OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Dům na vyhlídce - Druhá kapitola

27.02.2011 (17:00) • MessengerOfDeath • Povídky » Na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 1088×

Zhroutil se pod velký strom na druhém dvoře opuštěného domu a zaskučel bolestí. Zrychleně dýchal a díval se na kus skla, trčícího z jeho boku, po kterém pomalu tekla krev. Utrhl si rukáv košile a omotal jím blízko ležící větvičku. No, větvičku. Měla průměr asi sedm centimetrů, tak to byla taková trošku silnější větvička. Omotaný kus větve ulomil a strčil si ho mezi zuby a skousl ho. Aby moc nekřičel. Chytil sklo trčící z jeho boku a zatáhnul. Opět zaskučel hroznou bolestí, ale díky zkousnutému klacku z něj vyšly jen tlumené citoslovce bolesti. Musel sklo vytahovat opatrně. Nemohl riskovat, že by se mu v těle zlomilo. O to to bylo horší. Začalo mu tmavnout před očima, ale vydržel to. V autě sice měl lékárničku, nemohl však čekat, až se mu při chůzi sklo zalomí, tak se musel ošetřit hned. Jakmile se mu podařilo kus skla vytáhnout z těla, oddechl si. Pořád to sice hrozně bolelo a teklo mu víc krve, ale ten nepříjemný pocit z invaze cizího předmětu v těle zmizel. Utrhl si další rukáv a provizorně si obvázal ránu, ze které se teď krev jenom řinula.

S vypětím všech sil se dostal k autu. Jakmile dosedl za volant, okamžitě začal šátrat rukama po lékárničce. Po vyčištění a převázání skutečným obvazem se mu krvácení podařilo docela zastavit a s větším množstvím léků na bolest se mu povedlo i otupit otupující bolest. „Měl bych si najít normální práci,“ řekl pro sebe, když se mu podařilo spolykat prášky na bolest a vyrazil k domovu.

Kvůli nenápadnosti si Matt pronajal byt nad bowlingovou hernou. A taky to bylo levné bydlení. Kvůli rámusu z bowlingových večerů a mejdanů na baru (přímo pod jeho obývákem) byl tento byt k mání téměř za babku. Navíc to bylo jen přechodné řešení, než bude muset vyrazit o dům dál. Když dorazil domů, otevřel pivo a položil ho na starší kuchyňskou linku. Byla za ty léta už opotřebovaná a oprýskaná, ale svému účelu prozatím sloužila dobře. Než přešel kuchyni, tak na něj samozřejmě zapomněl. Svalil se na postel a téměř okamžitě usnul. Když se ráno probudil, měl celou postel od krve.

„Sakra! Jak ten obvaz prosákl?“

Jak zjistil, obvaz nevydržel množství tekoucí krve, která už teď silně prosakovala. Naštěstí měl k vykrvácení ještě dost daleko. Dobelhal se do kuchyně, vytáhl ze zásuvky jehlu a nit, vzal láhev whisky  a začal s novým ošetřováním svého včerejšího zranění. Otevřel láhev whisky a začal si ránu dezinfikovat. Potom obrátil láhev dnem vzhůru a nahradil jí tak anestetikum. Najednou mu však došlo, že whisky jako anestezium nebude moc platná, tak opět spolykal pár prášků proti bolesti. Což k množství vypitého alkoholu a ztracené krve nebyl asi zrovna nejlepší nápad. Vzal jehlu a nit a začal „zašívat“. Kvůli kombinaci alkoholu, aspirinu a ztracené krve se párkrát netrefil a jednou si málem vypíchnul oko. Když bylo po všem, utřel krví potřísněnou podlahu, převlékl postel a zakrvácené prostěradlo vyhodil. Asi za hodinu a půl omámení (prášky, alkohol a ztracená krev) trošku pominulo a tak se vydal na snídani do nedalekého bistra.

Když došel do bistra, servírka ho usadila do volného boxu na druhé straně restaurace.

„Co vám můžu nabídnout?“ zeptala se s úsměvem, když usedl do boxu. Matt si všimnul, že ani při mluvení nepřestávala žvýkat. Podle vůně to odhadoval na peprmintovou, možná mátovou žvýkačku.

„Zatím jenom kafe, díky." mrknul na ni a taky se usmál. Servírka se jen začervenala a odběhla pro kafe. Nebyla ošklivá. Mohla mít tak dvacet, možná dvaadvacet let. Matt si ji zkušeným okem prohlédl, když se k němu otočila zády, uznale pokýval hlavou a dále pozoroval její zadní partie, pohybující se ze strany na stranu v rytmu chůze. Přitom v duchu chválil její rodiče za to, že si dali tak záležet.

Po snídani se vydal na zdravotní procházku. Ještě nechal Sandy (jak se podle jmenovky na bujně vyvinutém hrudníku jmenovala) štědré spropitné a odešel. Jeho „zdravotní procházka“ vždy končila v nedalekém strip klubu. Dnes tu bylo nějak mrtvo a navíc byl ještě trošku omámený nedávnou špatnou kombinací vzhledem k současnému zdravotnímu stavu. Tak se Matt sbalil a šel domů. Bok ho pořád příšerně bolel, a když mu ránu u baru nějaký ochlasta polil absintem, myslel si že bolestí zešílí a že opilci dost ošklivě ublíží. Pálelo to jako čert. Ale nesměl na sebe nějak upozorňovat.

Dobelhal se po schodech do bytu, padl jak podťatý na postel a okamžitě usnul. Ani si nedělal starosti s povlečením postele. Spal až do rána, kdy ho probudilo prudké bušení na dveře. Lekl se, co se stalo a chystal se otevřít. Na místě ztuhnul v okamžiku, kdy za dveřmi uslyšel drsný mužský hlas.

„Matte Sandersi, otevřete! Tady je policie! Slyšíte? Otevřete nebo vyrazíme dveře!“

Matt jakoby přimrznul k podlaze a nemohl se pohnout z místa. Nemohl vůbec jasně uvažovat.

„Tak a je to. Mají mě.“

Autor: MessengerOfDeath (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dům na vyhlídce - Druhá kapitola: