Bullet for my wolf - 6. část • OurStories.cz ~ naše povídky

Po dlouhé době jsem tu s pokračováním. Tento díl je poněkud kratší, ale ty příští se pokusím napsat dlouze.

30.12.2009 (19:00) • RosalieHale • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 2792×

Netuším jak se mi podařilo usnout, ale když jsem se probudila hodiny už ukazovali rovných devět hodin. Vyskočila jsem z postele a natáhla na sebe první tílko a kalhoty, co jsem ve skříni uviděla. Včerejší den se mi nějak nevybavoval, spíš mi přišel jako sen. Do reality mě dostali až zamčené dveře, které jsem nikdy předtím nezamykala.
,,Takže se mi to nezdálo,“ poznamenala jsem šeptem. Ty dny předtím, kdy jsem si stěžovala na to jaká je v téhle vesnici nuda, mi přišly vzdálené, jako by se to všechno stalo před pár měsíci a né včera. S nádechem jsem otočila klíčem a rovnou zamířila ke schodišti. Koupelna, kuchyň a všechny ostatní místnosti stejně byly dole. Tady nahoře byly jenom ložnice a přišlo mi nesmyslné tu nadále zůstávat, ale vyjít ven jsem v tuhle chvíli rozhodně neměla v plánu. Když jsem sešla do jídelny, kde schodiště zcela neinteligentně končilo, poslední schod pode mnou zavrzal. Skoro jsem se sama toho zvuku lekla. Mnohem víc mě ovšem zaskočilo něco jiného. To když jsem zvedla oči od země a rozhlédla se po místnosti. Nadechla jsem se a chystala se něco říct, on mě však předběhl.
,Doufám, že ti nevadí, že jsem se ti vlastně vkradl dovnitř. Ale když bych ti připravil snídani venku na trávě, nevypadalo by to tak efektivně.“
Stále jsem ještě nespustila oči ze stolu, který byl plný jídla, které jsem tady neměla, protože moje obědy se zde skládaly převážně z instantních polévek. Teď jsem si mohla vybrat z čerstvého pečiva, uzenin a to byl jen zlomek. Jedno jsem však nechápala…
,,Kde jsi to byl koupit? Nebo spíš… jak? “
Ne, nečekala jsem, že mi řekne jak se mu to podařilo a také jsem se nespletla.

,,Ále v jednom obchodě. A vezmi si něco dokud to vypadá tak lákavě,“ a s těmi slovy se posadil ke stolu a sáhl po nejbližším kousku masa.
Měla jsem chuť ho podrobit výslechu a zjistit kde to byl koupit, ale nechtěla jsem ho hned ráno naštvat, tak jsem si sedla vedle něj a rozhlédla se po stole. Jedno mi však nepřestávalo vrtat hlavou. Nejbližší obchod je odtud 10 kilometrů a to by tak brzo ráno neušel ani se zdravou nohou, natož se zraněnou. A jedna z dalších věcí, která mi nešla na rozum – kde sebral peníze?

Autor: RosalieHale, v rubrice: Povídky » Na pokračování