OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Casanova - 1. kapitola

17.04.2011 (14:00) • Katie • Povídky » Na pokračování • komentováno 12× • zobrazeno 2794×

1. kapitola

Přiblížil jsem se ke své momentální dívce a přisál se na její rty. Zajela mi rukou do vlasů a přitáhla si mě blíž. Ach, jak já jsem zbožňoval ženské chtíče...

Nejprve jsem ji líbal měkce. Pak - když pootevřela ústa - jsem tam vnikl i jazykem. Přizpůsobila se rychle a naše jazyky se proplétaly v chtivém rytmu. Když už mi došel dech, přesunul jsem své rty na její bílý krk a celý ho slíbal. Rychle oddechovala a hladila mě po zádech. Jakmile jsem začal putovat rty do jejího dekoltu, přiložila své ruce na mou rozpálenou hruď a hbitě rozepla všechny knoflíčky na mé košile.

To už jsem se přesunuli k její posteli, kde jsem ji shodil do těch hedvábných peřinek a sundal jí halenku. Přitáhla si mě zpět na své rty, ale já nezůstal pozadu a už už jsem jí rozepínal podprsenku. Když se mi podařilo uvolnit všechny háčky, sundal jsem její krajkovou podprsenku a odhodil ji pryč. Prohlédl jsem si její krásné, pevné poprsí a začal ho laskat. Prohnula se v zádech a nahlas zasténala. Sál jsem její tvrdou bradavku a cítil, jak jsem vzrušený.

Rty jsem pak putoval dál a dál. Slíbal jsem její bříško, pupík až jsem se dostal k jejímu měkkému podbřišku. Zatřásla se. Opatrně a něžně jsem jí sundal saténovou sukni a dotkl se jejího rozpáleného místečka. Zakřičela vzrušením a čekala, co budu dělat dál.

Vklouznul jsem do jejích krajkových kalhotek a polaskal její pahorek rozkoše. Její dech se o hodně zrychlil a nyní sténala pravidelně. Byl jsem už pořádně vzrušený a má obrovská boule v kalhotách, to dávala hodně znát. Přestal jsem ji uspokojovat, protože mě kalhoty dosti tlačily. Pochopila to a přesunula se nahoru. Hladila mě po hrudi a divoce oddychovala. Už jsem chtěl promluvit, že jsou mi kalhoty až příliš moc těsný, když v tom mě osvobodila a rozepla zip, na mých džínách. Oddechl jsem si a mile se na ni usmál. Sundala mi kalhoty a rukou mi přejela po celé délce mého vzrušení. Zasténal jsem. Bylo to úžasné, nechat se každý večer hýčkat od krásných dam, který vlastně ani neví, kdo jsem.

Svojí hebkou ručkou pak najednou a nečekaně vklouzla do mých boxerek a vzala ho do ruky. Znovu jsem zasténal a těžce oddechoval. Po chvilce - když se její ruka začala pohybovat nahoru a dolů - jsem to nevydržel a překulil se znovu na ni. Rychlým pohybem jsem si sundal boxerky, nasadil si kondom a vnikl do ní až nadoraz. Vykřikla a prsty mi zaryla do nahého pozadí. Chvilku jsem počkal, až si na mě zvykne, a pak jsem se začal pohybovat. Sténali jsem oba dva a když se kolem mě začala stahovat, přitvrdil jsem na tempu. Její vyvrcholení přišlo okamžitě a já dosáhl vrcholu jen krátce po ní, když se kolem mě celé stáhla. Vykřikl jsem a nechal doznít ten krásný pocit. Pak jsem se vyčerpaně svalil na postel.

Poslouchal jsem její dech dokud nepromluvila. „Bylo to úžasné," vydechla, „holky měly pravdu, že jsi v tom vynikající."

Pousmál jsem se a podíval se na hodinky. Bylo už půl jedenácté a já si ještě měl udělat úkol do biologie. Proto jsem rychle vstal, posbíral své oblečení, natáhl si ho na sebe a šel ke dveřím. Má momentální dívka se posadila na posteli.

„Jak se vlastně jmenuješ?" zeptal jsem se jí ještě. Zapomněl jsem se jí na začátku optat na její jméno. Vždycky chci znát jména svých milenek, abych si je pak mohl zapisovat. Je to taková moje úchylka.

„Isabella," usmála se.

„Děkuji ti, Isabello, za krásnou noc," poděkoval jsem jí jako náležitý gentleman.

„Já děkuji, Casanovo," zasmála se a poslala mi vzdušný polibek. Vyšel jsem ze dveří jejího pokoje, venku si vzal taxíka a jel do svého bytu.

˜

„Otevřete si prosím své učebnice na straně dvacet pět. Úkol ze včerejška mi odevzdejte na konci hodiny," rozkázal pan Marty a začal přednášet.

Seděl jsem v tom nejzazším koutě učebny a poslouchal profesorův výklad. Na sobě jsem měl jako vždy, ošoupané džíny a nevýrazný svetr. Hlavu jsem měl pečlivě ulízanou na jednu stranu a na očích měl posazené brýle bez dioptrií. Nosil jsem je, aby nikdo nepoznal, že já jsem ten známý Casanova, co se věnuje londýnským dívkám či ženám. Nikdo se se mnou ve škole nebavil a já za to byl spokojený. Nechtěl jsem, aby se kdokoliv ke mně přiblížil blíž jak na dva metry, protože by mohl poznat moji pravou tvář. Všem jsem se vyhýbal a přes den se věnoval studiu. Zato, když se mi v průběhu dne ozvala nějaká dívka či žena z Londýna, která mě poprosila o noční návštěvu, mile rád jsem ji přijal a při tom si nebral žádné peníze či cokoliv podobného. Ne, chtěl jsem jenom uspokojit svoji "dívku na jednu noc" a zároveň tak ukojit i svůj chtíč.

Vždycky jsem si pod vousy usmíval, když nějaký namakaný borec, co chodil se mnou do školy řekl, jak si jeho holka užívala se mnou a jak mu řekla, že nestojí za nic. Dokonce mi i vyhrožoval (vyhrožoval Casonovi), že mi rozbije hubu, jak se lidově říká. Proto jsem byl rád za svoji "denní image". I když občas jsem měl strach, že nějaký kluk či manžel mé dívky na jednu noc, nás přichytá při činu, ale zatím se tak nestalo a já si mohl v klidu užívat nočním radovánkám.

Nehledal jsem lásku a ani o ni nestál. Nikdy jsem s žádnou ženou nebo dívkou nebyl víc jak jednu noc. Jen jednou jsem ji navštívil, uspokojil ji a už nikdy o ní neslyšel. No, možná slyšel, ale rozhodně jsem ji nikdy nevyhledával. Ano, stalo se mě, že nějaká vyhledala mě, ale já ji gentlemansky odmítl a vysvětlil jí, jak se to s Casanovou má. Sice byla ona dívka zklamaná, nebo vy vyhrožovala, vydírala, ale nikdy to nedotáhla dokonce, protože jsem jí prostě dokázal uklidnit a vše jí vysvětlit.

V kapse se mi rozdrčel můj druhý mobil - Casanův mobil. Odběhl jsem do prázdné místnosti a nasadil svůj svůdný tón.

„Ano?" promluvil jsem do telefonu.

„Je tam Casanova?" ozval se vysoký hlásek plný očekávání.

„Ano," pousmál jsem se.

„Mohl by jste prosím přijít dnes večer ke mně, nebo jste už zadaný?" vyptávala se.

„Je mi líto, na dnešek jsem zadaný, krásko, ale zítřek mám volný. Co ty na to?" navrhl jsem svůdně.

„Ach, jistě," vydechla nedočkavostí.

„Kam mám přijít?" zeptal jsem se a vytáhl můj notýsek. Vlastně Casanův notýsek.

„Kolej třináct na Harvardu. Pokoj pět set deset. V kolik vás mám očekávat?"

„Kolem desáté," zamumlal jsem a napsal si adresu do notýsku.

„Dobře," pískla, „budu se těšit."

„Já taky, krásko."

»

__________________________________________

Je to má první povídka na tomto serveru. Doufám, že se někomu zalíbí a že bude mít cenu pokračovat v psaní.

pozn. V mém shrnutí povídek máte fotku Iana alias Casanovi

Autor: Katie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Casanova - 1. kapitola: