Defekt - 13. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Curtis je v držení Madam v rudé kůži, která kolem sebe práská bičem a zneužívá Renegáty pro obchody i své choutky... Co asi bude s Arlie, která zůstala v jímce?

25.01.2013 (10:00) • Chensie • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1098×

Defekt - 13. kapitola

Celá zašpiněná jsem pajdala prázdným městem. Teď už jsem přesně věděla, proč je prázdné, protože občané Chudě příkladného města ze strachu z rudé ďábelské Madam utekli! Musela patřit mezi Renegáty, a přesto měla svou osobní ochrannou gardu… Jak to bylo možné?

Únos mého věznitele musel mít nějaký háček. Nejspíš si nepůjčoval věci pouze od královských měst, ale i od ostatních táborů Štvané zvěře. Od bouřlivějších a děsivějších Renegátů v čele s rudou kráskou.

Zanechala jsem definicí, které beztak nikam nevedly, a zhluboka se nadechla. Chtěla jsem si užít ten pocit svobody. Ale on jaksi nepřicházel a místo toho mě zastíralo slizké bahno, puch a ztráta, která se vztahovala k sexy božskému Curtisovi. Pekelně se mi po něm stýskalo.

Sejde z očí, sejde z mysli. Ale tohle pravidlo neplatilo a namísto toho nastoupilo nové, neznalé a bolestné. On mi chyběl. Byl to ryzí stesk, tak silný a opravdový. Vláčela jsem díky němu nohy po štěrku jako v posledním tažení a nechávala, ať ze mě déšť smývá ty odporné kapky, které z jímky dopadaly na mou žlutou pláštěnku. Marně jsem očima ve tmě hledala stopy gardy, která mi odvedla někoho, kdo se tak náhle a neuvěřitelně stal smyslem mého života.

Ale já měla jásat! Mohla jsem beztrestně proniknout do nějakého domu v tomto městě, půjčit si mapu a dojít do Ideálního města! Mohla jsem si splnit svůj sen, ale moje zoufale těžké nohy odmítaly jít dál, než ke Curtisovi.

„Arlie, no tak se vzchop!“ vyhrkla jsem na sebe zamračeně a zatnula ruce v pěst. „Musím jít dál! Musím jít do Ideálního města a stát se Dokonalou, aby měl ze mě otec radost!“ Přemlouvala jsem sama sebe, a přesto se mi v duši vznášela myšlenka: Jak mohu být dokonalá, když nepomohu člověku v nouzi? Ať byl Curtis kdekoliv a kýmkoliv, potřeboval mou pomoc a já bych nebyla dcerou svého otce, kdybych mu ji neposkytla!

Zatajil se mi dech, když jsem zahlédla vysoko plápolající plameny ohně. Téměř jsem cítila, jak mi zahřívají pokožku. Byla hloupost, abych narazila na Renegáty, ke kterým patřil Curtis i ochránce tábora, Philip. Ti se podle všeho přestěhovali do bažin, kde bylo jistější, že se jim královská garda vyhne. Smáli se, když tvrdili, že se vojáci nechtějí ušpinit.

Chápala jsem to, jelikož ze mě odpudivost smýval silný chladný déšť. Byla jsem vděčná, že prší. Alespoň se tak zmírňoval můj zápach…

Pomalu jsem se potajmu přiblížila k prozatímnímu táboru, který osvětlovala velká vatra. Podle kulatých rudých stanů se špičkami jsem poznala, že se skutečně jedná o královskou gardu. Vzpomněla jsem si, jak mi otec dříve vyprávěl o putujícím království královny Antrax, která přebývala ve stanech a její hlavní náplní bylo kočovat a lovit Renegáty.

Menším městům bez královské gardy tak pomáhala získat chovné samce, protože ulovené divoké muže prodávala a zajišťovala tak rostoucí ekonomický obchod. Byla přínosem pro náš Dokonalý svět… A mínusem pro Curtise, protože ho měla ve spárech.

Zahlédla jsem ho u vysokého stromu. Curtis seděl na zemi, hlavu skloněnou a černé frajersky krásné vlasy mu padaly do očí a leskly se od plápolajícího ohně. Renegát vypadal, že byl tuze smutný a já se cítila podobně. Ruce měl stažené vzad kolem kmenu a připevněné provazem, zatímco nohy měl volné a pohodlně, na pohled téměř poklidně, natažené křížem před sebou. Ale já viděla jeho napjatost ve tváři.

Kolem ohně chodila Madam v rudém koženém oblečení a kolem nohou se jí motal kožený bič jako věrný pejsek. Měla na sobě velmi kontroverzní rudou podprsenku, koženou sukni stejné barvy, která bodala do očí. Dosahovala jí sotva pod zadek. Černé podvazky doplňovaly dravčí vzhled, zatímco já obdivovala, že si na těch značně vysokých podpatcích neublíží. Terén nebyl zrovna nejpříhodnější.

Zeširoka jsem rozevřela oči, protože takové vzezření jsem nikdy neviděla. U nás bylo všechno jemné a bledě modré. Doslova andělsky dokonalé, ale ona byla ztělesněním dokonalé hříšnosti, přesně jako Curtis. Hodili se k sobě, zatímco já a on jsme byli jako voda a oheň.

„Často prodávám plemenné samce, ale tebe si nechám… Ty budeš můj osobní hřebeček,“ řekla lačně a chtivě si olízla rty, zatímco švihla bičem na důraz svých slov.

Curtis k ní zvedl hlavu s ironickým úsměvem a temnotou v očích. V tom žáru ohně vypadal vedle té rudé saně jako sám ďábel. „Jsem impotentní,“ zazubil se na ni a ani neuhnul, když sekla bičem přímo vedle něj.

„Nemám náladu na vtipy. Máš nádherné tělo… Už ti to někdo řekl?“ Vycenila skvělý bílý chrup.

„Maminka mi to povídala před spaním. A taky říkala, dávej si pozor na ženy v rudém. To značí neštěstí.“ Mrknul na ni a snažil se posunout, když si k němu poklekla a dřepla mu na klín.

Prsty s dlouhými nehty mu rozdychtěně přejížděla po dokonalé tváři a vdechovala jeho vůni. Sama jsem věděla, jak opojně voní. Člověku to zamotá hlavu a on má pak pocit, že si nepřeje nic jiného, než tohoto Renegáta.

„Jsi neobyčejný a jsi můj.“ Pousmála se a rozhrnula mu khaki košili. Kabát mu zřejmě servali z ramen už dříve, protože knoflíčky blůzy měl natržené. Odhalila jeho pevnou hladkou hruď a přejela po ní rozechvěle dlaní, zatímco si ho poživačně prohlížela.

„Nejsem ten typ, co si to rozdá na prvním rande,“ procedil skrze zuby Curtis a nebál se jí pohlédnout do očí, zatímco ona se pobaveně smála. Já se choulila ve své pláštěnce a bála se byť jen dýchat. On byl statečný, mnohem odvážnější než já, protože se nezalekl, když mu Madam hrubě zajela do klína a na světle si pohrávala s jeho intimní částí.

Unikla jsem pohledem, protože jsem to nechtěla vidět. Dokonalí muži tento kousek masa postrádají, jsou zbaveni všeho zbytečného a moč vylučují stejně jako ženy přes umělohmotný trychtýřek. Dokonalost si zakládá na tom, abychom byli všichni stejní a ti, kteří skutečně chtějí být Perfektní, podstoupí vše. Ať už je to odstranění pyje nebo prsou. Samozřejmě se rovněž dělá celková dámská obřízka a sterilizace. Dokonalí se nemohou množit, protože dokonalost je originální a nevytváří kopie.

Curtis usyknul a prohnul se, když se královna přisála k jeho intimním partiím rty.

„Tady někdo dlouho neměl ženu…“ Usmála se na něj ďábelsky a znovu do úst pojala jeho rostoucí touhu.

„Nemysli si, že jsem si to schovával pro tebe.“ Protočil oči. Byl ještě napnutější a bránil se, zatímco ona ho požitkářsky olizovala.

Zírala jsem na to s otevřenými ústy. Co mu to dělá? Nechápala jsem smysl toho, že má hlavu v jeho klíně. Curtisovi to evidentně způsobovalo velké bolesti, protože po chvíli mu z úst sem tam uniklo zanaříkání, které mnou probilo jako blesk. Omráčilo mě to a vtáhlo do sebe, takže jsem mu visela pohledem na rtech a pásla se na té bezchybnosti jeho těla a soužení jeho povzdechů. Byla jsem vtažena do jeho povzdechů a okouzlena.

„Charrie…“ vyslovil zkomoleninu mého jména a já málem uklouzla po klestí. Neviděl mě, oči měl pevně zavřené, a přesto myslel na mě, i když ho ona nelidsky týrala!

„Použiju ochranu. Lépe řečeno kondom. Tobě to nic neříká, protože jsi jen štvanec, ale já nechci chytit nějakou pohlavní chorobu.“ Šklebivě se usmála a nasadila mu na ztopořený úd rudý obal.

Netušila jsem, k čemu to slouží, protože jsem se s tím nikdy nesetkala.

Pohlédla jsem na něj něžným pohledem a dívala se se sevřeným hrdlem, jak si Madam povytáhla už tak krátkou koženou sukni a nasedla na Curtisův klín, až se mu celé tělo napjalo a on vystrčil bradu vzhůru, jak zakláněl hlavu. Královna si dlaní sjela do klína a kolíbavě, elegantně se na něm houpala, zatímco Curtis protahoval nohy, znovu naříkal a usykával se vší jemností mé zkomolené jméno.

Byla jsem chycena v tom pohledu na ně. Bylo to živelné a odporné zároveň. Tu krásu v tom zachycoval Curtis, ohavnost královna a její rudá hříva, která se vlnila, když ona zakláněla hlavu a chvěla se podobně, jako Curtis.

„To je dokonalé! Tak dokonalé!“ dostala ze sebe s táhlým uspokojeným výkřikem. Curtis otočil hlavu na stranu, když se na něj nalepila a nabodl se na můj ohromený pohled.

Rozšířil oči a s mírnější intenzitou vykřikl: „Charlie!“ Jeho hlas zněl tak soustředěně a spokojeně zároveň. Pohlížel mi do zmatených očí a já se nejistě usmála, zatímco jemu tvář protnula hořkost a odvrátil se.

„Jsi šikovný hřebeček. Zabavíš mě na pár týdnů, možná i déle.“ Rozesmála se ďábelsky Madam a odtáhla se od něj. „Za chvíli jsem zpět. Hezky čekej,“ zazubila se, dvěma prsty vzala rudý obal z Curtisova klína a houpaje se v bocích odešla pryč.

Nakláněla jsem se zpoza stanu a pozorovala ji, jak vešla do toho největšího.

„Musíme zmizet!“ šeptla jsem a po kolenou se dostala za Curtise.

„Charlie.“ Jako by mé jméno bolestně zaklel. „Uvolni ty provazy.“

„Jsou moc pevně uvázané.“ Ačkoliv jsem nedělala nic náročného, dech se mi krátil a srdce mi v hrudi splašeně bylo. Pohled mi padl na halapartnu, která byla opřená o stan. Klopýtavě jsem ji přinesla a ostrou přední hranou bodce jsem pomalu roztínala provazy, které nakonec Curtis rozmotal sám.

Jedním rychlým pohybem se dostal na nohy, natáhl si khaki kalhoty, zatímco já uhýbala očima, když byl takhle spoře oděný. Popadl svou košili a mě pevně chytil za ruku.

„Mizíme,“ zachrčel hořce, když si za běhu oblékal košili a mě táhl za sebou.

Pláštěnka mi poletovala kolem kotníků a vydávala pleskavé zvuky. Podrážky mi klouzaly po vlhkém klestí. Déšť naštěstí ustal dříve, než jsem se dostala k táboru rudé královny, která vůbec nebyla Dokonalá! A zřejmě se bezchybnou ani v dohledném času nechtěla stát, protože jí vyhovovalo využívat své pohlavní orgány tím ohavným způsobem. Nikoliv k množení, jak je společensky možné, ale k týrání ostatních!

„Nemůžu… Už nemůžu!“ Sotva jsem popadala dech, ale Curtis stále utíkal a čím víc se mi krátil dech, tím větší dělal kroky a nedbal na mě.

„Musíš!“ usyknul a panicky pohlížel za sebe. Hrubě mě přitáhl do náruče a přehodil si mě na rameno. Teprve teď začal prchat tak, jak chtěl. Byl zvyklý utíkat z měst s plným batohem a ještě taškami, když si půjčoval věci pro snadnější přežití. Já pro něj neznamenala žádný těžký náklad.

Curtis se trochu uklidnil až s prvními paprsky slunce, při kterých jsem se já kolébala a sotva vlekla nohy. On byl obezřetný a objímal mě kolem pasu, nadzvedával přes silné kmeny a dbal na to, abych neuklouzla.

„Mohli bychom se utábořit?“ vydechla jsem znaveně a prosebně.

„Ještě dneska dojdem do města Tucet bezchybnejch a tam si odpočineme… Maj tam hostinec, ve kterým může i Renegát přespat.“ Povzdychnul si a zadíval se mi do očí. „Charlie, to… To, co se tam stalo…“ Bouřkové oči jako by nabraly smutného odstínu.

Chytila jsem ho za ruku. „Takový mučení se nedalo vydržet. Nemusíš se za to stydět, byl jsi velice odvážný.“

Jeho krásný obličej nabral nechápavosti a pak se rozjasnil. Pevně mě objal a přitisknul k sobě, až jsem cítila jeho vůni a zhluboka se nadechla. „Ty jsi tak nezkažená. Tak nevinná,“ zamumlal procítěně a choulostivě se mi zadíval do očí. „Jednou to pochopíš,“ povzdychnul si a nosem mi přejel po tváři. „Ani netušíš, jak jsem rád, že ses ke mně vrátila a nešla do Ideálního města.“

„Půjdu tam. Jen jsem tě nemohla opustit, když jsi byl v nebezpečí.“ Hrdě jsem vypjala hruď, protože otec by na mě byl hrdý. Neutekla jsem z boje, ba jsem bojovala za bezpečí nedokonalého nádherného muže, díky kterému mám pocit, že se vznáším.

Curtis se usmál tak, až se mi málem podlomila kolena. „Smůla. Nikam tě nepustím, moje Charrie,“ špitnul mi do rtů a políbil tak jemně, až jsem cítila jeho sametové rty úplně všude.

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: Chensie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování