OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » Vánoční přání

17.06.2011 (16:00) • LostAngel • Povídky » Jednodílné • komentováno 3× • zobrazeno 1866×

Znáte ten pocit, když dostanete vánoční přání? Já ano. A vesnice Letňany také. V jejich vesnici zná každý občan ten pocit, když o vánocích dostane vánoční přání. Až na jednu chudou holčičku Klárku, která nemá rodiče a ani jednoho kamaráda, ale zato má tu nejmilejší babičku na celém širém světě.

Klárka je malá roztomilá holčička s krásnými blonďatými copy.

Žily skoro u lesa ve staré chaloupce, která má ve střeše malou díru. Klárčino největší a jediné přání bylo, aby dostala vánoční přání. Když jí babička napsala vánoční přání, nebylo to to pravé a magické, a tak cítila, že neměla nejmenší naději.

Za Klárkou k chaloupce chodila kočka, která se toulala a tak jí Klárka oslovovala Micka. Micka byla její jediná kamarádka sice kočičí ale kamarádka.

Vánoce měly být už za týden, a Klárka se snažila vymyslet malý dáreček pro babičku, který by potěšil a příjemně pohladil duši. Micka se ten den opět při toulala až k chaloupce u lesa, která má ve střeše malou díru a žadonila o jídlo, ale Klárka už svůj plátek chleba snědla. Tak se hladová Micka přitulila a rozkošně předla, jako by jí vůbec nevadilo, že má prázdné bříško.

Vánoce se blížily čím dál víc a Klára ještě nedostala svoje vánoční přání, ale naději že jej dostane, držela pořád ve svém srdci.

Micka jednou v lese něco ucítila a odhodlaně se za tím pachem vydala a Klárka se rozutekla za kočkou. Klárka našla mrtvého králíka v nákupní tašce. Pomyslela si, že nějaké malé dítě zde upustilo nákup, ale jelikož nevěděla komu, rozhodla se, tak jak jí napovídal instinkt.

Vykřikla: „Já mám nápad, vezmu toho králíka a budeme ho mít jako slavnostní večeři,“ a jak řekla tak taky udělala.

Klárka s Mickou vzaly králíka a odnesly ho do chaloupky. Babička spráskla ruce a usmála se.

Vánoce byly blíž a blíž. Babička slíbila kočce, že dostane taky kousek pečeného králíka. Ta se hned začala oblizovat, jak si pochutná.

Klárka už vymyslela, co dá babičce na Vánoce, nejdřív jí chtěla namalovat něco hezkého, ale pak ji napadlo postavit panáčky ze šišek a vytvořit babičku, sama sebe a Micku.

Klárka šla dnes na trh prodávat hrníčky s ouškem i bez ouška, které udělala babička, aby měly z čeho žít. Tak tedy musela až druhý den jít vyrobit dárek. Ten den vyprodala všechny hrníčky, protože krásné hrníčky jsou dobré jako vánoční dárek a v tu chvíli si uvědomila, že už za dva dny jsou Vánoce a ona ještě nedostala vánoční přání.

„Z toho si nic nedělej, Klárko! Zbývají ještě dva dny,“ řekla povzbudivým hlasem babička, když jí Klára svěřila své trápení.

A tak si Klárka z toho nic nedělala a vyndala čtyřicet pět korun a babička měla radost. Do setmění byla ještě dlouhá chvíle a tak šla Klárka s Mickou na kraj lesa vyrábět šiškové postavičky tak, aby je babička neviděla. Klárka stihla postavit jenom kočku a sama sebe, babičku nestihla, protože se už stmívalo a Klárka musela jít spát, aby ráno byla dostatečně čilá.

Krásnou holčičku ráno probudil paprsek slunce, který svítil do pokoje a příjemně hřál a svítil. Babička ukrojila tři plátky chleba a nalila dva hrníčky mléka a jednu misku mléka pro kočku. Potom když dosnídaly a dopily, dala babička své vnučce pět korun, aby si šla koupit něco na sebe. Micka se odtoulala a tak šla chudá holčička do vesnice sama.

Když uviděla Klárka, jak si děti ve vesnici hrají, chtěla si hrát s nimi, ale oni nechtěli! Klárka byla smutná a skleslá. Nikdy nepochopila, proč jsou děti na ni takhle zlé, vždyť jim nic neudělala. Průzračně modré oči se jí zaleskly slzami, ale ty rychle zatlačila zpět. Silně poposmrkla a otočila se na patě zády k nim. Sama sebe vždycky přesvědčovala, že pokud oni nestojí o ni, tak ona nebude stát o ně.

Pak sáhla do své kapsy u starých šatů, nahmatala pět korun a vydala se do nejbližšího stánku, kde prodávali krásné a zároveň levné šaty. Nevybírala dlouho, protože se jí jedny šaty zalíbily, zaplatila a se šaty utíkala do chaloupky, která má ve střeše malou díru.

Babičce se také moc líbily a tak si je Klárka oblékla. Šaty Klárce moc slušely a sedly jako ulité. Pak se musela obléknout do starých šatů, aby si nové šaty neušpinila když, bude pomáhat babičce.

Dnes jsou Vánoce, pomyslela si Klárka.

Při přípravě na štědrovečerní večeři si broukaly vánoční koledy. Nejraději zpívaly Veselé Vánoční Hody. Klárka připravila trochu chlebíčků a babička připravila králíka, kterého vyčmuchala šikovná Micka. Klárka s babičkou ozdobily malý, ale zároveň krásný vánoční stromek.

Když dozdobily vánoční stromek, vzala si Klárka kousek papíru a běžela s ním do lesa ke starému dobu. Pak z výklenku stromu vyndala svoje postavičky. Postavila je a udělala ještě šiškovou babičku. Dala je do šedé krabičky a zabalila je balicím papírem s kytičkami a hvězdičkami. Babička mezi tím, co byla Klárka pryč, dodělala pečeného králíka a zabalila oranžový svetr a modrý kulich. Klárka přiběhla i s dárkem a dala ho pod malý stromek. Pokusila se tajně napsat na dárek, ve kterém byly šiškové postavičky: Pro milovanou babičku. Pak dala Klárka do jedné krabičky červenou mašli pro Micku. Totéž udělala i babička, dala svetr a kulich pod stromek a napsala na dárek: Pro Klárku.

Blížil se už večer, když se přípravy dodělaly. Klárka se mazlila s kočkou a posmutněla, že nedostala vánoční přání. Babička prostřela slavnostní hostinu. Zajíc na smetaně byla skvělá pochoutka.

Pak když babička sklidila ze starého stolu, mohly se jít rozbalit dárky. Micka dojedla svého králíka a šla za Klárkou a babičkou. Babička, když rozbalila svůj dárek, vykouzlila ten nejkrásnější úsměv na tváři a dala si svoje šiškové panáčky na poličku. Babička natáhla ke své vnučce náruč a přitiskla si ji na hruď. Klárka se cítila neskonale šťastná a snažila se zapamatovat babiččinu nasládnou vůni do konce života.

Pak si Klárka svůj svetr a kulich, který dostala, vyzkoušela, a bylo jí teplo ve svých nových šatech, svetru a kulichu. Klárka zavázala kočce červenou mašli kolem krku a už chtěla jít spát. Když v tom jí babička zadržela, protože pod vánočním stromkem byla obálka pro Klárku. Klárka byla pořád stále ještě smutná, že nedostala svoje vánoční přání, ale už byla za těch let zvyklá na zklamání, že se snažila to dát na sobě znát.

Přešla pod stromek a se zatajeným dechem se natáhla pro obálku. Lehce a šetrně jí otevřela. Nejdříve potichu ale pak i nahlas přečetla její obsah: Šťastné a veselé Vánoce, ti milá Klárko, přeje tvůj Ježíšek.

Klárka byla tou nejšťastnější holčičkou na světě, protože dostala svoje vysněné vánoční přání. Od těch Vánoc rok, co rok o Vánocích Klárka vyndává svoje vánoční přání a nahlas si ho přečte a krásně se usměje.

Věděl jsem, že se Klárce vánoční přání ode mě bude líbit, jen mi bylo líto, že jsem jejímu přání nemohl vyhovět. A tak, abych už nikdy stejnou chybu neopakoval, tak jsem se rozhodl pro jednu věc. Všem dětem a i Vám, přeji ty nejkrásnější vánoční svátky plné pohody a splněných přání. S láskou Váš J.

Autor: LostAngel (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Vánoční přání: