OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » English Gentleman - 4. kapitola

09.12.2024 (10:00) • Sabienna • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 12×

Den první – Konkurz

Seděla jsem v hledišti jednoho z mnoha londýnských divadel mezi všemi těmi produkčními, režiséry, scénáristy a dalšími lidmi. Ti si během dnešního dne vybírali obsazení do nového seriálu, který si objednala stanice BBC. Danielle mi přitom dělala pestrou společnost, protože stále něco vyprávěla. Velmi rychle jsem u ní naznala, že je to přesně ten typ člověka, u kterého je nutné jeho řeči vypouštět druhým uchem zase ven. Možná blábolila z nervozity, ale brzy jsem to stejně přestala pojímat, jinak by mi z ní asi praskla hlava.

„Seš na něj taky tak zvědavá jako já?“ načala Danielle další z milionu svých dnešních témat, kterým se ji ovšem povedlo mě přivést zpět do reality a opět ji stoprocentně vnímat. Doteď jsem dumala nad Marcusem a nad tím, jestli jsem to s ním teď doopravdy ukončila, anebo po tom našem dost vášnivém rozloučení jsem v tom akorát nadělala větší zmatek. Zadívala se na ni s lehce pozdviženým obočím, než jsem se nadechla k odpovědi.

„Ale jo, jsem. Vždycky ráda nahlídnu pod pokličku tomuhle dění. Je zajímavý zjistit, jaký jsou umělci v běžným životě a jak se změní před kamerou nebo na jevišti a tak,“ rozumovala jsem tak trochu důležitě, jelikož jsem si užívala, že nad ní mám v jistých ohledech navrch. To vědomí, že mám oproti ní o něco víc zkušeností, mi dodávalo pocitu, že si můžu dovolit takhle jednat. Však to byla moje asistentka, což jí koneckonců jedině prospěje, protože takhle skrze mě alespoň nasaje trochu větší rozhledu.

„Tak ty máš alespoň nějaké srovnání, když jsi spolupracovala s jinými celebritami. Mě vedení ke slavným lidem běžně nepustí, takže jsem za tuhle příležitost vážně vděčná. Tom byl jeden z mála, kterého jsem poznala osobně, a doteď na to vzpomínám jako na velkou událost. Rozhodně byl jedním z těch… nejzajímavějších,“ pochlubila se s jedním ze svých největších zážitků, který v ní evidentně zanechal skutečně silný dojem, protože právě zářila jako samotný ohňostroj. Každopádně já to dávala za vinu něčemu úplně jinému. Nebylo zrovna těžké uhodnout odkud vítr vane.

„Tobě se Tom líbí, co?“ vytušila jsem docela bezpečně z těch všech náznaků, které mi poskytla. Některé věci žena na ženě vždycky snadno pozná… Danielle ke mně bez prodlení střelila trochu vyděšeným pohledem, když se mi ji povedlo bez jakýchkoliv potíží odhadnout, načež plaše sklopila hlavu dolů, což mi o ní prozradilo další výmluvné informace. Pochopitelně se z mé strany jednalo o pouhé domněnky, které ale stále podporovala svým dalším výmluvným gestem či pohledem. Připadala mi jako takový to nevinný, naivní děvčátko, který o životě zatím neví zhola nic. Byla zjevně ten otravný typ, který překypuje svými ideály, očekáváními a pošetilými představami, kterýpak zpravidla zdrtí krutá realita. Což není vůbec na škodu, probudit se z toho pošetilýho snu a nakonec pochopit, že svět kolem fakticky není procházka růžovou zahradou.

„To jsem tak průhledná?“ otázala se mě nesměle a ani se neodvážila se na mě přitom podívat.

„Seš úplně jasná, zlato,“ potvrdila jsem jí to asi až příliš asertivním tónem hlasu, který jí způsobil pouze další rozpaky. Tvářila se u toho sice děsně rozkošně, ale já jsem jí to v podstatě absolutně nežrala. Na tyhle hloupoučké typy jsem byla poměrně alergická, protože v mém světě se za tím vším skrývala jen chladná vypočítavost.

