OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Dangerous Sea - 6. kapitola

11.05.2012 (19:00) • LoveUfo • Povídky » Na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 701×

Je to již týden, co jsem vstala z mrtvých. Táta o mě měl přehnaný strach a pořád mě obskakoval, bylo to milé, ale trochu otravné. Po dlouhém přemlouvání jsem dostala svolení vstát z postele a konečně si protáhnout nohy, no vlastně celé tělo. Bylo to tak zvláštní, všichni na mě zezačátku koukali jak na boží zjevení, tak jsem si přes zápěstí uvázala obvaz nebo šátek a za chvíli to bylo v pohodě. Co se týká Lexi, tak je snad ještě prdlejší než předtím. Byla tak veselá, až jsem se bála, jestli nenašla klíč od skříňky, kde chlapi schovávají alkohol a podobné „uvolňovací látky“. Když jsem se o tom před ní jen zmínila, tak protočila oči.

„No tak Shanty! Jsem jen ráda, že žiješ. Víš jak to bylo strašný, když jsi byla mrtvá? Uf… už mi to nikdy nepřipomínej, ale když jsi se tak příhodně zmínila o té skříňce plné pokladů, tak klíč jsem opravdu našla,“ řekla a zazubila se na mě. Panebože, já to věděla, ona se určitě něčeho napila nebo - z přemýšlení mě vytrhl její hlas

„Ale no tak, Shanty, přece si nemyslíš, že jsem takový sobec, že ne?“ řekla a vrhla na mě štěněčí oči.

„Samozřejmě, že jsem na tebe počkala, takže mě tak napadá… Kdy to zkusíme?“ Nějak jsem se v tom ztrácela a přemýšlela jsem o čem mluví, vždyť je jí čtrnáct let, no dobře skoro patnáct, ale stejně… to už chce být ožrala?

„Kdy zkusíme co?“ zeptala jsem se s nechápavým výrazem.

„Pane bože Shanty! Co myslíš? Přece alkohol!“ zavýskala nadšeně, ale já její nadšení nesdílela. Je mi šestnáct, alkohol jsem nezkusila a ani po tom nijak zvlášť netoužím.

„Lexi, já na tohle nejsem a pokud vím, tak ještě nemáme na alkohol ani věk,“ řekla jsem jí s notnou dávkou výčitek v hlase.

„Nebuď labuť Shanty. Možná sis ještě nevšimla, ale já mám výborně přesvědčovací metody,“ řekla a šibalsky na mě mrkla. A jéje.

 

* * * * *

 

„Shanty! Shantynko mojé! Kdepak jsi? Já mám náápad! Poležeme na stěžéň! Potom skočímé a ty tvoji motýlci nás uloží do postýlky!“ smála se Lexi a plazila se po podlaze ke stěžni.

„To víš, že jo, ty můj Lexíčku Rexíčku! A pak nám motýlci pujčej křidýlká a mi budeme z nebe blinkat tatínkovi do kajuty!“ začala jsem blekotat a hystericky se smát na celé kolo. Lexi mě opravdu přesvědčila, ale říkala, že si jen cucneme a hned půjdeme, což jsme měli také v plánu, ale pak se to tak nějak trošičku zvrtlo no a my tu teď tancujeme po palubě a hrajeme si na motýlky. Popravdě by mě zajímalo, kde všichni jsou, když sem ještě nevtrhli. To jsou na opilce tak zvyklí, že si nás nevšimli? Je to možný.

„Jakej Rexíček? Já ti dám ty… ty… flaško!“ zakřičela na mě a snažila se, aby vypadala rozzlobeně, což se jí moc nedařilo, poněvadž se stále smála.

„Ale to se nerýmuje! Shanty a flaška? To ti ten alkohol sežral všechny mozkový buňky, nebo co?“ zeptala jsem se a byla jsem na tom podobně jako ona.

„Já vím, ale na Shanty mě nic nenapadlo a ty tu flašku stále držíš v ruce tak co! A teď polezeme na tu stěžeň, jo?“ řekla a pokoušela se na mě vrhnout štěněčí pohled, ale já se bála, aby na mě nevrhla něco jiného.

„Tak jo! Jupí! Budeme lítát!“ zvolala jsem a začala se potácet ke stěžni. Pokoušeli jsme se na ni vylézt, ale věřte mi, když jste opilý, tak to vůbec nejde. Sklonila jsem se nad své zápěstí, kde zmateně poletovali motýlci, no jo, asi jsou na tom jako já.

„Halo! Motýlci! Potřebuju postrčit nahoru. Pučte mi křidýlka.“ Říkala jsem hlasitým šeptem.

„Shanty, Lexi! Co to má znamenat?“ uslyšela jsem za sebou tátův naštvaný hlas. Ke vší smůle jsem v ruce stále držela z většiny prázdnou flašku.

„Tatí! Oni mi nechtěj půjčit křidýlka!“ fňukla jsem a začala popotahovat. Přitáhla jsem si k ústům flašku, ale něž jsem se nadála měla jí v ruce Lexi a hlasitě polykala její obsah. Když dopila, zvedla láhev vítězoslavně nad hlavu a zvolala:

„Sem vítěz!“ a začala tancovat. Táta jen stál s vykulenýma očima a vypadalo to, že to s ním každou chvíli šlehne. Přidala jsem se k Lexi, zahákla jsem se jí za rámě a běhali jsme dokolečka.

„Ha, ha Shanty, víš, že vypadáme jako slepice? Ko, ko, ko, ko, dák!“ řvala Lexi a řehtala se u toho tak, až jsem si myslela, že to neustojí. Což se také stalo a poněvadž jsem do ní byla stále zavěšená, letěli jsme obě. Válely jsme se po zemi, když jsem se najednou sekla, zamračila se a povídám:

„Lexi! Já nechci být slepice! Já se slepiček bojím. Maj takový ostrý zobáky a špičatý drápy a… nééé slepicé!“ úplně jsem si představila, jak po palubě pobíhá obří slepice a snaží se mě slupnout jako žížalu. Ne!

Táta se konečně probral a zavolal na chlapy z posádky a Jess. Společně přiběhli ve chvíli, kdy se Lexi válela na zemi smíchy a já pobíhala po palubě a křičela, že nejsem žížala.


Chlapi nás vzali a odnesli do kajut. Celou noc jsem zvracela a bylo mi jasné, že nejsem jediná. Já tu Lexi zabiju!

Když jsem konečně usnula, tak to nebylo na dlouho, protože po hodině jsem se zase nahnula nad kýbl. Přísahám, že jestli přestanu zvracet, už se alkoholu nikdy nedotknu.

A někdo tam nahoře mě nejspíš vyslyšel, protože tu noc jsem zvracela naposledy. Když jsem se ráno vzbudila, měla jsem příšernou kocovinu. Co se včera dělo? Bože, doufám, že jsme neudělali nějakou blbost. Za chvilku půjdu vynadat Lexi za to, že mě do toho namočila. Jo, za chvilku. S touto myšlenkou jsem opět usnula.

Autor: LoveUfo, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dangerous Sea - 6. kapitola: