Angelic Castle - díl 1. • OurStories.cz ~ naše povídky

Možní si myslíte, že jsem obyčejný člověk. Slabosti, zášť, láska ...... Jenže já nejsem jako ostatní, já jsem ANDĚL.

17.06.2009 (10:00) • Lea • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1291×

„Terri!!!!!!!“ řvala na mně Annie přes celou chodbu. Kdo mě zná, ví, že je normální, že mě pořád lidi o něco prosí. Od takových maličkostí jako např. spravení brýlí až po přičarování nového kabátu. Celá škola to ví, jsem anděl a to už nikdo nezmění. Všichni mi říkají Terri…… a já vlastně nevím, jak se doopravdy jmenuju. Můj životní osud je do puntíků naplánovaný. Mám pomáhat lidem a tak to ve svém srdci cítím. Jinak mám obyčejné lidské slabosti hlad, smutek, žárlivos zlost……. zamilovanost. A jak fungují mé „schopnosti“ ptáte se ? Jednoduše. Vlastním náhrdelník Věčných časů. Tu nejmocnější věc na světě. Stačí se ho dotknout a narostou mi křídla ( ve třídě malinko nepraktické). V tu chvíli jsem anděl, anděl se vším všudy. Můžu ovládat živly, číst myšlenky a tak. Má to malý háček – tenhle „náhrdelník“ musím odevzdávat vždy před písemkami. Což mi vadí!!!!!!

„Copak Annie? Hoří někde ?“ zeptala jsem se.

„Ne ale…..“ oponovala.

„Takže tu máme záplavu?“

„Né Terri jen….. ?“

„Takže třetí světová ?“ Vyhrkla jsem. Baví mě si z Annie dělat srandu. Vždycky strašně legračně zčervená.

„On se na mně kouknul!!!!!“ Vykřikla z ničeho nic, až se všichni na chodbě otočili z námi.

„Mám začít otevírat šampáňo, nebo tak nějak.“ Dloubla jsem si do ní.

„Nech toho Terri! Ty víš, že je to ten pravej !!!!“ Annie protáhla obličej.

„To už jsi říkala i o tom blonďákovi, o tom atletovi ze soutěže o tom číšníkovi z CafeBaru a taky o tom z výměnýho pobytu. Takhle bych mohla mluvit do skonání Annie!!!“

„Jsi zlej anděl Terri! Horšího neznám!“

„Jenže ty znáš JENOM mně!“

„No jo asi máš pavdu! Proč já musím být furt taková!“ Povzdechla si Annie a svěsila ramena.

Ách jo zase jsem to přepískla. To se mi stává pořád. Mé neoblomné argumenty každého přesvědčí a dál mi neoponuje. Jenže já nechci vždycky vyhrávat! To bych byla špatnej anděl!!

„Ale možná je to ten pravý!“ Dodala jsem smířlivě.

„Já si to taky myslím!“ pookřála moje kamarádka.

„Crrrrrrrrrrrrrrrrrrr“ Ozvalo se a já se otočila směrem ke třídě. Začínala nám fyzika. Jak já ji nesnáším!!!! A nejenom jí, ale i učitelku!!!!!

„Takže Terri opět přišla pozdě!!??“ Zahulákala od katedry.
„Poselství z nebe!“ Svému hlasu jsem dala ironický nádech.

Naštěstí už mě dál netrápila a nechala mě sednout si. Šla jsem směrem k lavici a zpívala si jednu dětskou písničku. Vlastně jí nikdo jiný než já nezná. Jenže já si jí pamatuji ...... „odjakživa“

Jednou až mě znovu spatříš,
a splníš všechny úlohy své,
potom se konečně dozvíš,
proč útrapy v životě jsou stále jiná a nové.

Podstatu života ti svěřím,
a zámkem z květin tě obdaruji ,
já ti z celého srdce věřím
a vím, že dobrého anděla z tebe kuji.

Měsíční svit pak dopadne na tvou tvář,
ty povstaneš z mlhy a hlíny
a uvidíš tu krásnou zář
a mých polí nekonečné lány.

Autor: Lea, v rubrice: Povídky » Na pokračování