OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Dangerous Sea - 4. kapitola

04.04.2012 (11:00) • LoveUfo • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 684×

Všude byla tma a chlad. Umírám, já vážně umírám. To je ironie. Tolik lidí i mých vrstevníků se mě pokusilo zabít a nikdy se jim to nepovedlo. A teď, zemřu rukou boží.
Dítě ďábla zemře rukou boží. Jaká to ironie. Světlo, vidím světlo. V pekle je světlo? Nejspíš ano. Z toho světla mě bolí oči, zavřu je. Zatím nic necítím, css, a já čekal, že se budu škvařit v ...  kotli?

„Žije!" Uslyšel jsem, a pak ... mě někdo políbil? To je vtip? A já myslel, že mě zavřou do toho nejhoršího sklepení. Otevřu oči, ale nic nevidím, všechno je tak jasné a nade mnou se sklání... Anděl. Tak já přeci jen skončil v nebi? Né, to není možné, nikdo jako já neskončí v nebi. Nebo ano? Né, to není možné. Jen mě týrají, abych viděl, oč přicházím, ano, tak to určitě je. Ale je tak nádherná. Anděl s medovými vlasy. Nedokážu odolat, prostě to nedokážu. Musím se jí dotknout, alespoň ji pohladit, i když není skutečná. Ale má ruka jí neprojela hlavou, jak jsem čekal, né, pohladil jsem tu překrásnou tvář a nemohl jsem odtrhnout oči od těch jejích. Kéž by to neskončilo, kéž by, kéž by…

„Pulchra puella," zašeptal jsem. A pak jako bych se propadl do těch pomněnkových očí. A vše se zatemnilo, "přišel čas pykat" bylo poslední, na co jsem pomyslel.
 

    *      *      *

Když jsem se probudila, hořela mi ruka, nebo jsem to tak alespoň cítila, protože ta nesnesitelná bolest, co mi pulsovala v zápěstí... Jako kdyby mi tam někdo položil rozžhavené železo.
Začala jsem křičet a plakat, protože ta bolest byla nesnesitelná.
„Shanty! Shanty, prober se! Co se děje? Co tě bolí? MLUV SE MNOU!" slyšela jsem tátu, ale bylo to jako z dálky. Najednou jsem ztratila vládu nad svým tělem a jako by ji převzal někdo jiný. Mé tělo otevřelo oči, přestalo brečet a posadilo se.
„Shanty? Shanty, co to děláš! Nehýbej se! Shanty! Co to máš s očima?!" Nevěděla jsem o čem to mluví, ale došlo mi to, až když se mé tělo zvedlo a já se letmo zahlédla v zrcadle. Mé oči nabyly stejné barvy, jako měl ten trosečník! Jakmile jsem se zvedla, uvědomila jsem si, že jsem ve svém pokoji. Ale to nebylo všechno. Mé tělo se vydalo ke dveřím, ale táta se mě pokusil zastavit, jenže já ho nadlidskou silou odhodila na druhý konec pokoje! Počkat? Co jsem to právě řekla? To není možné! To musí být sen! Ale nebyl. Byla  jsem při vědomí, ale své tělo jsem neovládala, i když jsem stále cítila tu bolest, nedokázala jsem křičet ani plakat.   Vydala jsem se po lodi až na úplně druhý konec a zastavila jsem se před dveřmi, na které jsem už jednou narazila, ale byly zamčené. Jasně jsem si uvědomovala, že každým krokem bolest v zápěstí polevuje. Natáhla jsem ruku a k mému velkému údivu povolily a otevřely se.

A tam, na posteli, ležel on. Jakmile jsem ho spatřila, otevřel oči a hleděl přímo na mě. Mé tělo se k němu rozběhlo a já se mu zhroutila do náručí. Obejmul mě a políbil do vlasů. A v ten okamžik se stala spousta věcí na ráz. Do kajuty vběhl táta a za ním se řítila Jess, Lexi a pár chlapů z posádky. Všichni vypadali vyděšeně, a co teprve ten šok, když mě tam uviděli.      Dále si už nic nepamatuju, ale Lexi mi to popsala tak, že jsem začala zářit. Ano, přesně tak, nedělám si srandu. Začala jsem zářit a to světlo stále sílilo, až si museli všichni zakrýt oči, jen on se na mě stále díval s úžasem ve tváři. Pak, z ničeho nic to přestalo a já ležela v bezvědomí vedle něho.

Ani on nebyl při vědomí. Mé zápěstí bylo celé od krve. Lexi se jako první probrala z omámení a přiskočila ke mně, začala mi omývat ruku vodou, která byla ve sklenici na nočním stolku.
Jeho chlapi z posádky odnesli do vedlejší kajuty a mně začali čistit zápěstí. Jenže jako by toho nebylo málo, žádná rána tam nebyla! 
Nevím, kde se to tam vzalo, ale místo řezné rány, nebo něčeho podobnýho tam bylo TO.

Ahoj. Vím, že tato kapitolka je o dost kratší, než předchozí, ale chtěla jsem to udělat trochu napínavější.

Doufám, že se to povedlo a budu vděčná za každý komentář.

P.S.: Pulchra puella je latinsky a znamená to nejkrásnější dívka.

LoveUfo

Autor: LoveUfo, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dangerous Sea - 4. kapitola: