OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Blízko smrti - 6. část

25.04.2013 (14:00) • • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 731×

6. kapitola

Cornner City

Meagan, Nathanel, Matt, Diana, Jack i Rebeca s Derekem byli požádáni, aby odešli do domu, než si policisté obhlédnou místo činu.

Ostatní hosty si policie prověřila hned, aby mohli jít domů. Každý byl ze Steliny smrti v šoku.

Než přijeli detektivové, Matt jako šerif měl za úkol postarat se o místo činu. Nepouštět tam nepovolané osoby, aby neponičily stopy. Byla to sice jasná sebevražda, jenže detektivové museli jednat podle protokolu a všechny možnosti vraždy vyloučit.

Derek se nechtěl hnout z místa. Nathanel s Mattem měli co dělat, aby ho odvedli do domu, kde ho uklidňovala Meagan, která byla stejně v šoku jako on. Byla však silnější. Držela se. To na ní musel Nathan obdivovat.

Teď Derek seděl nehnutě na pohovce a sledoval prázdnou skleničku, kde ještě před chvílí byla whisky. „Do háje!“ Zvedl se z pohovky a zlost v jeho hlase byla znatelná. „Ani pitomej dopis, proč to udělala, nenapsala.“ Jeho hněv vybuchl a Derek mrštil skleničkou o zem. Ta se rozprskla na několik kousíčků.

Diana stojící u okna se podívala pohoršeně. „To byla moje sklenička. Jestli tady ještě něco zničíš, vypadneš z mého domu!“

Vložila se do toho i Meagan. „Matko, mohla bys aspoň pro jednou přestat každého komandovat?“ Všichni byli nervózní a zdálo se, že by mohla propuknout nesmyslná hádka.

„Ne, to asi ne,“ všechny si změřila pohledem. „Jdu si lehnout. Nebudu tady přece strašit celou noc jen proto, že ta šílená ženská spáchala sebevraždu. Nechápu, proč zrovna tady. Klidně to mohla udělat u sebe doma. Aspoň by nám nezničila trám ve stáji, který pod její vahou křupl.“

Derek se k ní otočil. Nathan ho zastavil dřív, než mohl Dianu něčím praštit. „Ta žena, o které mluvíš, je,“ hlas se mu zadrhl v krku, „byla moje manželka. Takže o ní takhle, kurva, nemluv! Nebyla šílená!“

Diana okolo všech prošla. „Budu si mluvit, jak chci, jsem ve svém domě.“ Pak šla do svého pokoje. Nechala je tam civět do čtyř stěn a přemýšlet.

Derek se sesul zpět na pohovku, dal si hlavu do dlaní. „Jak já řeknu Sam, že je její máma mrtvá? Nezvládnu to, nezvládnu se o ni postarat.“

„Jsou jí tři roky. Nebude to moc vnímat,“ vysvětlovala Meagan a šla ho obejmout. „Všechno zvládneš. Máš ještě nás.“

„Proč to udělala, Meag?“ Jako by znala odpovědi. Teď se jí zdálo, že Stelu vůbec neznala, kdyby ji totiž znala dokonale, věděla by, že se s ní něco děje. Byla sice pryč čtyři roky, ale dopisovala si s ní. Musela by poznat, kdyby se něco dělo. V dopisech byla vždycky tak veselá a šťastná. Měla z ní radost.

Chvíli bylo zase ticho. V místnosti byl slyšet jen ťukot hodin. Všichni na sebe koukali. Zkoušeli se vzpamatovávat z noční události.

Jack zakroužil krkem, aby pomohl ztuhlému svalstvu. „Musí nás vyslýchat všechny? Rád bych odešel už domů.“

Matt, který stál vedle Nathana, přikývl. „Jo. Bude to krátký výslech. Jednají podle protokolu. Jestli chceš, můžeš jít jako první a pak odejít.“

„Ok.“ Za chvíli přišel policajt a vzal Jacka na výslech. V místnosti zůstala Meagan, Nathanel, Matt, Derek a Rebeca, která byla skoro celou dobu potichu.

„To je strašný, co se stalo,“ ozvala se Rebeca, která měla oči plné slz. Také viděla Stelino tělo. Hned po tom skoro upadla do mdlob. „Pořád tomu nemůžu uvěřit. Jestli pro tebe budu moct něco udělat, Dereku, stačí říct.“

Bezúčastné přikývl. „Díky. Jdu na chvíli na vzduch. Kdyby mě policie hledala, budu v altánu.“ A nasávat alkohol. Ten teď potřeboval. Nutně. Chtěl na všechno zapomenout, a to mu mohla dopřát dobrá whisky. I Matt odešel. Měl v plánu zjistit, jak na tom policie je.

Nathanel přistoupil k chvějící se Meagan a objal ji. „Jsi v pohodě?“ Všiml si, že je Rebeca pozoruje, pak se ale otočila k oknu, aby jim zanechala trošku soukromí.

„Snad jo.“ Opětovala jeho obětí. „Nevěřím tomu, že by spáchala sebevraždu. Zvlášť, když byla těhotná.“

„Lidé jsou nepředvídatelní. Kdo ví, co se jí odehrávalo v hlavě.“

Asi po další hodině došlo i na ně. Do místnosti přišel policajt a první chtěl mluvit s Meagan, a tak si ji odvedl do vedlejší místnosti. Chtěl vědět jen to, jak našli tělo, jestli si nevšimla něčeho zvláštního. Na co jiného by se jí mohl vyptávat, když to byla jasná sebevražda? Sice to potvrdí až zítra patolog, ale všem bylo jasné, jak to bylo. Od výslechu i ona měla chuť na skleničku silného alkoholu.

Šla tedy do obýváku, kde na ni čekal Nathanel s Rebecou, které policie taky vyslechla. Došla k malému stolečku, kde stály skleničky a lahev whisky. „Dáte si někdo se mnou?“ zeptala se, ale všichni zakroutili hlavou.

Bledá Rebeca se zvedla z pohovky. „Pojedu domů. Policie mě vyslechla a tak jsem tu k ničemu.“

„Asi by tě měl někdo odvést,“ napadlo Meagan, když ji viděla. Opravdu byla až moc bledá. Dalo se to pochopit. Stela byla i Rebeci kamarádka. Dřív se kamarádily všechny tři. Meagan si vůbec nepamatovala, co jejich před lety kamarádské pouto rozpojilo.

„Řeknu Mattovi,“ ozval se Nathanel, protože neměl nejmenší chuť s Rebecou strávit nějaký čas o samotě. Stačilo to těch deset minut, co čekali na Meagan.

„Ne, odvez ji ty. Matt je šerifem a má lepší přístup na místo činu. Může nám zjistit okolnosti ohledně Steliny smrti.“

Vložila se do toho i Rebeca. „Nemusíte si tu vyměňovat názory, jako bych byla vaše dítě. Zvládnu to sama.“ Přece tu měla svoje auto. Mohla řídit.

„Meagan má pravdu, Rebeco. Raději až tě někdo odveze. Nevypadáš moc dobře a jedna mrtvá žena už tu stačí.“

Smutně se usmála. „Dobře, když to nebude Meagan vadit.“

„Sama jsem to nabídla, proč by mi to mělo vadit? Ať tě odveze.“

Rebeca přikývla. „Počkám u auta.“

Vyprovodili ji pohledem, když odešla, Nathanel se otočil na Meagan a povytáhl jedno obočí. „Máš chuť se s ní skamarádit?“

„Dřív jsme byly dobré kamarádky, a jelikož se celá minulost vyřešila, nemám co jí vyčítat. Zaslouží si druhou šanci stejně jako ty, ne?“

„Jak myslíš.“ Vůbec z toho ale neměl dobrý pocit. Ženský jsou vážně zvláštní stvoření. Popošel k ní a dal jí pusu na tvář. „Mám pro tebe přijet, anebo budeš spát tady?“

„Odveze mě pak Matt, až odtud zmizí poldové. Nedělej si starosti,“ usmála se, popohnala ho ke dveřím. „Jdi už, čeká na tebe Rebeca.“

„Zavolám ti, až přijedu domů.“

Mattovi trvalo věčnost, než se něco od policistů dozvěděl. Byl sice šerifem, ale stejně ho nechtěli pustit na místo činu. Místo činu patřilo detektivům a technikům. Nechtěli tam mít někoho navíc.

Spatřil hlavního vyšetřovatele a zamířil za ním. Byl to chlápek v šedivém obleku. Připomínal mu postavu Benna ze seriálu Big Ben. „Detektive?“

„Jo?“ ozval se nevrle a otočil se na něho. Když spatřil Matta, poznal v něm šerifa Corner City. „Á, vy musíte být Mathew Ryan.“

„Jo, to jsem já.“ Podal mu ruku. Detektiv se mu představil jako Henry Morison.

„Jak jste na tom?“

„Za chvíli budeme končit. Nic vám k tomu ale říct nemůžu.“

„Vím.“ A pak ho napadla jedna rozumná věc. „Nešlo by zařídit, abych s vámi spolupracoval?“

Morison vyfoukl kouř z úst. „Chcete se pustit do opravdové policejní práce?“

„Jen zapojit. Lidi mě tu znají. Budou raději chtít mluvit se mnou, budou mi víc důvěřovat, a toho bychom mohli využít.“ A já bych se aspoň ujistil, že děláte svou práci správně, dodal v duchu.

„Dobře, ale chápete, že jde jen o sebevraždu. Není to vražda.“

„Chápu to dobře.“ Podíval se směrem ke stájím. „Ale je dost možné, že za smrt Stely může druhá osoba, ne?“

„Zatím to tak nevypadá,“ poškrábal se na čele. „Zvláštní je, že nenechala žádný dopis na rozloučenou.“ Zahodil nedopalek z cigarety na zem a botou ho uhasil. „Nevíte náhodou, jestli neměli s manželem nějaký problémy?“

„Měli občas hádavé období, ale to není důvod k sebevraždě. Manželské páry se občas přece chytnou. Derek svoji manželku miloval, čekali další dítě. Neměl by žádný důvod ji zabít.“

„Stejně ho vyslechneme. Než se prokáže, že jde o sebevraždu, budeme brát na vědomí, že to klidně mohla být chladnokrevná vražda.“

Policie odjela. Nechali u stájí pásků s nápisem Nevstupovat. Museli se tedy postarat o koně, které dali na pastvu, kde byl přístřešek. Přes noc tam mohli zůstat ráno, vymyslí, kam je dají. Doufala, že Sven Ryes, soused a majitel jiných stájí, bude natolik ochotný a zapůjčí jim trošku prostoru ve stájích, kam by mohli koně na příští noc ustájit.

Aspoň na dobu, než policie dovolí znovu vstup do stájí. Měli s Ryesem v minulosti nesváry. Proto se hodně obávala, že její nápad nakonec nevyjde. Zítra se u něj staví a domluví se s ním.

Meagan se snažila od Matta zjistit pár informací, ale nic jí neřekl. Akorát jí oznámil, že bude s policisty spolupracovat. Odvoz v podání Matta se nekonal. Musel ještě na stanici, která byla na druhé straně než její dům. Chtěla jít teda za domácím řidičem Spencrem, ale usoudila, že je to starý člověk a určitě spí. Nechtěla ho budit. Byla rozhodnutá přespat v rodinném domě. Nebyla z toho zvlášť nadšená. Cestou do domu ale potkala Jacka.

„Co ty tady děláš? Myslela jsem, že jsi chtěl jít domů co nejdřív.“

„Jo, ale nějak se protáhnul můj výslech. Pak se mnou chtěla mluvit tvoje máma, která se probudila.“

Protočila očima. „Na co si stěžovala tentokrát? Svítila jí světla od policejních vozů do pokoje?“

„Ne, ale ptala se po tobě. Nemohla spát. Chtěla vědět, jestli tu přespíš.“ Prohlédl si ji a zaměřil svůj pohled na jizvu, která jí vykukovala z výstřihu šatů. Rukou si povytáhla výstřih. Možná si říkala, že jí nebude vadit, když na ni někdo bude zírat, ale jeho pohled ji dovedl k rozpakům.

„Co máš proti Dianě?“

„Nic, jen prostě nejsme jako ostatní dcery a matky. Vždycky jsem si raději rozuměla s tátou. A teď už je to taky pryč.“

Všiml si jejího smutného obličeje. „Co se stalo s tvým tátou? Za celou tu dobu, co jsem tu, nebyl nikde vidět.“

„Jednou udělal jednu velkou chybu a už se z toho nevzpamatoval,“ povzdechla si a pohlédla do okna jeho pokoje. „Sven Ryes, náš soused, ho jednou tak vytočil na dostizích, že vsadil celé jmění na jednoho z našich koní a prohrál. Málem jsme přišli o majetek. Kdyby nebylo Matta, asi bychom skončili na ulici. Otec pak upadl do jakési deprese.“

„Matt je skvělý chlap.“

„Jo, to je.“ Vzpomněla si na něho a musela se usmát. „Svoji rodinu miluje, i když ho Diana nebere za svého syna.“

„A kde je teď?“

„Odešel na stanici. Měl mě odvést, ale to padlo.“

„Proč tě neodvez Nathanel?“ vyzvídal. Doufal, že se pohádali nebo tak něco. Ale to zřejmě ne.

„On odvezl Rebecu.“

„Takže zůstáváš tady?“

„Asi jo, ale nejsem z toho dvakrát nadšená.“

„Jestli chceš, rád tě odvezu.“ A ani nevíš jak moc rád, Meagan, dodal v duchu a doufal, že jeho nabídku přijme. Aspoň bude mít čas na seznámení. Víc jí pozná. Nathanel je jen malou překážkou. Meagan nakonec bude jeho. Diana mu to slíbila.

„Určitě?“

„Jo, stejně to mám cestou. Diana říkala, že bydlíš v domě pro hosty. Nabídla mi, že bych mohl přespat tam anebo tady, ale já odmítnul.“

„Tak dobře. Aspoň to zítra nebudu mít takový kus do práce.“

S Rebecou v autě to probíhalo celkem v klidu. Ani jeden z nich nemluvil. Nebylo nutné mluvit. Ale Nathanel poznal na Rebece, že by chtěla něco říct. Modlil se v duchu, aby nemluvila. Jenže jeho modlitby rozhodně nebyly vyslyšeny.

„Myslíš to s Meagan vážně?“

„Jo.“ Víc jí říkat nemusel. Nic jí do toho nebylo.

„Jsem ráda, že se k sobě chcete vrátit, ale radši bych byla, kdyby se to vyvíjelo jinak.“ Pohlédla na něho. Soustředil se na řízení. Byla ráda, že je zase konečně o něco šťastnější, ale byla přesvědčená o tom, že ona by ho udělala šťastnějším. Ale osud jí to nepřál. Smutně pohlédla před sebe.

„Co tím myslíš?“

„Radši bych byla, kdybych byla na jejím místě já.“

„Sakra, Rebeco! Sama víš, že mezi námi by stejně nebyla žádná budoucnost.“ Totálně ho dokázala rozčílit, ale dobře to skryl.

„Možná se mýlíš.“

„Většinou jsou moje instinkty v naprostém pořádku. A když mi říkají, abych se od tebe držel dál, tak to udělám.“

„Hm… asi bych na tebe měla zapomenout.“ Tak tebe to konečně napadlo?

„Dobrej nápad.“

„Stejně jsem potkala někoho nového. Jmenuje se Brody.“

Tak proč jsi začala tenhle rozhovor? Opustila bys ho, kdybych řekl, že se na Meagan vykašlu a raději budu s tebou? Neřekl to raději nahlas.

„Tak to je super.“ Aspoň přestaneš s těmi řečmi. Stejně si myslel, že to bude jen krátkodobý vztah. Jako ze všemi tady v Conner City. „Doufám, že s ním budeš šťastná.“

„Myslím, že jo. Je to skvělý chlap. Příští léto mě chce vzít na dovolenou na Havaj. Prý mě vezme na svou loď. No není to úžasný?“

A pak mluvila jen o něm. Byl rád, když ji vyhodil před jejím domem a mohl odjet. Než ale vyjel od Rebeci, tak vytočil Meaganino číslo. Ta ale telefon nezvedala. Navštíví ji. Aspoň zjistí, že je v pohodě a nic se jí nestalo. Zkusil jí po cestě zavolat ještě jednou, ale mobil jen vyzváněl.

Když Meagan vyzváněl telefon, seděla vedle Jacka v autě. Vždycky ho nechala vyzvánět, ale nezmáčkla zelené tlačítko. Rozhodla se Nathanovi zavolat až doma.

„Copak, shání tě Nathanel?“

„Jo.“

„Proč to nezvedneš?“

„Protože mu zavolám až doma.“ V autě byla mírně nervózní, pořád si od autonehody nezvykla sedět v autě. Dělalo jí to potíže. „Raději se soustřeď na cestu a nevyptávej se.“ Nakonec to byla ona, která potřebovala mluvit, aby se nemusela na cestu soustředit a bát se. „Chceš v Conner City zůstat?“

Pozvedl tázavě obočí a podíval se na ni, pak se opět soustředil na cestu. „Nechtěla jsi, abych byl zticha a soustředil se na cestu?“

„Jo, ale nějak mi není dobře, když tu takhle sedím. Můžeš zpomalit, prosím?“

„Jak si dáma přeje.“ Zpomalil a odpověděl jí na otázku: „Možná v Cornner City zůstanu, ale nevím to jistě. Chtěl bych zrenovovat hotel Escape, jak už jsem říkal, a potom uvidím. Možná odjedu do New Yorku a odtamtud budu hotel řídit, ale zatím tu zůstanu, než ho úplně zprovozním. Už jsi byla někdy v New Yorku?“

Zajímavé, že se všichni stěhují do New Yorku. I bývala přítelkyně jejího bratra se tam odstěhovala. A ani se nedivila. New York je krásné město, které žije. Ona by tam však žít nemohla. Má raději klid, jako je v jejím rodném městě.

„Ne, ještě ne. Ale možná bych se tam jednou chtěla podívat. Vždycky mě fascinovala budova Empire State of Building.“

„Jo, z ní je krásný výhled na celý Manhattan. Požádal jsem tam svou holku o ruku.“

„A kde ji máš teď?“ Tentokrát to byl on, kdo měl skelný a smutný pohled.

„Zemřela. Při autonehodě.“

Na sucho polkla, když si uvědomila, že by mohla skončit jako jeho žena. Truchlil by po ní Nathanel stejně jako tady Jack? Teď už věděla, že jo. „To je mi moc líto.“ Položila mu dlaň na jeho, která svírala volant.

„Je to už dávno a já na to už dávno zapomněl.“ To ale nebyla pravda. Její smrt měl hluboko zarytou v sobě. Asi na to nikdy nezapomene.

Pak byli opět zticha, než si Meagan uvědomila, že jede úplně jinam, než by měl. „Jacku, asi jsi někde špatně odbočil. Tohle není moje cesta.“

„Já vím. Myslel jsem, že bychom si mohli dát skleničku. Ztratila jsi úplně barvu.“

Zakroutila hlavou. „To není dobrý nápad, Jacku. Odvez mě domů.“

„Bude to jen přátelská sklenička. Potom tě odvezu domů, nebo se snad bojíš Nathanovi reakce, když zjistí, že jsi strávila večer se mnou v baru?“

„Měla bych se snad bát?“

„Já nevím. Je to přátelská sklenička.“

Nakonec souhlasila. Co by mohla způsobit jedna obyčejná přátelská sklenička?

Dereck přišel domů hodně pozdě. Nalil si další skleničku a vrávoravě došel do ložnice. Pořád dokola přemýšlel, jak řekne o Stelině smrti jejich společné dcerce. Nějak to už půjde. Nemusí to přece být on, kdo to řekne. Sundal si sako a hodil ho na houpací křeslo.

„Ano.“ Tohle slovo Stela vyslovila s veškerou láskou, kterou v sobě měla. Řekla, že s ním bude žít navěky bez ohledu na to, co se bude dít. Ve zdraví, nemoci i v dobrém a zlém. Proč tenhle slib porušila? Proč mu neřekla, že se něco děje? Že má nějaký problém a potřebuje pomoct? Vždyť on by ji rád vyslechl, pomohl by jí a mohli by zase žít šťastně. Do prdele!

Teď k ní cítil takovou nenávist za to, co udělala. Nedokázal to přijmout

Upil ze skleničky, kde měl zlatou tekutinu. Vůbec nevěděl, co pije. Hlavně, že mu pomalu začínala pomáhat zapomínat a uklidňovat vztek, který v sobě dusil.

Rozsvítil lampičku a pak si všiml bílé obálky položené na černém povlečení. Na obálce bylo napsané jeho jméno. „Takže nakonec jsi mi dopis napsala?“ Vzal obálku a rychle ji roztrhl. Vytáhl papírek, na kterém bylo přes počítač napsáno: „Je mi to líto, ale muselo to tak být!“ Co to je za dopis? Je mi to líto, muselo to tak být? „Ne Stelo, tak to být vůbec nemuselo, kdybys mi řekla o svém problému. Proč jsi mi neřekla, že tě něco trápí?“ Hodil dopis na zem a zavolal policii, která rozhodně bude chtít dopis vidět.

Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Blízko smrti - 6. část: