OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Čarodějčina dcera [1. kapitola]



Čarodějčina dcera [1. kapitola]V dnešní době už čaroděje nepotkáte v tak hojném počtu jako dříve, ale stále se mezi obyčejnými smrtelníky tyto mystické bytosti pohybují. Stejně jako vlkodlaci, upíři nebo třeba démoni, avšak na rozdíl od nich, se mágové nemusejí před lidmi, dychtícími po poznání tajemna, tak moc skrývat. Když nechtějí, nikdo, kromě jiných nadpřirozených bytostí, je neobjeví. Nahlédněte s mladou čarodějkou Irrain do jejího světa i života a poznejte její příběh.

Čarodějčina Dcera

Dlouhé a téměř ničím nerušené ticho podzimního odpoledne bylo prolomeno. Rozlehlým komplexem opuštěných bytů a ještě opuštěnější a zchátralejší budovy se rozléhalo hlasité klapání podpatků. Ozvěna se kvapem dostala až do vrchních pater, kam měla nositelka vysokých jehel, z přízemní haly, namířeno.

Středně vysokou postavu halil dlouhý uhlový plášť, jenž ženě sahal až ke kotníkům. Při každém jejím rytmickém a rázném kroku, jí ale tmavá látka obnažovala část bledých lýtek. Hlavu, i přes to, že už se nacházela v relativním bezpečí, stále skrývala široká kápě. V závanu větru jí však zpod látky vyklouzl pramen blonďatých vlasů, který se líně pohupoval ze strany na stranu. Tomu, kdo snad jen na chvíli zapochyboval, už bylo jasné, že je to Agnis. Jedna z mála čarodějek v tomto doupěti.

Věděla moc dobře, že budova není ani zdaleka tak prázdná a opuštěná, jak se mohlo na první pohled zdát. A ostatně zchátrale vypadala jenom zvenčí. Také si byla moc dobře vědoma toho, že je z nějakého nenápadného místa pozorována.

Cítila ledové bodnutí pohledu na své šíji. Rozhodla se to ale neřešit, neboť spěchala. Jen se předtím, než se rozešla na kamenné schodiště, s rychlostí a obratností šelmy, otočila přes rameno a zpražila pár hnědozelených očí, hledících na ni ze stínu, svým zeleným, všeříkajícím pohledem. Poté se s lehkostí a grácií sobě hodné rozběhla do schodů.

Když byla po krátké chvíli na místě, na vteřinu zaváhala, než sáhla na měděnou kliku. Zhluboka se nadechla, jako by se potřebovala uklidnit. Zdálo se sice, že je zcela klidná a koncentrovaná, ale v jejím nitru panovala panika. Uběhlo jenom pár vteřin, když přesvědčila samu sebe, že může vejít dovnitř.

Agnis opatrně nakročila jednou nohou vpřed a v okamžiku jí projela lehká vlna magie. Ale na její maličkost neměla žádný zvlášť silný účinek. Přicházela v míru a navíc tuhle ochrannou bariéru pomáhala vybudovat. Cítila ji, ale nemohla jí ublížit. To byl kompromis, který podstupovala dobrovolně.

Vstoupila a rychle za sebou zabouchla. Dost hlasitě na to, aby upoutala nechtěnou pozornost ostatních bytostí v tomto doupěti. Zahnala nutkání otočit se na patě a vykouknout na chodbu, jestli se sem někdo nehrne, ale v duchu nad tím mávla rukou. V menší, skromně zařízené místnosti, byl jako vždy klid. Dnes voněla po čerstvých citrusech a mátě. Blondýnka zatajila dech, když si hned nevšimla dívky, jež byla důvodem jejího příchodu sem. V momentě ji polilo horko a zima zároveň. Přála si, aby se její nejčernější obavy nenaplnily. Posledních pár nocí měla zlé sny a vidiny. Ještě jednou přelétla pokoj lehce nervózním pohledem. Až když se ozval tichounký a důvěrně známý smích, se Agnis uvolnila.

„Přijde ti to směšné? Pořád?“ zaúpěla blondýnka skepticky do napohled prázdného pokoje. „Mně totiž už ani ne,“ pokračovala a rychle ze sebe shodila plášť. Ten přistál na blízké posteli a dál mu nevěnovala pozornost.

Snažila se zastřít ten nepříjemný pocit, byla opět napálená, i když o tu nevděčnici měla strach. Radši se posadila na volnou židli, přehodila si nohu přes nohu a rty stáhla do úzké linky. Zatím byla v pokoji sama. Ale nebude to trvat dlouho a ostatní se také připojí, pomyslela si.

Mezitím si k ní přisedla o něco mladší a nižší dívka, která se v mžiku objevila jakoby odnikud. Oblečená byla prostě a nenápadně – kdybyste ji potkali, jako mladá čarodějka by vám nepřišla. Jednu tvář obličeje měla překrytou dlouhými zrzavými vlasy. Druhá polovina obličeje byla prázdná a bylo proto lehké povšimnout si, že jí cuká jeden z koutků. Dívka horlivě přikývla. „Bylo tě slyšet už z venku,“ řekla nenuceně, ale s jistou dávkou pobavení v hlase.

„Irra-“ Agnis se nadechla a byla by i pokračovala, kdyby jí zrzka neskočila do řeči. Bylo patrné, že Irrain neměla náladu poslouchat narážky na její občasné dětské chvilky. Agnis vlastně byla ráda, že se tím dnes nemusí vyčerpávat, vždy si totiž připadala jako její matka, když jí dávala obdobná kázání. A to byla jenom o necelé tři roky starší. Deprimující představa.

„Dobře, promiň mi. Už to nebudu dělat. Beztak jsem z toho celá unavená a můj přívěšek jakbysmet.“ Usmála se omluvně a zvědavě se k Agnis naklonila. „Tak co tě sem přivedlo, že jsi tak spěchala?“ Odolala nutkání dodat něco ve smyslu, jako by ji honilo stádo Orků, a trpělivě čekala na odpověď.

„Něco se stalo,“ odbyla zrzku Agnis rychle a neurčitě. Možná trochu více hrubě, než zamýšlela. Ale stejně nemůže začít, dokud tady nebude minimálně ještě jeden pár očí. Aspoň ji může trochu napínat, problesklo blondýnce hlavou.

Irrain se opět postavila a nervózně odtáhla záclonu z okna. Už to bylo pár měsíců, co naposledy opustila dveře tohoto pokoje, natož tak celého bytového komplexu. V tomto temném období si nemohla dovolit riskovat. A i když jejím přátelům připadala slabá a zranitelná, měli o ni neustále strach, kvůli jejím démonům a slabinám, tím víc se musela připravit a naučit se hrozbě čelit. To však chtělo čas. Paradoxem však zůstávalo, že nikdo nedokázal s určitou přesností určit, kolik ho ještě zbývá. Něco bylo ve vzduchu. To cítili všichni. Ale otázkou bylo, na co se má připravit?

Zrakem sjela blízké, zchátralé okolí domu, aby vzápětí zjistila, že je neustále pusté a zase se v tichosti otočila ke své přítelkyni. Snažila se na ni moc nezírat, po pár vteřinách radši sklopila zrak. Moc dobře věděla, že odpověď na její otázku z Agnis nemá cenu zdlouhavě dolovat. Až jí bude chtít informaci sdělit, prostě jí ji sdělí. Proto se aspoň ze zdvořilosti, a aby řeč nestála, zeptala, zda nemůže své kolegyni v oboru něco nabídnout.

Mezitím, co se jala chystat vodu na čaj a hledala poslední zásobu kakaových sušenek, se jí na krku lehce rozzářil přívěšek s modrým kamenem. Byl po předešlém kouzle slabý, ale i tak z posledních sil ochotně své majitelce sděloval, že budou mít další, již očekávanou, společnost.

Irrain to nijak zvlášť nepřekvapovalo. Vždy, když k ní přišla Agnis na návštěvu, sešla se u ní v pokoji celá jejich skupina. Natáhla se proto do kredence pro hrnky navíc a opřená o dřevěnou desku pultu, čekala a v duchu odpočítávala, kdy se otevřou dveře.

Uběhlo sotva pár minut a v chodbě za dveřmi se ozval hlubší, ale poněkud veselý hlas: „Tak jsme tady, dámy.“ Etos se neobtěžoval s klepáním, ani podobnými zdvořilostními malichernostmi, prostě otevřel a popohnal malou osůbku před sebou k pohybu.

Opatrnými krůčky vešla asi čtrnáctiletá dívenka s velkými kukadly a oříškovými vlasy. Obě ženy na ni upřely zvědavý pohled. V těsném závěsu za ní se objevil vysoký mladík s delší, světle hnědou hřívou a zářivě se na čarodějky zazubil.

Irrain se na tváři rozlil široký úsměv, když viděla Aydolen. Pokynula oběma hlavou a rychle zalila hrnky s čajem. Agnis si dívku skoro mateřsky prohlédla.

„Je ti lépe?“ zeptala se jen tak mimochodem.

Dívka souhlasně přikývla. Kdyby jí nebylo lépe, tak ještě leží v posteli, nebo už je dávno mrtvá. Ale nic nenamítala. Nebyla moc hovorná. Jediný, s kým se kdy pořádně bavila, byla Irrain. Ale to bylo před pár týdny. Než onemocněla a upadla do hlubokého spánku.

Když bylo vše přichystáno, všichni seděli, měli co pít a co zakousnout, Irrain stočila zrak na poslední prázdnou židli. Na chvíli se nechala unést. Bohužel to neuniklo všímavé blondýnce.

„Zapomeň na něj. Nepřijde,“ procedila skrz zuby, skoro to až zavrčela, a propálila Irrain pohledem. Kdyby jím mohla vraždit, už je mrtvá. To však nechtěla, potřebovala jenom, aby se na ni na chvíli zrzavá čarodějka soustředila a nemyslela na člověka, který jí tak moc ublížil. I když její zasněný výraz tomu vůbec nenapovídal.

Agnis si proto tiše odkašlala, aby na sebe upoutala pozornost a spustila: „Je vám asi jasné, že jsem se sem nehnala pro nic za nic.“ Nadechla se, aby si utřídila myšlenky, a podívala se na všechny, načež se zrakem zastavila na Irrain.

„No tak mluv,“ zahučel Etos. Agnis se ušklíbla, ale nebyla v tom křivém úsměvu ani stopa škodolibosti.

„Myslím, že máme problém,“ řekla naprosto vážně a čekala na prvotní reakce přítomných.

 


Zdravím, jsem tu nová, ale třeba mě někdo bude znát. Přináším příběh, jehož prvotní myšlenka je stará dva roky a nyní jsem se dala do jeho přepisu. Budu vděčná za jakýkoliv komentář, či kritiku, když bude konstruktivní a přínosná. Ráda se poučím.

Tuto kapitolu bych chtěla věnovat všem, kteří dočetli do konce a těm, kteří mě znají a doufají, že (třeba) někdy něco vydám.


Ať se líbí,

Eloran. :))


Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Čarodějčina dcera [1. kapitola]:

7. PrincessCaroline přispěvatel
04.06.2014 [12:25]

PrincessCarolineO čarodejkách som už dávno nič dobrého nečítala. Pekne si sa vyhrala s obrázkami Emoticon
Takže si počkám na pár dielov, aby som zhodnotila, ako zaujímavé to je. Zatiaľ si toho načrtla príliš málo (pre mňa). Takže čakám na pokračovanie Emoticon

6. Eloran přispěvatel
02.06.2014 [16:49]

EloranDěkuji a jsem ráda, že se (zatím) líbí. Emoticon Emoticon

5. TheCyanWolf přispěvatel
02.06.2014 [15:23]

TheCyanWolfOslovila jsi mě, příběh je zajímavý a tvoje vyjadřování jakbysmet, takže se text dobře čte - jde o ten typ povídky, u které si prostě musím počkat na pokračování. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

4. Henley přispěvatel
02.06.2014 [14:56]

HenleyTak tohle je velice zajímavé Emoticon , každopádně si ráda počkám na pokráčo Emoticon

3. Eloran přispěvatel
01.06.2014 [22:40]

EloranFluffy> Děkuji za komentář, jsem ráda, že jsem tě zaujala. Emoticon Doufám tedy, že další kapitoly příběhu pro tebe nebudou moc velkým zklamáním. Emoticon

Ver> Taktéž moc děkuji za komentář. Emoticon Omlouvám se, jestli je to zmatečné. V Er formě píšu takovéto dílo vlastně poprvé a ještě jsem se do ní moc nevžila. Emoticon Emoticon Každopádně se budu snažit postavy nějakým způsobem rozlišovat. I mně totiž někdy dělá problém se v nich orientovat. Myslím, v cizích příbězích. Emoticon

2. Ver přispěvatel
01.06.2014 [21:41]

VerHm... začínáme zajímavě. Rozhodně poutavé, na rozdíl od Fluffy, já magii zbožňuji a čarodějnictví je jedno z mých oblíbených témat. Navíc, píšeš dobře. Pravda, pravděpodobně s takovým stylem mi bude chvíli trvat, než se zorientuji v postavách, ale to je pro mě s mou (ne)schopností rozlišovat lidi typické... Emoticon

1. Fluffy admin
01.06.2014 [20:46]

FluffyMusím se přiznat, že magie a čarodějnictví není nic, co by si mě získalo a povídky podobného typu moc často nevyhledávám. Ale ta tvoje mě zaujala. Emoticon
Přišlo mi, že jsi hezky nastínila prostředí i charaktery, které se v příběhu objeví, a navíc nevyslovená zápletka na konci čtenáře nutí těšit se na další díl, aby se dozvěděl, co bude dál. Emoticon

Takže já si na pokračování ráda počkám. Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!