Ralphina vystrčí pazúriky, o svoj cieľ, Wystanov notebook, bojuje s nasadením dračice. Nevedomky objaví veľmi zaujímavý zdroj informácií.
Dnes Vám ponúkam íverčeky troch poviedok mladého talentovaného chlapíka, ktorý holduje literárnej vede, má povedomie o území gay sveta, ale hlavne... hm... dokáže načúvať bytostiam strápeným „inakosťou“ života, plne ich chápe, akceptuje a „necháva žiť.“ Nájdete ho na webe pod menom Lord Roderik Galant, najnovšie tiež Psisko.
Touto cestou mu ďakujem za zhovievavé pochopenie i možnosť publikovania jeho duševného vlastníctva na tejto stránke.
07.11.2014 (14:00) • Ivetki • Povídky » Na pokračování • komentováno 10× • zobrazeno 1351×
Wystan omráčene hľadel na toľkú nedostupnú krásu a zasa sa mu zaliali zelené smaragdy slaným morom. Žalúdok zovrela ľadová päsť.
Teraz ma vyhodí. Zakňučal, začal sa hrabať na nohy.
„Wysty! Čo je? Prečo máš také červené oči? Čo sa stalo? Plačeš?“ Bernard zarazene zamrkal.
- - -
Je to pár hodín, čo Wystan zdrhol z domu k Bernardovi pred bojom Ralphiny, matky a pani Zdeny. Spomínate? Bolo tam božie dopustenie. Ralphina odmietala uznať pani Zdenu za svoju novú opatrovateľku a jej matka sa pokúšala zlomiť odpor svojej dcéry. Pani Zdena len útrpne počúvala hašterenie, lietajúce argumenty a vyhýbala sa pohľadom obom. Keď sa hlásila na miesto opatrovateľky dievčatka s problémom socializovať sa, netušila, do čoho ide.
„Nie, Fíí, posledný raz ti vravím, Tekla nie je zdravá a tak rýchlo ani nebude. Wysty, ocino i ja musíme preč a pani Zdena od pondelka nastúpi k tebe na opatrovanie. Moje posledné slovo. Môžeš ísť k sebe do izby.“ Rozhodným tónom oznámila matka, vzala zničenú Zdenu do kuchyne na čaj. A možno prileje aj niečo tvrdšie, ukľudňujúce, veď nervy majú už obe na pochode. Musia prebrať podstatné body opatery a nie je ich málo.
Pokorená Ralphina láskyplne vzala uzlíkovú bábiku Ixchel do náručia, zúrivo vypajdala schody, so sadrou to šlo nemotorne. Bola už takmer polnoc, keď nazrela do izby brata.
„No ohromne, nie je doma! Ale čo to tu máme? Bráškov notebook a taký osamotený! Že ti je smutno, maličký, no áno... poď k tete Ralphine, poď, pobavíme sa.“
V očiach svitlo pár čertov. Príležitosť treba využiť. A vôbec, odkedy odhalila bratovu orientáciu, musela sa zamerať na doplnenie informácií týmto smerom. Wystanov notebook môže obsahovať hotový poklad potrebných údajov.
- - -
Polnoc už si dávno podala ruku s jednou hodinou rannou. Nocou kráčali dve zamyslené postavy, medzi nimi Nera. Každý z mužov hĺbal, spomínal, analyzoval. Každý v snahe zhodnotiť nedávno prežité, hľadal možnosť postúpiť v ich rodiacom sa vzťahu - nevzťahu.
Smutný Wystan poočku sledoval Bernarda. Jeho boh dokonalosti mal ruky vrazené do vreciek nohavíc, duchom neprítomný, stratený svetu hlboko vo vlastných mučivých myšlienkach, rázoval nocou k cieľu. Predsa sľúbil odprevadiť chlapca až domov a vyvenčiť psa.
A pred oči Wystana opäť vyskočil obrázok muža len v bielej bedernej rúške, čo narýchlo vybehol spod ľadovej sprchy. Prekvapený vyhrkol: „Wysty! Čo je? Prečo máš také červené oči? Čo sa stalo? Plačeš?“
Vytiahol chlapca zo sedu, palcami jemne stieral slané cestičky líc.
Ticho medzi nimi opäť hustlo, obaja svojim spôsobom vinní...
Wystan poznačený strachom čokoľvek pípnuť, bál sa o priazeň boha dokonalosti, prežieraný obavou z vyhnanstva.
Bernardov jazyk zviazaný tiažou, vnútorný boj racia a tela neutíchal, zúril na pozadí.
Zvíťazili jeho city, gentlemanstvo, nedokázal uniesť pohľad na strápené chlapča s vedomím, že je zrejme on hlavným vinníkom. Musel mu pomôcť, ochrániť ho. Podvedome si pritiahol menšie telo do náruče, uväznil ho v medveďom objatí, pery pristáli v blond hrive. Áno, takto bez priameho očného kontaktu by to mohlo ísť.
„Tak? Povieš?“ šepol do lokní farby svetlého medu.
„B-bojím sa.“
„Mňa? Preboha, nikdy ti neublíž...“
„Bojím sa odpovede... tvojej... ja, chcel som ti predtým ukázať časť môjho sveta... teda aj tvojho, už veríš, že si gay... chcel som ťa hýčkať, priniesť rozkoš... a... a túžil som po tebe, teda stále túžim... ale sa ukrutne bojí...“
„Ach, toto... pssst, prosím, neplač, dosť. A prepáč za útek, som zbabelec... asi... ale Wysty, ty si mi... zmazal identitu, rozfúkal moje dlhoročné ja... ja už nie som asi ja, že? Hmm, áno, ukázal si mi novú časť... bože, ja... bolo to nádherné fyzicky, myslím milovanie i tvoje vyznanie pred tým... kriste, opojné, lichotiv...“
„Čistá pravda, milujem ťa, Bernard,“ snažil sa o pevný hlas.
Stáli v pevnom objatí, Wystan tvár zaborenú do ohybu krku, ovíjal mohutný nahý hrudník milenca, akoby mal nastať koniec svetských chvíľ. Malá dušička sa v ňom triasla, všetko nasvedčovalo konečnému ortieľu.
„Tiež ťa mám rad, Wysty... ale pochop, ja... ja mám záväzky, povinnosti... ja... kurva fix! Ja nemôžem byť s tebou... prosím, snaž sa to chápať. Ja... bože, som tak zmätený... mám rodinu, Marion, starkých, som viazaný k nim, to sa nedá! Ježiš! Ako by som vysvetlil, že... že, som zrazu... iný, že už neplatí starý úzus, že čo? Odchádzam preč? Kam a prečo? A čo Marion?! A... a... ako by som povedal starkým do očí, že som... že... som g...“ nedokázal vysloviť to zásadné slovíčko, ktorým sa svet stal horko-sladkým. Len zúfalo privrel oči, ešte viac utiahol objatie a prišli prvé slzy.
Bytostne cítil chlapcov smútok, zúfalstvo, že mu predsa zlomil krídla lásky, ešte ani poriadne nestihol vzlietnuť. Zrazil ho k zemi odmietnutím.
Prekvapil sám seba, Danu už vôbec nezahŕňal do úvah budúcnosti, sama si podpílila konár.
Minúta, dve, tri? Ticho už raz rozťaté, teraz vážilo tony. Bolesť duší oboch zhmotnená do slaných kvapiek, beznádej, nemožnosť nájsť riešenie, ani únikovú cestu. Nie, tajný double-exit do raja pre dvoch gayov neexistoval. Aspoň nie vo vesmíre Bernarda.
Wystan sa rozvzlykal naplno, vyžraná diera v srdci príšerne bolela, krv plná odmietnutia, hlava bez myšlienok na úspech. Telo ho zradilo, ochabol v náručí boha dokonalosti, stiahol ho so sebou k zemi.
„Tak predsa... zasa zvíťazila výchova... a budeme sa trápiť obaja. A nie! Nevzdám sa ťa! Milujem ťa, láska... akoby som mohol?! Zradiť? Nikdy! Ľúbim ťa... a počkám na teba... je mi jedno ako dlho. Bernard, som len tvoj... navždy, nezabudni,“ súkal slová medzi prúdy sĺz, zeleným smaragdom mizol lesk.
Obaja zničení sa takmer súčasne vrhli po perách oproti. Hlboký, vášnivý, možno až šialený bozk... Wystan ním spečatil vyznanie lásky i sľub čakania a Bernard sa zúrivo ospravedlňoval za odmietnutie a pokorne prosil, žobronil o odpustenie.
Pery už bez citu, opuchnuté, pľúcam zúfalo chýbal kyslík a blížiace sa milovanie by bolo až martýrium, aspoň tak to cítil boh dokonalosti.
Odtiahol sa, odvrátil pohľad, previnilo šepol. „Idem na seba niečo hodiť, odprevadím ťa domov.“ A zbabelo zdrhol. Zasa.
- - -
Pred domom Pettererovcov zaznelo nocou tiché smutné dvojité „ahoj“, Bernard bez jediného pohľadu na chlapca, či dotyku, zmizol so psom v opare tmy.
Wystan stúpal schodiskom, ťahal za sebou zlomené srdce i krvavú stopu bôľu. Jedným pohľadom vo svojej izbe zistil podstatnú odlišnosť. Chýba mu notebook a to by si dovolila jedine...
„Týýý drzá šťanda! Kto ti dovolil vziať m...“ stál vo dverách sestrinej izby, pobúrene kričal druhou, nočnou hodinou.
„Čššt! Neruš, bracho, študujem!“ rázne zastavila príval hnevu.
„Aké študujem! Sprosto sa hrabeš v mojom súkromí! A vôbec! Ako si získala heslo?!“
„Mala som dve možnosti, buď použiť programík na prelomenie hesiel z internetu, alebo ťa skúsiť odhadnúť a tipnúť si. Vsadila som na teba, tvoju priehľadnosť, na prvý raz sa trafila. Heslo malo byť niečo absolútne neočakávané pri tebe, že? No, pokiaľ sme nevedeli, že si gay, to vychádzalo. Css, bráško, tvoje heslo „gaysex“ ma pobavilo,“ posmešne zatiahla, ale očami stále zabodnutá do obrazovky.
Už zúril frustráciou z Bernarda i neotesanosťou sestry, jej netaktnosťou, chytrosťou a vôbec! Vrhol sa po svojom majetku. Ralphina popudene kopala sadrou vpred, notebook zaľahla telom v odhodlaní „zomrieť“ pre pravdu. Pišťanie dievčatka i nadávky mladíka pritiahli oboch rodičov medzi veraje.
„Dosť, obaja!“ skríkol otec, „Ste normálni, hučať nocou? O čo ide?!“
„Malá vychcaná zlodejka mi čorla notebook a sprosto šmíruje moje súkrom...“
„To nie je pravda! Nešmírujem! Vzala som ho z čisto vedeckých pohnútok! Výskum! Chápeš, mami, nie?“ a šteňací pohľad do pléna.
„Neodrbávaj slovíčkami, Ralphina! Ukradl...“ prskal chlapec.
„Počkaj, Wysty. Vysvetli nám to, Fíí,“ matka pobavene zúžila oči.
„No... ja a Ixchel sme nutne potrebovali vhodný zdroj informácií o gayoch... hm, tak sme sa poradili s Mesiacom i Zemou a hlavne sme potrebovali ušetriť čas... tak sme poradu uzavreli a Wystanov notebook vyšiel z toho ako jedinečný, overený a dostačujúci zdroj.“
„Fíí! Už sme predsa spolu diskutovali o gay téme, prečo zhánka po nových info? Akého druhu?“ matka - vedkyňa sa bavila.
„No práve, mami. Chceli sme si s Ixchel prečítať dajaké skutočne hodnotné gay poviedky a Wystan má predsa cit v literatúre. Chápeš?“
„Aha a našla si?“
„No moment, mami, oci! Vy ju v tom podporujete?! Veď jasne vzala súkromnú, zakázanú vec a teraz blafuje!“ Wystan neveril vlastným ušiam. Čo sa tu dnes deje? Je Valpurgina noc, alebo kýho šľaka?
„Vzala... ale sám musíš uznať dôvod... vedecký výskum je tŕnistá cesta, občas aj cez zakázané územia, poznám na vlastnej koži, synak.“
„Mami!“
„Mám dôkazy, bracho má fakt vycibrený vkus na písané slovo! Našla som tri poviedky... a... Wystan, kto je toto?“ Ralphina vôbec nebrala do úvahy protesty brata, suverénne sa pohybovala myškou cudzím územím. Ixchel sedela tesne vedľa... no problem, veď bádali!
Načítala fotku, no skôr mini koláž, otočila k rodičom.
„Hm, autor poviedok, básní... a... povedal by som, jeho svet, torzo jedného z jeho svetov... vraví si Lord Roderik Galant i Psisko,“ neochotne syčal.
„Gay poviedok, že braček. Mami, oci... našla som to, počúvajte.“
Dievčatko začalo nahlas čítať.
„Dobře, pane Tajnůstkáři.“ Přiblížil svou tvář ke mně a opřel si čelo o mé. „A co teď podniknem? Nezajdem někam do tepla? Celej se třeseš. To bude určitě zimou, co?“
„U-určitě. Nepochybně.“
„Zaručeně. Bezpochyby. Jistojistě,“ přihazoval Kazan další synonyma. „Obecně česky natutáč či nabeton.“ Uchopil mě za ruce a bez ptaní si je schoval pod svůj kabát. Držel je tam něžně jako prokřehlé kotě. A já se rozklepal ještě víc. „Příjemný?“ zeptal se tiše.
Neschopen slovní odpovědi jsem ze sebe vydal aspoň nějaké citoslovce. Myslím ale, že i tak byla má odezva všeříkající.
„Jak se najednou hodí znát nějakýho teplouše, co?“
Rozechvěle jsem se zasmál. „Ale... já to nechápu. Listopadová romance přece není gay film.“
„Jo takhle. Ale jestli si dobře pamatuju, ta holka jednomu svýmu bejvalýmu pomohla k sebeuvědomění.“
„Ta musela bejt v posteli děsná, když jí radši utek za chlapem,“ mínil jsem.
Kazan se hlasitě, srdečně rozchechtal. „Nóó... hele, nesuď, co jsi ještě nezkusil. Je teda fakt, že mladý holky to houby uměj. Ale dva chlapi se nic učit nemusej, když si chtěj užít. Je to dost intuitivní. A málokdy to skončí vyloženou katastrofou.“
Vyndal jsem své ruce zpod Kazanova kabátu, zastrčil si je do kapes a o krok od něj ustoupil. „Já ti to rád věřím, ale... Nevím, jestli je to můj šálek kávy. Doteď jsem si ani nevšim, že by mě chlapi nějak přitahovali, před týdnem jsem poprvý líbal stejný pohlaví...“
„Co? Vážně? Tak to jsi zkušenější, než jsem myslel. Já myslel, že před tejdnem ses poprvý líbal s chlapem, a ty už jsi mu přitom líbal i pohlaví! No to zírám!“
„Ty bereš všechno s humorem, co?“ zeptal jsem se. Byl jsem rád, že jsem někoho takového poznal.¹
„Mne sa to páči, tu je ďalší kúsok, mami,“ spokojne pokračovala v prednese.
Kazan stál pod lampou a já v jejím světle viděl, jak přešlapuje a dýchá si na ruce. Rychle jsem k němu přiskočil, zastrčil si jeho zmrzlé tlapky do kapes svého kabátu a dal mu pusu s příchutí jeleního loje.
„To nemáš nic teplejšího na sebe?“ zeptal jsem se starostlivě.
„N-ne,“ zadrkotal zuby. „Můj teplý kabát konvertoval a stal se heterosexuálním. Takže teď už vůbec nehřeje. Zrádce! Za trest dostal zaracha a už se mnou nikam nesmí.“
Zasmál jsem se, vzal ho za ruku a zavelel: „Pojď!“ ¹
„Tak čo poviete? Píše zábavne a zaujímavo. Rozhodne si to celé prečítam. Ešte nájdem inú poviedku... aha, aj kúsok básne.“
Nevěřil vlastním očím. První litery každého verše dávaly dohromady slovo. A ne ledajaké. Bylo to jeho jméno. Jeho! Po „L“ nenásledovalo žádné další „A“, které by mu mohlo dodat naději, že autor nepíše o něm, ale o jeho sestře či jiné Daniele. A že nepůjde o pár milých, přátelských rýmů, to mu došlo velmi záhy. Jak totiž bez zvláštního přičinění zjistil, zdobné „N“ tvořilo začátek slova, jež se v básních „pro kamaráda“ obvykle nevyskytuje – nahá.
Dan si nebyl ani trochu jistý, jestli chce vědět víc, přesto tušil, že pokud nepřečte všechno od začátku až do konce, nebude mít klidné spaní. Dnes, zítra ani jindy, dokud se nevrátí domů. Už teď ho tenhle hnusný cár papíru odpuzoval, nechápal proto, proč jeho oči naopak přitahuje. Rychle, tak aby ho mohl co nejdřív roztrhat a spláchnout do záchodu, četl:
Daňčí půvab svedl muže,
ambrou voní horká kůže,
nahá, vlhká těla hoří,
ibis bez per v bílém moři,
eros řecký dráždí, mučí,
laskat pevné údy učí.
Nemýlil se! Samozřejmě, že ne. Naději na omyl měl beztak jen několik krátkých vteřin. Zvedl se mu žaludek a na zádech vyrazil pot. Bez okolků báseň zmuchlal, roztřesenou rukou ji odhodil na stůl, odkud se skutálela k zemi, a přikovaný zděšením zíral do prázdna. V hlavě mu jako písty nákladního parníku tepala a hučela jediná myšlenka: Uhání mě teplouš! ²
„Mami! V jeho poviedkach sú otvorené gay sex scény, nie sú pre malé drzé opice, ako je Ralphina!“ Wystan sa konečne spamätal.
„Nie som malá, budem mať jedenásť, pako!“
„Wysty, gay sex sme s Fíí teoreticky prebrali, to je v poriadku, nemaj obavy. Mne sa tiež pozdáva ako autor. Istotne nepohrdnem jeho slovom. Fíí, môžeš mi skopčiť poviedky na USB?“ matka sa usmiala.
„Mne tiež, Fíí, chcem byť v obraze,“ pridal sa otec.
„Jasné, akoby sa už stalo... a posledná ukážka.“
„Musím ti říct jednu velice důležitou věc: i když už v podstatě nepatříš… jak bych to řekl… pod státní správu… tak stejně jsi – v mých očích – pořád moc mláděcí na to, abych… abych si dovolil…“ Safra, to je ale fuška, vysvětlovat zamilovanému pubescentnímu hříběti, že mé úmysly jsou čisté jako lilium a nikdy bych mu nemohl ublížit ani ho zarmoutit, pročež mu teď zlomím srdce a odeženu ho od sebe. Ach jo.
„Je to proto, že jsem ve skutečnosti holka, že jo?“ zakníkal slabě. Zoufalství na nožičkách.
„Ne!“ odmítl jsem to okamžitě. „V žádném případě!“
„Ale jojo. Já to chápu. Ty jsi gay… a já jsem sice kluk, ale v těle holky. Nikdy bys se mnou nemohl nic m-mít.“ Slyšel jsem, jak se mu na posledním slovu zachvěl hlas přicházejícím pláčem. Za celé ty dva roky, které jsme spolu strávili, jsem nezískal vůči jeho slzám potřebnou imunitu. Říkejte si, že jsem zženštilá bábovka, pokud jste nějakým omylem dočetli až sem. Nemohl jsem zkrátka jen tak přihlížet, jak si ničí pleť tím kvantem soli. Zcela automaticky jsem si tedy tu hromádku neštěstí přivinul ještě blíž k sobě a něžně, otcovsky ji políbil do vlasů. Co je to za nový šampon? Nebo kondicionér? Ten ještě neznám…
„Teď mám pocit, že jsi snad vůbec neposlouchal, když jsem ti vyprávěl o svých předešlých vztazích. Chceš, aby to dopadlo stejně?“ domlouval jsem mu trpělivě. „Ale jestli chceš zjistit, jak jsem nemožný, tak prosím.“
„N-nejsi ne-nemožnej, n-nech toho,“ napomenul mě snad už po tisící. Byl takový můj duchovní guru, který mě učil… no, spíš se mě snažil učit… jak dosáhnout osobního štěstí tím, že si uvědomím svou hodnotu a začnu se mít rád. Většina jiných lidí by si za tenhle „koučink“ účtovala těžké prachy.
„To je teď jedno. I kdybych byl nejlepší partie, o kterou se všichni bez rozdílu pohlaví perou… tak by zkrátka nebylo dobré… Bože, Filipe, copak… copak tobě nevadí, že jsem starší než tví rodiče?!“
„V lásce na pohlaví a věku nezáleží,“ odcitoval mě téměř doslovně můj bystrý žáček, „to jsi mě učil ty. Nebo to platí jenom pro jednoznačný p-pohla-vííí?“
„Andílku, no tak.“ Sevřel jsem ho tak pevně, až škytl. „To s tím nijak nesouvisí. Dobře, řeknu ti pravdu, když na tom trváš. Ale asi ti to nebude dávat smysl. Já… já tě mám rád tak moc, že nemůžu být tvůj přítel. Tedy přítel ve smyslu milenec. Protože jinak jsem tvůj přítel! Ach jo, kéž by čeština neměla pro tohle slovo dva významy.“
„Č-čeština mě teď vůbec nezajímá,“ zamumlal a pak popotáhl. „Takže… ty mi nejdřív řekneš, že mě miluješ… a pak že mě máš rád… ale vlastně mě nechceš.“
V poslední chvíli jsem spolkl svou poznámku o přílišném slovíčkaření, která by teď nejspíš nadělala víc škody než užitku, a následně i duchaplný výrok To zatím nemůžeš chápat, protože jsi ještě moc mladý, za který by mi nejspíš vyškrábal oči.
„Vždycky jsi přece věděl, že jsem divnej patron,“ řekl jsem smutně.
„Jo, to jo. A proto tě mám rád.“ ³
- - -
Po poslednom prednese Wystan konečne vydobyl svoj majetok z rúk všetečnice, zlodejky, klamárky. Urazený zmizol k sebe.
Jasne cítil. Musí preč, nedokáže dýchať rovnaký vzduch mesta s Bernardom, so segrou, s Matym, s rodičmi... potrebuje odstup. Hneď. Zdrhnúť po vzore boha dokonalosti.
Zbalené mal do pol hodiny, v kuchyni len rýchly odkaz na chladničke „musím neodkladne do školy, w“. Kamarát býval v Mníchove, snáď bude doma a poskytne Wystanovi exil na pár dní. Keď nie, sú aj hotely. Letenka zabukovaná, letí o dve hodiny, ešte za tmy.
- - -
Už svitalo, keď nohy Bernarda i Nery vyrazili k domu Pettererovcov. Musel späť, musel za chlapcom, všetko vysvetliť, rozobrať a pohovoriť si ešte raz.
Veď hodiny hútal v nočnom lesoparku, spytoval v priamom výsluchu svoje telo, hlavu, dušu.
- - -
¹ Psisko: Vzteklá mrcha
zdroj: http://ivory-doghouse.blogspot.cz/search/label/Vztekl%C3%A1%20mrcha
² Lord Roderik Galant: Sedmdesát procent
zdroj:http://www.odg.estranky.cz/clanky/proza/puvodni-prozy---delsi/sedmdesat-procent/
³ Psisko: Chmůrolovec
zdroj: http://ivory-doghouse.blogspot.cz/search/label/Chm%C5%AFrolovec
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: Ivetki (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování
Diskuse pro článek A potom život zastrečkoval... 26. part :
díky, ester, si milá a ja zasa dúfam, že sa Ti zapáči kus mojej fantázie a možno sa k nemu vyjadríš
Vdaka Ivetki za odpoved. Chystam sa precitat si aj tuto tvoju poviedku, tak dufam, ze v nej budes pokraco
ahoj, ester, napísala mu som mail a teraz už musíme len čakať podľa mojich skúseností Lord Roderik, alias Psisko už pár ráz stiahol dočasne tvorbu z webu, aj zmenil blog, ale napokon dal o sebe zasa vedieť a písal pre nás, jeho nadšencov, ďalej... takže sa nádejám a čakám spolu s Tebou, ester
milí moji, mám tu obrovský rest v pokračovaní poviedok, prepáčte lenže moja práca a dočasné zdravotné problémy ma nechutne vytláčajú mimo priestor tvorby a mojej Múze sa to nepáči
myslím na Bernarda i Wystana, lež zatiaľ "visia" na klinci odložení "na potom"... dík za pochopenie
Cau Ivetki, neviem sa dostat na stranku Lorda Roderika, nievies nieco o tom?
No vidíš, to som si ani nevšimla.
Taak pekne píš pretože nemôžeš nás nechať teraz dlho čakať
hojky, Lil, som potešená, že sa Vám obom s PrincessC ukážky páčili, Lord vážne skvele píše
tak Danu sme predsa poslali znovu do špitála, B ju tam odviezol, lebo suseda chcela podať na Danu tr.oznámenie za útok na Ralphinu - yop, Dana bude chvíľku na psychiatrii tlmiť temnú podstatu medikamentami
a veľmi správne píšeš, Dana i Marion ešte podstatne zasiahnu do deja i života Bernarda + ani zďaleka nie sme pri konci príbehu... keď tak mrknem na môj rukou škrábaný hrubý scenár... no sme bajočko v prvej tretine, hi hi
ešte raz dík, Tvoja posledná veta mi zdvihla náladu i ego
zdravím, PrincessC díky za priazeň i trpezlivosť
tiež som poťahovala pri písaní B+W a odpoveď máš v texte... stihne? nestihne?
no Wysty odletel do Mníchova ešte za tmy a Berni na svitaní vyrazil z lesoparku... k domu Wystana je to dobrá hodinka pešo - takže? ale aspoň jedna lepšia správa, najbližšie dni budem mať viac voľna, pokúsim sa napísať toho čo najviac
No dobre... Ukážky sa mi páčili, istotne si ich niekedy kuknem, keď sa budem nudiť pomedzi robením výkresu.
Prišlo mi trochu smutno, keď sa naši dve hrdličky rozlúčili. Ale chápala som to. Berni si musí usporiadať svoje rozutekané myšlienky, na jeho mieste, spravím to isté.
V hlave mi vŕta jedna vec. Čo je s Danou? Nie že by som ju mala v láske, ale zaujíma ma jej osud, čo sa s ňou stalo, alebo ešte stane. A Marion hádam sa ešte objaví.
Niekde v hlbke tuším, že ešte nie sme na konci ich trápenia a koncu sa ani z ďaleka nechystáme.
No teším sa na pokračovanie a tvoje veľké sorry príjmam. Aj keby si kapitolu dala aj neviem o koľko mesiacov, vždy by som ti odpustila. Na dobrý príbeh sa proste oplatí si počkať.
Lil.
Iveeet, no dočkala som sa
Smoklila som za ních dvoch, keď sa rozdelili. Bola som tak ponorená do Wystanových pocitov, že keď som videla, ako mi Ralphina zobrala noťas,zabiť by ju bolo málo
Ukážky sú zaujímavé, má zaujímavý štýl písania. Možno raz, keď budem mať chuť, mrknem
Ale teraz...Stihne ho Bernie? Povedz,povedz,že áno!
prijmite, prosím, moje veľké sorry, pardon, vážne to nešlo skôr
pokus zalíškať sa Vám možno prejde aj s pomocou ukážok tvorby Lorda Roderika osobne mám prečítanú celú jeho tvorbu, veľmi sa mi páči, vyhovuje strunám mojej duše a Lord si na mňa zvesela hrá
príjemné čítanie všetkým zvedavcom
Přidat komentář:
- English Gentleman - 1. kapitola
- Smrťák 3 (1. část)
- Setkání v lese
- The Killing Past (Prolog)
- Smrťák 2 - Kylův život za tajnými dveřmi 1/2
- Zdrávas Maria
- Smrťák 2 (1. část)
- Smrťák 1/2
- Who He Really Is
- Priznanie
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!