OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Defekt - 16. kapitola

28.01.2013 (13:00) • Chensie • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1127×

Defekt - 16. kapitola

         Curtis byl ve sprše a já poslouchala šumění vody a snažila se rozdýchat z těch mnoha informací, které mi řekl. Bylo to bláznivé! Šílené! A já přesto chtěla okusit alespoň trochu té sladkosti, kterou mi jeho hříšnost nabízela. Celé jeho tělo bylo ztělesněním hříchu a sexu.

         Teď už jsem se nebála si to připustit a souhlasit s tím, že on ke svému životu potřeboval sex stejně, jako já procházky v mátovém háji. Jeho tělo prostě nedokázalo žít bez souladu s jiným tělem. Potřeboval rozkoš, stejně jako vzduch. Potřeboval se někoho dotýkat – teprve teď mi docházelo, proč mě nejspíš neustále držel za ruku, kolem boků či mě k sobě vázal jiným způsobem. Ale měl mě u sebe a to pro něj bylo důležité.

         Další, co mi přišlo na mysl, že byl dlouho sám. Možná déle, než je pro chovného samce s aktivními žlázami, snesitelné. Curtis podle mého nepatřil mezi ty, kteří se ve společnosti cítili jako ryba ve vodě, ale velmi ho sžírala touha mít po boku někoho jen pro sebe.

         Vybral si mě. To byla část, která mi nedávala smysl. Proč právě já měla patřit mezi ty, kterým se poštěstí v tom, že si je připustí k tělu? K té jeho horké, pevné, voňavé kůži… Nechápala jsem jeho úmysly. Netušila jsem, co ho ve mně očarovalo natolik, že byl schopný mě u sebe držet i přes mou nevšímavost si divokého světa. Nenáviděla jsem ten povrchní život bez dokonalosti, byl hanbou. A já byla nedůtklivá, když jsem v něm musela žít.

         Díky tomu jsem se dostala k dalšímu bodu. Byla bych schopná zůstat defektní jen kvůli Curtisovi? Dlouze jsem si povzdychla. Byla jsem zmatená a cítila jsem se sama, ačkoliv jeho mužné tělo stálo jen ve vedlejší místnosti.

         A já měla stále v hlavě jeho sténání. Do puntíku jsem si zapamatovala jeho nádhernou tvář na vrcholu slasti. On byl ztělesněním rozkoše a byl jí tak plný. Hecoval k touze už jenom tím svým bouřkovým pohledem. Byl tak moc nebezpečný, že to dával najevo pouhou tóninou hlasu. A byl tuze svádivý, když se mu prostě jen zachtělo. A že v mém případě se mu chtělo často… Za to jsem ho neměla ráda.

„Arlie!“ Do naší světničky se neurvale vrhla Ttiene a málem způsobila mou smrt.

„U krále Ana!“ vyhrkla jsem a chytila se za srdce. „Prosím tě, co tu provádíš?!“ Prudce jsem dýchala a cítila, že ještě jeden šok a odnesou mě na místo nejbližšího odpočinku.

„Jsi to vážně ty. Jsi to ty!“ Ttiene mi přišla poněkud zmatená. Poklekla si na zem a její bleděmodrá sukně se kolem ní rozprostřela jako květy pomněnek.

„Zajisté,“ zamračila jsem se a posadila se na postel. Ručník stále omotaný kolem svého klučičího nezkušeného těla. „Co tu děláš?“ Pokynula jsem jí, aby se mi přestala klanět a posadila se.

„Rick si pro mě přišel…“ zašeptala a stále skláněla hlavu.

„Co prosím?“ Můj hlas byl neúprosný, zatímco jsem se dívala mimo ji a sobecky využívala své postavení.

„Arlie… Jsme kamarádky. Prosím, pochop mě. Já… Já ho miluji.“

„Taková drzost!“ vykřikla jsem příkře a vstala. Začala se kolem ní procházet jako kat. Zklamala mě. Opravdu velice mě zarmoutila. „Rozkrádáš královský majetek ve jménu divoké lásky? To snad nemyslíš vážně!“

„Odpusť mi to…“ Čelem se dotýkala dřevěné podlahy a já si povzdychnula.

„Nejsi zamilovaná. Okouzlil tě pouhým klamem! Chceš jeho tělo, protože je ďábelské a hříšné! A hřích vždy plodí jenom sváry a nesnáze, to si pamatuj, Ttiene! Co je krásné, je pekelné a tys podlehla hrdelnímu hříchu! Už nejsi dokonalá. Nejsi!“ Snažila jsem se o pevný hlas, ale pomalu se přesouval v jekot a zděšení. Jako bych mluvila o sobě… Co když i já brzy podlehnu?

„Připadáš si jako kacířka?“ Zvedla ke mně oči.

Uvolněně jsem se svezla na zem vedle ní. „No ano… Je tak těžké odolat,“ povzdychla jsem si a Ttiene mě soucitně pohladila po tváři.

„Tvůj otec tě nezavrhne.“

„Tak jako já nezavrhnu tebe, i když bys zasloužila hodit mezi stříbrné pstruhy.“ Zavrtěla jsem hlavou. Tady nebylo co řešit. Ttiene byla už zasažená jeho hříšností, byla zkažená. A zkažené ovoce již cudnosti a čistoty nenabude. „Rick je ten, který ti ublížil?“

„Neublížil mi. Pomiloval se se mnou a já byla tak zmatená intenzitou svých pocitů, že jsem…“ povzdychla si a prsty přejížděla po modrém lemu svých šatů. „Já ho opravdu miluji, Arlie.“

„Je to jen okouzlení,“ zamumlala jsem. „Jejich těla jsou to nejlákavější, co jsem kdy viděla. Je to přesně naopak. Oni nejsou lovná zvěř, oni jsou lovci. Predátoři, kteří mají tu nejlepší zbraň – svá nezkrotná nádherná těla. A těmi si nás omotají kolem prstu.“

„Rick není jen krásný. Je i hodný, šikovný a ochranitelský.“ Zasnila se a já potlačila protočení očí.

„Je to Renegát, vzpamatuj se.“

„A Curtis není Renegát?“ Osopila se na mě s úšklebkem a vstala.

„Posmíváš se mi?“ vyhrkla jsem do jejích tichých kroků, které se rozléhaly po místnosti. Všude bylo podivné zrádné ticho a já netušila, proč mě to děsí.

„Ne, ale obávám se, že jsi také ulovená…“ Poťouchle na mě mrkla a dlaně přiložila k blízkosti krbu, jako by se hřála, přestože já se cítila přímo horoucí. „Princezna Arlie znesvěcena Renegátem…“ Nechala to vyznít do prázdna a mně se stáhlo hrdlo. „Tvůj otec Loretan bude pyšný.“

„Nebude. Ještě nejsem znesvěcená.“ Zvedla jsem se také a pevněji si přitáhla osušku k tělu.

„Líbalas ho přeci…“ řekla vykuleně Ttiene.

„On líbal mne.“ Královsky jsem pozvedla nos. „A nepodlehla jsem mu. On je mnou možná ulovený stejně, jako já jím!“

„Jak nádherné…“ usmívala se Ttiene něžně a mnula si dlaně.

„Praštilo tě po hlavě modré jablko,“ konstatovala jsem hořce. „Není na tom nic nádherného. Já chci být dokonalá! Musím být…“ zamumlala jsem a posadila se na postel. „Odejdi, má drahá přítelkyně. Renegát provádí svou hygienu, nezbývá nám příliš času,“ povzdychla jsem si a objala ji. Nepříliš, protože jsem věděla, že se uvidíme ráno a poputujeme společně do nového tábora. To pomyšlení mě příjemně hřálo a zaplavoval mě klid, který jsem s Curtisem příliš nepociťovala. Jako princezna jsem jím byla skutečně okouzlená… Ulovil mne. 

Kdopak čekal, že Arlie je princezna ze Zpola vzorného města? :o)

Děkuji za komentáře. :o)

Autor: Chensie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Defekt - 16. kapitola: