Příběh psaný na Valentýna. Je to tady moje první povídka, a musím upozornit, že ten kdo nemá rád špatné konce by si raději měl najít jinou povídku. Jinak ten kdo se do toho pustí, toho čeká drastický příběh o rozchodu dvou mladých lidí...
28.02.2011 (18:00) • LostAngel • Povídky » Jednodílné • komentováno 5× • zobrazeno 1083×
Probírala jsem všemožné plyšáky, pánské parfémy, značkové oblečení, dokonce i nějaké sexuální pomůcky, ale nic! Žádný dost dobrý dárek jsem nenašla a to už mi zbýval jenom den do sv. Valentýna.
Začínala jsem být docela zoufalá. Copak můžu přijít ke svému miláčkovi v den všech zamilovaných a jen tak mu říct: „No víš, nějak jsem nemohla najít nic v hodného pro tebe, ale tak snad ti to nevadí.“
To jako rozhodně ne! To už bych možná raději předstírala, že jsem nemocná prasečí chřipkou než mu tohle říct. A ke všemu jsem věděla, že on pro mě má ten luxusní zlatý náramek, co jsem mu jednou ukazovala ve výloze. Tedy, popravdě řečeno, já jsem nevěděla, že mi ho dá. No já jsem ho spíš u něho našla. Ale neprohledávala jsem mu věci, jenom když jsem byla u něho doma, tak jsem nakoukla čirou náhodou do jeho zamčeného šuplíku.
Ten náramek musel stát celou jeho výplatu z brigády. Bylo by hloupé pro něho nic nemít. Vlastně mě nejdříve napadl veliký plyšový medvěd, ale ten nápad potom padl. Tak, potom že mu koupím značkovou vůni, ale to mi nakonec také nepřišlo moc romantické!
V záloze jsem měla ještě jeden plán! Mohla bych mu koupit nějaké to zpestření pro sex. Přece jenom je nám oběma skoro osmnáct a nemáme se za co stydět, že se s Markem milujeme.
Když jsem tedy zamířila do sexshopu, koupila jsem mu něco velice efektního, ale upřímně to je tajné!
Ale abychom si to valentýnské milování pořádně užili, koupila jsem si nějaké to sexy prádýlko. Byl to černý korzet s červenými krajkami a nehorázně vyzývavé tanga s mřížkovanými punčochami.
Říkala jsem si, že tohle by se mu mohlo líbit a co je lepší než mu darovat sama sebe. S nákupem jsem byla nadmíru spokojená a tak jsem vyrazila domů.
Měli jsme dohodnutý sraz ve dvě hodiny a tak jsem se vynasnažila, abych vypadala co nejvíce k světu. Vždyť dneska je ten Valentýn! Zavřela jsem se v pokoji, aby mě nikdo nerušil. Pomalu jsem se navlíkla do toho sexy prádýlka, které bylo krapet nepohodlné a připadala jsem si v něm jako kus masa na prodej. Ale co! Byla jsem v tom setsakra sexy!
Svoje hnědé vlasy jsem si vyčesala nahoru do drdolu. Své spodní prádlo jsem zakryla džínsy a přes korzet jsem si dala mikinu. Přece jenom jsem nemohla jít přes město za svým miláčkem takhle oblečená.
Použila jsem řasenku, lehký make up a rty jsem si namalovala nehorázně pekelně rudou rtěnkou. Bylo až k neuvěření, jak jsem vypadala. Normálně jsem spíše taková nevýrazná ale tohle byla změna! A veliká! Vypadala jsem, jako kdyby mi bylo dvaadvacet.
Teď ještě aby mě nenachytala máma. To by byl extra průser, kdyby mě takhle viděla. Sice jsem skoro už dospělá, ale mamka říká: „Dokud bydlíš v tomhle domě, budeš se chovat slušně!“
No jo no. Takže jsem se musela dostat ven pokud možno bez povšimnutí. Naštěstí někdo zazvonil u našich hlavních dveří a já mohla nepozorovaně vyklouznout ven bez povšimnutí druhými dveřmi v zadu v domě.
Když jsem šla po ulicích, byla jsem hrozně moc nejistá. Pořád jsem měla pocit, že to někdo pozná. Že někdo pozná, co mám pod tím oblečením. Potilo se mi čelo a srdce mi hlasitě bušilo. Bála jsem se, že mě někdo pozná a vmete mi do obličeje, jak jsem namalovaná.
Opravdu jsem byla moc ráda a moc se mi ulevilo, když jsem dorazila k Markovi. Bydlel sice s rodiči, ale málo kdy byli v domě. Hodně moc pracovali a tak jsme měli většinou dům jako naše soukromé hnízdečko lásky.
Rychle jsem přeběhla na podpatcích k velikým hnědým dveřím a zazvonila jsem. Prsty jsem netrpělivě mačkala v pěsti. Marek se přede mnou objevil a měl na sobě jenom dlouhé kalhoty, takže jsem viděla celé jeho dokonale vypracované tělo. Poskočilo mi srdce vzrušením. On se na mě podíval modrýma očima a ke všemu pohodil blonďatými vlasy. Stále jsem nemohla uvěřit, že chodím s takovým nádherným klukem, jako je on. A to jsem spolu více než rok.
„Áá, to jsi ty, Barčo. No to je dobře, že jsi tady, chtěl jsem s tebou mluvit.“ V duchu jsem si říkala, že se choval, jako kdyby nevěděl, že jsme na dnešek domluvení.
Doprovodil mě do velikého prosvětleného obývacího pokoje a já se pohodlně usadila na bílém gauči. Marek skočil pro pití a hned byl zase zpět.
„No víš, chtěl jsem s tebou mluvit, o něčem dost důležitém…“ začala mluvit ale já, jako kdybych ho neposlouchala, jsem si začala smyslně rozepínat mikinu.
„Co to děláš? Já se ti tady snažím něco důležitého říct, tak kdyby si dávala pozor.“ Takového jsem ho neznala, nikdy nebyl takhle smrtelně vážný, začínala jsem dostávat strach.
„Ale Marku, přece jsem ti přinesla dárek k Valentýnu, víš?“ a pokračovala jsem ve smyslném rozepínání mikiny, potom jsem jí odhodila a Marek zůstal koukat na můj výstřih, jenž byl o něco větší než normálně. Prsa mi opticky zvětšil korzet.
Jenže Marek skoro jako kdyby se rozčílil, sehnul se pro mikinu a hodil jí po mně.
„Co se děje? Myslela jsem, že si uděláme krásný Valentýn a pořádně se pomilujeme, nebo snad ne?“ Vykulila jsem na něho oči.
„Ne promiň, ale já s tebou Valentýna slavit nebudu…“ Ta slova se mi zabodla do srdce jako ten nejostřejší šíp.
„Co to říkáš? Jak… jak to?“ Nepřestávala jsme být v údivu.
„Barčo, myslím, že bychom se měli… ehm… rozejít.“
Srdce jako kdyby se mi na několik vteřin zastavilo. Nemohla jsem tomu uvěřit. Rudě namalované rty byly otevřené údivem dokořán. V očích se mi hromadil vztek a rozbouřenou krev jsem cítila ve spáncích.
„Jak jako rozejít?“ Po tvářích se mi začaly kutálet černé slzy. „Na Valentýna? Proč? A co ten zlatý náramek, co jsem u tebe viděla?“
„Cože?“ vyjekl zase on „Ty jsi mi prohrabávala věci? Jak si to jako představuješ?“
„Proč? Proč?“ Začínala jsem být nehorázně hysterická.
„Jestli tě to tak zajímá, tak ten náramek je pro Týnu!“
Týnu! Týnu! Týnu!
To jméno mi v hlavě znělo jako ozvěna. Připadala jsem si jako v tom nejhnusnějším snu! Musela jsem se probudit! Musela jsem!
„Tak teď už to víš! Našel jsem si novou a mnohem lepší holku než jseš ty! Sex je s ní pořádnej a ne jako ten s tebou, jako s leklou rybou…“
„Cože? Ty hajzle! Ty si s ní spal? Ty si mě podvedl! Ty kreténe, to ti nedaruju, budeš pikat!“ Vyskočila jsem plná vzteku z gauče a pustila se do něho. Hlava nehlava jsem do něj tloukla. Dávala jsem mu facky, a pěstmi jsme do něho mlátila. Potom jsem ve vzteku šáhla po skleničce a urazila jsem z ní kousek o stůl a tak mi vzniklo ostří. Užuž jsem to do něj chtěla vrazit! Chtěla jsem ho zabít!
Potom jsem se ale zarazila, uviděla jsem ho, jak se točí do klubíčka na gauči a vypadal tak zranitelně! Proč ho musím zrovna já milovat! Zběsile jsem dýchala, nemohla jsem ho zabít!
