Romantická a velmi něžná kapitola. Co dělat s dívkou, která je nezkažená a netuší, co obnáší polibek? Pokud muž nemá svědomí, dá se s ní dělat opravdu všechno. A co může být lepšího než zprznit nevinné děvčátko? Curtis je sám sebou a jen on ví, proč se rozhodl tak, jak se rozhodl a co má pro svou Charrie připravené.
22.01.2013 (19:00) • Chensie • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1112×
Defekt - 10. kapitola
Seděla jsem ve stanu a celá jsem se chvěla, když mě Curtis mlčenlivě pozoroval. Několikrát ke mně natáhl ruku, aby mi setřel stále padající slzy, ale já se od něj odtáhla a schoulila ještě víc do sebe. „Chci za svým otcem… Chci za otcem,“ opakovala jsem bezmocně a objímala si kolena.
„Dostaneš se k němu, věř mi,“ povzdychnul si Curtis a promnul si kořen nosu. „Jen ne teď, je ještě brzo…“
„Když ne teď, tak už nikdy!“ rozbrečela jsem se. „Chcete ublížit královské rodině!“
Curtis se zarazil. „Řekl to jen ze vzteku, neublížíme jim. Ani bychom nemohli. Dostat se přes královskou gardu je skoro nemožný,“ zabručel a pohledem se do mě jemně zabodával, jako by mě hladil.
„Není to nemožné. Moje kamarádka mi pomohla kolem nich projít a co když se ke králi dostanete vy?!“
„Ty se kamarádíš s princeznou?“ pousmál se na mě jemně. „Myslel jsem si, že jsi z nějaké lepší rodiny. To tvé chování a očekávání je občas taky přímo královský,“ zazubil se a na všech čtyřech udělal drobný pohyb směrem ke mně.
„Nechoď ke mně,“ zaprosila jsem. „Bojím se tě… Jsi tak agresivní a zlý!“
„Nikdy jsem ti přece neublížil,“ zamračil se a znovu se posadil.
Dlaní jsem sjela na polštářek béžové barvy, vzala ho do své náruče a objala. Cítila jsem se sama a ztracená. Jediný, koho jsem znala, byl Curtis a ten byl občas jako sám démon.
„Jak jsi to myslel, že sis mě vybral?“ pípla jsem do ticha, když se zamračeně díval ven a uvolněně dýchal. Ta divokost nezmizela, jen se zkrotila v něco mírumilovnějšího. Dál opřádala jeho silné tělo, připravena k vybuchnutí.
Curtis pokrčil rameny. „Prostě jsem si tě vybral…“
„Ty mě nechceš pustit, viď?“
Zahleděl se mi do očí a zavrtěl hlavou.
„Ani mě nechceš zabít?“
„To vůbec ne…“ pousmál se něžně a povzdychl si.
„Tak co znamená, že sis mě vybral?“ Bezelstně jsem na něj civěla a snažila se ignorovat, jak moc se mi líbil. Bylo tak nesnadné s ním mluvit, aniž bych z něj byla naprosto paf. Nemyslelo mi to a já potřebovala být rozumná!
„Jsi ještě tak mladá a nezkažená…“ Natáhl ke mně ruku a uvěznil mé zápěstí ve své dlani. „Kdybych ti to řekl, nedokázala bys mě pochopit,“ zamumlal a povolil své držení. Namísto toho se prsty vydal na průzkum a klouzal od zápěstí po celé mé paži. „Říkal jsem ti přece, že jsem tu nikoho neměl…“
Prsty mi sjel na tvář a pohladil mě celou dlaní. „Charrie, mě se vůbec nemusíš bát,“ pronesl tichým soustředěným hlasem, zatímco očimu mu klouzaly po mých rtech a já je přímo hmatatelně cítila. Naklonil se ke mně a já se zhluboka nadechla. „No tak, neublížím ti.“ Lenivě se pousmál a druhou dlaní mi sjel na krk a jemně mi masíroval kůži. „Nikdy,“ zašeptal a už byl tak blízko! Z tak malé vzdálenosti vypadal ještě rozkošněji. A jak voněl. Jeho dech byl cítit po vajíčkách a zubní pastě. Měl krásné bílé zuby, na tvářích mu rašilo strniště a dodávalo mu na mužnosti.
Vypískla jsem, když se mi nosem otřel o tvář a já ho díky tomu, jak byl velký a nakláněl se ke mně, cítila úplně všude. Jako by mě pohlcoval!
„Curtisi!“ vydechla jsem jeho jméno a on se rozesmál.
„Tváříš se, jako bych tě měl každou chvíli sníst.“ Jeho hlas byl zastřený a napnutý, ale ten smích jsem zařadila mezi nejkrásnější zvuky, které jsem kdy slyšela. „Neboj se, já nejsem hladovej vlk…“ zavrčel lenivě.
„Tak proč se ke mně tak moc nakláníš? Jsi moc blízko!“ Brada se mi chvěla.
„Mně to přijde ještě moc daleko,“ zamumlal s ústy téměř u mé čelisti a snažil se ke mně dostat těsněji, zatímco já se pomaličku odtahovala. „Neodtahuj se, Charrie…“ Rty pomalu začínal bloudit po mé tváři a ten dotek mi rozšiřoval oči a krátil dech.
Zavřela jsem oči a vnímala ty doteky a to jemné šimrání jeho rtů, které mi do žil vlévalo horkost. Cítila jsem, jak jeho tělo sálalo tak blízko, jako nikdy. Jeho vousy mě lehce škrábaly a pro mě to byl ten nejúžasnější pocit, jaký jsem kdy cítila. Nechtěla jsem, aby tohle někdy skončilo…
Odtáhl se a usmál se. „Nejsem moc trpělivej, ale tohle nechci zvorat. Některý věci jsou na celej život,“ řekl a zahleděl se na mě.
Netušila jsem, co tím myslel, ale bylo mi hrozně příjemně a už jsem se ani nesnažila klidnit ty motýlky v podbřišku.
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: Chensie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek Defekt - 10. kapitola:
Curtis sa fakt nezda, to ti teda poviem... A aj ked je divoky, tak je neuveritelne dobry...n taktiezsapripajam k jeho fanklubu :-D :-D a obcas sa mu az divim, aky dokaze byt voci nej tak trpezlivy a mily.... No co nedokaze laska,ze ? :-D :-*
Ja jsem silene zamilovana fanclub Curtis!!!
další skvělá kapitola, no pěkně si mě na konci napnula :D čekala jsem už něco, a ono ne :D ten Curtis se nezdá :) :P
Přidat komentář:
- Priznanie
- Pán šeliem
- Ráno v blátě
- Stručná a třaskavá historie podle A. J. Crowleyho
- Skvělý a přesný průvodce po Nazaretu ex-archanděla Gabriela, zrádce
- Tu je moje miesto
- Když má srdce svoji hlavu 1
- Co zůstane v knihkupectví
- Sestra
- Šarlatán (začátek)
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!