„Co prosím? Jak jsi na to přišla?… Myslíš, že si toho všiml i Tom?“ strachovala se o to, jestli by ten její dychtivý zájem mohl zaznamenat taky dokonalý gentleman Tom. Pobaveně jsem se nad tím ušklíbla a lehkovážně jsem nad tím mávla rukou.

„Tak o to bych se nebála. Muži jsou často naprosto mimo,“ uklidnila jsem ji, aby si kvůli tomu nedělala vůbec žádné starosti. „To jen my ženy jsme takhle vnímavý i na neverbální úrovni,“ dodala jsem vzápětí, abych byla trochu konkrétnější, protože se tvářila zcela ztraceně. Já jsem na sebe byla přitom celkem hrdá, že se mi povedlo takhle prakticky zrecyklovat své staré články, které jsem kdysi dávno vydala.

„Na chvíli si odskočím, jestli ti to nebude vadit,“ prohlásila ukvapeně, když během chvíle ve tváři nabrala barvu ostře nachovou, načež energicky vyskočila na své dlouhé nohy.

„Jasně, Ello, jen běž,“ zahuhlala jsem nazpět téměř nezúčastněně, protože se mi v tom skutečně nechtělo pitvat dál, a jí zjevně bylo už i tak nevídaně trapně. To ta anglická nátura. My amíci toho sneseme mnohem víc…

Díky její nepřítomnosti jsem měla alespoň nerušenou možnost se stoprocentně zaměřit na Toma, který si doteď ještě pročítal útržek scénáře vytvořený podle knižní předlohy a čekal během toho na někoho, kdo bude scénář přehrávat s ním. Zakrátko na plac přiběhla menší, trochu tělnatější bruneta, která měla představovat něco jako jeho hereckého sparing partnera. Nejprve si ve vší zdvořilosti podali ruce, pozdravili se a prohodili pár slov, aby překonali takovou tu prvotní bariéru. Pak je režisérka požádala, aby zkusili nějakou část hovoru mezi hlavním hrdinou a jakousi velmi sebevědomou ženou, která po něm evidentně jela, což v kombinaci s tou nepříliš atraktivní ženštinou působilo docela komicky. A Danielle zrovna odešla pryč! Tohle měla vidět…

Z Toma se najednou jako mávnutím kouzelného proutku stala úplně jiná osobnost, jak se naplno ponořil do své role, která mu vskutku skvěle sedla. Jednalo se o roli sofistikovaného recepčního luxusního hotelu a bývalého elitního vojáka, kterého tajná policejní organizace naverbuje do jisté špionážní operace, ve které má za úkol dostat se mezi důvěrné přátele vlivného a mocného obchodníka se smrtí, ergo zbraněmi. Hltala jsem veškerá jeho slova a doslova jsem na něm visela očima. Fascinovala mě ta jeho proměna, jak snadno a lehce dokázal vdechnout život úplně odlišnému člověku, kterého scénaristi hledali pro svou minisérii. Jeho gesta, mimika, držení těla, práce s hlasem nebyla zase natolik zásadně odlišná od jeho běžného vystupování, ale zároveň do toho vložil něco navíc, čímž vytvořil zcela nový charakter. Naprosto jsem mu to žrala. A párkrát jsem se přistihla, že by si zřejmě moje tělo přálo být na místě té brunety, a to mezi nimi ani neprobíhaly žádné intimnější věci. Hm!…

Jakmile se Tom režisérce dostatečně osvědčil, že v téhle relativně romantické rovině to s naprostým přehledem zvládá, poprosila ho, aby přemítl na jinou stránku. V další části zkoušky se proměnil na suverénního a racionálně uvažujícího špiona, aby si získal přízeň chladnokrevného překupníka zbraní, proto se místo té objemnější slečny objevil hipster týpek v brýlích s průhlednými obroučkami. Znovu jako by někde na Tomově těle cvakl spínač a stala se z něj opět úplně jiná osoba, čímž mě úplně ohromil. Z toho sebevědomého, rozhodného muže, který s klidnou hlavou řešil nějakou krizovou situaci mi až přeběhl mráz po zádech. O takovémhle prototypu chlapa sní asi každá ženská. Na první pohled tak trochu bad boy, který ale pro svou vyvolenou snese i modré z nebe a do které se bezhlavě zamiluje a vždy před ní naprosto zkrotne. Jooo, tak to je hodně slušná utopie…

Jako závěrečnou pasáž si režisérka vyžádala přehrát rozhovor s policií, kdy se jim pokoušel vysvětlit, že z té akce chce odstoupit, když jeho postava zjistí, že je to příliš vysoký hazard s jeho životem a hlavně ostatních, kteří se nachází v blízkosti toho mafiána. Skutečně to dovedl podat takovým způsobem, že bych mu v ten moment já osobně dovolila snad úplně všechno. Po necelé půl hodině konkurzu jsem nabyla přesvědčení, že ta role je pro něj jako stvořená. Kdybych byla režisérka toho seriálu, tak mu rovnou řeknu ano. Skutečná režisérka se tvářila víceméně neutrálně a s poděkováním za skvělý výkon se s Tomem rozloučila, protože na svou šanci čekali i další uchazeči. Zprvu mi přišlo docela zvláštní, že se Tom, herec již určitého formátu, rozhodl dobrovolně usilovat o nějakou roli, protože standardně to bývalo opačně. Nabídky se posílali hercům, ale když jsem přihlížela tomu, že ta role mu je psaná v podstatě na míru, vůbec jsem se tomu už nedivila. Téma seriálu se mně osobně jevilo celkem nadějně a protože jej ukořistila stanice BBC, slibovalo to i hodně slušnou podívanou.

„Páni, Tome, tahle role ti fakticky sedne! Seš v ní naprosto suverénní,“ vysmekla jsem mu poklonu k jeho hereckému umu bez nějakých okolků, jakmile jsme se opět shledali, což přijal s vděčným úsměvem a mírnou úklonou s pravou dlaní přiloženou na hrudi.

„Děkuji. Byl bych opravdu rád, kdyby to vyšlo,“ svěřil se mi se svým přáním a ten pozitivní náboj, kterým neustále tolik oplýval, ještě nepatrně zesílil. Nejspíš měl z tý zkoušky a sám ze sebe dobrý pocit, protože se opravdu předvedl a zdálo se, že si toho je velmi dobře vědom.

„Já bych řekla, že jsi na režisérku dost zapůsobil, i když se teda tváří jako že nic. I na mě si udělal slušný dojem! Já tě v tý roli naprosto vidím, Pine ti fakt sedne.“ Nešetřila jsem dalšími pochvalami, ze kterých mu spokojeně jiskřily ty jeho světlounce modravé oči, jak má pochlebná slova padala na svou úrodnou půdu. Snad úplně každý chlap má rád takovouhle masáž ega, ačkoliv u Toma to vypadalo, že ho má plně pod svou kontrolou. A takových je jak šafránu!

„Tak uvidíme, jestli si to bude myslet i madam Bier,“ pronesl obligátně o nečitelné paní režisérce, která zrovna svou výhradní pozornost věnovala pro změnu nějaké plavovlasé vysoké herečce, která se ucházela zase o jinou roli.

„Co tě vedlo k tomu se ucházet o hlavní roli právě v tomhle seriálu?“ otázala jsem se ho jednak ze zvědavosti, ale také kvůli svému článku, do něhož se každá sebemenší informace bude hodit. Tom se potutelně usmál, jak ho má otázka zjevně potěšila a já se mohla v tichosti radovat z toho, že zatím docela boduju.

„Nejednou jsem četl původní knižní předlohu a doopravdy se mi líbila, takže když jsem se dozvěděl, že se chystá i její seriálové zpracování, neváhal jsem a přihlásil jsem se sám, protože mám o tu roli skutečně zájem,“ prozradil mi podnět, který ho vedl k tomu, aby sám iniciativně usiloval o vysněnou roli. No a já mám slabost pro muže, kteří přesně vědí, co chtějí… I když to znamená, že mě samotnou to bude něco stát.

„A čím si tě ta role toho recepčního tolik získala?“ pokračovala jsem ve vyptávání se, abych nasbírala dost materiálu pro svou rubriku. Budu stručně popisovat každý den, takže každý den z něj musím vytáhnout nějaké zajímavé informace. Ale v jeho případě by mě to nejspíš zajímalo tak jako tak, nehledě na mou profesi.

„Pine má totiž pevně zakotvenou morálku, to mě na něm ihned zaujalo. A taky že na povrch vypadá jako velmi spořádaný, vyrovnaný člověk, ale uvnitř bojuje se svými vlastními démony z minulosti. Je tak trochu záhadou pro všechny okolo, protože se v něm lidi příliš nevyznají, jako ostatně často ani on sám v sobě. Jako bývalý voják je ale pořád stoprocentní, dá se na něj spolehnout. Ta postava mě v knize skutečně mnohdy fascinovala a velmi jsem si hlavního hrdinu oblíbil, takže by to pro mě byla velká čest si ho zahrát,“ rozpovídal se obsáhle a neměl žádný problém hledat pro tu postavu příhodné příměry, jelikož ji znal zřejmě od A do Z, jak si ji během četby detailně nastudoval. Ano, rozhodně byl pro tu roli jako stvořený…

„A přesně proto bys měl tu roli dostat, protože dokonale víš, jak tu postavu máš hrát,“ prohlásila jsem s neochvějným přesvědčením a žasla jsem nad tím jeho zápalem pro věc. Tom se na mě opět vřele usmál a tak jsem se na něj připitoměle zaculila, jak jsem z toho jeho oslnivého úsměvu byla občas solidně vedle. Tom měl nepopiratelný charisma…

„Nebyla tady s tebou i Danielle?“ přeptal se mě, asi aby nestála řeč a já mu pořád neskládala komplimenty a blbě na něj nezírala, načež mi díky němu došlo, že už je pryč docela dlouho. V rychlosti jsem se po ní porozhlédla.

„Někam si odskočila… Teď si budu muset všechno zase zapsat sama,“ zabručela jsem otráveně, protože jsem ji hodlala využít alespoň tímhle způsobem, když už byla součástí té naší mezinárodní spolupráce. Tom se na mě trochu nejistě podíval, ale pak se zadíval kamsi za mě, z čehož jsem snadno vydedukovala, že se za mými zády zřejmě někde vyskytla Danielle. My o vlku, že…

„No už bylo na čase, Elle… Seš v pohodě?“ spustila jsem na ni horlivě, zatímco ona se tvářila pořád jako vyděšené kotě. Na Toma se nezvládla podívat víc než na slabé dvě vteřiny, ačkoliv se snažila ze všech sil vypadat přirozeně a nenuceně. Úplně se jí to nedařilo.

„J-jo, udělalo se mi trochu nevolno… To asi ten zvláštní vzduch tady,“ vymluvila se před Tomem obratně, přestože jsme obě moc dobře věděly, že šlo o něco zcela jiného. Anebo spíš o někoho jiného. Proto jsem se nad tím jen ironicky ušklíbla, ale dál jsem to nikterak nekomentovala.

„Ale přišla jsi teda o hodně,“ vložila jsem do toho svůj postřeh, který jsem si prostě nemohla odpustit.

„A už je ti alespoň lépe?“ staral se ihned obětavě Tom, když tou výmluvou akorát vyvolala rozruch, což u Toma naopak vyvolalo ustaraný pohled. Ona ho možná ani nezaregistrovala, protože se na něj sotva dovedla podívat.

„Ale a-ano, nadýchala jsem se čerstvého vzduchu a je to lepší,“ potvrdila mu ochotně a odkývala to hlavou na potvrzení.

„Jestli chceš, klidně jeď domů a odpočiň si. Dnešní hlavní bod dne zřejmě máme za sebou, takže už tě k ničemu nebudu vyloženě potřebovat,“ navrhla jsem jí velkoryse, čímž jsem vychytrale chtěla sfouknout několik much najednou. Jednak aby si před ním přestala dál dělat ostudu a jestli jí doopravdy nebylo dobře, tak aby se jí ulevilo. Navíc zůstat nějakou dobu o samotě s Tomem, to by pro mě byl doopravdy příjemný benefit…

„Skutečně? Nevadilo by ti to?“ ujišťovala se, když ji ta nabídka zřejmě přišla vhod. Trochu tázavě jsem povytáhla obočí, jestli ten svůj dotaz myslela vážně. Ona na mě několikrát zmateně zamrkala, takže evidentně ano.

„Jasně, vždyť ti to nabízím,“ ubezpečila jsem ji, že s tím vskutku nemám žádný problém.

„Dobře, t-tak... děkuju. Já bych toho v tom případě využila,“ potvrdila mi a tvářila se u toho, jako by očekávala, že si z ní pouze dělám srandu a nakonec jí to zatrhnu.

„Určitě, hlavně se dej dohromady, zítra nás čeká… Co nás vlastně čeká, Tome?“ obrátila jsem se na něj, jak mi zničehonic vypadlo, co je zítra v plánu. Tom se shovívavě pousmál a vzápětí napravil můj výpadek, když mi osvěžil mou paměť: „Zítra je focení pro zvířecí útulek. A dělám k tomu ještě kampaň na podporu přírodní mužské kosmetiky netestované na zvířatech.“

„To zní dobře,“ zhodnotila jsem asi až příliš nadšeně, takže jsem se trochu rozpačitě ušklíbla a hlavou mi přitom běželo, že by mě asi nenapadlo, že Tom má nějaké ponětí o tom, že existuje něco jako mužská kosmetika. Ten chlap byl samý překvapení.

„Už se na to moc těším. Takže... zatím. Měj se, Tome,“ rozloučila se nejprve skoupým pohledem s Tomem.

„Díky, ty taky, Danielle,“ řekl Tom a mile se na ni usmál.

„My si dáme pak vědět, Liz,“ obrátila se od Toma také na mě, poněkud ukvapeně.

„Rozhodně, když tak mi potom brnkni. Zatím,“ navedla jsem ji, ať mě rovnou zkontaktuje hovorem, což v mém případě bývalo nejúčinnější. Danielle poslušně přikývla, nato se odporoučela a my s Tomem jsme opět zůstali sami.

„A co tě čeká ve zbytku dne?“ Stočila jsem se svým bedlivým zrakem zpátky na Toma s potutelným úsměvem a bezelstně jsem se na něj dívala.

„Určitě musím jít alespoň jednou ven s Bobbym, takže… jestli se chceš přidat a zkusit to s ním znovu a lépe…?“ nadhodil v žertu, aby trochu odlehčil ten ranní incident, o kterém jsme se dohodli, že už ho nebudeme víckrát rozebírat. Toho se Tom naštěstí držel, ačkoliv si menší narážku neodpustil.

„Dneska už bych to raději neriskovala, Tome. Další trapas bych nemusela zvládnout. Třeba ale zítra,“ vymluvila jsem se z toho elegantně, ale pořád v rámci jakési lehkého špičkování. Tom se tomu pobaveně zasmál, když si nejspíš živě vybavil, jak jsem zahučela přímo do té kaluže. Mně z toho teda do smíchu pořád nebylo…

„Ale jistě, nechám to na tobě,“ usoudil, že nemá smysl mě do toho tlačit, ačkoliv zajisté stále pamatoval na svou dobromyslnou radu, že jedině tak ten svůj strach ze psů překonám. Chápu, ale dnes už fakt ne…

„Jinak… mám tu pro tebe takový menší dotazník, které vyplňuju se všemi účastníky tohohle projektu. Je to seznam několika jednoduchých otázek - buď na ano, ne, odpověď na výběr ze dvou možností nebo doslovná citace,“ napadlo mě najednou, že jsme spolu neabsolvovali tenhle vstupní poznávací test, který čtenářům danou celebritu přiblíží o něco blíž. Tomovi u toho mého monologu vyjelo obočí o trochu výš, jak ho to možná zaujalo a zároveň u toho nepatrně protáhl pusu dolů, jak ho to současně i znepokojilo. Měl poměrně tenké rty, ale dokázal je roztáhnout do takové šíře, že se pod nimi objevila téměř kompletní dvojřada bělostných, ukázkových zubů.

„To by mohla být docela zábava. Tak co kdyby ses u mě stavila, až se vrátím z procházky? Udělám něco k jídlu, když mám dnes večer čas,“ napadlo ho, že mě pohostí u sebe doma samotný Tom Hiddleston, což se skutečně nedalo odmítnout, i kdybych snad chtěla. A já naopak moc chtěla… Kruci, není on na Anglána až příliš vřelý? A navíc umí vařit! No pane jo…

„No tak na to se nedá říct nic jinýho, než že rozhodně ano. Moc ráda se podívám, jak bydlíš,“ přijala jsem ihned, protože to bylo proklatě lákavě. Sice tam to je neomalené psisko bude, ale s tím si nějak poradím. Přinejhorším Toma požádám, jestli by ho nedal do nějaké jiné místnosti, ale předpokládala jsem, že to nebude nutné.

„Skvěle. Já ti pak jenom upřesním čas, až se vrátíme,“ sdělil mi předem, že mi nemůže poskytnout žádný alespoň orientační čas, ale to mi nevadilo. Já se nějak mezitím zabavím na hotelu, přestože tím prozatím nenaplňuji smlouvu, ve které se jasně píše, že s daným člověkem mám trávit v podstatě, bez noci, celý den. Holt nevychovaní psi mi udělují jistou výjimku…

„Tak jo. Budu na příjmu a… těším se už teď!“ pravila jsem zvesela, protože to mi slibovalo docela netradiční zážitek a další prostor se s ním o něco lépe poznat.

„Ještě důležitý dotaz… Je něco, co nemůžeš jíst nebo nemáš ráda?“ Dělal si pro změnu menší průzkum on, což byla zcela logická věc, když se chystal pro sebe a pro mě něco dobrého uvařit. Chvíli jsem se nad tím zamyslela, ale kromě darů moře a batátu mě nic dalšího nenapadlo.

„Akorát mořský potvory a sladký brambory nemusím... Jo a ještě chřest mi nechutná,“ vypověděla jsem mu, což si velmi soustředně vyposlechl, aby si to zapamatoval.

„Dobrá, beru na vědomí,“ pronesl významně a věnoval mi další ze svých oslnivých úsměvů. Nemohla jsem jinak, než mu úsměv vrátit a připadala jsem si přitom téměř jako ta Danielle, která se vůči němu chovala přinejmenším úplně pitomě. Jenže já jsem na to nebyla o moc líp… Skoro jako poblázněná teenegerka! Musím se na večer trochu vzchopit a udržet si alespoň trochu chladnou hlavu.

 Čaute všichni! Moc se omlouvám za další pauzu, občas mi nějak schází energie večer sednout k notebooku a něco přidat. Ale pokusím se to napravit a poslat do éteru hned dvě kapitoly za sebou! 

Je tu někdo, kdo viděl Nočního recepčního? Za mě vážně výborný seriál, už asi dva roky mi v knihovně leží jeho knižní předloha, ale zatím na ni nedošlo, takže jsem tam tak trochu musela vařit z vody, takže kdo viděl, snad ten popis Pinea aspoň trochu seděl. :))

Příště je jasné, na co se můžete těšit, bude to o něco zábavnější a zajímavější díl než tento, to můžu slíbit. 

Všem mockrát děkuji za zájem, hlavně VÁM holky za podporu, která mě ohromně těší a je to skvělým oceněním mé snahy! Mějte se zatím krásně! <3

Autor: Sabienna (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek English Gentleman - 4. kapitola: