Bubble - Kapitola 8. • OurStories.cz ~ naše povídky

Tak tady máte ode mě tako Vánoční kapitolku. Není až zas tak výjimečná, ale možná je poslední za tento rok. El čeká teda pěkná haluz. Hlavně co se týče toho Zloděje. Je to vůbec zoděj nebo spíše vrah? A i kdyby, tak jaký? Přeji pěkné počtení, když už jsme teda přežili ten konec světa ;) :D :)

24.12.2012 (17:00) • Attia • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 783×

8. Kapitola Zloděj či Vrah?

Strnulá strachem jsem se tiskla ke zdi. Nedokázala jsem zděšením vydat ani hlásku, ale chtělo se mi křičet o pomoc. Co deset sekund jsem se kontrolovala, jestli jsem stále zamaskovaná. Teď jsem nemohla udělat chybu. Šlo mi o život.

Zloděj sešel dolů ze schodů. Už jsem se neodvážila ho pronásledovat. Místo toho jsem využila svůj čas, abych se schovala pod konferenční stolek. Vytáhla jsem mobil. Ale ne! pomyslela jsem si. Mobil se nemaskoval jako já a mé oblečení. S mobilem v ruce jsem zajela pod kus látky hozené kousek ode mě.

Pomalu jsem psala SMS. Psala jsem tam o pomoc, ale nevěděla jsem, komu mám napsat. Na Liama jsem neměla číslo a na policii se dalo jen dovolat. Byla jsem vyděšená.

Kroky se znovu přibližovaly. Tentokrát zloděj dupal skoro všude okolo sebe a naštvaně oddechoval. Docela zuřil a začal sekat do vzduchu. Byl teď už těsně přede mnou.

Máchl tím velkým nožem do vzduchu a málem mě zasáhl. Potichu jsem zasténala. Ale pravděpodobně ne tak potichu, aby to neslyšel.

Sehnul se a koukl pod stolek. Vykulenýma očima jsem ho pozorovala a bála se každého pohybu, co udělá.

Rukou zašmátral pod stolek. Jeho ruka byla těsně před mým obličejem.. Teď už jsem ani nedýchala. Rukou šmátral přede mnou a já se mu pokoušela co nejtišeji vyhnout.

Rukou jsem na mobilu vytočila nějaké číslo a okamžitě ho típla. Jak jsem očekávala, za chvíli mobil začal vyzvánět.

Okamžitě jsem ruku vytáhla zpod látky a nechala tam mobil vyzvánět. To, díky Bohu, upoutalo jeho pozornost a svou ruku zpod stolku stáhl. Koukl se pod látku, kde jsem ještě před pár sekundami měla ruku.

Zvedl mobil a prohlížel si ho. Mobil stále zvolnil tím svým otravným způsobem. Zloděj se naštval a mrštil s ním o zem. Můj mobil, i když je to šrotka, to v klidu přežil. Možná bude mít nějaký ten škrábanec, ale vzhledem k tomu, že mi teď jde o život, mám důležitější věci na práci.

Seděla jsem pod stolkem schoulená v klubíčku asi tak ještě hodinu, dokud jsem neuslyšela třísknutí hlavními dveřmi. I tak jsem tam ještě nejméně hodinu pro jistotu zůstala a až poté jsem se odvážila vylézt.

Stále jsem byla maskovaná. Chodila jsem po domě a důkladně ho prohledávala. Byla jsem strašně unavená. Převlékla jsem se do věcí na zítra do školy, sebrala tašku, mobil a nějaké peníze a vylezla jsem oknem, které vedlo na zahradu.

Naše zahrada byla přes noc trošku děsivá. Velké stromy, které vydávaly při vichru děsivé zvuky, ale také křoví. Některé křoví mělo trní a byly zasazené v jistém pořadí do útvaru malého bludiště. Šla jsem úplně do rohu zahrady a schovala jsem se do křoví, které nebodalo a krásně krylo.

Jako malá jsem si tam zřídila takovou svoji základnu, takže jsem tam stále měla ještě dečku a nějaké ty hračky, co jsem si tam zapomněla.

Dečka byla špinavá, ale suchá a teplá.

Schoulila jsem se tam a pokusila jsem se usnout. Spánek přicházel rychle, ale tělo se budilo pokaždé, když jsem slyšela nějaký zvuk. Po dlouhé době jsem nakonec usnula a kolem šesté ráno jsem vyrazila do školy.

Ve škole jsem byla dost brzo. Ve školní kantýně jsem si koupila malou snídani. Všechny učebny, kromě pár, byly zavřené a jediné, co bylo momentálně k dispozici, byla školní knihovna.

Posadila jsem se ke stolu, vzala si nějakou knížku a začala si ji prohlížet. Bylo tam něco o hmyzu, tak jsem ji hned vrátila a šla zkusit štěstí a zeptat se knihovnice, jestli nemají něco o Andělech Pomsty.

„Dobré ráno. Prosím vás, nemáte tu nějaké knížky o Andělech Pomsty? Nechci žádné fantasy, spíše něco jako encyklopedii nebo prostě něco, z čeho bych se o nich něco naučila,“ začala jsem chrlit co nejlaskavěji na knihovnici. Ta mi věnovala jen divný pohled a pak začla něco klikat do počítače.

„Regál D, polička 3.“ To bylo jediné, co mi svým unuděným hlasem řekla, a pak si opět hleděla své práce.

V tom regálu a v té poličce jsem našla jen pár knížek pro děti. Prohlížela jsem si knížku po knížce, než jsem našla tu, kterou jsem hledala.

Jmenovala se Vše o andělech a dalších stvořeních. Z toho názvu jsem si řekla, že to asi bude ono.

Byla tenká a na každé dvojstraně byl jeden tip anděla nebo jiného stvoření a jeho funkce. Ostatními jsem se nezabývala. Hledala jsem jen jednoho a taky jsem ho našla.

Anděl Pomsty

Anděl, který se dokáže skrýt a mluvit lidem do duše a navádět je k pomstě. Anděl Pomsty si libuje v zabíjení lidí, kteří se nějak protizákonně provinili. Své oběti poté nechá propadnout do pekla. Anděla, který se před vámi maskuje, můžete poznat podle toho, že se obraz před vámi lehoulince chvěje. Je to důsledek nezkušeného anděla, který využívá svou moc, tzv. maskování. Tihle andělé mají jisté poslání. Nikdo neví jaké a ještě nikomu se to nikdy nepovedlo odkrýt. Jakmile přijdete na to, že je nějaké osoba Anděl Pomsty, nemá jinou možnost než vás zabít, nebo si z vám udělat jeho sluhu. Proto je lepší se do takových věcí neplést. Anděl Pomsty vám nabídne pomstu a jakmile ji přijmete, stáváte se jeho dlužníkem. Mohou po vás potom chtít cokoliv. Jedním z darů Anděla Pomsty je vidět pravou tvář člověka. Tak si vybírá své dlužníky a své oběti.

Bylo toho tam napsané ještě více, ale oči mě bolely od čtení. Rozhodně mi to přišlo tak trošku přehnané, když ten spisovatel psal takové ty žvásty. Nevím, co je na tom pravdy, ale moc bych tomu nevěřila. Knížka byla dělaná spíše tak na zastrašení malých dětí či dospělých, než jako zdroj užitečných informací. I tak jsem si ji půjčila na doma.

Jen tak pro zajímavost. Čte to vůbec někdo? Já jen, jestli má vůbec cenu pokračovat, když si to přečte jeden, dva lidi? Když tak zanechte koment, ať vím, kolik vás je. Děkuju :)

Attia

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: Attia, v rubrice: Povídky » Na pokračování