OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Dům na vyhlídce - Jedenáctá kapitola

01.03.2012 (17:00) • MessengerOfDeath • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 973×

Dívka tam už čekala a jakmile Matt vylezl na půdu, schůdky se za ním samy vysunuly a poklop se zavřel. Mohl si vybrat. Buďto se mohl schovávat v dívčině pokoji a pokoušet štěstí, protože ho postava mohla napotřetí najít, nebo si jít hrát naproti s dívčiným usyčeným bratrem, anebo si zalézt do ložnice (kde spal!!!) s tou prazvláštní ženštinou. Nebo poslední možnost. Jistě. Nejspíš nebyla poslední. Ale když se schováváte před snad všemi policisty ze Států ve strašidelném domě, kde po vás jde před bůhvíkolika lety povražděná rodina, nemáte zrovna nejbystřejší uvažování. Tady vítězí jenom pud sebezáchovy. Ta poslední možnost byla nechat se vést svým bělavým průvodcem a schovat se někde, kde by ho pravděpodobně jeho pronásledovatel ani nehledal, pokud by na sebe nějak neupozornil. Samozřejmě že nad tímhle nemusel dlouho přemýšlet. Na hraní s mrtvými dětmi byl už přece jenom trošku unavený a ani neměl náladu objímat se s nějakou zdechlou fuchslí. A na konfrontaci s pánem domu bylo taky přece jen trošku brzy. Tak se vydal za dívkou na půdu.

Jakmile se za Mattem vysunuly schůdky a poklop se zaklapl, uslyšeli ony dobře známé kroky, jak se blíží chodbou a jsou čím dál blíž.

Uslyšeli, jak chlapec za dveřmi zase začal syčet, ale vzdal to po několika úderech pěstí do dveří. Když se chvíli nic neozývalo, chtěl Matt promluvit, ale ucítil na rtech chladnou ruku. Málem vykřikl úlekem, ale znovu si uvědomil vážnost situace a v jakém srabu se ocitl.

Najednou se opět ozvaly kroky, ale tentokrát opačným směrem. Když začaly sestupovat ze schodů, chladný dotek na rtech povolil. Vydechl a rozhlížel se po půdě.

Dívku uviděl stát v měsíčním světle na druhém konci půdy. Viděl také, že půda je plná starého harampádí a neskutečně vysoké vrstvy prachu. Všiml si, jak prach tančí v měsíčním světle, které sem dopadalo velkou dírou ve střeše. Díky měsíci tu bylo alespoň nějaké světlo. Sice mdlé a studeně bílé, ale lepší než drátem do oka. Než se rozkoukal, dívka byla pryč.

„Proč jsi tu?“ ozvalo se za ním tak nečekaně, až úlekem nadskočil. Což vyvolalo další vlnu bolesti v poraněném boku.

„To tys mě sem přivedla, nevzpomínáš?“ zeptal se udiveně Matt.

„Ne. Myslím, co děláš v tomhle domě? Není tu pro tebe bezpečno,“ odpověděla dívka.

„To už mi taky došlo,“ odtušil Matt a pustil se v klidu do vyprávění.

„Tak trošku se tu schovávám před policií…“

„Takže zločinec? A cos provedl? Vrah? Zloděj? Únosce štěňátek?“ Pokračovala dívka nevzrušeně.

„Mnóó… Neříkal bych přímo zloděj… Já jen pomáhám jiným od zbytečného majetku. Vlastně jsem něco jako sběratel, jehož sbírky se zaměřují především na cizí majetek…“ Pousmál se.

„A vůbec! O co tady ksakru jde?!“ vyjel naštvaně na dívku.

Dívka mu převyprávěla celý příběh. Až znepokojivě se tato verze shodovala s verzí místního lékárníka. Bylo až s podivem, jak jsou místní drby přesné. Až na výrazy v obličeji. Lékárník to vyprávěl bez zvláštního zaujetí pro věc. Zato emoce v obličeji té dívky… Nedokázal je zařadit… Mísil se tam smutek, osamění, nenávist a ještě pár dalších, které však nedokázal zařadit.

„A pak jsme tu uvízli. Ostatní se změnili. Jak sis možná všimnul. Ale já a On jsme zůstali stejní. Já jsem měla to štěstí nejspíš proto, že jsem v době mé vraždy byla při vědomí. Ale On… Nevím přesně. V ten den, jako by to ani nebyl on. Ty oči, nebyly jeho. A ten nepřítomný pohled. A ta zvláštní energie, která z něj vyzařovala… Tak temná. Jako by v něm něco bylo," zamyslela se. „Něco, co není z našeho světa.“

Autor: MessengerOfDeath (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dům na vyhlídce - Jedenáctá kapitola: