OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Alter ego - 3. kapitola

09.02.2014 (17:00) • Diablo • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 984×

3. kapitola

Další ráno mě probudil Jimmy, který mi skákal po posteli. Křičel a mával kolem sebe rukama, až byl v obličeji rudý. Dnes měl narozeniny. Popadla jsem svého - nyní již osmiletého - brášku a svalila ho k sobě do postele. Smál se, když jsem ho začala lechtat. „Všechno nejlepší, blázínku!" Kopal kolem sebe nožkama a jeho černé vlásky se s mými blond promíchaly.

„Jo, kámo, všechno nejlepší," zabručela Catherine. Ona tu ještě je? Ach jo. „Jo, jsem tu a slyším tě, Mio." Někdo nám tu vstal levou nohou napřed. Pustila jsem Jimmyho a vyšoupla ho z pokoje, ať se jde nachystat do školy. S pískáním si odposkakoval do svého pokojíčku.

„Tak co se děje, Catherine? Co máš za problém?" zeptala jsem se jí, když jsem zaklapla dveře.

„Já chci mít taky narozeniny," řekla s pohledem zapíchnutým do podlahy.

„Hloupost, nejsi, takže nemůžeš mít narozeniny."

„Ale já jsem, Mio! A chci mít vlastní život. Já chci žít."

O tomhle jsem se s ní vůbec nechtěla bavit. Nachystala jsem se a ani se na ni nepodívala. Přesto jsem věděla, že tam pořád je.

Ve škole ke mně doběhl Simon. Jeho husté hnědé vlasy byly během rozcuchané. Blýskal na mě zuby z jeho stodevadesáticentimetrové výšky. Nebyl žádné párátko. Měl široké ramena a pěkně vypracované svaly. Spousta holek ve škole mě nesnášela za to, že jsem s ním kamarádka.

„Hmm... ten se mi líbí," zavrněla Catherine. Zapomeň!

Simon se ke mně zhrbil, až byly jeho zelené oči přímo naproti mým. „Nazdárek, Mio!" zakřičel.

„Ahoj, Simone. Nemusíš tak křičet. Jsi přímo u mě," smála jsem se a odstrčila ho od sebe.

„Jak se má náš fešáček?"

„Jak se máš?" zeptala jsem se a snažila se ignorovat Catherine v mé hlavě. Simon se zase narovnal a dal mi ruku kolem ramen. Cítila jsem na sobě naštvané pohledy procházejících děvčat.

„Já? Skvěle. Ty už jsi ve škole, nic mi tedy nechybí," řekl, když mi bral batoh ze zad.

„Ó, jaký gentleman!" Je to kamarád, Catherine!

„Simone, prosím tě, půjčil bys mi, prosím tě, sešity, abych si mohla opsat zápisy?" Zase se na mě zazubil.

„Jasně. A co kdybych večer došel, abych ti pomohl se to doučit?" navrhl.

„To je super nápad, kocoure!"

„To bych byla moc ráda," s vděkem jsem se na něj usmála. Zajiskřilo mu v očích.

„Tak fajn, stavím se v sedm?" Zastavil se před mou třídou. On měl pokračovat do tělocvičny.

„Dobře, tak platí," pokývala jsem hlavou. Simon mi podal batoh a rozloučil se poplácáním po zádech. V hlavě se mi ozýval nadšený výskot Catherine.

„Tak to je bezva, Mio. Všimla sis, jak po tobě kouká?" radovala se, když jsem šla na své místo ve třídě.

Večer Jimmy pobíhal po domě se svými narozeninovými dárky. V jedné ruce červné autíčko ode mě, v druhé bagr od maminky. Knížky, které dostal zůstaly v koutě obýváku, kde je po rozbalení nechal. Typický kluk.

Šla jsem se upravit do mého pokoje. Přece Simona - ačkoli to byl kamarád - nepřivítám ve vytahaných teplákách a domácím triku s Mickey Mousem. Oblékla jsem si rifle a modrobílé tričko. Catherine si mě nesouhlasně prohlížela.

„Víš co, kamarádko?" řekla tiše. „Kašlu na to. Chci taky svůj život," vykřikla a vstoupila ze zrcadla do mě.

Děkuju za vaše komentáře a za to, že se se mnou stále držíte. Doufám, že vás nezklamu :)

Autor: Diablo (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Alter ego - 3. kapitola: