Arlie míří s Curtisem do Chudě příkladného města, kde ji čeká nejen nebezpečí, ale také vášeň a horkokrevné Curtisovo tělo, po kterém ona prahne. V této kapitole se dočká prvního polibku a přizná, čeho se tolik bojí... Děsí se sama sebe. Toho, jak na pevné mužné tělo reaguje. Ovšem Arlie skrývá tajemství a nikdy tak nemůže patřit Curtisovi.
23.01.2013 (20:00) • Chensie • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1074×
Defekt - 11. kapitola
„Tábor se přesune a my se spolu vydáme do Chudě příkladnýho města,“ sděloval mi při chaotickém balení Curtis a já stála u stanu a zírala na něj s otevřenými ústy.
Tábor se přesouvá? My jdeme do Příkladného města? To bylo příliš informací najednou.
„Myslím, že ti nerozumím,“ řekla jsem tiše a dívala se, jak do batohu rve i věci, které mají světlé barvy a on by je rozhodně neoblékl. Počítá, že půjdu s ním do Chudě příkladného města!
„Byla´s tam někdy?“ zamumlal a začal si zapínat košili vojenské uniformy. Bylo výhodou, že všechna královská města měla stejné stejnokroje – bylo to výhodou především pro Curtise, pokud tam chodil a riskoval svůj život. I když nerozumím tomu, jak je možné, že by ho považovali za Dokonalého. On byl příliš bouřlivý a necivilizovaný, než by se jim mohl rovnat. Museli na první pohled odhadnout, že on je rival a rozhodně ne-perfektní!
„Ne.“ Zavrtěla jsem hlavou a dívala se, jak jeho krásná pevná hruď mizí za hrubou khaki látkou.
„V Chudě příkladným městě mají královskou barvu sytě žlutou. Všechno je tam krásný, úplně jiný než ve Zpola vzorným městě. Jejich architektura není tak vyspělá, ale já ji mám raději, než tu moderní. Uprostřed města maj namísto báně na ohniště kašnu a jejich královská garda má sotva patnáct Dokonalejch, což je pro nás hodně dobrý, Charlie.“
Poslouchala jsem ho se zájmem a nepříjemně staženým žaludkem. „Nechci do Chudě příkladného města…“
„Buď půjdeš se mnou, nebo se zbytkem tábora. Jak jsem řekl, vybral jsem si tě a nepustím tě.“ Pousmál se a vytáhl ze stanu sytě žlutý batůžek.
Teď už jsem chápala, proč mám na sobě zářivou blůzku barvy slunce s vysokým špičatým límcem. Upnuté boty bez podpatku z umělé žluté kůže, které mi sahaly až po kolena. Kraťasy, které jsem měla do půl stehen. Vypadala jsem směšně právě proto, že jsme šli do cizího města! Ale ne do Ideálního, ale nějakého obyčejně chudého, kde ani nebyla pořádná královská garda!
„Proč jdeme tam?“ zazoufala jsem si.
„Protože potřebujeme pro tábor nové věci a tam je nejmenší riziko, že by nás chytili…“ Usmál se na mě a pomohl mi obléknout si dlouhý žlutý pršiplášť a na něj batůžek.
„Myslela jsem, že se rizika nebojíš,“ opanovala jsem křehce a prohlížela si plášť, dlouhý až ke kotníkům. Byl gumový a zvláštně voněl novotou.
„Nebojím, ale nechci tě jemu vystavovat víc, než je nutný.“ Přitiskl náhle svou tvář k té mé, až jsem se zhluboka nadechla a držela. Jenom se ke mně tulil jako mazlivý kocour a když se odtáhl, usmíval se.
Drželi jsme se za ruce a pomalu procházeli kolem řeky. Naším městem řeka neprotékala, měli jsme jezírko plné průzračné vody a v něm zlaté rybky, které jsme chodili krmit. Trávila jsem u toho jezera spousty času a povídala si s Ttiene o zakázaných tématech – ona chtěla mít rodinu a k tomu potřebovala chovného samce.
Její sen se může splnit, pokud Renegáti na množení budou převedeni k ní, ale nejsem si jistá, jestli už to bude chtít znovu zažít. O tom, co jí ten divoký muž provedl, nikdy nemluvila, ale já vím, že jí udělal něco velmi děsivého a zákeřného. Udělal přesně to, co dělají, když ženy touží po rodině…
Curtis se rozpovídal o Chudě příkladném městě a já byla překvapená, jak je informovaný. Byl velmi chytrý a především nápaditý v hledání skrýší, protože by mě nikdy nenapadlo, kde všude se takový defektní muž jako on může skrývat! Věděl dokonce o jejich historii a znal některé Dokonalé jménem, věděl, kde přebývá královská garda a dával si veliký pozor, aby nebyl nápadný. Což pro něj muselo být složité, když byl tak nádherný.