Oblékla jsem si mikinu a rychle vyběhla z toho domu. Nepřestávala jsem zrychlovat. Točila se mi hlava a moje podpatky tloukly do chodníku. Najednou se jeden ulomil a já se zhroutila na zem!
Ten hajzl! Zrovna na Valentýna! Podvedl mě!
Hlavou se mi honily nejrůznější nadávky. Seděla jsem na chodníku a brečela jako malá holka. Nemusela jsem se ani na sebe podívat, abych věděla, že celý můj obličej je černý od řasenky a moje rudé rty už dávno nejsou rudé. V ruce jsem držela ulomený podpatek a druhou rukou jsem si utírala stále se řinoucí slzy!
Ten zmetek! Ten grázl!
Najednou jsem se bezmyšlenkovitě zvedla z chodníku, sundala si oboje boty a rozutekla se domů.
Kolem jdoucí po mě vrhali vražedné pohledy, ale jinak jsem si ničeho nevšímala. V hlavě mi stále zněla slova Týna! Musíme se rozejít! Týna!
Doběhla jsem domů, když mě spatřila máma, zděsila se hrůzou. Začala na mě něco hulákat ve smyslu „Co se ti to proboha stalo?“ Já jsem jí stejně nevnímala, jenom jsem vyběhla schody a vtrhla do tátovy pracovny. Byla jsem mimo, a stále jsem cítila krev ve spáncích. Byla jsem tak naštvaná a rozrušená. Nenáviděla jsem ho!
V pracovně jsem šáhla do skříně pro tátovu zbraň. Neměla jsem už sílu přemýšlet nad tím, co se stalo a co se dělo! Ani co jsem dělala já! Jenom jsem si musela ulevit od té nehorázné bolesti! Muselo to skončit. Když máma zahlédla, co držím v ruce, okamžitě začala ječet a rozeběhla se volat policii. Já ale neměla času nazbyt!
Jak jsem vběhla tak jsem taky vyběhla z domu. Utíkala jsem se zbraní v ruce a kolemjdoucí ječeli hrůzou, když jsem kolem nich proběhla. Do bosých nohou se mi zabodávaly nejrůznější odpadky, ale já nic necítila. Žádná jiná bolest nemohla přebýt tu, kterou jsem cítila v srdci!
Za chvíli jsem byla před Markovým domem, přes zaslzené oči jsem nic neviděla, ale jenom jsem zmáčkla podle paměti zvonek a čekala…
Čekala jsme, dokud jsem za dveřmi neuslyšela pohyb!
Zavřela jsem oči!
Někdo chytil kliku ze vnitř a pomalu začal otevírat dveře!
Hlaveň zbraně jsem si přidržela u spánku a stále čekala…
Otevřely se dveře a já zmáčkla spoušť…
Autor: LostAngel (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Jednodílné
Sdílet
Diskuse pro článek Vražedný Valentýn:
Moc pěkný 
Každej chlap je hajzl, to se musí uznat, už jen díky tvé povídce. Doufám, že to schytal aspoň pořádně do hlavy!!! 
vidíš, jak se to líbí
, já ti to říkala a tys mi nevěřila 
, skvělý je to 
moooc hezké:D:D ty seš ale brutální ale na to co sem vymyslela já to nemá:D
Tk ta je brutální.
Ahojky, ještě tě poprosím o nějaké úpravy:
* nefunguje ti perex obrázek - možná by bylo lepší jej vložit sem do galerie, je to jistější a pak se nemusíš bát, že by jej někdo z webu odstranil
* tučným písmem se zvýrazňují jen krátké úseky, není to příjemné na čtení a ani moc esterické, napsat tak celý text, tak jej prosím dej jen jako Arial
* máš tam chybky, převážně i/y (užili, měli... - jedná se o činnost holky a kluka, čili měkké i)
Oprav si to prosím a pak znovu zadej, že je článek hotový. Díky a kdyby nebylo cokoliv jasné, tak se ptej, ju? 
Přidat komentář:
- Priznanie
- Pán šeliem
- Ráno v blátě
- Stručná a třaskavá historie podle A. J. Crowleyho
- Skvělý a přesný průvodce po Nazaretu ex-archanděla Gabriela, zrádce
- Tu je moje miesto
- Když má srdce svoji hlavu 1
- Co zůstane v knihkupectví
- Sestra
- Šarlatán (začátek)
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!