně zamrkala, aby zahnala slzy a i to jí připadalo přespříliš zženštilé, aby jí to přidalo další důvod, proč sebou pohrdat o to víc.

Teprve až poté, co opět otevřela oči, si uvědomila, že se bojí nahlédnout do emočního grafu Ehleny, neboť by v ní její představy a tužby mohly vyvolat to samé a nemohla nad sebou ztratit kontrolu.

„Proč? Nebo spíš kvůli komu, kvůli Johnovi?“ vydechla temně zastřeným hlasem Ehlena zbytek vzduchu do tváře Xhex a odtáhla se, aby mohla lépe pozorovat záchvěvy a výraz v jejím obličeji.

Jako by to Xhex čekala, nasadila tvrdou, nepřístupnou masku, chladný pohled a jen odpověděla: „Ano.“

Neodmítla Ehlenu kvůli Johnovi – tedy částečně –, ale kvůli tomu, že se bála kohokoliv políbit. Murhder jí nikdy nevěnoval polibek, s Butchem na to nebyl čas a u Johna měla též zejména obavy. Nechtěla zklamat jeho a teď ani Ehlenu, proto jí raději řekne poloviční pravdu než pravdu, za kterou se stydí a ještě více sebou pohrdá.

„Viděla jsem ho odcházet z tvého pokoje,“ oznámila prostě Ehlena a čekala, její tvář neprozrazovala žádné emoce, ačkoliv měla pocit, že by se do toho plést neměla.

„Mám strach.“ Pustila cíp, přitiskla se blíž k ní, vzala Ehleně ruku a položila ji na její záda těsně nad zadeček. Neměla ponětí o tom, co to dělá, ale vnímala potřebu jemného doteku od někoho, kdo si jí váží.

Ehlenin dech se zrychlil, její ruka si vytáhla si již zcela nahé tělo Xhex na sebe, a i když byla oblečena v teplém tričku a pánských teplácích od Armaniho, cítila rozehřátou jemnou pokožku a užívala si ji stočenou na svém trupu.

„Nemáš se čeho bát,“ uklidňovala ji, hladila v drsných, ale na dotyk hebkých vlasech, kam občas vtiskla i nepatrný pocel.

Xhex spokojeně vrněla jako kočka a chtěla víc. Ehlenina ruka okolo nahého útlého pasu, hladící ruka zjizvená záda, jež se patrně Ehleně moc líbily, jí připadalo moc málo na to, co chtěla dostat.

Nabrala vzduch do plic, zvedla odhodlaně hlavu, přičemž jí několik pramenů černých vlasů spadlo do tváře, a s touhou se jí podívala do očí. Přála si, aby měla odvahu políbit její rty, stáhla by se jako posledně, kdyby ji Ehlena nepohladila po tváři, neusmála se na ni povzbuzujícím úsměvem. Připadala si jako malé dítě, jako malej usmrkanec.

Ne, bude to ona, kdo tu bude říkat, co bude. Už nikdy nechce a nebude mít důvod sebou pohrdat.

Vzchopila se, sedla si na Ehlenu jako tenkrát na Johna, něžně vzala její obličej do rukou a sklonila se k jejím rtům. Kousek před nimi se zastavila, ztěžka dýchala a též vnímala sladký dech ovívající špičku jejího nosu. Palcem hladila její líce a opět se jí do mysli vloudila myšlenka pochybností, i když všechny vjemy na ni křičely, že Ehlena si to užívá, ba co víc, i nadále touží zajít dál.

Náhle ovládána svou dychtivostí převzala iniciativu Ehlena, přetočila Xhex pod sebe a usadila se mezi jejími boky. Věděla, že Xhex váhá a ona musela být ta, která to všechno začne, jinak budou litovat okamžiku, kdy se od sebe vzdálí a každá z nich nic neudělá, ale i přesto si byla Ehlena jista, že budou na druhou stranu litovat toho, že se to něco stane.

Posadila se, za boky si ji přitáhla blíž k sobě, nohy natáhla kolem jejího trupu a s lačností po jejím těle ho pozorovala v slabém světle z koupelny.

„Pokračuj,“ vyzvala ji lehce zastřeným hlasem Xhex a ta slova pro ni byly jako písemné svolení, že má pravomoc způsobit jí dobře.

Sklonila se, drobná záda se jí vyhrbila, páteř vystoupila a působila na Xhex dojmem jako ty ostnaté řetězy nyní ležící na stolečku u dveří, jako ty řetězy nevěnujíc jim svou pozornost… Někdy prostě musíte ochutnat život těsně předtím, než zaklepete na bránu zubaté s kosou, ať už to nese jakékoliv následky.

Ehlena ale putovala dál polibky od plochého bříška, přes oblinky ňader, polibky zahrnula i celý její krk a šíji, až nakonec skončila u rtů, jimž poskytovala obzvlášť něžnou a později i vášnivou péči.

Přitiskla slabě rty na její a pocítila, jak tělo Xhex pod ní ztuhlo, všechny svaly se bolestně stáhly a jako by očekávaly ještě něco horšího, útrpnějšího. Ehlena si toho nevšímala, pokračovala v tom, co načala.

Pootevřela rty a kousla Xhex do rtu, na což jí ona odpověděla hlubokým zavrčením a hrubě stáhla Ehlenu pod sebe, a chtěla se za to omluvit, ovšem Ehlena zasténala a s dravostí si přitáhla její rty zpátky na svoje.

Xhex si nebyla jista, jestli je to, co dělá, správný způsob, ale poté co Ehlena opět zasténala, přidala na vášni, roztrhla tričko na těle pod sebou a sunula polibky přes krk, prsa až na bříško a posléze zase zpět. Když ji Ehlena konečně donutila pootevřít rty, vsunula jazyk do jejích úst a strnula očekáváním, co Xhex udělá – tušila, že tohle je pro ni poprvé, ale nechápala to, když měla minimálně Johna…

Nejprve Ehlenu slabě kousla, pak ale propletla jazyk s jejím a pokračovala v dokonalé souhře rtů, přičemž ji pevně objímala kolem pasu a užívala si tak dokonalé chvíle s ní s pocitem toho, že tohle je naposledy, kdy dovolí, aby se něco takového stalo.

Jak Ehlena, tak Xhex s naprostou jistotou věděly, že tohle dál nepovede, ale tímhle to nekončí, avšak až se večer zatáhne, jedna z nich opustí tento pokoj, všechno se stane opět černobílé, každá z nich půjde za svým srdcem, ale času mají ještě hodně…

Dlouhou dobu jsem uvažovala, jestli tuhle tvorbu zrovna zveřejňovat a ke všemu tady. Zcela plně pochopím, pokud se vám to nebude líbit, ovšem budu moc ráda, pokud vyjádříte svůj názor - přesně to, co vám přijde na mysl a co si o tom myslíte.

Ale doufám, že to bude podané alespoň trochu slušnou formou. ;))

Autor: Prcek (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Ukradená chvíle: