OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Beauty and the Beast: Save Me XI.



Beauty and the Beast: Save Me XI.Catherine se vydává napospas J.T.ho zlobě, ale jejich setkání se ukáže natolik konstruktivní, že společně s Tess přijdou na to, jak získat vůči nebezpečné Tori alespoň nějakou výhodu.
Velmi příjemné čtení Vám přeji, marSabienna

0.11 TRIUMF

 

Zaparkovala jsem auto v zadní uličce u J.T.ho squatu a nepříliš nadšeně jsem pospíchala nahoru. Našla jsem tam sedět J.T.ho, tak jako vždy, u svých extra výkonných počítačů, v nichž cosi zapáleně hledal. Po ruce měl samozřejmě svoji bezednou mističku s želé žížalami, ze kterých pravidelně ujídal. Tess si připravovala zajisté nějaké nutričně přínosnější jídlo u baru, který používali spíše jako kuchyňskou linku. Oba do toho byli tolik zabraní, že si ani nevšimli nově příchozího návštěvníka, ergo mě.

„Ahoj, vy dva. Tak už jsem tady a nesu úplně čerstvý zprávy přímo od zdroje,“ zahlásala jsem na pozdrav a postoupila jsem víc do prostoru velké místnosti, aby mě oba viděli.

„Zdarec, Cat,“ přivítala mě Tess vstřícně a pohodila ke mně aspoň hlavou, když neměla volné ruce.

„No čau. Jaký čerstvý zprávy? Tys zas viděla Vincenta? A proč za mnou ještě ani jednou nebyl, kruci! To mě vážně uráží,“ stěžoval si J.T. opravdu rozmrzele a při tom se u toho otočil na kancelářské židli nejprve ke mně a pak zase zpátky ke svým technickým hračičkám. Přestože jsem tenhle jeho lhostejný přístup vůči mně jaksi nechápala, jelikož jsem spíš očekávala, že na mě spustí další salvu svých výčitek, nakonec jsem byla vlastně jedině ráda.

„Než jsem mu stačila říct, že jedu k tobě a že už o něm víš, tak zmizel zase pryč. Já nemůžu za to, že se chvíli nezastaví. Ale to se snad dá pochopit, když Tori zmizela z nemocnice a Vincent nemá ponětí kam. A ještě navíc, když od ní naposled slyšel něco v tom smyslu, že se Vincentovi pomstí za to, že ji zradil,“ oznámila jsem jim oběma, ačkoliv jsem mluvila cíleně na J.T.ho. Ten dosud nespokojeně brblal takovým pasivně agresivním způsobem na moji osobu, což se mi dvakrát nepřimlouvalo, jelikož já nic z tohohle ovlivnit nemohla.

„Jak jako zmizela? Nemohla se přeci jenom tak vypařit z nemocnice, když má prostřelený stehno, ne?“ zděsila se Tess, poněvadž i ona si krystalicky zřetelně uvědomovala po tom jejich vzájemném střetnutí, že je Tori skutečně nefalšovaná, krutá hrozba, s níž není radno si zahrávat. 

„Kdyby se Vincenta nepotřebovala zbavit, tak je v té nemocnici ještě teď. S těmi prostředky, kterými Tori disponuje po otci, to pro ni nemohl být problém, aby ji přemístili někam jinam a měli ji přitom pod lékařským dohledem,“ opáčila jsem věcně a mezitím jsem ze sebe sundala všechny záhřevné svršky, kvůli kterým jsem se zlehka opotila, když jsem vešla do J.T.ho řádně vytopeného apartmá.

„Takže to si ta psychopatka začne co nevidět běhat po městě a ohrožovat jeho obyvatele? To ji Vincent nedokáže vystopovat?“ vložil se do toho i J.T. značně rozezleně a s nakrabaceným čelem se otočil opět čelem ke mně.  

„Kdyby tu byl, tak by ti to určitě vysvětlil líp, ale…“

„No tak proč tu, ksakru, není?! Fakticky mě hodně štve, že za tebou běhá jako pejsek a za mnou nebyl schopný přijít ani na pět minut, aby mě pozdravil a řekl mi, že je zpátky! My jsme spolu byli zadobře, než odsud odešel!“ vztekal se J.T. dál a z jeho zachmuřené tváře se dalo snadno vyčíst, že se ho to úzce dotýká. Tomu jeho neskrývanému rozhořčení jsem naprosto rozuměla a popravdě mi ho bylo docela líto. Být v jeho kůži, tak se asi nechovám jinak.

„Miláčku, klid. Jsem si jistá, že k tomu má Vincent nějaký důvod. Vím, že jste sice nejlepší kamarádi, ale podívej… jak bys mohl konkurovat Cat, když mezi nimi…“

„Teď už mezi námi nic není.“ Skákali jsme si jeden druhému do řeči, jak byla ta celková atmosféra v místnosti poněkud vyostřená a všichni do jednoho jsme byli rozličným způsobem frustrovaní, což jsme si kompenzovali takhle jeden na druhém. Nevyhovující, ale pochopitelné.

„Ale předtím ano, a mělo to úplně jiný význam než přátelství. Už chápeš?“ vysvětlovala Tess J.T.mu vážně snaživě, aby jeho rozčarování nějak upokojila, ale na něj to nemělo ani sebemenší kýžený účinek.

„Naše dlouholeté přátelství se podle mě snadno vyrovná těm pár měsícům vodění se za ručičky a…“ nedokončil záměrně větu, protože v tom rozčilení mu na jazyk nepřicházela žádná slušná slova, a tak jenom rozhodil bezděčně ruce vzduchem.

„J.T., klidně na mě buď naštvaný kvůli tomu, že jsem ti Vincentům návrat zatajila, ale nevyčítej mi, koho se Vincent rozhodne poctít svojí návštěvou a koho ne,“ upozornila jsem ho důrazně a zabodla jsem se do něj varovným pohledem, který měl dodat mé výtce dodatečnou váhu. J.T. se bystře narovnal a povolil svoje brunátně stažené mimické svaly, když tiše uznal, že mám zřejmě pravdu.

„V tom souhlasím s Cat,“ zastala se mě Tess a dívala se na J.T.ho s takovým výrazem, jako by chtěla domluvit malému dítěti. Proto jsem potlačila svůj pobavený úšklebek a jen jsem svérázně kývla hlavou, abych podpořila tu Tessinu podporu.

„Slibuju, že jestli za mnou Vincent zase přijde, tak mu připomenu, aby se za tebou zastavil,“ udobřovala jsem si pohoršeného J.T.ho, který se začínal tvářit poněkud zostuzeně. „Ale teď by bylo lepší, kdybychom se zaměřili na Tori, protože nikdo z nás nemůže vědět, kdy se zas objeví,“ vrátila jsem se s rigorózní neústupností zpátky k našemu hlavnímu tématu a přesunula jsem se ke gauči, na kterém jsem se rozšafně usadila.

„Myslíš, že na nás může Tori zaútočit taky?“ vydedukovala Tess naprosto správně moji skrytou hypotézu a na jídle dodělávala poslední úpravy, načež si ho i s talířem vzala ke mně na pohovku.

„Vincent si myslí, že to neplánuje, ale tuhle možnost nevylučuje. Tori mu slíbila, že se mu pomstí, a podle Vincenta bude chtít ublížit někomu z jeho nejbližších, takže… jsme v nebezpečí všichni,“ rozvedla jsem její pátravý dotaz, poněvadž oba prahli po informacích.

„Ale je větší pravděpodobnost, že se zaměří spíš na tebe, Cat,“ konstatovala Tess rozpačitě, jak se jí zjevně nelehko něco takového říkalo, ale vyslovit to nahlas bylo absolutně nutné. Uvědoměle jsem jí to souhlasně odkývala a pak jsem si zhluboka oddechla. Tohle vědomí nebylo snadno stravitelné. J.T. na mě momentálně koukal dost soucitně a dál ukrádal ze své misky barevných gumových žížalek.

„Na tom jsme se s Vincentem shodli,“ přitakala jsem její strefné zmínce a nelibě jsem se zašklebila.

„A na čem jste se neshodli?“ povšiml si J.T. senzitivně, že se za těmi mými zvolenými slovy skrývalo něco víc. Na to, že se J.T. někdy zdál víceméně natvrdlý, nejspíš tak působil i na první dojem,  někdy naopak překvapoval svojí nevídanou všímavostí.

„Na způsobu naší ochrany. Vincent trvá na permanentním dohledu. Aby vám oběma Tess zařídila osobní ochranku, a mě chce chránit sám Vincent, aby byl u toho, když si pro mě Tori přijde, a pomohl mi ji zastavit. Já jsem spíš pro to, abychom ji nějak vylákali. Nastražili na ni past a chytili ji a pak se s ní nějak vypořádali. Podle mě je to lepší, než čekat a riskovat, že zase ublíží někomu nevinnému,“ poskytla jsem mu obsáhlou odpověď, která mu objasnila důvody rozporu v našich názorech. J.T. akorát zadumaně protáhl obličej a podrbal se u toho vzadu na zátylku hlavy.

„Máš nápad, čím bychom ji mohli nalákat?“ Tess se evidentně automaticky přiklonila na moji stranu, aniž by si nejdřív promyslela veškeré pozitiva a negativa toho, co jsem se já sama snažila prosadit.

„Nebo spíš máš něco, čím bychom ji mohli nalákat? Protože pochybuju, že po tobě půjde hnedka, co někde vystrčíš nos,“ přeformuloval J.T. původní Tessin tázavý výrok, který mnohem lépe specifikoval a taky můj nedomyšlený úsmysl svedl na daleko schůdnější směr.

„Na to narážel i Vincent,“ podotkla jsem poněkud trpce, poněvadž tentýž J.T.ho postřeh mi o to hutněji naznačoval, že moje představa je o něco méně realizovatelná, než jak jsem si malovala. No jo, střet mezi fikcí a fakty bývá leckdy dost nemilosrdný.

„Není divu, Catherine. Tori v sobě sice část zvířete má, ale tak zkratkovitě jako zvíře nejedná,“ poučoval mě přechytrale J.T. s tím svým profesorským tónem, jenž používal na svoje studenty. Jeho pracovní mentální deformaci jsem ignorovala naprosto stejně, jako i tu Tessinu, jelikož s tím člověk beztak nenadělá nic.

„Jenomže já nemůžu mít Vincenta přes den i noc za zadkem, aby mi mohl být nonstop nablízku, kdyby se Tori rozhodla na mě zaútočit. A ani to nechci,“ opakovala jsem svoje neústupné rozhodnutí také jim a oběma jsem věnovala se stejnou měrou velice nerudný pohled.

„Já to naprosto chápu, Cat, ale je to asi nejrozumnější plán, jak s ní nějak vyrovnat síly, jestli tě napadne,“ rozmlouvala mi nejistě moje infantilní umínění, zatímco urputně žvýkala sousto obloženého sendviče. Vtom se mi v hlavě rozsvítila monstrózní žlutá žárovka, která s každou další vteřinou ochromujícího mlčení nabírala rudějšího a rudějšího nádechu.

„To je ono! Potřebujeme vyrovnat síly! Proč se ale přizpůsobovat jejímu zvířeti, když se ona může přizpůsobit nám!“ vyhrkla jsem ze sebe překotně, že mi bylo sotva rozumět, ale oba dva tu moji slovní šifru nakonec rozluštili, přestože jim to beztak k ničemu nebylo, a zírali na mě i nadále jaksi nechápavě.  

„Cože? O čem to mluvíš?“ zareagovala jako první Tess.

„Přece o tom drahokamu z toho pradávného obojku!“ vychrlila jsem ze sebe znovu s takovou bleskovou artikulací, jak jsem byla absolutně bez sebe z toho zjištění, že na Tori máme takovouhle nepřekonatelnou páku. Až na to… Absolutně netuším, kde se ten drahokam nachází. A hádám, že ti dva také ne.

„Zatraceně, jo! Teďka jsi na to kápla, Catherine. Já jsem na ten drahokam úplně zapomněla. Máš ponětí o tom, kde by mohl být?“ zaradovala se Tess a oči jí zasvítily radostí. Zato J.T. zůstával jaksi mlčenlivý.

„No… bohužel nemám. Vůbec nevím, kam se ten drahokam poděl. Naposledy jsem ho viděla u nás na stanici, když ji kvůli tomu náhrdelníku přepadli na tvoje narozeniny. A pak se po něm doslova slehla zem,“ zapátrala jsem ve své přehlcené paměti, poněvadž dokud tu Vincent ještě byl, pořád se toho dělo až příliš mnoho.

„Nejsi zase tak úplně od pravdy, Catherine,“ ozval se znenadání J.T. a s takovým významným akcentem, že nám oběma s Tess docvaklo, že J.T. o tom drahokamu ví víc, než my dvě dohromady. „Já vím, kde ten drahokam je.“ No prosím, co jsem říkala! S Tess jsme si pouze vyměnily velice výmluvné pohledy, které značily naše entuziastické konsternování.

„Nekecej, J.T. To je skvělý!“ ocenila Tess jeho vědomosti svým osobitým způsobem a usmívala se.

„Tak kde je, J.T.? Musíme ho co nejdřív dostat do rukou,“ pobídla jsem ho, ať nám to tajemství neprodleně prozradí. Byla jsem tím netrpělivým napětím úplně u vytržení. Tess mi to poslušně odkyvovala.

„Vincent ho tehdy zakopal do země. Musí být někde na tom baseballovém hřišti, kde jste tenkrát trénovali na ten zápas proti… už si nepamatuju proti komu, ale je to někde na tom hřišti. Jestli mi Vincent nelhal, ale o tom dost pochybuju,“ odpověděl nám J.T. poněkud zdlouhavě, ale jednoznačně. Sám se u toho nanejvýš radostně, ovšem potutelně culil a v očích se mu odrážela patřičná hrdost, že nám dokázal zodpovědět tuhle cennou informaci.

„Paráda, J.T. Vyzvedneme na stanici detektory kovu a to hřiště pročesáme. Ve třech to najdeme za chvíli,“ zavelela jsem decentně panovačně, jelikož jsem ten drahokam chtěla mít k dispozici co možná nejdříve. A když jsme přišli na to, jak se před Tori chránit, neměli jsme proč na něco čekat. Já jsem to osobně považovala za maximálně urgentní záležitost, což se třeba u J.T.ho podle jeho překvapeného obličeje tvrdit nedalo.

„Jako hned?“ ujasňoval si, jestli moje pobídnutí pochopil správně.

„Jestli máš něco důležitého na práci, tak nechoď. My to s Tess určitě zvládneme spolu samy,“ opáčila jsem mu smířeně a vlídně jsem se na něj pousmála. Skutečně jsem ho nemínila do čehokoliv nutit.

„To sice jo, ale jeden pár rukou navíc se nám hodí,“ namítla na to Tess vzápětí, protože by ho naopak měla raději po boku. Dlouze se na něj přitom podívala s jedním obočím neoblomně zdviženým a na těch pár sekund přestala zpracovávat svůj sendvič.

„Já půjdu,“ zahlásal J.T. troufale a nato vrátil jednu gumovou žížalu zpátky do misky, aby mohl čile vyskočit na nohy jakožto neverbální gesto toho, že je zcela připravený do akce. A tak jsme se všichni sbalili a odebrali ke mně do auta, abychom se co nejdřív přemístili na zmíněné baseballové hřiště.

 

„Něco tady mám! Možná jsem to našla!“ zaječela halasně Tess na celé hřiště, abychom  ji náhodou já nebo J.T. nepřeslechli. Přitom jsem se od ní motala asi na deset metrů a J.T. pátral sotva nějakých pětadvacet metrů ode mě. Za tu téměř třičtvrtě hodinu, co jsme sem dorazili, jsme v areálu hřiště nadělali asi na patnáct děr. Detektor samozřejmě upozorňoval na jakoukoliv drobnůstku s nějakou kovovou částí, takže jsme vykopávali a zase zakopávali jako diví. Pokoušeli jsme po sobě zanechávat co nejnepatrnější stopy, ačkoliv jsme se samotnému pořád sytě zelenavému hřišti zcela vyhnuli, jelikož J.T. zatvrzele tvrdil, že Vincent ho jistojistě někam do rozsáhlé hrací plochy nezakopal. Takže jsme kopali pouze kolem a mezi těmi nevítanými objevy se nacházel třeba benzinový zippo, náušnice nebo třeba lžička. Náhrdelník ale stále nikde…

„Snad už to bude ono,“ zadoufala jsem si mírně sklíčeně, jakmile jsem obratně doběhla za Tess.

„Já bych tolik optimistický nebyl,“ volal k nám J.T. s notnou dávkou ironie, jež se mu vskutku nedala vyčíst. Můžeme tu najít stovky takových zbytečností, které můžeme akorát tak házet přes rameno. I J.T. si přidal do kroku, aby u nás byl co nejdřív a mohl vidět na vlastní oči, co zpod hlíny vyhrabe na světlo světa. Světlo nočního světa. Tess se dala mezitím do kopání, než nás J.T. doběhl, protože bylo pravděpodobnější, že Vincent ten drahokam zakopal do větší hloubky, aby o něj někdo jen tak nezakopnul.

„Někde ho najít musíme,“ zabrblala jsem hořce a zkroutila jsem nespokojeně pusu.

„Jestli nás někdo nepředběhnul,“ přemohla skepse dokonce i Tess, ačkoliv se do toho kopání pustila s o to větší vervou, aby se konečně dostala k tomu předmětu a tahle záhada byla objasněna. Zrovna když k nám J.T. dobíhal s tlumeným dusotem kvůli té všudypřítomné podestýlce listí, v ten samý moment Tess špičkou lopaty uhodila do čehosi dutého. Podle autentického zvuku jsem odhadovala, že ten udeřený materiál bude dřevo. Neverbálním posunkem jsem Tess vybídla, aby ještě jednou zkusila uhodit, nejen kvůli J.T.mu, který nám do toho napoprvé poměrně dosti šustil.

„Vincent dal prý ten náhrdelník do krabičky,“ poznamenal J.T. vzrušeně, když identifikoval podle ozvěny nějaký druh dřeviny. Samozřejmě ten drahokam mohl uložit i do nějaké plechové krabičky, ale detektor by to označil tak či onak. Záhy se Tess sklonila pro ten záhadný předmět, aby ho vytáhla z hlíny ven. Automaticky, s neukojitelnou dychtivostí, jsme se okamžitě sklonili dolů i my dva. Napětím jsem skoro ani nedýchala, když se Tess pomalu dostávala dovnitř krabičky k jejímu obsahu. Doslova jsem hypnotizovala tu kvádrovou, temně hnědou nádobu a tep jsem měla na takové vysoké frekvenci, že mi z toho normálně tepalo ve spáncích.

„Tak už to otevři!“ poručila jsem jí pobouřeně, když ten moment odhalení takhle příšerně protahovala.

„Tohle bude ono,“ zašeptal J.T. roztřeseně, jak se sám nemohl dočkat, až to Tess otevře. Sotva dozněla jeho šeptavá slova, tak Tess odkryla víko krabice a nám všem se zatajil dech. V pouličním osvětlení nás ozářil odlesk blyštivého zlatavého kovu, v němž byl zasazen velkolepý smaragdový kámen.

„Našli jsme to,“ vydechla jsem triumfálně a zaplavil mě pocit nezměrné euforie. Tess vyskočila nahoru na nohy, skoro jako na pérkách, až od ní J.T. málem dostal hlavičku do brady. Já jsem měla reakce o trochu pohotovější, přestože jsem se nacházela v totálním stavu nevěřícného ustrnutí. Musela jsem si na něj sáhnout, abych uvěřila tomu, že ho skutečně máme v našem vlastnictví. Tess mi ho pokorně vložila do dlaně a pak mě poplácala po rameni.

„Ty ho potřebuješ ze všech nejvíc,“ dodala oduševněle a postavila se blíž k J.T.mu, načež ho láskyplně objala.

„Lidi, moc vám děkuju, že jste mi ho pomohli najít,“ ocenila jsem jejich vytrvalou snahu s tónem hlasu překypujícím nebetyčnou vděčností. Tenhle náhrdelník vyrovnal moje šance při jakémkoliv konfliktu s Tori. A taky mě to hlavně oprostilo od Vincentova nepřetržitého dohledu. Možná kvůli tomu druhému podnětu se mi ulevilo mnohem víc, než že se mi zvýšily vyhlídky na přežití, když se spolu s Tori utkáme.

„Měj ho pořád u sebe, Cat,“ nabádala mě starostlivě Tess a povzbudivě na mě mrkla.

„Je to náhrdelník, tak to nebude problém. I když… na můj vkus je docela kýčovitý,“ zhodnotila jsem ho jaksi rozverně, jak mi sotva před pár sekundami spadl obrovský kámen ze srdce. Přestože jsem si ten náhrdelník se zaujetím prohlížela, postřehla jsem, že Tess do J.T.ho nenápadně strčila, aby se taky nějak vyjádřil.

„Sice jsem na tebe pořád naštvaný,… No, na Vincenta jsem momentálně naštvaný ještě víc, ale rozhodně nechci, aby se vám něco stalo. Ani tobě, ani jemu. Takže si ten náhrdelník nech po ruce, ať ho můžeš kdykoliv použít, až za tebou Tori přijde,“ vyslovil se J.T. otevřeně a letmo se na mě pousmál. Úsměv jsem mu bezprostředně oplatila a znovu jsem se vítězně zadívala na ten spásný poklad v mé ruce. Byla jsem vážně přešťastná, že se nám ho podařilo získat.

Zanedlouho jsme zase seděli ve vychladlém interiéru mého auta, abych ty dva co nejdřív odvezla domů a já se taktéž mohla vrátit do svého bytu. Celkem jsem se těšila na chvilku tiché samoty. Ovšem jestli nebude doma už Gabe… 


V dalším díle se znovu objeví Gabe, ale tentokrát zase s úplně odlišným chováním. Je to tak trochu muž mnoha tváří. :D Kdo ho moc nemusí, včetně mě, tak vám stejně nezbude nic jiného, než to přetrpět. :D Holt to nejde jinak. :D 

Všem strašně moc děkuju za přízeň! :) Je to pro mě nemalé každotýdenní povzbuzení! :) 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Beauty and the Beast: Save Me XI.:

3.
Smazat | Upravit | 04.02.2016 [14:11]

Joooooo, tak nedostatku projevů zájmu se u mě vážně bát nemusíš! Emoticon

2. Sabienna přispěvatel
04.02.2016 [14:03]

SabiennaDěkuju ti moc a moc a moc, Theri! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
Ale vůbec si nemusíš lámat hlavu nad tím, co do těch komentářů píšeš, protože mě by potěšilo i pár smajlíků, fakt Emoticon Jakýkoliv projev zájmu Emoticon Emoticon Díííky! Emoticon Emoticon Emoticon

1.
Smazat | Upravit | 29.01.2016 [19:26]

Sabí Emoticon
Věř mi, že VELMI PŘÍJEMNÉ ČTENÍ to opravdu bylo! Emoticon - Koneckonců jako vždy Emoticon
No, Cat opět nezklamala Emoticon

PS: Sice jsem ti do komentáře k tvé předchozí kapitole psala, že zkusím vymyslet něco originálního (tedy - co by pokud možno přesně vystihovalo děj a a tvůj styl psaní Emoticon ) ale doposud mě nic nenapadlo Emoticon Emoticon Emoticon Ale snad se tak stane do příště... Emoticon

Super! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!