OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Agentka: 7. kapitola



Agentka: 7. kapitolaDruhý den na Aljašce. Ag se vrací do režimu, na který bývala zvyklá, s jednou změnou. Zároveň se hned ze začátku dozvíme něco o tom, co naši drahou Agentku děsí ze všeho nejvíce... Přeji příjemné počtení a doufám v nějakou odezvu z řad vás, mých drahých čtenářů.

Agentka

Kapitola sedmá… „Jaký byl běh, Angelo?“

Les… všude kolem byl krásný, pestře zelený les. Kmeny stromů téměř stejně barevné, jako jejich listy, to díky lišejníkům, které se na nich uhnízdily. Dokonce i sluneční paprsky se zdály mít nazelenalou barvu, když pronikaly skrze koruny stromů.

Stála jsem tam a hleděla do očí upírovi. Ty měly jasně rudou barvu, kterou zářily do okolí. Výraz ve tváři byl vážně děsivý. Měla jsem strach. Bylo to iracionální – běžně přece upíry zvládám s přehledem… ale tentokráte jsem byla vyděšená. Brzy jsem si uvědomila proč. Nemohla jsem nic dělat. Jen sledovat nevyhnutelné.

Za upírem se totiž nacházela mužská silueta. Nick! „NE!“ vykřikla jsem ještě, než se upírovy zuby zanořily do jeho krku. Nicholas omdlel a stvůra jej nechala ležet na zemi. Dýchal měkce, ale přece jen… mohl to přežít! Krvelačná bestie už však byla u mě… jeho zkrvavené rty se otřely o mé a já byla najednou… volná! Teď už jsem mohla cokoliv. Ovšem něco se změnilo.

Pálení v krku… tak nesnesitelné! Zděšeně jsem pohlédla na upíra, ale ten už tu nebyl. Zmizel v lese. Přede mnou byl jen omráčený Nicholas. Můj Nick. A já, jako ve snách, se blížila k němu, na rtech krvelačný úsměv. Mé srdce už nebilo… a můj záměr byl jasný.

 

Ag se probudila náhle, v očích čirý děs, když se vymrštila do sedu. Zběsile. Nadlidsky rychle. Spala jen něco málo přes hodinu, ale bylo jasné, že po tomhle znovu neusne. Po tom snu. Pokusila se zklidnit svůj dech a pro jistotu si přiložila prostředníček s ukazováčkem na krk, aby nahmatala svůj tep. Úlevně vydechla, když jej cítila rychle se třepotat pod kůží. Slyšela to, ale potřebovala ten vjem i cítit. Pro uklidnění. Ujištění, že je vše zase v pořádku. Podívala se na hodiny a tiše vzdychla. Bylo příliš brzy.

Ještě se zaposlouchala do zvuků domu, aby se ujistila o tom, že nikoho svým náhlým procitnutím z noční můry neprobudila. Nick i Becky spali klidně, jejich tiché oddechování slyšela stále v tom stejném, poklidném rytmu. Rozhlédla se po pokoji, který byl dlouhou dobu nepoužíván. Jejím pokoji. Nebylo tu už nic osobního. Zavrtěla hlavou a seskočila z postele. Tohle neměla čas řešit. Utápět se v minulosti. Oblékla se do oblečení pro běh, což zahrnovalo černo-růžové tričko s krátkým rukávem a stejně barevné kalhoty, obula si černé tenisky a svázala vlasy do culíku. Následovala jen krátká rozcvička, aby se protáhla, a už mohla v klidném tempu poklusu vyběhnout z domu.

Vdechovala svěží ranní vzduch, který byl nyní, před svítáním, ještě řádně chladný, ale to jí vůbec nevadilo. Vyrazila rovnou k lesu a ignorovala veškeré možné pěšinky, neb ty si vytvářela ona sama, jak jí jen bylo libo. Nerovný terén by byl pro běžné lidi zrádný, ale jí nečinilo žádný problém hledět před sebe a při tom se obratně vyhýbat výmolům, přeskakovat kořeny stromů a uhýbat i před kmeny, které ne vždy rostly rovně. Uklidňovalo ji to. Noční můra byla zapomenuta.

Běžela dlouho, než se zastavila někde uprostřed lesa, vybrala si vhodný strom a začala šplhat po nerovné kůře. Rostl lehce našikmo, takže to pro ni nebyl nejmenší problém i přes větve, které u jehličnanů nebyly zrovna ideálně uspořádány. Vyhoupla se nahoru, téměř až na samotný vrchol, a usadila se mezi ostrými jehlicemi, které ji však jen šimraly po kůži, což mohlo být lehce rozptylující, ale ona byla zvyklá i na horší podmínky. Rozhlédla se kolem sebe. Strom, který vybrala, byl ideální. Vysoký tak, že viděla azurové nebe i vršky mnoha jeho soudruhů. Zhluboka se nadechla, odpočívajíc v podřepu na tomto velikánovi. Byla doma. A byla tu šťastná.

Vracely se jí vzpomínky na to, jak krásné okamžiky tu prožívala. Ano, většina vzpomínek sice byla prosycena strachem ze sebe samotné, ale… přesto to byly ty nejlepší chvíle. Ty první. Smutně si povzdechla nad faktem, že nyní už nejspíše skončily ty chvíle, kdy mohla s Nickem vyrazit ráno za svítání na túru, jen tak procházet lesem či po nedalekých horách, a k večeru se vrátit zpět. Rebecca jí v tom každopádně překážela a ona si nedokázala představit, že by městská slečinka někdy vyrazila s nimi. Odfrkla si a začala se spouštět dolů, když ranní paprsky slunce pohladily její světlou kůži. Byly ostré, tady nahoře každopádně, a ona neměla v plánu se jim nějak zvláště vystavovat.

Když dopadla na zem a rukama se dotkla půdy pokryté jehličím, měla dlaně poškrábané od drsné kůry stromů. Pálilo to. Na bolest však byla zvyklá. A věděla, že než doběhne domů, zranění se jí zahojí, takže nebude ani terčem zvídavých otázek Nickovy ženy. Každopádně ji překvapilo, že proti její přítomnosti Rebecca nijak zvláště neprotestovala, ba naopak, jako by byla ráda, že se jim v životě objevila nová členka rodiny. Nechápala to. A pochybovala o tom, že někdy pochopí. Ale celkem ji to zajímalo… ostatně, vždy byla známá svou zvídavostí.

Vyběhla zpátky, dala si rychlejší tempo, aby byla brzy doma. Stále jsem tam doma… ač tam bydlí i ona, to bylo zvláštní, ale těmi myšlenkami se nehodlala nijak zvláště zabývat. Nebyly příliš podstatné. Zpomalila až tehdy, když vyběhla z lesa. Tady již byla určitá pravděpodobnost, že ji někdo spatří. Třebas Becky. A ta nesměla vědět, co je Ag zač. Možná by však nebylo tak špatné, kdyby to věděla… tu myšlenku ihned zahnala. Byla to hloupost. Věděla, že své tajemství musí uchránit přede všemi. Mimo Charlese a Nicka. Oni jediní směli vědět.

„Jaký byl běh, Angelo?“ zeptal se její domnělý otec, když za sebou zavřela dveře a skopla boty v předsíni.

„Osvěžující,“ usmála se na něj Ag a vdechla vůni smažených vajíček. „Je vzhůru?“ zeptala se již obezřetněji a tišeji.

„Ano. A ví, že s námi snídat nebudeš, neboj,“ ujistil ji Nick.

„Skvělé. Nevím, jak bych to vysvětlovala – a tuším, že znepřátelit si ženu, se kterou teď sdílím domácnost, odmítáním jejích lahůdek, by nebylo moudré,“ zašklebila se na něj trochu kyseleji, než bylo nutné, aby mu připomněla, jaké problémy jí činí předstírat, že je obyčejný člověk.

„Informoval jsem ji o tvém zvláštním režimu stravování, který musíš dodržovat vzhledem k nutnosti tréninku,“ řekl jednoduše s pokrčením ramen. „Ale mohla bys přijít za námi do kuchyně,“ vybídl ji, když se chystala vydat po schodech nahoru. Nechápavě se na něj podívala. „Dobré vztahy se spolubydlícími,“ pokrčil rameny, než se vydal do kuchyně.

„Budiž. Jen si hodím sprchu.“


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Agentka: 7. kapitola:

3. Mata přispěvatel
11.08.2015 [17:34]

MataPříjemná kapitolka (tedy až na ten sen na začátku, ten byl poněkud znepokojivý). Dost mě zajímá, cože je vlastně Ag zač i když něco maličko tuším. Jinak se mi moc líbil popis lesa, toho jak tam běžela, bylo to... prostě přirozené. Emoticon

2. Ver přispěvatel
03.06.2015 [11:56]

VerNeytiri: Ach ano, tohle je samozřejmé, ale hlavně... je tam i detail, který prozrazuje více o tom, co je Ag vlastně zač. Ač to je v náznacích už několikrát řečeno, jen některé detaily ohledně jejího vlastního druhu se dozvídáte postupně. Emoticon Jsem ráda, že se stále líbí...

1. Neytiri přispěvatel
03.06.2015 [11:50]

NeytiriDobrý! Ten sen byl hodně zajímavej a docela chápu její obavy, že by Nickovi nechtěně mohla ublížit... Snad se to doopravdy nestane, ale čtenář nikdy neví, co má autor přesně za lubem... Že? :)

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!