„Budeš muset být hodně opatrná,“ hlesl těžce a podíval se na mě. Uviděla jsem v jeho inteligentních očích obezřetný výraz. Byl ve střehu, což znamenalo, že se dostáváme k městu, které bylo od tábora jen několik hodin.
Otec by nikdy nevěřil, že se tábor Renegátů může objevit tak blízko měst. Ale pravdou bylo, že pod svícnem byla největší tma…
Stiskla jsem mu ruku. „Budu se tě držet, ale mně nic neudělají. Jsem jednou z nich. Spíše by ses měl bát o sebe.“
„Patříš ke mně…“ Zamračil se, když jsem sebou cukla.
„Nikdy nebudu patřit k tobě. My Dokonalí patříme ke králi!“ řekla jsem hrdě a vypnula hruď.
„Ty si vážně myslíš, že tě nechám, abys ze sebe udělala zrůdu?“
Vyvedl mě tím z míry a já nechápavě zamrkala.
„Nenechám tě, aby sis zmrzačila tělo. Přišla bys o sebe samu a o svůj život. Jak myslíš, že se dá žít v…“
„V dokonalosti? Neměla bych žádné problémy! Nemusela bych se potýkat se sexualitou!“ vyhrkla jsem a zacpala si ústa. Taková slova nesmí dívky jako já používat.
„Toho se bojíš?“ řekl tiše a propaloval mě uhrančivým pohledem. Pustil mou dlaň a obtočil mi ruku kolem pasu. Velmi něžně mě k sobě přitahoval, zatímco jsem na něj vyděšeně pohlížela. „Bojíš se svýho těla, který na mě tak krásně reaguje? Který po mně touží?“ hlesl zvučně a ten zvuk mu zavibroval v hrudi jako hluboký opřádající tón.
„Je to špatné,“ dostala jsem ze sebe rozechvěle, když se ke mně sklonil a nosem se mi otřel o ten můj.
„Ne, je to přirozený. Má to tak být. Je to lidský… A já chci, abys byla lidská a plná tužeb. Naučím tě nebát se toho.“ Oběma dlaněmi mi chytil obličej a bez varování přitiskl své rty na mé.
Z úst mi s úlekem vyšlo zasténání a kolena se mi rozklepala. Jeho dotek se mnou zamával. Cítila jsem ho všude a ústa měla rozbolavělá.
A on nepřestával. Naopak mi stisknul spodní ret a bylo to tak slastné, až jsem pootevřela ústa a znovu tiše zasténala.
„Tomu se říká polibek,“ zašeptal a znovu mi jemně políbil rty a škádlil mě. Ruce jsem měla položené na jeho hrudi, abych ho mohla odtáhnout, ale místo odtažení mi sklouzly k jeho krku a já ho k sobě přitáhla ještě silněji. Byl to pouhý reflex, protože moje tělo přesně vědělo, co chce. Jestli tohle jsou ty touhy, které mám a které spolu s ním mohu takhle nádherně zužitkovat, možná bych se neměla tolik bránit… Měla bych dát průchod těm emocím a radosti, která se ve mně bouří, když je se mnou a je tak… Tak nádherný, jak jen někdo může být. Jenže on patří mezi Defektní a já k Dokonalým. Copak to může fungovat, když jsme tolik rozdílní?
Odtáhla jsem se a hleděla do jeho očí, které se pomalu a požitkářsky otevíraly. „V mém světě pro tohle není místo,“ vydechla jsem.
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: Chensie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek Defekt - 11. kapitola:
On je fakt hrozne mnam.
Děkuji za komentáře. Nový díl už je na OS a trochu potrápí. ,o)) Jinak koukám, že Arlie není jediná, která je z Curtise paf... XDDD
kurna tak Curtis to je sexy chlap až tady málem ztrácím dech u čtení těch kapitol těším se na další polkračování
Já z něj trošku šílím, ne.... ehm, trošku víc. 
Být to knížka, už bych ji měla přečtenou a zas neměla co číst, bohužel mi nezbývá, než si počkat a těšit se na pokračování! 
Myslím , že sem se zase zamilovala do povídkové postavy , na renegata je celkem klidněji a pekelně sexy 
Těším se na pokračko
no Charlie se nám nějak pomalu mění :D jen ať pozná ty neřesti :D těším se na další díl :)
Přidat komentář:
- Priznanie
- Pán šeliem
- Ráno v blátě
- Stručná a třaskavá historie podle A. J. Crowleyho
- Skvělý a přesný průvodce po Nazaretu ex-archanděla Gabriela, zrádce
- Tu je moje miesto
- Když má srdce svoji hlavu 1
- Co zůstane v knihkupectví
- Sestra
- Šarlatán (začátek)
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!