OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Fall into Darkness - 8. kapitola

03.03.2013 (19:00) • MichelleMikaelson • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 940×

Liam celou cestu do školy mlčel, což mi ulehčilo situaci. Věděla jsem, že vymazat mu vzpomínky není spravedlivé, ale je to jenom pro jeho dobro. Jestli se má někdy dozvědět o upírech, dozví se to ode mě. Já mu lhát nechci, ale když to bude vědět, nebude to dobré. Už teď je situace komplikovaná a zatáhnout do toho mého nejlepšího přítele, ne, to není dobrá volba.

První hodinu jsme měli mít francouzštinu, kterou jsem v oblibě neměla. S Liamem jsem se rozloučila před třídou. On šel na hodinu němčiny a já na francouzštinu. Nadechla jsem se a vešla do třídy. Seděla jsem v poslední lavici, sama. V lavici, která ode mě byla vlevo, seděl Harry. Ten pokrytecký hajzl způsobil, že tenhle předmět nenávidím ještě víc. Pořád na mě má nějaké připomínky. Kéž by na tuhle hodinu chodil i Zayn.

Došla jsem k poslední lavici a hodila na ni batoh, ze kterého jsem vytáhla fialový sešit a učebnici francouzštiny. Nechyběl ani maličký penál, ve kterém jsem měla to nejdůležitější. S povzdechnutím jsem se usadila na desku stolu a dívala se ke dveřím, zda do třídy nevejde i někdo další. Do třídy vešla Kate. Byla to blonďatá dívenka s modrýma očima. Nebyla příliš vysoká ani malá. S Kate jsem chodila na několik předmětů, ale nikdy jsem si s ní vysloveně nepovídala. Třeba je čas to změnit.

Kate zamířila ke čtvrté lavici, která byla přede mnou. Ze své tašky, která jí visela přes rameno, vytáhla učebnici, sešit a penál. Na rozdíl ode mě se ovšem usadila na židličku a opřela si hlavu o svou pravou ruku.

„Ahoj,“ nesměle jsem se na ni podívala a prohrábla jsem si rukou vlasy. „Jsem Alex, chodíme spolu i na matematiku, španělštinu…“

„Angličtinu a dějepis. Já vím. Jsem Kate,“ otočila se na mě a mile se usmála.

„Jak je možné, že spolu chodíme na tolik předmětů a za celé tři roky jsme spolu nepromluvily?“ nechápavě jsem se jí zeptala.

„To je tím, že ty jsi oblíbená. Máš dost přátel a já jsem jenom šedá myš, se kterou se nikdo nechce bavit.“

„Ale já se s tebou chci bavit, vážně,“ poplácala jsem ji po rameni. „Navíc jsi fajn."

Uslyšela jsem kroky. Automaticky jsem se podívala ke dveřím, ve kterých stál on. Harold. Propaloval mě pohledem a já si všimla, jak Kate znejistila. Nechápavě jsem do ní šťouchla a ona mi věnovala nevinný pohled.

„Nazdar, Petersonová,“ podíval se na mě.

„Ahoj, Harolde. Moc ráda tě opět vidím,“ ironicky jsem se ušklíbla. Naklonila jsem hlavu na stranu a dívala se mu na krk. Nenašla jsem na něm jediný škrábanec. Ach, jak jsem si ulevila. Jediné, z čeho jsem měla strach, že si něco pamatoval. Ano, pravděpodobnost je malá, ale co když přeci?

„Nápodobně,“ vydal se ke své lavici a z tašky vytáhl učebnici a štos papírů. Už to vypadalo, že se usadí na lavici, ale pak se na mě opět podíval. „Mimochodem, předevčírem ti to hrozně slušelo,“ šibalsky se na mě podíval, až se mi udělalo špatně.

„I ty jsi byl neuvěřitelně dokonalý, zlato,“ mile jsem se na něj usmála. Jak já ho nenávidím! Seskočila jsem z lavice, protože jsem uslyšela školní zvonek, který se rozezněl třídou.

Celá učebna francouzštiny se naplnila studenty, kteří celou přestávku strávili na chodbě a až na signál se rozeběhli do tříd. Zaregistrovala jsem ještě zklamaný pohled z Kateiny strany, ale to už do třídy vešla učitelka a hodina začala.

+-+-+-+-+

„Kate, takhle to není!“ křikla jsem po blonďaté dívence z hodiny francouzštiny, která ze třídy vyběhla jako blesk. „Já se Stylesem nechodím!“ snažila jsem se jí zastavit.

„Vážně? Protože to vypadalo, jako kdyby ano!“ ukřivděně mě sledovala. „A vlastně,“ zastavila se. „My dvě jsme nikdy nebyly kamarádky a jak to tak vypadá, tak ani nebudeme!“

„Víš co? Asi máš pravdu,“ povzdychla jsem si. „Jenže já se Stylesem skutečně nic nemám, protože už přítele mám! A kdyby něco, Harry není ten pravý pro holku, jako jsi ty. Ale když se nad tím zamyslím, tak asi máte stejnou povahu. Užij si ho, Kate,“ otočila jsem se na podpatku a už jsem si to mířila na další hodinu.

„Alex! Počkej!“ uslyšela jsem za sebou zoufalý hlas Kate, ale vykašlala jsem se na to. Vysloveně jsem běžela chodbou s batohem na zádech. Zaběhla jsem za roh a do někoho vrazila – Zayn.

„Alex,“ podíval se na mě s jiskřičkami v očích. „Kam letíš? Učebna angličtiny je úplně jinde.“

„Zayne,“ oddechla jsem si, že to byl on, a chytla ho za ruku. Když jsem si s ním propletla prsty, společně jsme vyrazili chodbou na hodiny angličtiny. „Kdyby ti někdo řekl, že mám něco s Haroldem, tak to tak není.“

„Já ti věřím. Pomluvy se šíří rychle, ale já ti věřím.“

„Vážně Zayne, já s ním nic nemám… Já…“ Umlčel mě polibkem. Zasněně jsem se k němu přitiskla a prohloubila náš polibek. Přitom jsem mu ruce omotala okolo krku a vychutnávala si polibek.

„Šššš, věřím ti,“ odtáhl se ode mě a věnoval mi zamilovaný pohled. „Nenechám se ovlivnit ostatními.“

„Děkuju.“

+-+-+-+-+

Seděla jsem v jedné z prvních lavic vedle Zayna, který si ke mně sedl. Jo, nepřekvapilo mě to. Alespoň jsem si měla s kým povídat. Angličtina nepatřila k mým nejoblíbenějším předmětům, takže jsem jenom přemýšlela. Byla jsem mimo, protože jsem byla zoufalá z problému s Louisem a upíry, a hlavně z Kate, která se zdála být tak moc fajn, ale ve skutečnosti byla zoufalá. Ona byla něco, jako jsem byla před lety já. Šílí po Haroldovi. Vlastně není jediná z holek, které se líbí. Jenže ona si tím od sebe odhání lidi a pak tvrdí, že nemá přátele.

„Znáte odpověď, slečno Petersonová?“ očividně na mě profesorka mluvila již pěknou dobu. Zayn do mě šťouchnul a já se zmateně zahleděla na profesorku angličtiny, která mě propalovala pohledem.

„Víte, já…“

„Takže ne, pane Payne?“ optala se Liama, který seděl v první lavici a pečlivě si zapisoval poznámky. Nu což, nevadí. On mě potom doučí. Liam profesorce obsáhle odpověděl a profesorka si znatelně oddychla, protože on byl jediný, kdo jí byl schopen odpovědět.

„Vynikající. Vezměte si z Liama příklad, slečno Petersonová,“ už zase všechna pozornost směřovala na mě a já uslyšela posměšný smích ze zadních lavic. Ani jsem se nemusela otáčet a věděla jsem, že se jedná o toho parchanta.

„Být vámi bych se moc nesmála, pane Stylesi, propadáte,“ střelila po něm pohledem profesorka. V téhle chvíli jsem měla sto chutí ji obejmout! Dokonale ho setřela. „Slečno Nelsonová, nemohla byste pana Stylese doučit? Máte dokonalé zápisky a určitě byste mu mohla známku stáhnout na čtyřku.“ Přemýšlela jsem, kdo může mít příjmení Nelsonová, ale jakmile jsem uslyšela onen hlas, hned mi to došlo.

„Bude mi potěšením, profesorko,“ ozvala se tázaná Kate a svůdným pohledem se podívala na Harryho, který jí ovšem nevěnoval žádnou pozor.

Další kapitola, kterou jsem se rozhodla zveřejnit. Snad to nikomu nebude vadit, že to nebylo zase tak rychle. Bohužel jsem musela psát i jinou povídku, kterou sem také zveřejňuji.

V příštím díle se Alex vydá za Louisem s Niallem a bude jim chtít pomoc změnit minulost. Co když se dozví něco děsivého? Může to tajit napořád?

Autor: MichelleMikaelson (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Fall into Darkness - 8. kapitola: