OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Fall into Darkness - 9. kapitola

19.03.2013 (09:00) • MichelleMikaelson • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 789×

Školu jsem opustila s úsměvem na rtech ruku v ruce se Zaynem. Poslední hodinu jsem měla výtvarnou výchovu, ale nehorázně moc jsem se bála kreslit. Měli jsme kreslit podle předlohy mísu s ovocem, takže to bylo v pohodě. Kdybychom mohli kreslit podle sebe, byla by to vize. Na sto procent ano!

Nejvíc vytočená jsem byla z druhé hodiny – angličtina. Ta malá potvora Kate mi nehorázně moc pila krev a Harry ještě víc. Nedokážu si představit, co se jí na něm líbí. Fajn, je neuvěřitelně pohledný a sexy, ale není úžasný po psychické stránce! Je to neuvěřitelný čuně a k holce se neumí chovat. Jestli si toho Kate všimne pozdě, bude litovat jako já.

„Nezajdeme ke mně?“ povytáhl na mě obočí Zayn, když jsme šli přelidněnou ulicí.

„Musím se stavit za kamarádem, má potíže a neuvěřitelně moc by ocenil mou pomoc,“ věděla jsem, že se to bude těžko vysvětlovat, ale takhle to mohlo vyznít, že ho podvádím. „Ale věř mi, že je to jen kamarád.“

„Alex, přestaň mě podezírat ze žárlivosti, mám tě rád a věřím ti,“ naklonil se ke mně a krátce mě políbil. „Zítra na hodině dějepisu v zadní lavici, jo?“ Pouze jsem kývla hlavou a oddechla si.

Asi jako na znamení mi zazvonil mobil. Neznámé číslo. Svraštila jsem obočí a hovor přijala. Mezitím, co jsem si přiložila mobil k uchu, jsem dál kráčela ulicí směr Louis.

„Alex? Už ti skončila škola? Vážně bych tě tu teď ocenil. Musíme to co nejdřív vyřešit.“ Louis. Kdo jiný by to taky mohl být?

„Už k tobě mířím, Lou. A víš, co mě napadlo? Mám kamaráda, který se s Alice zná, a kdyby s ní promluvil, tak třeba by přestala,“ šla jsem přes park. Pomalu, ale jistě jsem se přibližovala k sídlu, kde Louis pobývá s Niallem.

„Určitě s ním zítra promluv, jestli ho uvidíš, kde jsi teď?“ tázavě se mě optal a to už jsem byla poblíž jejich domu a vyšlapovala si to schody, abych mohla zaklepat. No jo, tenhle dům prostě zvonek nemá.

„Chystám se zaklepat na dveře,“ stáhla jsem ruku k již zmiňovaným dveřím, které se ihned otevřely. Samozřejmě, zapomínám, že je upír.

„Zdravíčko,“ pobaveně se na mě podíval, když jsem omámeně sledovala dveře, které ještě před maličkou chvíli byly zavřené. „Zavěs ten hovor, nebo budu platit vážně hodně.“

„Lou,“ zamračila jsem se na něj. Jasně, takže on má takový obří dům a dělá si starosti s kreditem? Prašti mě něčím do hlavy, jestli jsou tohle jeho starosti, když mu jde o život. Aby se neřeklo, ukončila jsem hovor a mobil si dala do kapsy od kalhot.

„Mimochodem, pěkná košile, Petersonová,“ ustoupil od dveří, abych mohla vejít, což jsem také udělala.

„Děkuju pěkně, Tomlinsone,“ a jako bych tu byla doma, zamířila jsem do obývacího pokoje, kde na stolku ležel skicák a několik obyčejných tužek. Samozřejmě nechyběla ani guma a Niall na gauči, který už mě nepřetržitě sledoval.

„Zdravím, Horane,“ mávla jsem na něj. Dneska jsem neměla příliš dobrou náladu, proto to příjmení. Aniž bych nad tím nějak uvažovala, sedla jsem si vedle Nialla a natáhla se pro skicák a tužku. Louis nemarnil ani sekundu a zabral místo po mé pravici.

„Takže víš, co máš udělat?“ střelil po mně pohledem Louis a já lehce kývla. Byla jsem nervózní, hodně moc nervózní.

„Co když to nevyjde? Co když nedokážu nakreslit vizi, kdy se mi zamane?“

„Nepřinášej sem negativní myšlení.“ Pouze jsem na Niallova slova kývla a oddychla si. Zvládnu to já vůbec?

Pevně jsem ve své levé ruce sevřela obyčejnou tužku a soustředila se. Krveprolití. Nevím, jak mě to napadlo, ale celý papír se zaplnil mrtvými lidmi. Byly to oběti. Lidi, kteří vinou upírů zemřeli, ale teď to s naší situací zrovna moc nesouviselo. Nechtěla jsem to kreslit, ale jako bych byla obětí této tužky a byla jsem přinucena kreslit. Nemohla jsem přestat. Kdybych měla možnost kreslit barevně, celý obraz by byl jistě červený.

„Alex,“ ozval se za mnou Niallův hlas, ale já pokračovala v kreslení. Za hromadou mrtvých nevinných lidí stála osoba. Stála ve tmě a nebylo jí vidět do tváře. Její dlouhé vlasy, které díky vrženému stínu nebyly rozpoznatelné barvy, jí padaly do půlky zad. Byla to pouhá černá silueta, ale já si byla jistá, že se jedná o Alice.

„To stačí, Alexandro. Polož tu tužku!“ ozval se Louisův hlas, když zaregistroval můj utrápený pohled na tužku, která mě nutila pořád kreslit. Když si všiml, že to na mě nezabírá, tužku mi vyrval z ruky.

„Louisi, přinesl bys mi prosím sklenici vody?“ Byla jsem žíznivá. Nevím proč, dnes jsem pitný režim dodržovala.

„Jistě,“ zvedl se a zmizel v kuchyni, ze které se také ozval pěkný rachot.

„Ty, Alex, tohle byla síla,“ ozval se Niall. Kdyby to neudělal, ani bych nevěděla, že tu stále je.

„Myslíš, že je to Alice? Ta silueta?“ povytáhla jsem na něj obočí, jenže to už se vrátil i Louis se sklenicí vody a podal mi ji.

Přiložila jsem si skleničku s vodou k ústům a pořádně se z ní napila. Vyčerpaně jsem sklenici položila na stůl před sebe a podívala se na Louise, který ve své ruce svíral můj obraz.

„Sice nám to nepomohlo s naší situací, ale všechno z toho jasně vyplývá,“ pověděl zamyšleně, zatímco zkoumal každý detail obrazu.

„Je to Alice, že jo?“ ozval se Niall, který se přes mé rameno díval na můj nakreslený obrázek.

„Jsem si tím dost jistý.“

„Louisi,“ vydechla jsem a prohrábla si vlasy.

„Copak, Al?“ odtrhl pohled od obrazu a nechápavě se na mě podíval.

Měla jsem strach, že bych to mohla být já. Vlasy do půlky zad, ano, to mám. Co když se může stát něco, co zaviní, že budu upírkou? Nechci být upírkou. Mám strach, obrovský strach. Ale šance, že bych to byla já, je vážně malá. Navíc já už jsem součástí magického světa. Já jsem čarodějnice. I když se mi to ze začátku nezamlouvalo, ale pořád mám svou lidskost. Pořád jsem živá osoba a můžu žít jako předtím. Jestli ovšem budu upír, co se mnou bude?

„Odvezeš mě domů, prosím?“ původně jsem mu chtěla říct, čeho se bojím, ale nemohla jsem.

„Jistě,“ stoupl si a obraz předal Niallovi, který ho sevřel v náruči a prohrábl si vlasy. Jenže pak si stoupl taky, obraz nechal obrazem a objal mě.

„Zastavíme to, neboj,“ šeptl mi do ucha, když mě objímal, a pousmál se na mě. Když se ode mě odtáhl, podal mi batoh s učením, který mi patřil. Pousmála jsem se na něj a batoh si dala na záda.

„Měj se, Nialle,“ mávla jsem mu a šla jsem vedle Louise ke dveřím.

Louis mě dovezl až před můj dům. V jeho přítomnosti jsem se cítila v bezpečí a věděla jsem, že se mi nemůže nic stát. Natáhla jsem se ke dveřím, že je otevřu, ale Louis mě chytl na rameno.

„Jsem unavená, Louisi," vymluvila jsem se a on se na mě jenom krátce pousmál.

„Dneska jsi byla vážně statečná,“ naklonil hlavu na stranu a pohladil mě po tváři.

„Dělám to pro tebe, Louisi,“ otevřela jsem dveře a mávla mu. Zabouchla jsem dveře a odemkla dveře od svého domu, ve kterém jsem žila pouze s matkou.

Děkuji za vyčkání na další kapitolu a sama uznávám, že to muselo být otřesné. Bohužel jsem neměla příliš mnoho času, takže mě to mrzí. Snad si to u vás touto kapitolou vylepším. :) 

Co bude příště? Alex půjde do školy se svým kamarádem Liamem a bude ráda, že je zase s ním. Ve škole se opět setká s Kate a zažije nepříjemný rozhovor. Nakonec o něco požádá Zayna, který jí vyhoví. :)

Autor: MichelleMikaelson (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Fall into Darkness - 9. kapitola: